Hlavní strana: Porovnání verzí

Verze z 15. 2. 2017, 17:44

Vítejte na právnické wiki provozované na serveru Iurium.cz. Debatovat na odborné úrovni se dá, až když známe základy. A právě budování základů je cílem této wiki. Po vzoru medicínských WikiSkript jsme se rozhodli vytvořit kvalitní databázi právních pojmů. Jsme v úvodní fázi projektu - cílem je růst. Proto nyní oceníme každou volnou ruku, která nám pomůže budovat. V přiloženém videu naleznete narychlo vytvořený návod, jak se s naší wiki pracuje - jak můžete vytvářet další články, případně jak editovat a opravovat články již vytvořené.

Obsah

1 Právní teorie
2 Právní filozofie
3 Rodinné právo
4 Římské právo
5 Osoby fyzické
- 5.1 Osoby svobodné - Ingenuové
- 5.2 Otroci
- 5.3 Propuštěnci - libertini
- 5.4 Osoby v mancipiu
- 5.5 Kolonové
  - 5.5.1 Osoby právnické
  - 5.5.2 Právní postavení osob svobodných
- 5.6 Objekty římského práva
- 5.7 Vlastnictví
- 5.8 Držba
- 5.9 Věc
6 Občanské právo
7 Právo duševního vlastnictví
8 Pracovní právo
9 Civilní právo procesní
10 Správní právo
11 Zdravotnické právo
12 Ústavní právo
- 12.1 Státověda
- 12.2 Základní práva
13 Obchodní korporace
14 Právo informačních technologií
15 Trestní právo
16 Evropské právo
17 Daňové právo
18 Právo životního prostředí
19 Mezinárodní právo veřejné
20 Mezinárodní právo soukromé
21 Soutěžní právo

Právní teorie

Právo

Prameny práva

Naléhavý právní zájem

Příčinná souvislost

Výklad a dotváření práva

Právní kultury

Právní filozofie

Co je to právo?

Historie právní filozofie

Princip soudního sebeomezení

Legalita

Legitimita

Radbruchova formule

Imperativ nezměnitelnosti materiálního ohniska ústavy

Účel práva a účely v právu

Kognitivistické a nonkognitivistické koncepce právní normy

Rodinné právo

Výživné

Registrované partnerství

Osvojení

Výkon rozhodnutí o péči o nezletilé

Střídavá péče

Římské právo

Subjekty římského práva

Osoby fyzické

Za osoby fyzické ("persony") považuje římské právo lidské bytosti, které jsou způsobilé být nositelem práv a povinností. Tuto způsobilost má podle římského práva pouze osoba svobodná. (Pozn. Dnes má právní subjektivitu každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost atd..) Otroci nemají právní subjektivitu, jsou pouze objektem práv.

Osoby svobodné - Ingenuové

Mezi osoby svobodné řadíme i libertiny. (viz níže). Ingenuové jsou osoby svobodné již od narození. Dělí se na osoby sui iuris (osoby svéprávné) a osoby alien iuris (osoby právu podřízené). Toto rozdělení vychází z přesvědčení omezení práv žen. Plnou právní subjektivitu a práva měli pouze svobodní muži. Ženy byly považovány za lehkomyslného člověka a měly omezenu právní subjektivitu, stejně jako majetková a rodinná práva. S dělením na osoby sui iuris a osoby alien iuris úzce souvisí římská rodina. Základní soukromá práva římského občana:

Ius commercii (právo obchodu)
Ius connubii (právo uzavřít řádný sňatek)

Otroci

"Existence otroctví a jeho právní úprava je nepochybně nejcharakteristějším rysem římského práva, rysem podmiňujícím typologické určení celého právního řádu. Římské právo bylo nejvyspělejším otrokářským právem celého starověku."^[1] Otrok je věcí, objektem práva. Nemají žádnou právní subjektivitu.

"servi pro nullis habentur" (otroci se nepovažují za nic).''
"servus nullum caput habet" (otrok nemá právní subjektivitu)."

