Faktický pracovní poměr

Pokud vykonáváte u zaměstnavatele práci v tzv. faktickém pracovním poměru, nenáleží vám práva při neplatném rozvázání pracovního poměru podle ust. § 69 až § 72 zákoníku práce, jde totiž o speciální ustanovení, která lze užít jen v případě neplatného rozvázání platně vzniklého pracovního poměru a u nichž se tedy předpokládá neplatnost při zániku, a nikoliv vzniku pracovního poměru. A to proto, že tzv. faktický pracovní poměr nelze rozvazovat, protože ve skutečnosti „právně neexistuje“.

Kdybyste neplatnost právního úkonu při vzniku pracovního poměru nezpůsobili výlučně vy coby zaměstnanec, může vám (se zřetelem k ust. § 19 odst. 3 zákoníku práce) náležet náhrada škody, která vám vznikla například následkem toho, že jste ukončili výkon práce u zaměstnavatele, aniž by byla dodržena výpovědní doba. Ta by jinak přicházela v úvahu, kdyby mezi účastníky vznikl platný pracovněprávní vztah. V případě, že neplatnost právního úkonu při vzniku pracovního poměru jste způsobili výlučně vy sami, ochrana podle ust. § 19 odst. 3 vám nenáleží.

Žalobkyně-zaměstnankyně požadovala náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru (ust. § 69 zákoníku práce). Protože takové právo nepřísluší zaměstnancům v tzv. faktickém pracovním poměru, i kdyby neplatnost právního úkonu při vzniku pracovního poměru zaměstnanec nezpůsobil výlučně sám, nemůže být již z tohoto důvodu žaloba opodstatněná. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že bylo pravomocně určeno, že rozvázání pracovního poměru s ní bylo neplatné.

O neplatné rozvázání pracovního poměru jde jen tehdy, byla-li neplatnost určena pravomocným výrokem soudního rozhodnutí. Byla-li však pravomocným soudním rozhodnutím určena neplatnost rozvázání pracovního poměru, nelze dovozovat, že by tím bylo také pravomocně (a pro účastníky řízení závazně) stanoveno, že mezi nimi skutečně platně vznikl pracovní poměr (nebo jiný pracovněprávní vztah). 21 Cdo 3691/2015 (rozsudek ze dne 11. 12. 2015)