Rodinná domácnost

Z Iurium Wiki

Obecně k pojmu domácnost

Pojem „rodinná domácnost“ v občanském zákoníku definován není. Pokud bychom ho však chtěli nějakým způsobem vymezit, můžeme si pomoci důvodovou zprávou k § 80 OZ, který formuluje pojem bydliště. Dle tohoto ustanovení má „domácnost“ dvojí význam, jednak se jedná o pospolitost spolužijících osob a za druhé jde o zařízené obydlí. V konkrétních případech dovozujeme význam z kontextu. Místem, kde mají manželé rodinnou domácnost, je obydlí § 743.[1] Domácnost lze vymezit jako hospodářskou jednotku tvořenou lidmi a souborem určitých majetkových složek.

Domácnost pak může být jednočlenná či vícečlenná. Tehdy rozlišujeme:

  1. Domácnost osvojitele (§ 827 OZ), pěstouna (§ 968 OZ), samostatnou domácnost potomka (§ 1661 OZ).
  2. Společnou domácnost, kdy alespoň dvě osoby žijí společně a společně uhrazují své potřeby, např. druh a družka. Pokud však v jednom obydlí žijí např. studenti, což znamená, že každý z nich si vede své náklady na živobytí, může mít každý jednotlivec svou domácnost.
  3. Rodinná domácnost, kterou tvoří manželé, resp. rozvedení manželé, registrovaní partneři, alespoň jeden rodič a dítě, nebo rodič dítěte, dítě a nevlastní rodič.[2]

Existence rodinné domácnosti v provázanosti s existencí manželství souvisí s úpravou vlastnického práva, nájemního práva, bytového spoluvlastnictví, úpravou služebnosti atd.

Abychom dokázali rodinnou domácnost určit, musí být splněny pojmové znaky. Prvním takovým znakem je trvalost soužití a druhým pak společné uhrazování nákladů na své potřeby.[3] Tyto znaky vychází ze starého občanského zákoníku, konkrétně z § 115, který říká: „Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.“[4]

V zákoně se na mnoha místech objevuje pouze pojem rodinná domácnost (§ 691, 692, 698 OZ) a na jiných nalezneme termín rodinná domácnost manželů (§ 723, 766, 767, 768 OZ). Lze říct, že někde je naprosto zřejmé o kterou rodinnou domácnost se bude jednat, např. rodinná domácnost manželů je domácností manželského páru, nebo rodinná domácnost, která bude obecně domácností, jejíž součást tvoří rodinní příslušníci v příbuzenském vztahu.

Rodinnou domácnost logicky vytváří manželé, kteří se dohodli, že spolu budou trvale bydlet a hospodařit. Stačí, když dohoda vyplývá z faktického stavu. Pouhá skutečnost, že spolu manželé bydlí či bylo uzavřeno manželství, ještě neznamená, že tvoří rodinnou domácnost. Příklady práv a povinností mohou být právo na bydlení (§ 744 OZ), povinnost hradit náklady podle svých možností a schopností (§ 690 OZ), ručení (§ 746 odst. 2 OZ).[5] To, že se rodinná domácnost pojí s bydlením manželů (jak už jsem výše zmiňovala), má významný vliv, jde-li například o uspokojování potřeb rodiny (§ 690 OZ), nakládání s obydlím - domem, bytem (§ 747 a § 748 OZ), ochranou před domácím násilím (§ 751 OZ) a bydlením po zániku manželství (§ 766 an. OZ).[6]

Rodinnou domácnost se pojí buď s existencí manželství, nebo k přítomnosti nezletilého dítěte v domácnosti v případech, kdy manželství uzavřeno nebylo. Mezi bezdětným nesezdaným párem rodinná domácnost vzniknout nemůže.[7]

Společná domácnost

Pojem společná domácnost nebo pouze domácnost je pojem používaný v předchozím občanském zákoníku, avšak na některých místech nového se tyto pojmy stále objevují. Například v § 49 OZ jde o zastoupení členem domácnosti (podmínka žití ve společné domácnosti nejméně 3 roky), dále v § 1636 OZ, dědění ze zákona spolužijící osobou (podmínka žití ve společné domácnosti 1 rok), nebo třeba § 2272 OZ, který se týká členů nájemcovy domácnosti.[8]

Spotřební společenství trvalé povahy

Mimo pojmenování domácnost, společná domácnost a rodinná domácnost se nově můžeme dočíst i o označení spotřební společenství trvalé povahy. Tento výraz nejlépe definuje judikatura. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech nebo domech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují například občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje například jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.[9]

