Povinná mlčenlivost zdravotníků
Každý zdravotnický pracovník je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Tuto povinnost má zdravotnický pracovník i zpětně (v případě, že již zdravotní služby na daném místě neposkytuje). Smyslem této úpravy je zejména individuální ochrana soukromí pacientů[1].
Prolomení povinné mlčenlivosti
Zákon stanovuje prolomení povinné mlčenlivosti v následujících případech:
- Předání nezbytných informací pro zajištění návaznosti poskytovaných zdravotních služeb mezi jednotlivými zdravotnickými pracovníky
- Sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným právními předpisy
- Sdělování údajů nebo jiných skutečností, je-li poskytovatel zproštěn mlčenlivosti pacientem, případně jeho zákonným zástupcem
- Sdělování informací v případě oznamovací povinnosti (tj. případ, kdy je zdravotníku stanovena oznamovací povinnost ve zvláštním právním předpise, např. překažení trestného činu)
- Sdělování údajů zdravotníkem, který je členem České lékařské komory, pro účely řízení prováděných orgány komory
- Sdělování údajů v nezbytném rozsahu pro ochranu vlastních práv zdravotnického pracovníka v trestním řízení, občanskoprávním řízení, rozhodčím řízení a ve správním řízení[2]:
Specifické situace v praxi
Poskytnutí telefonické informace o pacientovi
Právo na informace o zdravotním stavu pacienta má pouze osoba určená samotným pacientem. V případě, že nebylo možné zjistit jeho vůli, zdravotnický pracovník je povinen informovat tzv. osobu blízkou. Pokud tedy zavolá do zdravotnického zařízení osoba, která nemá oprávnění získat informace o zdravotním stavu pacienta, zdravotnický pracovník je povinen ji informace neposkytnout. V opačném případě by si zdravotník měl být jistý podle hlasu, zda jde opravdu o osobu oprávněnou.
Poskytnutí informací Policii ČR
Oznamovací povinnost
Pokud zdravotnický pracovník plní svoji zákonnou povinnost, tak může Policii ČR sdělit vše, co o případu ví, a to bez souhlasu soudu.
Vyhlášení pátrání po pacientovi
Poskytovatel zdravotních služeb je povinen podat Policii ČR informace o době a místě poskytnutí zdravotních služeb pacientovi, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, a to bez souhlasu soudu[3].
Identifikace neznámé mrtvoly
Poskytovatel zdravotních služeb je oprávněn poskytnout údaje ze zdravotnické dokumentace bez souhlasu soudu, jsou-li nutné pro identifikaci neznámé mrtvoly, jejíž totožnost zjišťuje Policie ČR[4].
Ostatní případy
Ve všech ostatních případech není zdravotnický pracovník oprávněn podat informace Policii ČR bez souhlasu soudu.[5]
Poskytnutí informací orgánu sociálně-právní ochrany dětí
Poskytovatel zdravotních služeb povinen podat informace důležité k výkonu sociálně-právní ochrany dětí a oznamovat případy, kdy je zanedbávána zdravotní péče o nezletilého. Jde zejména o sdělení údajů o podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj[6]. Poskytovatel zdravotních služeb by měl podat orgánu sociálně-právní ochrany dětí co nejméně citlivých osobních údajů vztahujících se k jeho diagnóze a prognóze.
Odkazy
- ↑ MACH, Jan. Univerzita medicínského práva. Praha: Grada, 2013, s 111. ISBN 978-80-247-5113-9.
- ↑ § 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
- ↑ § 68 odst. 3 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR
- ↑ § 68 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR
- ↑ MACH, Jan. Medicínské právo - co a jak: praktické rady pro lékaře a zdravotníky. Praha: Galén, 2015, s 61 - 64. ISBN 978-80-7492-218-3.
- ↑ § 53 odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí