Prameny práva

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Pojmem prameny práva můžeme myslet více věcí. Jednak můžeme mít na mysli vněšní formu právních norem, v tom případě hovoříme o pramenu práva ve formálním smyslu, nebo se můžeme na pramen práva dívat ve smyslu, že se díváme, co je důvodem toho, že je právo takové, jaké je. V takovém případě hovoříme o pramenu práva v materiálním smyslu.[1] Formálním pramenem práva se tedy rozumí to, co je právem. To, co nám vymezuje práva a povinnosti. To, co obsahuje právní normy. Materiální pramen práva naopak označuje jevy, které jsou důvodem, proč je právo takové, jaké je. Je to tedy označení původu práva, důvod právní regulace a účel, který má tato regulace plnit.

Materiální prameny práva

Jak již bylo uvedeno výše, všechno, co ovlivňuje, proč je právo takové, jaké je, je materiálním pramenem práva. Mezi tyto důvody spadají např. společenské poměry, hospodářské a ekonomické poměry, přírodní katastrofy, historické okolnosti. Můžeme zde zařadit ovšem i pojmy jako Boží vůle, duch národa či třídní zájmy, což jsou pojmy, které jsou relevantní pro určitou část naší historie. Náboženskými důvody se historicky dá zdůvodnit existence mnohé legislativy. Ostatně i dnes se můžeme setkat s vlivy náboženství na legislativu, např. u legislativy týkající se interupcí, adopcí homosexuálními páry, registrovaných partnerství.

Když se budeme bavit např. o zákonu 12 desek, můžeme se na něj dívat jako na formální pramen práva. V takovém případě nás bude zajímat tento zákon jako takový. Jaké obsahoval právní normy, jaké práva a povinnosti zakládal svým adresátům. Pokud se na tento stejný zákon budeme dívat z hlediska toho, co je materiálním pramenem jeho existence, tak nás budou zajímat společenské a jiné důvody, které vedly k jeho vzniku. V té době zákon 12 desek vznikl jako kompromis mezi patriciji a plebeji. Tento zákon byl tedy produktem sociálního sváru a právě jeho existence je důvodem, proč zákony 12 desek obsahují ty normy, které obsahují.

Formální prameny práva

Formálním pramenem práva obsahují samotné právní normy. V nich nalezneme zapsané právo. Právě proto většinou otázkou, zda je nějaký předpis či soudní rozhodnutí pramenem práva, tazatel má na mysli to, zda je formálním pramenem práva. Zda toto konkrétní rozhodnutí nebo předpis má normativní charakter. V takovém případě hovoříme o pramenu práva v užším slova smyslu. Pouze takové pravidlo chování, které má státem (resp. v mezinárondím právu společenstvím států) uznanou formu pramene práva, je právní normou.[1] Obecně můžeme vymezit čtyři základní prameny práva, přičemž je potřebné si uvědomit, že ne ve všech právních řádech jsou tyto jednotlivé druhy práva uznané jako prameny práva ve formálním slova smyslu:

  1. 1,0 1,1 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 71.