Domácnost v právních předpisech

Právní úprava domácnosti se mimo občanský zákoník vyskytuje i v jiných právních předpisech jako je například zákoník práce (z. č. 262/2006 Sb.) , zákon o vojácích z povolání (z. č.  221/1999 Sb.) či zákon o služebním poměru příslušných bezpečnostních sborů (z. č. 361/2013 Sb.) . V zákoníku práce se objevuje v souvislosti se změnami pracovního poměru, zákazem výpovědi dané zaměstnavatelem, náhradou při přijetí a přeložení, s cestovními náklady, překážkami v práci, dovolenou, s odškodněním pozůstalých a smrtí zaměstnance. V § 347 odst. 5 nalezneme i přesné vymezení domácnosti pro zákoník práce. Zní: „Pro účely tohoto zákona se domácností rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.“[10] V zákoně o vojácích z povolání termín domácnost nalezneme v ustanoveních týkajících se povolání do služebního poměru, kdo je členem rodiny vojáka, přepravních náležitostí, konkrétně jednorázového odškodnění pozůstalých v případě smrti, výsluhových náležitostí a záležitostí týkajících se zániku práv a nároků.[11] A co se týká posledního zmiňovaného zákona, zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, povšimneme si domácnosti opět v ustanoveních ohledně jednorázového odškodnění pozůstalých, zániku nároků a jejich přechod po smrti. Pro tento předpis je vymezena v § 201 odst. 3: „Domácnost pro účely tohoto zákona tvoří fyzické osoby, které žijí trvale spolu s příslušníkem a společně uhrazují náklady na své potřeby.“[12]

Rodinná domácnost

§ 743

(1)   Manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost.

(2)   Žádá-li manžel z vážných důvodů o přeložení rodinné domácnosti, má mu druhý manžel vyhovět, ledaže důvody pro setrvání převažují nad důvody pro tuto změnu.

(3)  Manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.[13]

Starost o rodinnou domácnost

§ 690

Konkrétně říká, že „Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.“ [13]

Jestliže mají manželé rodinnou domácnost, mají povinnost uspokojovat potřeby nejen této domácnosti, ale i potřeby života rodiny, které jsou do pojmu rodinné domácnosti zahrnuty. Těmito potřebami se dle důvodové zprávy rozumí výživa, hmotné a kulturní potřeby, bydliště a záležitosti domácnosti se týkající. Uspokojením těchto potřeb a uhrazením nezbytných nákladů je naplněn druhý pojmový znak rodinné domácnosti.

Ty nejhlavnější potřeby domácnosti lze demonstrativně vymezit jako náklady na bydlení (nájem, opravy), náklady spojené s užíváním nemovitosti (voda, plyn, elektřina, poplatky), pojištění nemovitosti, nákup potravin a jiného zboží, provoz dopravních prostředků, poplatky za telefon, náklady na zdravotní péči atd. Spadá sem i jakási osobní péče o domácnost jako vaření jídla, čistota v domácnosti, její vedení atd.  Na těchto společných záležitostech se manželé dle § 692 OZ dohodnou.

Náklady rodinné domácnosti vs. výživné mezi manželi

Od nákladů rodinné domácnosti je třeba oddělit institut výživného mezi manželi. Rozdílem je skutečnost, že u vyživovací povinnosti mezi manželi, nemají manželé stejnou životní úroveň a u příspěvku na rodinnou domácnost je tato skutečnost významná jen v rozsahu přispívání. Při stanovování výše výživného soud přihlíží i k péči o rodinnou domácnost ze strany povinného (§ 913 OZ). Platí však, že nároky z vyživovací povinnosti mezi manželi a povinnost přispívat na náklady rodinné domácnosti budou uplatňovány společně.[14]

Umístění rodinné domácnosti

Co se týká umístění rodinné domácnosti, tak na tom se manželé dohodnou. Zvláštností je, že za výjimečných okolností je možné nahradit souhlas manžela soudem (§ 692 OZ). Prostory, kde mají rodinnou domácnost, jsou jejich obydlím, avšak nemusí se jednat jen o dům či byt. Důležité je upozornit na fakt, že pouhý zápis trvalého pobytu v evidenci obyvatel existenci obydlí neprokazuje (zákon č. 133/2000). O rodinnou domácnost se jedná i v případě několika prostorů, prostorů na různých místech, oddělených ložnic, nebo i případů, když se každý z manželů fakticky zdržuje jinde, např. kvůli zaměstnání, letní sídla atp.  Nás speciálně zajímá rozhodnutí o umístění společné domácnosti. Pokud totiž manželé společnou rodinnou domácnost nepovedou, dohodnou se na jejím umístění, kterou povede manžel, jež bude žít s nezletilými dětmi.[15]

Co je to obydlí?

