Obviněný: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 16: Řádek 16:
 
* '''Odsouzený'''
 
* '''Odsouzený'''
 
** Ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, nebo pravomocný trestní příkaz
 
** Ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, nebo pravomocný trestní příkaz
Pojem „obviněný“ používá trestní řád jako '''legislativní zkratku'''. Pokud z povahy věci nevyplývá nic jiného, rozumí se obviněným taky obžalovaný a odsouzený.<ref>FENYK, Jaroslav. a kol. ''Trestní právo procesní.'' 7. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019. 952 s.</ref>
+
Pojem „obviněný“ používá trestní řád jako '''legislativní zkratku'''. Pokud z povahy věci nevyplývá nic jiného, rozumí se obviněným taky obžalovaný a odsouzený.<ref>FENYK, Jaroslav a kol. ''Trestní právo procesní.'' 7. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 952. </ref>
  
 
== Postavení obviněného v řízení ==
 
== Postavení obviněného v řízení ==
Řádek 42: Řádek 42:
  
 
==== '''Ad a) Právo obviněného účastnit se osobně projednání věci před soudem''' ====
 
==== '''Ad a) Právo obviněného účastnit se osobně projednání věci před soudem''' ====
Jedná se o prvek kontradiktorního procesu, podmiňuje uplatnění a vykonávání jiných práv. Jde o skutečnou možnost obviněného oponovat tvrzením a důkazům protistrany, možnost osobně vyvrátit důkazy obžaloby a předložit soudu svoji verzi skutku a ve spolupráci s obhájcem prosazovat svoji obhajobu. Právo na osobní přítomnost je v řízení před soudem zakotveno v čl. 14 odst. 3 písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a lze jej odvodit z čl. 6 odst. 3 písm. c), d) Úmluvy (právo hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce, právo vyslýchat a dát vyslýchat svědky, právo na tlumočníka) a z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 LZPS<ref>Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod</ref>. Výjimkou z práva osobní účasti je řízení proti uprchlému a zásadně rozhodování o ochranném opatření.  
+
Jedná se o prvek kontradiktorního procesu, podmiňuje uplatnění a vykonávání jiných práv. Jde o skutečnou možnost obviněného oponovat tvrzením a důkazům protistrany, možnost osobně vyvrátit důkazy obžaloby a předložit soudu svoji verzi skutku a ve spolupráci s obhájcem prosazovat svoji obhajobu. Právo na osobní přítomnost je v řízení před soudem zakotveno v čl. 14 odst. 3 písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a lze jej odvodit z čl. 6 odst. 3 písm. c), d) Úmluvy (právo hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce, právo vyslýchat a dát vyslýchat svědky, právo na tlumočníka) a z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 LZPS<ref>Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.</ref>. Výjimkou z práva osobní účasti je řízení proti uprchlému a zásadně rozhodování o ochranném opatření.  
  
 
==== '''Ad b) Právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat''' ====
 
==== '''Ad b) Právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat''' ====
Řádek 57: Řádek 57:
  
 
==== '''Ad f) Právo na obhajobu''' ====
 
==== '''Ad f) Právo na obhajobu''' ====
Právo na obhajobu obsahuje 3 základní složky. Jde o tzv. materiální obhajobu, formální obhajobu a právo obviněného žádat, aby [[orgány činné v trestním řízení]] pečovaly o obhajobu obviněného z úřední povinnosti. Obviněný má právo si [[obhájce]] zvolit dle svého vlastního uvážení, toto právo má také jeho zástupce, příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonům, mohou tak tyto osoby učinit i proti jeho vůli. Obvinění '''možnost si kdykoliv zvolit [[obhájce]] nového.''' Obviněný si může zvolit i vícero obhájců ('''pluralita obhájců'''), musí však určit, který z nich slouží k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení. S obhájcem se obviněný nemůže radit, pokud již byla položena otázka. Obviněný má právo, aby byl vyslýchán za přítomnosti [[obhájce]] a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení. Právo obviněného na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, pokud nemá obviněný dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby. Tento nedostatek buď osvědčí sám obviněný a zažádá si o bezplatnou obhajobu nebo za sníženou odměnu, nebo to vyplývá ze shromážděných důkazů a to není návrhu ze strany obviněného třeba. V takovém případě hradí náklady zcela nebo zčásti stát.
+
Právo na obhajobu obsahuje 3 základní složky. Jde o tzv. materiální obhajobu (hájit se sám), formální obhajobu (mít obhájce a radit se s ním) a právo obviněného žádat, aby [[orgány činné v trestním řízení]] pečovaly o obhajobu obviněného z úřední povinnosti. Obviněný má právo si [[obhájce]] zvolit dle svého vlastního uvážení, toto právo má také jeho zástupce, příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonům, mohou tak tyto osoby učinit i proti jeho vůli. Obvinění '''možnost si kdykoliv zvolit [[obhájce]] nového.''' Obviněný si může zvolit i vícero obhájců ('''pluralita obhájců'''), musí však určit, který z nich slouží k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení. S obhájcem se obviněný nemůže radit, pokud již byla položena otázka. Obviněný má právo, aby byl vyslýchán za přítomnosti [[obhájce]] a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení. Právo obviněného na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, pokud nemá obviněný dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby. Tento nedostatek buď osvědčí sám obviněný a zažádá si o bezplatnou obhajobu nebo za sníženou odměnu, nebo to vyplývá ze shromážděných důkazů a to není návrhu ze strany obviněného třeba. V takovém případě hradí náklady zcela nebo zčásti stát.
  
