Osobní svoboda

Osobní svoboda a bezpečnost

Osobní svoboda patří svou povahou do tvrdého jádra základních práv, která chrání tělesnou bezpečnost jednotlivce. Brání svévolným a neospravedlnitelným zbavením svobody. V řadě případů omezení, či zbavení svobody také souvisí s omezením jiných práv, zejména pak práva na soukromí.

Listina základních práv a svobod (Listina) v rámci ochrany osobní svobody zmiňuje garanci zákonného (zejména trestního) stíhání, jelikož při něm často dochází ke zbavení svobody. Zároveň platí, že pokud stát někoho zbaví svobody, automaticky se stává odpovědnným za to, co se s ním od tohoto okamžiku bude dít. Vyplývají z toho pro něj tedy pozitivní závazky, ty mohou spočívat například v zajištění bezpečnosti, lékařské péče atd.

Za účelem minimalizace rizika svévolného zbavení svobody požaduje Úmluva, aby každé zbavení svobody podléhalo soudnímu přezkumu a současně aby za něj státní orgány nesly odpovědnost.

Garance osobní svobody se vztahuje pouze na fyzické osoby, nikoli na právnické. Obecně se nerozlišuje mezi českými občany a cizinci, ale existují zvláštní kategorie omezení svobody vztahující se pouze na cizince (např. vyhošťovací detence).

Zbavení osobní svobody

Za zbavení osobní svobody lze jednoznačně považovat:

• výkon trestu odnětí svobody
• zatčení
• zadržení
• vazba
• zdravotnická detence
• zabezpečovací detence
• ochranné léčení v ústavní formě a ochranou výchovu
• zajištění cizinců
• omezení svobody žadatele o azyl v azylovém zařízení
• vojenský kázeňský trest vězení

Právní úprava

Čl. 5 Úmluvy a čl. 8 Listiny stanovuje několik základních bodů:

• obecné zakotvení práva, k němuž je v případě Úmluvy přidána ještě bezpočnost,
• taxativní vymezení případů, kdy může být jednotlivec zbaven svobody,
• požadavek, aby se tak dělo postupem, který je stanoven v zákoně,
• práva osob, které byly zbaveny svobody.

Nejprve je tedy nutné posoudit, zda vůbec došlo ke zbavení svobody, zda k němu došlo zákonným způsobem a zda byla osobě, která byla svobody zbavena garantována práva zaručená Listinou nebo Úmluvou.

Zbavení svobody X omezení svobody

Důležité také je si vymezit rozdíl mezi omezením svobody a zbavením svobody. Jako příklad lze uvést domácí vězení. Pokud bylo jednotlivci uloženo domácí vězení, při kterém vůbec nesmí opustit domov a je nucen zde setrvat celých 24 hodin, mluvíme o zbavení svobody. Naproti tomu, pokud je nucen setrvat doma pouze o víkendech, či po nějakou omezenou dobu (například od 7,00 do 19,00), mluvíme pouze o omezení svobody.

Objektivní a subjektivní prvky zbavení svobody

Obektivní prvek - uzavření osoby v uzavřeném prostoru po nezanedbatelnou dobu (pro jeho splnění je důležité posoudit okolnosti konkrétního případu)

Subjektivní prvek - absence platného souhlasu osoby s tímto uzavřením v omezeném prostoru (v mnoha případech se automaticky presumuje jeho neexistence - například při trestu odnětí svobody)

Zákonnost zbavení svobody

Bez výjimky každé zbavení svobody musí být zákonné a musí být provedeno v souladu se zákonem stanoveným postupem. Existuje tedy nutnost zakotvení zbavení svobody ve vnitrostátním právním základu, v případě ČR se jedná o zákon, který musí být jasný a přístupný.

Zákon je jasný tehdy, když umožní jednotlivci předpovídat, za jakých okolností může být zbaven svobody. Pravidla také musí být přístupná, což znamená pro laika srozumitelná a veřejnost k nim musí mít přístup.

Zákoná úprava musí také splňovat požadavek proporcionality, aby nedošlo ke zbavení svobody v případech, kdy to není nezbytně nutné. Zbavení svobody se může uplatnit teprve tehdy, když není jiná možnost neomezující osobní svobodu nebo omezující ji méně intenzivně, která umožňuje dosáhnou stejného cíle.

Se zákonností také souvisí již výše zmíněné pozitivní závazky státu.

Situace umožňující zbavení svobody

Čl. 5 Úmluvy obsahuje taxativní výčet situací, kdy může být jednotlivec zbaven svobody.

Listina obsahuje pouze výčet demonstrativní, jelikož v čl. 8 odst. 2 umožňuje, aby byly důvody a způsoby zbavení svobody stanoveny v zákoně.

Odkazy

BARTOŇ, Michal, Jan KRATOCHVÍL, Martin KOPA, Maxim TOMOSZEK, Jiří JIRÁSEK a Ondřej SVAČEK. Základní práva. Praha: Leges, 2016. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-128-1.