Postoupení pohledávky

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Obecně

Postoupení pohledávky (cese) je institut závazkového práva, který umožňuje změnu subjektu na věřitelské straně. Nejedná se o změnu strany závazku, jako je tomu například u postoupení smlouvy, ale jedná se pouze o změnu subjektu závazku. Postoupení pohledávky je upraveno v § 1879 an. NOZ.

Postoupení pohledávky spočívá v tom, že původní věřitel (cedent či postupitel), postoupí celou pohledávku nebo její část novému věřiteli (cessionář či postupník). Tento nový věřitel nabývá práv a povinností v tom rozsahu, v jakém náležely původnímu věřiteli k okamžiku účinnosti postupní smlouvy.[1]

Předmět postoupení

Judikatura

Ústavní soud

V případě postoupení pohledávky může být dlužník ve sporu s postupníkem zbaven obrany zpochybněním platnosti postupní smlouvy jen tehdy, pokud mu bylo postoupení pohledávky platně oznámeno postupitelem. Stěžovatel se jako povinný domáhal zastavení exekučního řízení, přičemž argumentoval jednak nedostatkem aktivní legitimace oprávněného z důvodu neplatné smlouvy o postoupení pohledávky (v pořadí již druhém), jednak stěžovatel tvrdil také zánik dluhu v důsledku dohody o narovnání, uzavřené mezi ním a původním věřitelem. Obecné soudy se stěžovatelovou první námitkou stran neplatnosti postupní smlouvy vůbec nezabývaly s tím, že mu taková námitka v postavení dlužníka nepřísluší. V návaznosti na to pak dohodu o narovnání posoudily jako absolutně neplatnou, neboť byla uzavřena až po postoupení na jiné subjekty. Stěžovatel nyní brojí proti rozhodnutím obecných soudů z důvodu absence jejich řádného odůvodnění a z toho plynoucí nepřezkoumatelnosti, jakož i z důvodu porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodování, když ve skutkově velice obdobné věci tentýž městský soud jeho návrhu na zastavení exekuce vyhověl. Ústavní soud připomněl, že jako ústavně konformní v minulosti potvrdil rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, dle kterého došlo-li k platné notifikaci postoupení pohledávky vůči dlužníku ze strany postupitele, nemůže již dlužník namítat neplatnost postupní smlouvy vůči postupníkovi. Pokud však provedení platné notifikace ze strany postupitele prokázáno není, je naopak na místě zkoumat platnost postupní smlouvy i ve sporu mezi dlužníkem a postupníkem. Obecné soudy se však otázkou existence platné notifikace vůbec nezabývaly.[2]


In-progress.jpg
             Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
             Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
  1. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 - 2054). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, s. 735. ISBN 978-80-7400-535-0.
  2. I. ÚS 682/15