 
==== '''Ad g) Právo podávat opravné prostředky''' ====
 
==== '''Ad g) Právo podávat opravné prostředky''' ====
Proti rozhodnutí policejního orgánu, státního zástupce i soudu je možné podávat [[opravné prostředky]] a toto právo náleží obviněnému. Ten může podávat opravné prostředky řádné, tj. [[Odvolání v trestním řízení|odvolání]], [[Stížnost v trestním řízení|stížnost]] a [[odpor]], tak i mimořádné tedy dovolání a návrh na [[Obnova řízení|obnovu řízení]] vyjma stížnosti pro porušení zákon, kterou může podat pouze ministr spravedlnosti, obviněný může zde podat pouze tzv. podnět. Každé rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení '''musí obsahovat poučení o možnosti podat opravný prostředek.'''<ref>JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní právo procesní''. 5. vydání. Praha: Leges, 2018. 864 s.</ref>
+
Proti rozhodnutí policejního orgánu, státního zástupce i soudu je možné podávat [[opravné prostředky]] a toto právo náleží obviněnému. Ten může podávat opravné prostředky řádné, tj. [[Odvolání v trestním řízení|odvolání]], [[Stížnost v trestním řízení|stížnost]] a [[odpor]], tak i mimořádné tedy dovolání a návrh na [[Obnova řízení|obnovu řízení]] vyjma stížnosti pro porušení zákon, kterou může podat pouze ministr spravedlnosti, obviněný může zde podat pouze tzv. podnět. Každé rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení '''musí obsahovat poučení o možnosti podat opravný prostředek.'''<ref>JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní právo procesní''. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 864.</ref>
  
 
== Spolupracující obviněný ==
 
== Spolupracující obviněný ==
Řádek 67: Řádek 67:
 
=== Podmínky ===
 
=== Podmínky ===
 
Spolupracující je vymezen několika podmínkami:  
 
Spolupracující je vymezen několika podmínkami:  
* Jedná se o řízení o zločinu (úmyslný trestný čin, kde zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let)
+
* Jedná se o '''řízení o zločinu''' (úmyslný trestný čin, kde zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let)
  
* Obviněný oznámí státnímu zástupci relevantní skutečnosti uvedené v trestním řádu a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak o v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech – tyto skutečnosti mohou významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny]] nebo zabrání dokonání takového zločinu  
+
* Obviněný '''oznámí''' státnímu zástupci '''relevantní skutečnosti''' uvedené v trestním řádu a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak o v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech – tyto skutečnosti mohou významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny]] nebo zabrání dokonání takového zločinu  
* Obviněný se dozná k činu, pro který je stíhán a nejsou pochybnosti, že doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě
+
* Obviněný se '''dozná k činu''', pro který je stíhán a nejsou pochybnosti, že doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě
* Obviněný prohlásí, že s označením jako spolupracující obviněný souhlasí
+
* Obviněný '''prohlásí''', že '''s označením''' jako spolupracující obviněný '''souhlasí'''
 
Pokud jsou splněný všechny podmínky, obviněný může být označen jako spolupracující obviněný. Státní zástupce považuje takové označení za zásadní vzhledem k povaze činu a hodnotě doznání, způsobu, jakým se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a následkům, které svým jednáním způsobil. Rozhodnutí je tak zcela v rukou státního zástupce, který takto rozhoduje nezávisle na soudu.
 
Pokud jsou splněný všechny podmínky, obviněný může být označen jako spolupracující obviněný. Státní zástupce považuje takové označení za zásadní vzhledem k povaze činu a hodnotě doznání, způsobu, jakým se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a následkům, které svým jednáním způsobil. Rozhodnutí je tak zcela v rukou státního zástupce, který takto rozhoduje nezávisle na soudu.
  
Vždy se musí jednat o obviněného, tedy osobu, proti níž bylo již zahájeno trestní stíhání. Zákon poskytuje oprávnění k udělení tohoto statusu pouze státnímu zástupci. Status tedy lze přiznat pouze v rámci přípravného řízení a nikoli již v řízení před soudem. Spolupracujícím obviněným bývá primárně označena fyzická osoba, ale je možné tak označit i osobu právnickou. Lze tak označit i mladistvého. Je možnost i tzv. kumulace spolupracujících obviněných, což znamená, že v téže trestní věci vystupuje více spolupracujících obviněných.<ref>ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Trestní řád. Komentář''. 7. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2013. 4720 s.</ref>
+
Vždy se musí jednat o obviněného, tedy osobu, proti níž bylo již zahájeno trestní stíhání. Zákon poskytuje oprávnění k udělení tohoto statusu pouze státnímu zástupci. Status tedy lze přiznat pouze v rámci přípravného řízení a nikoli již v řízení před soudem. Spolupracujícím obviněným bývá primárně označena fyzická osoba, ale je možné tak označit i osobu právnickou. Lze tak označit i mladistvého. Je možnost i tzv. kumulace spolupracujících obviněných, což znamená, že v téže trestní věci vystupuje více spolupracujících obviněných.<ref>ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Trestní řád. Komentář''. 7. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 4720.</ref>
  