Otrok je narozdíl od jiných věcí považován za jedinou věc nadanou vůlí a řečí, a proto mu náležely v římském právu některé právní normy zvláštní. Římské právo striktně odděluje subjekty a objety práv. Nikdo nemůže být zároveň subjektem a objektem práv. Dokonce platí zásada: "dominus membrorum suorum nemo videtur. = nikdo není pánem svých údů."^[2] Otrok je většinou objektem vlastnického práva svého práva, ten jej může koupit, prodat, pronajmout, půjčit, zastavit, propustit na svobodu, vyhodit nebo opustit. Vyhozený otrok zůstával nadále otrokem, byl tzv. otrokem bez pána (opuštěným otrokem) a kdokoli jej mohl chytit a znovu zotročit. Vyjímkou byla kategorie tzv. Asklepiových otroků, kterou zavedl císař Claudius. Pán mohl svého starého nebo nemocného otroka vyhodit a ten se stával svobodným (pokud přežil). Nejčastěji je vyhazovali na Asklepiův ostrov v Tibeře. Pán tak chtěl ušětřit na stravě a oděvu.

Možnost spravovat pánův majetek --> stávali se z nich vilikové (šafáři)
Možnost spravovat pánův majetek a samostatně hospodařit = tzv. peculium (v tomto případě si mohl pán požadovat část úrody, často si ale nebral nic)

Formy nabytí otroctví:

válečné zajetí - nikdy nebyl hlavním zdrojem otroků
narození z matky - otrokyně - otrokyně nemohla žít v řádném manželství, stav dítěte se tedy určoval podle postavení matky v době porodu . Převážně za republiky
mezinárodní obchod - prodej cizinců zotročených ve válce nebo na loupěžnické výpravě
zotročení pro nevděk - (revocatio in servitutem) - propuštěný otrok, který se choval drze nebo urážlivě k bývalému pánovi, mohl být znovu zotročen
zotročení římské občanky - od usnesení senátu za císaře Claudia, římanka byla zotročena, protože neuposlechla trojího varování a nepřerušila soužití s otrokem
otroctví z trestu - (servitus poenae) - jen doba císařská, za trest byl člověk zotročen, stával se z něj otrok římského státu a byl posílán na těžké manuální práce, žijí odděleně v pracovních táborem, po čase opět svobodný
zotročení pro hrubá porušení občanských povinností - jen za republiky, zotročen byl občan vyhýbající se vojenské povinnosti nebo nedostavení se k cenzu
dlužní otroctví - nejstarší období, zaznamenáno v Zákoně dvanácti desek, mohl být usmrcen nebo prodán - změnil to zákon Poeteliův (lex Poetelia) z roku 326 př.n.l., který stanovil, že za dluhy může občan ručit pouze svým majetkem, ne svou osobou.

Pozn. Zákon dvanácti desek mluvil o typu otroka patriarchálního, jeho subjektivita byla jen potlačena, a byl sluhou svého pána. Respektovala se jeho rodina i příbuzenecké vztahy.

Otroci se dělili na městské a venkovské, ti měli vždy horší postavení. Pán nad nimi měl absolutní moc = ius vitae necisque (právo nad životem a smrtí). Postupem času byly vydávány zákony, které omezovaly tuto absolutní moc. Př. císař Antonius Pius (2.st.n.l.) vydal "zákon zakazující svévolné trestání a zabíjení otroků: vlastník, který zneužíval svého oprávnění, mohl být úředně donucen své otroky prodat někomu jinému, mírnějšímu."^[3]

Formy ukončení otroctví:

smrt otroka (nekončilo smrtí vlastníka, protože otrok byl součástí dědictví) - smrtí se otrok stával z věci člověkem
propuštění na svobodu