Od pojmu rodinná domácnost je také třeba odlišit pojem obydlí. Dle ustanovení § 743 odst. 1 OZ mají manželé obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. Obydlí jsou tedy prostory, kde je rodinná domácnost umístěna. Zpravidla bude obydlím dům nebo byt, jak to předpokládá § 744 a násl. OZ, lze si však představit i jiné prostory (např. nebytový prostor, místnost, obytný vůz apod.[16]

Rozhodování o změně je zvláštní případ rozhodování o záležitostech rodiny (§ 692 OZ). Změna je uskutečněna formou dohody mezi manžely. Změnu je možno uskutečnit v případě, že jeden z manželů má pro změnu vážná důvod např. péče o rodiče, zaměstnání, zdravotní důvody. To neznamená, že i přes vážné důvody nemůže být odmítnuta, například pro širší zájmy rodinné domácnosti. Pokud jsou v rodinné domácnosti děti, je vyžadován jejich názor a zájem. Zde není výslovně stanoveno, aby soud nahradil projev vůle druhé strany.

Zánik rodinné domácnosti

K zániku může dojít, jestliže nebudou naplněny předpoklady její existence, tzn. buď na základě dohody, nebo jednostranně či zánikem manželství (smrt, rozvod, neplatnost manželství). Není však vyloučeno pokračování rodinné domácnosti, např. rozvedených manželů (§ 753 OZ).

Rodinnou domácnost je možné obnovit opět dohodou manželů nezávisle na tom, zda důvodem zániku bylo trvalé opuštění rodinné domácnosti nebo dohoda manželů o trvale odděleném bydlení.

Zánik vede k obdobným právním následkům jako např. smrt (§ 766 OZ) - dle důvodové zprávy. Pokud jde o náhradu nákladů na rodinnou domácnost, může dojít k následkům dle § 691 odst. 2 OZ. A samozřejmě dojde k povinnosti vypořádání obvyklého vybavení rodinné domácnosti (§ 699 OZ).

1.  Dohoda o trvale odděleném bydlení

Manželé se dohodnou, zda budou bydlet spolu a tím pádem tvořit rodinnou domácnost, nebo budou bydlet odděleně, v tak zvané samostatné domácnosti. Takto domluvit se mohou při vzniku manželství, nebo kdykoliv později. Na stejném principu funguje i ukončení společné domácnosti. Tato dohoda je známá pod názvem „dohoda o trvale odděleném bydlení“. K zániku spolu s dohodou vede i dohoda o tom, že spolu nebudou nadále hospodařit. Skutečnost, že spolu manželé obývají jeden byt, ještě neznamená, že existuje rodinná domácnost. Pro tuto dohodu není určena žádná forma, dle zákona má však stejné účinky jako trvalé opuštění rodinné domácnosti, tudíž k nim může dojít až následně (znak trvalosti). Strany musí dohodu uzavírat s úmyslem rodinnou domácnost znovu neobnovovat (opět platí stejné závěry jako u trvalého opuštění rodinné domácnosti). Nelze tedy “RD” přerušit např. po dobu výkonu trestu, po dobu studia, atp. Aby dohoda vedla k zániku, musí obsahovat tento znak trvalosti.

2. Opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde

Jedná se o právní jednání jednoho z manželů, který hodlá opustit trvale rodinnou domácnost s úmyslem se již nevrátit a společenství neobnovit (NS 26 Cdo 396/2001 (C1334)). Podobné jednání bylo ustanoveno již v předchozí úpravě OZ. Jak už jsem zmínila, jedná se o právní jednání, které logicky musí splňovat všechny znaky právního jednání ustanovené v zákoně (§ 545 OZ). Když se tedy na náležitosti podíváme podrobněji, musí se jednat o svobodnou vůli manžela, která bude uvážená, zřetelná a v souladu s dobrými mravy. Jde tedy o jednostranné právní jednání a k účinkům jednání dochází tehdy, když projeví vůli opustit rodinnou domácnost trvale. Důležité je si uvědomit, že k trvalému opuštění se nevyžaduje odstěhování se.