 
=== Poučení ===
 
=== Poučení ===
Aby mohl státní zástupce obviněného označit jako spolupracujícího obviněného, musí být obviněný před samostatným výslechem poučen o jeho právech (obecné poučení) a také o právech a povinnostech v souvislosti se statusem spolupracujícího obviněného (speciální poučení). U tohoto speciálního poučení se jedná o poučení o podstatě statusu spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání, o dodržení závazku úplné a pravdivé výpovědi v celém trestním řízení. Je třeba zdůraznit, že pokud obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem své závazky poruší, nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného. Důležité je také seznámení obviněného o možnosti poskytnutí ochrany obviněného dle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně [[Svědek|svědka]], ze strany [[Policejní orgán|policejního orgánu]]. Nejedná se ovšem o výslovnou poučovací povinnosti zakotvenou v zákoně jako u předchozí poučovací povinnosti.  
+
Aby mohl státní zástupce obviněného označit jako spolupracujícího obviněného, musí být obviněný před samostatným výslechem poučen o jeho právech '''(obecné poučení)''' a také o právech a povinnostech v souvislosti se statusem spolupracujícího obviněného '''(speciální poučení)'''. U tohoto speciálního poučení se jedná o poučení o podstatě statusu spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání, o dodržení závazku úplné a pravdivé výpovědi v celém trestním řízení. Je třeba zdůraznit, že pokud obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem své závazky poruší, nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného. Důležité je také seznámení obviněného o možnosti poskytnutí ochrany obviněného dle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně [[Svědek|svědka]], ze strany [[Policejní orgán|policejního orgánu]]. Nejedná se ovšem o výslovnou poučovací povinnosti zakotvenou v zákoně jako u předchozí poučovací povinnosti.  
  
 
=== Žádost obviněného o získání statusu ===
 
=== Žádost obviněného o získání statusu ===
Řádek 86: Řádek 86:
  
 
=== Institut v trestním právu hmotném ===
 
=== Institut v trestním právu hmotném ===
Institut spolupracujícího obviněného je primárně institut procesně právní, ale určité výhody přináší obviněnému i v rámci trestního práva hmotného. Jedná se zejména o úpravu trestů trestním zákoníkem. Trestní zákoník<ref name=":1">Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“).</ref> zohledňuje status spolupracujícího obviněného s ohledem na výši trestu. Konkrétně jde o ustanovení §39 odst. 1 TZ<ref name=":1" />, který uvádí, že při stanovení trestu a jeho výměry přihlédne soud také k tomu, jak významným způsobem spolupracující obviněný přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny.]] Dále se může jednat o [[polehčující okolnost]] dle §42 písm. m) TZ<ref name=":1" />, pokud pachatel přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny.]] Dále je možné přistoupit k [[upuštění od potrestání]] dle §46 odst. 2 TZ<ref name=":1" /> nebo k mimořádnému snížení [[Trest odnětí svobody|trestu odnětí svobody]] dle §58 odst. 4 TZ<ref name=":1" />. K těmto ustanovením se polehčující okolnost dle §41 písm. m) TZ<ref name=":1" /> použije subsidiárně.<ref>JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část.'' 7. vydání. Praha: Leges, 2019. 1000 s.</ref>
+
Institut spolupracujícího obviněného je primárně institut procesně právní, ale určité výhody přináší obviněnému i v rámci trestního práva hmotného. Jedná se zejména o úpravu trestů trestním zákoníkem. Trestní zákoník<ref name=":1">Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“).</ref> zohledňuje status spolupracujícího obviněného s ohledem na výši trestu. Konkrétně jde o ustanovení §39 odst. 1 TZ<ref name=":1" />, který uvádí, že při stanovení trestu a jeho výměry přihlédne soud také k tomu, jak významným způsobem spolupracující obviněný přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny.]] Dále se může jednat o [[polehčující okolnost]] dle §42 písm. m) TZ<ref name=":1" />, pokud pachatel přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny.]] Dále je možné přistoupit k [[upuštění od potrestání]] dle §46 odst. 2 TZ<ref name=":1" /> nebo k mimořádnému snížení [[Trest odnětí svobody|trestu odnětí svobody]] dle §58 odst. 4 TZ<ref name=":1" />. K těmto ustanovením se polehčující okolnost dle §41 písm. m) TZ<ref name=":1" /> použije subsidiárně.<ref>JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část.'' 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 1000.</ref>
  
 
=== Možnost upuštění od potrestání ===
 
=== Možnost upuštění od potrestání ===
Řádek 94: Řádek 94:
 
* nejsou v jeho případě důvody pro mimořádné zvýšení trestu [[odnětí svobody]] dle §58 TZ<ref name=":1" />,
 
* nejsou v jeho případě důvody pro mimořádné zvýšení trestu [[odnětí svobody]] dle §58 TZ<ref name=":1" />,
 
* nespáchal závažnější trestný čin než ten, který pomohl svou spoluprací objasnit. Závažnost se posuzuje nejen jako typová (s ohledem na trestní sazbu), ale i jako konkrétní, přihlíží se k povaze vlastního trestního jednání, způsobu provedení činu, [[Pohnutka|pohnutce]], [[Následek|následku]] či míře [[zavinění]].  
 