Propuštění na svobodu

manumissio per vindictam (propuštění pomocí hůlky) - za přítomnosti soudního úředníka (praetora nebo správce provincie), pána otroka a svobodného člověka, který měl prohlásit otroka za svobodného. Musel se otroka dotknout hůlkou a pronést slova: "Prohlašuji, že tento člověk je svobodný.". Pán byl vyzván, aby se následně vyjádřil - buď souhlasí nebo mlčí (tím také souhlasí). Tato metoda fungovala převážně za republiky, ale i později.
manumissio per censum (propuštění zápisem otroka do seznamu svobodných lidí) - Cenzor na pokyn pána zapíše otroka do seznamu svobodných římských občanů. Tato metoda propuštění skončila počátkem císařství, protože se přestalo dělat sčítání a soupisy lidí a majetku.
manumissio testamento (propuštění závětí) - Propuštění otroka muselo být v závěti zaznaenáno latinsky a v rozkazovacím způsobu, např. "Stichus, servus meus liber esto! (Stichus, můj otrok, budiž svoboden!"^[4] Otrok nabýval svobody ihned, pokud nebyla stanovena žádná podmínka, kterou musí splnit. Hromadné propouštění otroků bylo pro pozůstalé nebezpečné. Vznikl proto zákon Fufia a Caninia (lex Fufia Caninia, 2 př.n.l.), který omezil volnost propouštění otroků poměrným počtem: ze 3-10 otroků mohl osvobodit 1/2, z 10 - 30 mohl osvobodit 1/3, 30 - 100 = 1/4, nad 100 = 1/5, nikdy však více jak 100 otroků.

Mimo tyto tři uznané formy propuštění, existovaly i jiné způsoby: např. propuštění "před přáteli", propuštění dopisem --> tyto formy neuznávalo civilní právo = otrok nebyl svobodný, ale získal ochranu praetora

Zákon Iunia Norbana (lex Iunia Norbana) z roku 19.př.n.l postavil neformálně propuštěné otroky na stejnou pozici jako Latiny (viz.níže). Tak byli považováni za svobodné, ale umírali jako otroci, nemohli tudíž sepisovat testamenty. Zákon byl odstraněn až za Justiniána.

V době císařské za Konstatina Velikého přibyla nová forma propuštění: manumissio in ecclesia (propuštění před shromážděním obcí věřících) - obvykle probíhalo v kostele, s narůstajícím vlivem křesťanství se stalo velmi rozšířeným a užívaným. Za pozdního císařství mohl otrok nabýt svobody i jinak než propuštěním, a to v případě, stal-li se z něj mnich, klerik nebo císařský komorník.

Propuštěnci - libertini

Propuštěncem rozumíme osvobozeného otroka. Ten se stal římským občanem, ale jeho minulost nebyla zapomenuta. Již při manumissiu (propuštění) otrok většinou sliboval svému pánovi úctu a nějaké služby. Např. pohlídat mu dům nebo poskytnout mu své řemeslo. Bývalý pán se stává jeho patronem, musí mezi nimi existovat uctivý vztah. Bývalý otrok nesmí svého bývalého pána zažalovat, nebo pouze se souhlasem praetora. Bývalý pán jej mohl pro drzé chování opět zotročit. "Oprávnění patrona vůči propuštěnci přecházela na patronovy potomky (descendenty), nevztahovala se však na potomky propuštěncovy. Vidíme tedy, že libertinové byli jen přechodnou kategorií obyvatelstva, ve třetí generaci se potomci propuštěnců stávali již plnoprávnými římskými občany."^[5]

Osoby v mancipiu

Svobodné osoby, které se ocitly v dočasném "otroctví". Byl to zvláštní způsob náhrady škody přo deliktu, který spáchala osoba alien iuris (podřízená). Osoba siu iuris nechtěla platit a tak se osoba alien iuris (otrok nebo syn) dostala do cizí rodiny. Zde žil "servi loco" = stené postavení jako otrok. Počítalo se s tím, že tyto osoby nebudou otroky navždy, proto se jim zachovávala veřejná správa. V soukromoprávním postavení se plně podřizovaly novému majiteli, dokud svůj dluh nesplatil.

Kolonové

"Kolonát je zvláštní forma osobní závislosti, charakteristická zejména pro dobu pozdního císařství."^[6] Původně to byli svobodní lidé, kteří si pronajímali půdu a platili za to dávky, tzv.pachtovné. Dostávali se do závislosti na půdě, protože nemohli odvádět pachtovné z důvodu velké konkurence otrocké práce. Stávali se z nich tzv.otroci půdy (servi glebae) a její opuštění se považovalo za trestný čin. Oficálně zůstávaly svobodnými lidmii s vlastní rodinou i majetkem. Jejich práva a svobody byly časem zkracovány až připomínaly postavení otroků. V kodexu Justiniána byli kolonové zahrnuti do zvláštní kategorie poddaného obyvatelstva.

