Registrované partnerství

1 Základní informace

Registrované partnerství je trvalým společenstvím dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zvláštním zákonem, přičemž se partneři považují za osoby blízké. Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžejním předpisem je dále zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který v § 22 odst. 1 označuje partnera za osobu blízkou, a na registrované partnerství pak odkazuje i na dalších místech. V § 3020 je potom výslovně uvedeno, že ustanovení části první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů. Vzhledem k podobnostem mezi těmito dvěma statusovými poměry se zákonodárce rozhodl pro registrované partnerství v některých otázkách zavést obdobnou úpravu, jaká platí pro manželství. Rozsah práv a povinností v rámci registrovaného partnerství ovšem není shodný s tím, který zákon přiznává manželům. Uzavřením registrovaného partnerství totiž například nevzniká společné jmění partnerů ani společný nájem bytu, jako je tomu u manželů. V případě smrti jednoho z partnerů též nevzniká nárok na vdovský či vdovecký důchod, nedochází ani k přechodu nároků zesnulého na partnera. Nejvíce patrné rozdíly mezi těmito dvěma instituty jsou ve způsobu uzavírání občanského sňatku a registrovaného partnerství a v současné době asi nejvíce diskutovaný rozdíl spočívající v možnosti péče o dítě. V registrovaném partnerství totiž v současnosti neexistuje možnost, aby partneři oficiálně vychovávali dítě jako rovnocenní rodiče podle práva.

2 Historie registrovaného partnerství

Registrované partnerství prošlo dlouhým vývojem, a to hlavně v souvislosti s nazíráním společnosti na homosexualitu jako takovou a na společné soužití stejnopohlavního páru. Homosexualita byla na našem území trestná až do roku 1961, kdy byl přijat zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Po tomto roce již nebyly postihovány dobrovolné pohlavní styky mezi dospělými osobami téhož pohlaví za předpokladu, že svým počínáním osoby nebudí veřejné pohoršení, neohrožují morální růst osob mladších 18 let, nezneužijí závislosti druhé osoby a neprovozují homosexuální styk za úplatu. Avšak i přes tuto novou právní úpravu byla homosexualita stále v rozporu se socialistickým ideálem člověka, proto byla nadále veřejně odmítána. Homosexualita přestala být klasifikována jako choroba až od roku 1993, poté, co ji Světová zdravotnická organizace již znovu nezařadila do 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí. Stěžejním okamžikem bylo přijetí zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2006. Česká republika se tak přidala k většině evropských států, jejichž právní řády obdobnou úpravu obsahovaly již desetiletí. Registrované partnerství je tak od tohoto okamžiku upraveno jako statusový právní vztah, tímto se odlišilo od právního postavení druha a družky, tedy nesezdaného soužití dvou osob rozdílného pohlaví, a zároveň se v nějakých aspektech přiblížilo úpravě manželství.

3 Registrované partnerství v zemích EU

Ne všechny země v rámci Evropské unie umožňují uzavřít registrované partnerství. Právní řády zemí, které uznávají takovýto nebo podobný svazek, se pak liší v tom, na co mají registrovaní partneři nárok a zda ta která země uznává i registrované partnerství uzavřené v zahraničí, či ne. V zásadě ale pokud je v zemi stejnopohlavním párům umožněno uzavřít sňatek, tak se jim zde uznávají i takového sňatky uzavřené v zahraničí. V některých zemích je registrované partnerství postavené naroveň manželství nebo je s ním alespoň srovnatelné. Uzavřít registrované partnerství neumožňují právní předpisy v Bulharsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a na Slovensku. Naopak některé evropské země pojímají manželství genderově neutrálně, a umožňují tak uzavřít manželství i stejnopohlavním párům. Je tomu tak např. v některých skandinávských zemích, Španělsku, Německu a Francii. V Rakousku bylo zakotveno manželství pro každého v důsledku rozhodnutí ústavního soudu.

4 Právní úprava registrovaného partnerství

Jak již bylo zmíněno výše, tak registrované partnerství upravuje především zákon o registrovaném partnerství a občanský zákoník. Úpravu ale nalezneme i v zákoně č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a též ve vyhlášce č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Registrované partnerství vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví činěným formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Toto prohlášení činí osoby vstupující do partnerství osobně před matričním úřadem. Do partnerství může vstoupit každý, komu to zákon nezakazuje. Podmínkou ale je, aby alespoň jedna z osob vstupujících do partnerství byla státním občanem České republiky. Do partnerství není umožněno vstoupit osobám navzájem příbuzným a sourozencům, osobám mladší 18 let, osobám s omezenou svéprávností v této oblasti a též těm, kteří již dříve uzavřeli manželství nebo již vstoupili do registrovaného partnerství či podobného svazku, a jejich manželství, partnerství či obdobný svazek stále trvá.

Oba partneři mají v partnerství stejné povinnosti a stejná práva. Partneři se mohou navzájem zastupovat v běžných záležitostech, zejména za sebe mohou přijímat běžná plnění, pokud není stanoveno jinak. Jednání jednoho partnera při obstarávání běžných záležitostí partnerství potom zavazuje oba tyto partnery společně a nerozdílně. Partneři mají vzájemnou vyživovací povinnost.