* nespáchal závažnější trestný čin než ten, který pomohl svou spoluprací objasnit. Závažnost se posuzuje nejen jako typová (s ohledem na trestní sazbu), ale i jako konkrétní, přihlíží se k povaze vlastního trestního jednání, způsobu provedení činu, [[Pohnutka|pohnutce]], [[Následek|následku]] či míře [[zavinění]].  
I pokud obviněný výše uvedené podmínky splňuje, automaticky to neznamená, že státní zástupce takovému obviněnému možnost od potrestání navrhne. Jde stejně jako v případě udělení statusu spolupracujícího obviněného v obžalobě pouze o fakultativní postup státního zástupce a jeho rozhodnutí. Státní zástupce musí tento postup zvážit s ohledem na posouzení všech okolností případu. Důležitými okolnosti je povaha trestného činu, k němuž se obviněný doznal. Státní zástupce tento trestný čin porovnává s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal. V úvahu se bere také míra možnosti obviněného přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované zločinecké skupiny, ve spojení v organizovanou skupinou nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny]]. S ohledem na shromážděné důkazy se bere ohled na význam jeho výpovědi pro trestní řízení. Státní zástupce hodnotí osobu obviněného a všechny okolnosti případu, zvláště skutečnost, zda se obviněný podílel, popřípadě jakým způsobem, na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal. Státní zástupce může navrhnout v obžalobě také podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, pokud dojde k závěru, že je třeba chování pachatele po určitou dobu sledovat.<ref>STUPKOVÁ, L. ''Spolupracující obviněný''. Praha, 2016. Rigorózní práce. Právnická fakulta Karlovy univerzity v Praze.</ref>
+
I pokud obviněný výše uvedené podmínky splňuje, automaticky to neznamená, že státní zástupce takovému obviněnému možnost od potrestání navrhne. Jde stejně jako v případě udělení statusu spolupracujícího obviněného v obžalobě pouze o '''fakultativní postup státního zástupce''' a jeho rozhodnutí. Státní zástupce musí tento postup zvážit s ohledem na posouzení všech okolností případu. Důležitými okolnosti je povaha trestného činu, k němuž se obviněný doznal. Státní zástupce tento trestný čin porovnává s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal. V úvahu se bere také míra možnosti obviněného přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované zločinecké skupiny, ve spojení v organizovanou skupinou nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny]]. S ohledem na shromážděné důkazy se bere ohled na význam jeho výpovědi pro trestní řízení. Státní zástupce hodnotí osobu obviněného a všechny okolnosti případu, zvláště skutečnost, zda se obviněný podílel, popřípadě jakým způsobem, na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal. Státní zástupce může navrhnout v obžalobě také podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, pokud dojde k závěru, že je třeba chování pachatele po určitou dobu sledovat.<ref>STUPKOVÁ, L. ''Spolupracující obviněný''. Praha, 2016. Rigorózní práce. Právnická fakulta Karlovy univerzity v Praze.</ref>
  
 
=== Možnost mimořádného snížení trestu ===
 
=== Možnost mimořádného snížení trestu ===
Soud sníží spolupracujícímu obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Obviněný musí vyhovět všem podmínkám stanoveným v §178a TŘ<ref name=":0" /> (podmínky pro udělení statusu spolupracující obviněný) a podat v přípravném řízení i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech způsobilých významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny]]. Pokud soud vyhodnotí, že došlo k naplnění těchto základních podmínek, obligatorně sníží trest [[odnětí svobody]]. Soud přihlíží také k dalším skutečnostem vztahujícím se ke spáchanému činu a k osobě [[Pachatel|pachatele]], k okolnostem případu a zda a jakým způsobem se podílel obviněný na takovém zločinu, k jehož objasnění se zavázal. Je nutné porovnání a zohlednění povahy trestného činu, k němuž se spolupracující obviněný doznal, a trestného činu, k jehož objasnění napomohl. Po zhodnocení soud určí, jak intenzivně trest sníží.<ref>DRAŠTÍK, Antonín a kol. ''Trestní řád (č. 141/1961 Sb.). Komentář''. Praha: Wolters Kluwer, 2017. 2552 s.</ref> <references />
+
Soud sníží spolupracujícímu obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Obviněný musí vyhovět všem podmínkám stanoveným v §178a TŘ<ref name=":0" /> (podmínky pro udělení statusu spolupracující obviněný) a podat v přípravném řízení i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech způsobilých významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny]]. Pokud soud vyhodnotí, že došlo k naplnění těchto základních podmínek, '''obligatorně''' sníží trest [[odnětí svobody]]. Soud přihlíží také k dalším skutečnostem vztahujícím se ke spáchanému činu a k osobě [[Pachatel|pachatele]], k okolnostem případu a zda a jakým způsobem se podílel obviněný na takovém zločinu, k jehož objasnění se zavázal. Je nutné porovnání a zohlednění povahy trestného činu, k němuž se spolupracující obviněný doznal, a trestného činu, k jehož objasnění napomohl. Po zhodnocení soud určí, jak intenzivně trest sníží.<ref>DRAŠTÍK, Antonín a kol. ''Trestní řád (č. 141/1961 Sb.). Komentář''. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 2552.</ref> <references />