Pro zánik je důležitá trvalost. To znamená, že k zániku domácnosti dochází trvalým opuštěním (což je jeden ze znaků společné domácnosti), nikoliv dočasným odstěhováním se. Úmysl opustit domácnost trvale může být však realizován postupně a i konkludentní cestou (např. odhlášení trvalého pobytu, pouhé odnesení si oblečení nestačí). Nejčastěji se jedná o odstěhování se za cílem založení nové domácnosti. O opuštění se nejedná, pokud došlo k jednorázovému manželskému konfliktu, např. za použití fyzického násilí a další setrvání v domácnosti se tak stalo nepřijatelným. Nepůjde o ně ani tehdy pokud se jeden z manželů snaží vyhnout konfliktu, který očekával. K opuštění rodinné domácnosti nemusí dojít v jednom časovém okamžiku (NS 26 Cdo 396/2001 (C1334)).

Běžné jsou i případy, kdy se manžel odstěhuje ze společné domácnosti, a až následně projeví vůli opustit domácnost trvale. Opačně může nastat i situace, že naopak manžel výslovně deklaruje svou vůli opustit trvale společnou domácnost a teprve v okamžiku, kdy se mu podaří zajistit nové bydlení, rovněž tuto vůli fakticky zrealizuje odstěhováním.[17]

Vypořádání se při opuštění domácnosti jedním za manželů

Za těchto okolností má pouze nárok na obvyklé vybavení rodinné domácnosti, které náleží výhradně jemu. Společné věci si manželé rozdělí rovným dílem a není-li to vzhledem k povaze věci možné, postupuje se obdobně jako u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Výjimkou je to obvyklé vybavení rodinné domácnosti, které potřebuje druhý manžel pro nezletilé dítě, které nenabylo svéprávnosti a zůstalo ve společné domácnosti.[18]

Judikatura

NS 26 Cdo 227/2004

Trvalým opuštěním společné domácnosti může tedy zaniknout i společný nájem bytu manžely.  Trvalým opuštěním společné domácnosti je obecně jednání vedené s úmyslem domácnost zrušit a již neobnovit. Ve vztahu mezi manžely je jím takové jednání, kdy za trvání manželství jeden z manželů byt opustí, přičemž lze dovodit, že tak lze učinit s úmyslem se již nevrátit a neobnovit manželské soužití. Pouhé opuštění bytu (odstěhování svršků, odhlášením se z trvalého pobytu) přitom pro závěr, že jde o trvalé porušení společné domácnosti, bez dalšího nestačí. Jelikož trvalé opuštění společné domácnosti je nejen úkolem faktickým, nýbrž i úkonem právním, musí být také svobodným projevem vůle manžela, který domácnost opouští.[19]

Oddělené bydlení manželů a odluka

Pojmy mají význam především v souvislosti s manželským majetkovým právem (§ 691 OZ), s rozvody (§ 757 OZ), dědickým právem (§ 1667 OZ) či právem na vydání základního vybavení rodinné domácnosti (§ 1666 odst. 2 OZ). Definujeme je následně:

Oddělené bydlení manželů - manželé žijí trvale odděleně a nevedou rodinnou domácnost, jelikož zákon stanoví, že manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. Mohou se však dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně (§ 743 OZ). Nemají-li manželé rodinnou domácnost, každý nese náklady své vlastní domácnosti (§ 691 OZ + výjimka).

Odluka - manželé spolu nežijí a netvoří manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda vedou rodinnou domácnost a bydlí spolu, s tím, že alespoň jeden z manželů společenství obnovit nechce (§ 758 OZ).

S odlukou a odděleným bydlením manželů je spojen § 691 OZ.[20]

(1) Nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se.

(2) Žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů.[13]

Odluka ani její následky nebyly v předchozí úpravě upraveny (s výjimkou vztahu ke společnému dítěti). Platilo, že na náklady měl povinnost přispívat ten manžel, který fakticky v rodinné domácnosti bydlel a podílel se na spotřebě. Institut vyživovací povinnosti mezi manžely zastupoval při odluce do určité míry podílení se na nákladech rodinné domácnosti.

Dnes je však ustanoveno, že zánik rodinné domácnosti nezbavuje v souladu s ustanovením § 691 odst. 1 OZ manžele povinnosti si navzájem pomáhat a podporovat se. V případě opuštění domácnosti jedním z manželů tak může stále trvat jeho povinnost přispívat na náklady na rodinnou domácnost.

