Okolnosti vylučující protiprávnost: Porovnání verzí
m (Šablona pro trestné činy) |
|||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
* [[Oprávněné použití zbraně]] | * [[Oprávněné použití zbraně]] | ||
k nim tedy patří ještě další okolnosti dovolené z právního řádu jako celku, např. výkon dovolené nebo přikázané činnosti – např. exekutor přijde a odnese věci z domu – a není to protiprávní | k nim tedy patří ještě další okolnosti dovolené z právního řádu jako celku, např. výkon dovolené nebo přikázané činnosti – např. exekutor přijde a odnese věci z domu – a není to protiprávní | ||
+ | |||
+ | {{Trestný čin}} |
Aktuální verze z 11. 11. 2018, 13:43
Okolnosti vylučující protiprávnost jsou skutečnosti, které způsobují, že čin, který se jinak podobá trestnému činu a má jeho rysy, není protiprávní a tím pádem vůbec není trestným činem. V těchto situacích se střetává ochrana dvou zájmů – ochranu zájmu jednoho je možné zajistit jenom tím, že je porušen zájem druhý. Při těchto okolnostech chybí znak protiprávnosti, což je samostatný znak trestného činu. Tyto skutečnosti sice naplňují znaky skutkové podstaty trestného činu, ale vzhledem k chybějící protiprávnosti to není trestný čin – a to od samotného počátku (to je rozdíl mezi okolnostmi vylučujícímu protiprávnost a zánikem trestnosti – liší se v tom, že zpočátku byl čin trestný, ale až dodatečně nastala skutečnost, která vyloučila trestní odpovědnost a způsobila zánik trestnosti, např. účinná lítost, promlčení).
Pokud osoba jedná za okolnosti vylučující protiprávnost, jedná dovoleně a taková osoba nemůže být odpovědná ani za přestupek nebo jiný správní delikt. Rovněž by neměla nastat ani občanskoprávní odpovědnost. Právní úprava v NOZ je ale poměrně nejasná a v některých směrech se odchyluje od toho, jak jsou okolnosti vylučující protiprávnost vymezeny v trestním právu.
Aby se jednání mohlo posoudit jako okolnost vylučující protiprávnost, musí zde být tato okolnost skutečně (reálně), např. situace, kdy se osoba mylně domnívá, že je zde okolnost vylučující protiprávnost – v tomto případě ale čin této osoby zůstává protiprávní, vliv to má ale na posuzování subjektivní stránku trestného činu. Taková situace se musí řešit podle pravidel vztahujících se na posuzování omylu: pokud se některá osoba mylně domnívá, že je zde okolnost - pozitivní omyl o okolnosti vylučující protiprávnost. Osoba takto jednající může být odpovědná pouze za čin spáchaný z nevědomé nedbalosti. Pokud ale naopak neví, že je zde nějaká okolnost přítomná, jedná se o pokus trestného činu (např. skupina extrémistů usmrtí z rasových důvodů člověka a pak vyjde najevo, že se jednalo o teroristu, který se připravoval k teroristickému útoku - jsou odpovědní za pokus vraždy z rasových důvodů).
Okolnosti vylučující protiprávnost uvádí trestní zákoník (§ 28 a násl), některé ale dovozujeme i z mimotrestních předpisů. Výčet není uzavřený, jeho rozšiřování je přípustné s použitím analogie, protože se jedná o analogii ve prospěch pachatele (analogie v trestním právu je přípustná pouze ve prospěch pachatele – a tím, že rozšiřujeme okolnosti vylučující protiprávnost, snižujeme rozsah trestní represe, takže je to analogie dovolená). Například se připouští, že v rámci zadržení zadržující může tomu zadržovanému způsobit určité zranění, byť to není okolnost vylučující protiprávnost – ale je to něco podobného jako krajní nouze – tedy analogicky i v těchto případech konstatujeme, že zde chybí protiprávnost činu.
Jsou jimi:
k nim tedy patří ještě další okolnosti dovolené z právního řádu jako celku, např. výkon dovolené nebo přikázané činnosti – např. exekutor přijde a odnese věci z domu – a není to protiprávní