Aktuální verze z 14. 10. 2020, 08:33

Obviněným je osoba, proti níž se vede trestní řízení. Jde o důležitý subjekt trestního řízení.

Pojem obviněný

Jde o pojem procesněprávní, který je třeba odlišit od pojmu pachatel trestného činu, což je pojem hmotněprávní. V průběhu řízení je označována 4 způsoby, což vyjadřuje její různé postavení a práva, která ji v průběhu řízení zákon poskytuje, a to jako:

  • Podezřelý
    • Osoba od okamžiku sdělení podezření (děje se obvykle na počátku prvního výslechu) až do okamžiku podání návrhu na potrestání soudu
    • Jedná se o osobu, kterou lze za určitých okolností zadržet (dle §76 TŘ[1]), přestože proti ní ještě nebylo zahájeno trestní stíhání (dle §160 TŘ[1]) ani zkrácené přípravné řízení (např. o osobu přistiženou při trestném činu)
    • Dále osoba, proti níž je vedeno tzv. zkrácené přípravné řízení, a to od okamžiku zahájení jejího výslechu (dle §176b odst. 3 TŘ[1]), při kterém musí být sděleno, z čeho je tato osoba podezřelá, do okamžiku, kdy státní zástupce podá návrh na potrestání u soudu (dle §314b TŘ[1])
  • Obviněný
    • Osoba od okamžiku, kdy proti ní bylo zahájeno trestní stíhání
    • V návaznosti na zkrácené přípravné řízení je jako obviněný označována také osoba od okamžiku podání návrhu na potrestání soudu až do právní moci trestního příkazu nebo nařízení hlavního líčení
  • Obžalovaný
    • Stává se jim obviněný v okamžiku nařízení hlavního líčení a stejně tak i při nařízení hlavního líčení ve zjednodušeném řízení před samosoudcem
    • Zůstává jím až do skončení hlavního líčení (tj. do právní moci odsuzujícího nebo zprošťujícího rozsudku)
  • Odsouzený
    • Ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, nebo pravomocný trestní příkaz

Pojem „obviněný“ používá trestní řád jako legislativní zkratku. Pokud z povahy věci nevyplývá nic jiného, rozumí se obviněným taky obžalovaný a odsouzený.[2]

Postavení obviněného v řízení

Obviněný má postavení procesní strany v řízení před soudem, důkazního prostředku nebo předmětu výkonu rozhodnutí. Způsobilost být subjektem trestního řízení, resp. stranou, není trestním řádem omezena – stejně jako procesní způsobilost (způsobilost samostatně provádět procesní úkony). Obviněná osoba tedy může být i nepříčetná a úkony v trestním řízení může činit i osoba zbavená svéprávnosti.

Práva obviněného

Obviněný jako procesní strana má řadu procesních práv plynoucích z jeho postavení a v řízení před soudem zásadně rovnocenné postavení se státním zástupcem. Avšak toto rovné postavení nelze vždy docílit, proto zákon dává obviněnému některá oprávnění označována jako tzv. favor defensionis, která státní zástupce nemá. Jedná se zejména o důkazní břemeno ležící na obžalobě, institut navrácení lhůty, pořadí závěrečných řečí, právo posledního slova, zásada zákazu reformationis in peius apod.

Práva obviněného:

a) Právo obviněného účastnit se osobně projednání věci před soudem

b) Právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat

c) Právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě

d) Právo činit návrhy a podávat žádosti

e) Právo vyhledat důkaz, předložit důkaz, navrhovat provedení důkazu a za podmínek stanovených v trestním řádu důkazy samostatně provádět

f) Právo na obhajobu

g) Právo podávat opravné prostředky

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného ve všech fázích o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění (speciální poučení o některých právech pro obviněného, který by zadržen či zatčen). Tyto práva obviněný může uplatnit bez ohledu na to, zda jeho svéprávnost byla omezena.