Registrované partnerství zaniká smrtí jednoho z partnerů, prohlášením jednoho partnera za mrtvého nebo zrušením rozhodnutím soudu. Soud rozhodne o zrušení partnerství na návrh jednoho z partnerů, pokud žalobce prokáže, že partnerský vztah již fakticky netrvá. Pokud se k návrhu na zrušení připojí i druhý partner, tak soud rozhodne o zrušení partnerství, aniž by zkoumal faktické trvání partnerského vztahu.

5 Péče o dítě a současná situace

V současné době mohou stejnopohlavní páry vychovávat dítě, které je biologickým dítětem jednoho z nich. Z právního hlediska je však rodičem pouze biologický rodič a druhý parner vůči dítěti nemá právní vztah. Jeden z partnerů může dítě i osvojit – tato možnost se otevřela až v roce 2016 nálezem Ústavního soudu, který zrušil ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Právní úprava ovšem neumožňuje, aby byli oba partneři oficiálně rovnocennými rodiči, tedy aby jeden z nich osvojil dítě toho druhého či aby dítě osvojili společně.

Nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 7/15

Důležitým v této oblasti se stal nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/15 z roku 2016, který ze zákona o registrovaném partnerství odstranil diskriminační § 13 odst. 2. Toto ustanovení pokládalo existenci registrovaného partnerství za překážku při osvojování dítěte, byť jen jedním z partnerů. Prakticky tak mohl dítě osvojit žadatel, který nežil v manželství ani v registrovaném partnerství. Pokud však žil v registrovaném partnerství, tak pro něj platil zákaz, a to pouze na základě samotné existence registrovaného partnerství, aniž by se zjišťovaly další skutečnosti.

Navrhovatelem v této věci byl Městský soud v Praze, ke kterému podal žalobce správní žalobu poté, co nejprve Úřad městské části Prahy 13 usnesením zastavil řízení o jeho žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli, a následně Magistrát hl. m. Prahy zamítl jeho odvolání proti tomuto usnesení. Navrhovatel poukázal na zákaz diskriminace daný čl. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a též na zákaz diskriminace z důvodu sexuální orientace na základě čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie. Navrhovatel požadoval zrušení zákonného ustanovení, které je v rozporu s tímto zákazem diskriminace.

Ústavní soud konstatoval, že neexistuje žádné základní právo na osvojení dítěte, a to ani na ústavní úrovni a ani na úrovni mezinárodních závazků České republiky, ovšem problematickým shledal nelogický stav, který zde fakticky vznikal. Zákon totiž umožnil osvojit dítě i jedinci, který nežije v manželském svazku, ale zároveň z této možnosti vyloučil jedince, kteří žijí v registrovaném partnerství. Mohlo tedy docházet k situaci, kdy jedinec žijící v homosexuálním vztahu osvojil dítě, a až poté uzavřel registrované partnerství. Zatímco pokud by žil v registrovaném partnerství ještě před osvojením dítěte, byla by dána zákonná překážka k osvojení. V tomto ohledu Ústavní soud shledal napadené zákonné ustanovení rozporným s právem na lidskou důstojnost, s právem na soukromý život a se zákazem diskriminace, vyhověl tedy návrhu Městského soudu v Praze, a rozhodl o zrušení napadaného ustanovení.

V České republice myšlenka homoparentální rodiny, tedy rodiny homosexuálních rodičů s dítětem, stále ještě není zažitá a lidé na ni mají rozličné názory. Zatímco aktivisté horečně bojují za uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry a za možnost osvojení dítěte oběma partnery, další skupina osob zastává názor, že by tento institut měl zůstat vyhrazen pro stejnopohlavní páry. V současné době v České republice existuje návrh novely občanského zákoníku, který by uzákonil manželství pro stejnopohlavní páry. V nedávné době též Ústavní soud obdržel návrh, který by v případě jeho schválení umožnil jednomu z registrovaných partnerů osvojit si dítě druhého partnera, takže by se institut registrovaného partnerství o něco více přiblížil manželství.

Toto téma se v současné době objevuje čím dál častěji a je velkou otázkou, jak se bude situace vyvíjet dál. Registrované partnerství prošlo v souvislosti se sociálními změnami ve společnosti dlouhým vývojem od represí homosexuality jako takové až po jeho uzákonění, a jeho vnímání společností se stále proměňuje a posouvá. Do budoucna existuje reálná možnost, že by registrovaní partneři mohli mít možnost stát se právně rovnocennými rodiči osvojeného dítěte.

Shrnutí

Registrované partnerství je trvalým společenstvím dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zvláštním zákonem. Tímto je zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. Institut dále upravuje především zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který přiznává registrovaným partnerům některá práva a povinnosti, která mají i manželé v občanskoprávním svazku manželském. Mezi těmito dvěma instituty jsou ovšem rozdíly, které část společnosti názorově rozdělují v tom ohledu, zda mají být tyto rozdíly odstraněny, či nikoliv. Jde především o skutečnosti, že registrovaným partnerstvím nevzniká společné jmění partnerů ani společný nájem bytu, v případě smrti jednoho z partnerů nevzniká druhému partnerovi nárok na vdovský či vdovecký důchod, a především u nás neexistuje možnost, aby partneři společně osvojili dítě a stali se tak rovnocennými rodiči z pohledu práva. Lze uzavřít, že se jedná o institut, který názorově částečně spojuje a částečně rozděluje společnost a v souvislosti s nímž bude v brzké době rozhodovat Ústavní soud, jehož rozhodnutí bude zřejmě v tomto ohledu zásadní pro právní postavení registrovaných partnerů jako rodičů.