Hlavní líčení
= obligatorní a nejdůležitější stádium trestního řízení, totiž rozhoduje se o vině a trestu obžalovaného, v nejširší míře se uplatňují zásady trestního řízení
Příprava Hlavního líčení
= cílem je připravit hlavní líčení tak, aby mohlo být dosaženo projednání obžaloby a rozhodnutí o ní uceleně v jednom hlavní líčební bez odročení Z těchto důvodů jsou činěny následující úkony:
- doručení obžaloby dle § 196 trestního řádu
- předvolání a vyrozumění osob, jejíchž přítomnost je u hlavního líčení nutná (§ 198 trestního řádu)
- nařízení hlavního líčení (musí být zachována dostatečná lhůta k přípravě - viz § 181 odst. 3 trestního řádu)
- další opatření ve smyslu § 198 odst. 3 trestního řádu (zajištění náhradního soudce ve smyslu § 197 odst. 1 trestního řádu, opatření k přípravě znaleckého posudku ve smyslu § 107 trestního řádu atd.)
- jiná rozhodnutí, resp. "rozhodnutí mimo hlavní líčení" ve smyslu § 231 trestního řádu
Průběh hlavního líčení
= hlavní líčení má určitý pravidelný průběh, zejména § 205 a § 206 trestního řádu upravuje počátek hlavního líčení (sdělení věci a přednesení obžaloby). Následuje proces dokazování, což je klíčová část hlavního líčení, které vždy začíná výslechem obžalovaného, další průběh dokazování záleží čistě na úvaze předsedy senátu. Závěr hlavního líčení je spojen s pronášením závěrečných řečí (jejich pořadí stanovení § 216 odst. 2 trestního řádu) a právem tzv. posledního slova, což je výlučné právo obžalovaného, které slouží obžalovanému, aby sdělil vše důležité ke své obhajobě s cílem ovlivnit úvahy soudu při závěrečné obhajobě.[1]
Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
- v zásadě lze rozlišit způsoby rozhodnutí ve třech směrech [2]
- rozhodnutí meritorní povahy = vytváří překážku věci rozhodnuté (odsuzující a zprošťující rozsudek, zastavení trestního stíhání, schválení narovnání, postoupení věci mimosoudnímu orgánu)
- rozhodnutí zatímní povahy = nepředstavuje překážku věci rozhodnuté (přerušení trestního stíhání postoupení věci jinému orgánu, vrácení věci státnímu zástupci k došetření)
- podmíněné zastavení trestního stíhání = mezitímní rozhodnutí, které se po uplynutí zkušení doby stává za podmínek § 308 trestního řádu rozhodnutím meritorním