Ad a) Právo obviněného účastnit se osobně projednání věci před soudem

Jedná se o prvek kontradiktorního procesu, podmiňuje uplatnění a vykonávání jiných práv. Jde o skutečnou možnost obviněného oponovat tvrzením a důkazům protistrany, možnost osobně vyvrátit důkazy obžaloby a předložit soudu svoji verzi skutku a ve spolupráci s obhájcem prosazovat svoji obhajobu. Právo na osobní přítomnost je v řízení před soudem zakotveno v čl. 14 odst. 3 písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a lze jej odvodit z čl. 6 odst. 3 písm. c), d) Úmluvy (právo hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce, právo vyslýchat a dát vyslýchat svědky, právo na tlumočníka) a z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 LZPS[3]. Výjimkou z práva osobní účasti je řízení proti uprchlému a zásadně rozhodování o ochranném opatření.

Ad b) Právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat

Na začátku je nutné, aby se obviněný včas seznámil s tím, co je mu kladeno za vinu a proti čemu se má bránit. Právo odmítnout výpověď může obviněný uplatnit v kterékoliv fázi trestního střihání a o tomto právu musí být obviněný poučen. Policejní orgán je povinen obviněnému doručí usnesení o zahájení trestního stíhání (nejpozději na počátku prvního výslechu). Policejní orgán současně oznamuje obviněnému, jak bude jeho skutek právně posouzen a pokud by do šlo v průběhu vyšetřování ke změně posouzení, musí být obviněný na toto upozorněn. Po skončení vyšetřování je policejní orgán povinen upozornit obviněného na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění dokazování (dle §166 odst. 1 TŘ[1]). Obviněný nesmí být k výpovědi a doznání jakýmkoliv způsobem donucován. Obviněný má právo nahlížet do spisu, činit si z něj výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí (v přípravném řízení ze závažných důvodů lze toto právo odepřít). Obžalovaný musí mít právo být přítomen a po provedení každého důkazu musí být soudem dotázán, zda se chce vyjádřit. Pokud je obžalovaný vykázán během soudního řízení, musí mu být po jeho návratu sdělen podstatný obsah jednání konaného v jeho nepřítomnosti. V nepřítomnosti obžalovaného lze hlavní líčení a veřejné zasedání konat pouze za podmínek § 202 odst. 2 až 5 a § 263 odst. 4 TŘ[1]. Na vyjádření se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, může obviněný uskutečnit ve svém mateřském jazyce, anebo v jazyce, o kterém uvede, že ho ovládá.

Ad c) Právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě

Toto právo může být realizováno kdykoli v průběhu řízení. Orgány činné v trestní řízení mají povinnost ohledně tohoto práva poučit obviněného, a to konkrétně prostřednictvím policejního orgánu při skončení vyšetřování a předsedou senátu při doručování obžaloby, při odročení hlavního líčení, ve veřejném zasedání a po provedení důkazů v hlavním líčení.

Ad d) Právo činit návrhy a podávat žádosti

Opět možnost právo realizovat kdykoli v průběhu řízení. Obviněný je oprávněn podávat návrhy na způsob rozhodnutí a návrhy a žádosti týkající se postupu řízení.

Ad e) Právo vyhledat důkaz, předložit důkaz, navrhovat provedení důkazu a za podmínek stanovených v trestním řádu důkazy samostatně provádět

Toto právo má každá strana trestního řízení. Obviněný, resp. obhájce může před soudem důkaz provést, zejména výslech svědka nebo znalce. Předseda senátu není povinen vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mladšího 15 let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo by provedení důkazu nebylo z jiného závažného důvodu vhodné, jinak jim předseda senátu vyhoví.

Ad f) Právo na obhajobu

Právo na obhajobu obsahuje 3 základní složky. Jde o tzv. materiální obhajobu (hájit se sám), formální obhajobu (mít obhájce a radit se s ním) a právo obviněného žádat, aby orgány činné v trestním řízení pečovaly o obhajobu obviněného z úřední povinnosti. Obviněný má právo si obhájce zvolit dle svého vlastního uvážení, toto právo má také jeho zástupce, příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonům, mohou tak tyto osoby učinit i proti jeho vůli. Obvinění možnost si kdykoliv zvolit obhájce nového. Obviněný si může zvolit i vícero obhájců (pluralita obhájců), musí však určit, který z nich slouží k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení. S obhájcem se obviněný nemůže radit, pokud již byla položena otázka. Obviněný má právo, aby byl vyslýchán za přítomnosti obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení. Právo obviněného na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, pokud nemá obviněný dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby. Tento nedostatek buď osvědčí sám obviněný a zažádá si o bezplatnou obhajobu nebo za sníženou odměnu, nebo to vyplývá ze shromážděných důkazů a to není návrhu ze strany obviněného třeba. V takovém případě hradí náklady zcela nebo zčásti stát.