Důvody opuštění rodinné domácnosti posuzuje soud podle zásady volného hodnocení důkazů. Nejčastěji se jedná o opuštění manželského společenství a porušení manželských povinností (nevěra) a s tím spojený úmysl manžela opustit společenství trvale a ukončit manželství rozvodem. Dále domácí násilí, závislost manžela na alkoholu či něčem jiném, nebo důvody, které soud posoudí se zvláštního zřetele hodné. Soud jinak důvody posuzuje podle dobrých mravů, které považuje za souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti. (ÚS II. ÚS 249/1997)

Pokud nebudou mít manželé v péči dítě, není možno dovodit právo manžela na příspěvek na chod rodinné domácnosti, pokud manžel odešel.

Důležitý je § 743 odst. 3, dle něhož má dohoda o odděleném bydlení stejné následky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.

Shrnutí: Manželé mají povinnost žít spolu a udržovat rodinné společenství dle § 687 odst. 2 OZ. Neznamená to, že musí bydlet v jedné domácnosti společně. Nemusí tvořit rodinnou domácnost z důvodu např. studijních, pracovních, péče o osobu blízkou. Tehdy si nesou každý náklady své domácnosti. Důležité je to kvůli tomu, že povinný rodič musí nést náklady za své bydlení a z části i náklady na bydlení dítěte. Odděleně mohou bydlet přechodně nebo trvale. O trvalém oddělení bydlení se mohou dohodnout. Stejné účinky má i opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde (§ 743 odst. 3 OZ).[21]

Základní a obvyklé vybavení rodinné domácnosti

Rozlišení je významné, ale jejich účel je stejný. Mají chránit toho z manželů, který se v důsledku manželství dostane do nepříznivé životní situace. Tímto zákon poskytne nepřímo ochranu i dětem, rodině jako celku. Vlastnictví, spoluvlastnictví je absolutně nepodstatné pro tyto účely. Tzn. výlučným vlastníkem může být i manžel, který rodinnou domácnost opustil. Právní úprava je kogentní, tzn. nelze změnit ani např. předmanželskou smlouvou, nebo dědickou.

Základní vybavení - užší termín (§ 1667 OZ), tvořeno jen souborem movitých věcí (nádobí, kuchyňský sporák, stůl, lednice, televize, ložní prádlo); pozůstalý manžel i registrovaný partner nabývá vlastnické právo k těmto věcem ex lege; to neplatí, pokud pozůstalý manžel nesdílel se zůstavitelem bez vážných důvodů rodinnou domácnost.

Obvyklé vybavení - širší termín (§ 698 OZ), může být tvořeno jen souborem movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny založené manželstvím a jejích členů (myčka, mikrovlnka, robot); stanoven zvláštní režim nedisponovatelnosti, respektive je upravena možnost domáhat se relativní neplatnosti jednání učiněného bez souhlasu manžela (§ 699 odst. 1 OZ), nikoliv však registrovaného partnera.[20] To znamená, že manžel může nakládat s věcí patřící do obvyklého vybavení rodinné domácnosti pouze se souhlasem druhého manžela, nejedná-li se o věc zanedbatelné hodnoty. Pokud jeden z manželů toto pravidlo poruší, může se druhý manžel dovolat neplatnosti tohoto právního jednání[16]; také je limitováno právo výlučného vlastníka na užívání a vydání těchto věcí po opuštění rodinné domácnosti.

Pro obě kategorie platí objektivní hledisko, i přesto že zákon v druhé kategorii používá pojem „nezbytné životní potřeby“, hledisko vyjadřuje průměrné poměry v místě a čase, lze si dopomoci statistikami v případě dokazování.[20]

Ochrana rodinné domácnosti

Rodinná domácnost podléhá zvláštní zákonné ochraně. Tato ochrana souvisí se zásadou o ochraně rodiny, rodičovství a manželství, která se prolíná s celou řadou jiných zásad týkajících se ochrany rodinné domácnosti.

Jednou ze základních zásad je společné hrazení nákladů rodinné domácnosti dle ustanovení § 690 OZ, kdy každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti. Tato zásada je  jedním ze znaků rodinné domácnosti- společného hospodaření.

Dalším z prvků ochrany je i úprava možného přeložení rodinné domácnosti. Ustanovení § 743 odst. 2 OZ specifikuje obecnou zásadu, že pokud žádá manžel z vážných důvodů o přeložení rodinné domácnosti, má mu druhý manžel vyhovět, ledaže by důvody pro setrvání převažovaly.