Osoby právnické

Smlouvy se spotřebitelem

Závazek

Veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku

Postoupení pohledávky

Záruka za jakost

Příslušenství

Vydržení

Náhrada újmy na zdraví

Nabytí vlastnického práva od neoprávněného

Sankční škoda

Nemajetková újma

Náhrada škody za zpoždění letu

Smlouva o úvěru

Věcné břemeno

Odpovědnost státu za škodu

Právo duševního vlastnictví

Kolektivní správa autorských děl

Autorské právo

Soudní ochrana práv duševního vlastnictví

Dílo

Autorství

Pracovní právo

Pracovní poměr

Mzda sjednaná již s přihlédnutím k případné práci přesčas

Rozvázání pracovního poměru

Soukromí zaměstnance

Odměňování za práci

Faktický pracovní poměr

Dovolená

Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů

Potvrzení o zaměstnání

Civilní právo procesní

Náhrada nákladů řízení

Poučovací povinnost

Nedokazované skutečnosti

Ne bis in idem

Moderační právo soudu

Zastoupení nezletilého

Předžalobní výzva

Odvolání

Dovolání

Nepřiměřená délka řízení

Správní právo

Neurčitý právní pojem

Zdravotnické právo

Poplatky za přítomnost u porodu

Povinná mlčenlivost zdravotníků

Zdravotnická dokumentace

Dříve vyslovené přání

Ústavní právo

Státověda

Ústava

Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva

Parlamentní forma vlády

Prezidentská forma vlády

Základní práva

Právo na soukromí

Právo na důstojnost

Testy k poměřování základních práv

Právo na rovnost

Svoboda projevu

Právo na spravedlivý proces

Právo na rodinný život

Osobní svoboda

Ústavní stížnost

Obchodní korporace

Neplatnost rozhodnutí valné hromady

Komanditní společnost

Společnost s ručením omezeným

Akciová společnost

Akcie

Veřejná obchodní společnost

Péče řádného hospodáře

Splnění vkladové povinnosti

Zánik obchodní korporace

Zrušení obchodní korporace

Založení a vznik obchodní korporace

Právní postavení společníků

Vnitřní organizace obchodní korporace

Přeměny obchodních korporací

Fúze

Rozdělení

Převod jmění na společníka

Změna právní formy

Přeshraniční přeměny

Přeshraniční fúze

Přeshraniční rozdělení

Kvalitativní stránka podílu

Kvantitativní stránka podílu

Podíl na likvidačním zůstatku

Smlouva o výkonu funkce

Nucený přechod účastnických cenných papírů (squeeze - out)

Bytové a sociální družstvo

Nájem družstevního bytu

Evropská společnost. Evropská družstevní společnost. Evropské hospodářské zájmové sdružení

Souběh funkcí v obchodní korporaci

Právo informačních technologií

Odpovědnost za obsah webových stránek

Trestní právo

Nutná obrana

Trestní řízení

Působnost trestních zákonů

Okolnosti vylučující protiprávnost

Vývojová stádia trestného činu

Trestná součinnost

Souběh trestných činů

Promlčení trestní odpovědnosti

Nullum crimen sine lege

Zásada zákonnosti

Zásada panství práva

Zásada humanismu

Zásada přechodu trestní odpovědnosti na právního nástupce

Zásada individuální trestní odpovědnosti FO

Zásada souběžné, nezávislé trestní odpovědnosti FO a PO

Zásada odpovědnosti za zavinění

Zásada umělé izolace jevu

Zásada gradace příčinné souvislosti

Zásada subsidiarity trestní represe

Zásada stíhání ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon stanoví

Zásada rychlosti řízení

Zásada materiální pravdy

Trestný čin obchodování s lidmi

Trestný čin znásilnění

Trestný čin pohlavního zneužití

Trestný čin kuplířství

Trestný čin přisvojení pravomoci úřadu

Zásada obžalovací

Omisivní trestné činy

Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti

Podmíněné zastavení trestního stíhání

Příkaz k zatčení

Evropský zatýkací rozkaz

Orgán veřejné moci

Objekt

Objektivní stránka

Předčasně dokonaný trestný čin

Pokus

Trestní příkaz