Ad g) Právo podávat opravné prostředky

Proti rozhodnutí policejního orgánu, státního zástupce i soudu je možné podávat opravné prostředky a toto právo náleží obviněnému. Ten může podávat opravné prostředky řádné, tj. odvolání, stížnost a odpor, tak i mimořádné tedy dovolání a návrh na obnovu řízení vyjma stížnosti pro porušení zákon, kterou může podat pouze ministr spravedlnosti, obviněný může zde podat pouze tzv. podnět. Každé rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení musí obsahovat poučení o možnosti podat opravný prostředek.[4]

Spolupracující obviněný

Jedná se o nový institut v našem právní řádu, který byl převzat z anglosaského právního systému a to inspirací tzv. korunním svědkem. Institut byl přijat v souvislosti s novelou trestního řádu zákonem č. 41/2009 Sb. účinnou od 1. 1. 2010. Spolupracující obviněný je upraven v hlavě X. trestního řádu, která upravuje zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení. Jde konkrétně o oddíl VII. upravující postup státního zástupce ohledně obžaloby. V řízení o zločinu může státní zástupce označit v obžalobě obviněného jako tzv. spolupracující obviněný dle §178a TŘ[1]. Jde o zcela fakultativní rozhodnutí státního zástupce. jedná se o situaci, kdy se obviněný rozhodne spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Ustanovení tohoto institutu má za cíl usnadnit důkazní situace v podobě doznání, které obviněný složí, a tím zjednoduší dokazování v případech mimořádně závažné kriminality. Podstatou tohoto institutu tedy zvýhodnit osobu, které se dopustila trestněprávního jednání, za spolupráci s vyšetřujícími orgány.

Podmínky

Spolupracující je vymezen několika podmínkami:

  • Jedná se o řízení o zločinu (úmyslný trestný čin, kde zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let)
  • Obviněný oznámí státnímu zástupci relevantní skutečnosti uvedené v trestním řádu a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak o v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech – tyto skutečnosti mohou významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo zabrání dokonání takového zločinu
  • Obviněný se dozná k činu, pro který je stíhán a nejsou pochybnosti, že doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě
  • Obviněný prohlásí, že s označením jako spolupracující obviněný souhlasí

Pokud jsou splněný všechny podmínky, obviněný může být označen jako spolupracující obviněný. Státní zástupce považuje takové označení za zásadní vzhledem k povaze činu a hodnotě doznání, způsobu, jakým se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a následkům, které svým jednáním způsobil. Rozhodnutí je tak zcela v rukou státního zástupce, který takto rozhoduje nezávisle na soudu.

Vždy se musí jednat o obviněného, tedy osobu, proti níž bylo již zahájeno trestní stíhání. Zákon poskytuje oprávnění k udělení tohoto statusu pouze státnímu zástupci. Status tedy lze přiznat pouze v rámci přípravného řízení a nikoli již v řízení před soudem. Spolupracujícím obviněným bývá primárně označena fyzická osoba, ale je možné tak označit i osobu právnickou. Lze tak označit i mladistvého. Je možnost i tzv. kumulace spolupracujících obviněných, což znamená, že v téže trestní věci vystupuje více spolupracujících obviněných.[5]

Poučení

Aby mohl státní zástupce obviněného označit jako spolupracujícího obviněného, musí být obviněný před samostatným výslechem poučen o jeho právech (obecné poučení) a také o právech a povinnostech v souvislosti se statusem spolupracujícího obviněného (speciální poučení). U tohoto speciálního poučení se jedná o poučení o podstatě statusu spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání, o dodržení závazku úplné a pravdivé výpovědi v celém trestním řízení. Je třeba zdůraznit, že pokud obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem své závazky poruší, nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného. Důležité je také seznámení obviněného o možnosti poskytnutí ochrany obviněného dle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka, ze strany policejního orgánu. Nejedná se ovšem o výslovnou poučovací povinnosti zakotvenou v zákoně jako u předchozí poučovací povinnosti.

Žádost obviněného o získání statusu

Žádost obviněného o získaní statusu je možné učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky dle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Zákon neupravuje její formální náležitosti, vychází se z obecného ustanovení o podání dle §59 odst. 1 TŘ[1]. Státní zástupce takovou žádost přezkoumá, posoudí a následně rozhodne, jestli obviněného vyslechne. Takovou žádost lze použít jako listinný důkaz dle §122 odst. 2 TŘ[1] i v případě, kdy se státní zástupce rozhodne obviněného nevyslechnout nebo obviněný se v průběhu výslechu rozhodne, že spolupracovat nebude. Jednalo by se totiž o listinu, která svým obsahem prokazuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost, vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému, a takový důkaz může tedy přispět k objasnění věci.