Zásada omezení dispozice s nemovitostí, ve které se nachází rodinná domácnost. Tato ochrana se uplatní v případě, že se rodinná domácnost manželů nebo rodiny nachází v domě, s nímž má alespoň jeden z manželů právo nakládat a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba. Tento manžel je povinen se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit.

Manžel, který je oprávněn s domem nebo bytem nakládat, tak nesmí bez souhlasu druhého manžela zejména:

  1. takový dům nebo byt zcizit, nebo
  2. k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny.

V případě, kdy máme souhlas druhého manžela v souladu s ustanovením § 749 OZ udělen v písemné formě, je dispozice s nemovitostí možná. Zákon nestanuje, že by souhlas druhého manžela musel předcházet právnímu jednání, má se tedy za to, že souhlas manžela může být udělen i dodatečně. Existuje situace, kdy může být právní jednání ohledně domu či bytu učiněno i bez souhlasu druhého manžela. Lze to tehdy, když manžel zajistí druhému manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.

V případě, že oprávněný manžel bude nakládat s domem či bytem, kde se nachází rodinná domácnost, bez souhlasu druhého manžela a rovněž bez zajištění obdobného bydlení, je druhý manžel v souladu s ustanovením § 747 odst. 2 OZ oprávněn se dovolat neplatnosti takového právního jednání.[16]

Souhrnně lze říci, že ochrana, hrazení nákladů, následky opuštění rodinné domácnosti, ochrana bydlení apod. jsou upraveny pouze u rodinné domácnosti manželů či rodinné domácnosti rodiny (§ 747 OZ) avšak rodinná domácnost jako taková ochrany nepožívá.[6]

  1. ↑ HRUŠÁKOVÁ, Milana. In KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 394 (§ 743).
  2. ↑ HRUŠÁKOVÁ, Milena a kol. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 37 - 38.
  3. ↑ KOPEČKOVÁ, Andrea. K pojmu společné domácnosti. epravo.cz, publikováno dne 7. 4. 2016, citováno dne 8. 10. 2018. Dostupné on-line na:  https://www.epravo.cz/top/clanky/k-pojmu-spolecne-domacnosti-100793.html.
  4. ↑ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
  5. ↑ HRUŠÁKOVÁ, Milana. In KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 395 (§ 743).
  6. ↑ 6,0 6,1 HRUŠÁKOVÁ, Milena a kol. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 38.
  7. ↑ SKRÁŠKOVÁ, Anna. Nesezdané soužití. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, 2018, s. 16.
  8. ↑ HRUŠÁKOVÁ, Milana. In KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 80 (§ 687).
  9. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2301/2012.
  10. ↑ Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
  11. ↑ Zákon č. 221/1999 Sb., zákon o vojácích z povolání.
  12. ↑ Zákon č. 361/2003 Sb., zákon o služebním poměru příslušných bezpečnostních sborů.
  13. ↑ 13,0 13,1 13,2 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  14. ↑ HRUŠÁKOVÁ, Milana. In KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 92 - 94 (§ 690).
  15. ↑ HRUŠÁKOVÁ, Milana. In KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 395 (§ 743).
  16. ↑ 16,0 16,1 16,2 TOMEŠOVÁ, Jana. Rodinná domácnost manželů a jejich ochrana. právníprostor.cz, publikováno dne 7. 3. 2018, citováno dne 8. 10. 2018. Dostupné on-line na: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/rodinna-domacnost-manzelu-a-jeji-ochrana.
  17. ↑ HRUŠÁKOVÁ, Milana. In KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 395 - 399 (§ 743).
  18. ↑ KAHOUNOVÁ, Alžběta. Rodinná domácnost nahrazuje společnou domácnost. mujpravnik.cz, publikováno dne 13. 11. 2014, citováno dne 8. 10. 2018. Dostupné on-line na: https://muj-pravnik.cz/rodinna-domacnost-nahrazuje-spolecnou-domacnost/.
  19. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 227/2004.
  20. ↑ 20,0 20,1 20,2 HRUŠÁKOVÁ, Milena a kol. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 38 - 39.
  21. ↑ HRUŠÁKOVÁ, Milana. In KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 96 - 97 (§ 691).
Autoři článku: Terza (Tereza Zachovalová)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Rodinná_domácnost&oldid=66350“