Nabídka využití institutu ze strany státního zástupce

Zákon neupravuje způsob nabídky možnosti využití institutu spolupracujícího obviněného státním zástupcem. V ustanovení §178a odst. 3 TŘ[1] je upraven pouze postup státního zástupce před označením obviněného jako spolupracujícího v obžalobě. Státní zástupce je povinen provádět výslech obviněného osobně, musí ho náležitě poučit (viz výše). Státní zástupce vyslýchá obviněného především ohledně skutečností způsobilých významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované zločinecké skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny a k doznání obviněného ke spáchanému trestnému činu. Dále je třeba, aby státní zástupce dospěl k tomu, že obviněný si je zcela vědom důsledků spojených s oznámením těchto skutečností, doznáním se k činu, převzetím závazku podat úplnou a pravdivou výpověď a se svým souhlasem s označením spolupracujícího obviněného. Pokud státní zástupce dojde k závěru, že obviněný své závazky nedodržel a není tedy nadále považován za spolupracujícího obviněného, je povinen mu tuto skutečnost oznámit. Zákon neupravuje zvláštní způsob takového rozhodnutí, postupuje se tedy dle obecného ustanovení §119 odst. 1, 2 TŘ[1]. Je tedy rozhodnuto usnesením a obviněnému je oznámeno, že není již považován za spolupracujícího obviněného. V přípravném řízení půjde o usnesení vydané státním zástupcem a v řízení před soudem samotným soudem. Soud k takovému rozhodnutí může dospět z podnětu státního zástupce nebo i z vlastní vůle. Proti tomuto usnesení nelze podat stížnost.

Institut v trestním právu hmotném

Institut spolupracujícího obviněného je primárně institut procesně právní, ale určité výhody přináší obviněnému i v rámci trestního práva hmotného. Jedná se zejména o úpravu trestů trestním zákoníkem. Trestní zákoník[6] zohledňuje status spolupracujícího obviněného s ohledem na výši trestu. Konkrétně jde o ustanovení §39 odst. 1 TZ[6], který uvádí, že při stanovení trestu a jeho výměry přihlédne soud také k tomu, jak významným způsobem spolupracující obviněný přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Dále se může jednat o polehčující okolnost dle §42 písm. m) TZ[6], pokud pachatel přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Dále je možné přistoupit k upuštění od potrestání dle §46 odst. 2 TZ[6] nebo k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody dle §58 odst. 4 TZ[6]. K těmto ustanovením se polehčující okolnost dle §41 písm. m) TZ[6] použije subsidiárně.[7]

Možnost upuštění od potrestání

Ustanovení §178a odst. 2 TŘ[1] uvádí taxativní výčet podmínek, za nichž lze přistoupit k upuštění od potrestání osoby označené jako spolupracující obviněný. Takový návrh náleží státnímu zástupci prostřednictvím obžaloby. Hlavní podmínkou je, že spolupracující obviněný:

  • se nepodílel na objasňovaném trestném činu jako organizátor nebo návodce,
  • spáchaným trestným činem nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt,
  • nejsou v jeho případě důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody dle §58 TZ[6],
  • nespáchal závažnější trestný čin než ten, který pomohl svou spoluprací objasnit. Závažnost se posuzuje nejen jako typová (s ohledem na trestní sazbu), ale i jako konkrétní, přihlíží se k povaze vlastního trestního jednání, způsobu provedení činu, pohnutce, následku či míře zavinění.

I pokud obviněný výše uvedené podmínky splňuje, automaticky to neznamená, že státní zástupce takovému obviněnému možnost od potrestání navrhne. Jde stejně jako v případě udělení statusu spolupracujícího obviněného v obžalobě pouze o fakultativní postup státního zástupce a jeho rozhodnutí. Státní zástupce musí tento postup zvážit s ohledem na posouzení všech okolností případu. Důležitými okolnosti je povaha trestného činu, k němuž se obviněný doznal. Státní zástupce tento trestný čin porovnává s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal. V úvahu se bere také míra možnosti obviněného přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované zločinecké skupiny, ve spojení v organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. S ohledem na shromážděné důkazy se bere ohled na význam jeho výpovědi pro trestní řízení. Státní zástupce hodnotí osobu obviněného a všechny okolnosti případu, zvláště skutečnost, zda se obviněný podílel, popřípadě jakým způsobem, na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal. Státní zástupce může navrhnout v obžalobě také podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, pokud dojde k závěru, že je třeba chování pachatele po určitou dobu sledovat.[8]

Možnost mimořádného snížení trestu

Soud sníží spolupracujícímu obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Obviněný musí vyhovět všem podmínkám stanoveným v §178a TŘ[1] (podmínky pro udělení statusu spolupracující obviněný) a podat v přípravném řízení i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech způsobilých významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Pokud soud vyhodnotí, že došlo k naplnění těchto základních podmínek, obligatorně sníží trest odnětí svobody. Soud přihlíží také k dalším skutečnostem vztahujícím se ke spáchanému činu a k osobě pachatele, k okolnostem případu a zda a jakým způsobem se podílel obviněný na takovém zločinu, k jehož objasnění se zavázal. Je nutné porovnání a zohlednění povahy trestného činu, k němuž se spolupracující obviněný doznal, a trestného činu, k jehož objasnění napomohl. Po zhodnocení soud určí, jak intenzivně trest sníží.[9]

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
  2. FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 952.
  3. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.
  4. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 864.
  5. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář. 7. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 4720.
  6. 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 6,6 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“).
  7. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 1000.
  8. STUPKOVÁ, L. Spolupracující obviněný. Praha, 2016. Rigorózní práce. Právnická fakulta Karlovy univerzity v Praze.
  9. DRAŠTÍK, Antonín a kol. Trestní řád (č. 141/1961 Sb.). Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 2552.
Autoři článku: Stehte01