Státní služba

Státní služba představuje veřejnoprávní služební poměr mezi státem a vybraným úředníkem, který musí plnit zákonem vymezené povinnosti určené pouze pro jeho postavení ve státní službě a je odpovědný za výkon státní služby. Na druhou stranu stát poskytuje úředníkovi určitá práva, která jsou specifická výhradně pro postavení státního úředníka. Je upravena v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě.

Působnost zákona o státní službě

Zákon o státní službě upravuje zejména právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících státní správu ve státních úřadech, jejich služební vztahy a odměňování, a dále pak organizační věci státní služby. Nevztahuje se na člena vlády, jeho poradce a na zaměstnance, který vykonává další činnosti pro člena vlády, vedoucího Úřadu vlády České republiky, náměstka člena vlády a zaměstnance, který vykonává činnosti pro náměstka člena vlády, člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předsedu a člena Rady Českého telekomunikačního úřadu, předsedu a místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předsedu a místopředsedu Energetického regulačního úřadu, předsedu a inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů atd.

Správním úřadem se pro účely zákona o státní službě rozumí ministerstva a jiné správní úřady zřízené zákonem, označuje-li je tento zákon jako správní úřady či orgány státní správy. Na ústřední úrovni poskytuje souhrnný přehled správních úřadů tzv. kompetenční zákon, jde tedy o ministerstva a dalších 13 úřadů (například Český statistický úřad, Český telekomunikační úřad, Úřad průmyslového vlastnictví). Dále se jedná o instituce, které jsou podřízeny ústředním organům. Půjde zejména o finanční úřady, krajské pobočky Úřadu práce, generální ředitelství. Hlavním kritériem určení je zde označení orgánu v příslušném zákoně.

Zákon o státní službě rozlišuje mezi pojmy správní úřad a služební úřad. Služební úřad je nejen správní úřad, ale i další státní orgány či právnické osoby, pokud jim zákon přiznává status služebního úřadu.

Subjekty služebních vztahů

Na jedné straně vystupuje stát jako právnická osoba, zastoupená služebními orgány, a na druhé straně jsou státní zaměstnanci. Státními zaměstnanci jsou fyzické osoby přijaté do služebního poměru, zařazené na služební místo či jmenované na služební místo představeného, které vykonávají službu.

Za službu se považuje například příprava návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti, přípravu návrhů koncepcí, strategií a programů, vytváření a správu informačních systémů veřejné správy, státní statistickou službu, ochranu utajovaných informací, zabezpečování obrany státu, zadávání veřejných zakázek, audit atd.

Na správním úřadě mohou být zaměstnáni i osoby na smluvním základě pracovního práva. Půjde o osoby nevykonávající státní správu. Tedy zaměstnanci odpovídající za provádění pomocných, servisních či manuálních prací na správních úřadech.

Organizace státní služby

Ústředním orgánem mělo být Generální ředitelství státní služby, nicméně tento orgán byl zrušen. Jeho místo zaujala sekce pro státní službu. Jde o organizační jednotku Ministerstva vnitra. Hlavní náplní její práce by měla být příprava návrhu systemizace služebních míst na základě návrhů služebních orgánů a vyhodnocování dodržování, koordinace zpracování návrhů organizačních struktur služebních úřadů, koordinace systému hodnocení státních zaměstnanců, koordinace vzdělávání státních zaměstnanců a příprava vzdělávacích programy a rámcových pravidel pro vzdělávání státních zaměstnanců atd. Tuto sekci vede náměstek pro státní službu. Výkonem některých svých pravomocí může pověřit personálního ředitele sekce pro státní službu. Zřizuje se také pozice státní tajemníků, a to na ministerstvech a Úřadu vlády.

Správní úřady se vnitřně člení na oddělení, odbory a sekce.

Je ovšem ještě třeba zmínit pojem služební orgán. Jde o orgán, kterému přísluší jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru jemu podřízených zaměstnanců. Zákon tak označuje vládu, náměstka pro státní službu, personálního ředitele sekce pro státní službu, státní tajemníky a vedoucí služebních úřadů.

Vznik služebního poměru

Předpoklady vzniku služebního poměru

Žadatel o přijetí do služebního poměru musí

1. být státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu Evropské unie nebo občanem státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru - Žadatel, který není státním občanem České republiky, musí zkouškou u osoby, která jako plnoprávný člen Asociace jazykových zkušebních institucí v Evropě uskutečňuje touto asociací certifikovanou zkoušku z českého jazyka jako cizího jazyka, prokázat znalost českého jazyka.
2. dosáhnout věku 18 let
3. být plně svéprávný
4. být bezúhonný - za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo pokud se na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen.
5. dosáhnout stanoveného vzdělání
6. mít potřebnou zdravotní způsobilost

Navíc do služebního poměru lze přijmout pouze osobu, u které lze předpokládat, že bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně vykonávat službu.

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.6.2015, sp. zn. Pl. ÚS 21/14
Toto ustanovení dává právo orgánu odmítnout přijetí žadatele na základě subjektivní domněnky. Ústavní soud se předmětným ustanovením zabýval v rámci posuzování návrhu prezidenta ČR na zrušení zákona. Nicméně ÚS konstatoval, že je toto ustanovení ústavně konformní. Rozhodnutí správního orgánu totiž musí být řádně odůvodněno a podléhá soudnímu přezkumu.

Přijetí do služebního poměru

O přijetí žadatele zvoleného na základě výběrového řízení do služebního poměru vydá služební orgán rozhodnutí o přijetí, nebo o zařazení na služební místo, pokud úspěšný žadatel už je státním zaměstnancem. Na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není nárok.

Služební poměr vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. Nenastoupí-li státní zaměstnanec do služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li služební orgán o vzniku této překážky do 7 dnů, služební orgán rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší s účinky ode dne vzniku služebního poměru.

Státní zaměstnanec musí složit služební slib v den nástupu do služby.

Nepřijetí do služebního poměru

V případě nepřijetí do služebního poměru se vydá rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přijetí. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat opravný prostředek v podobě odvolání. Následně o něm bude rozhodovat nadřízený služební orgán. Pokud by ani v tomto případě nebyl žadatel úspěšný, může se obrátit s žalobou proti rozhodnutí na správní soudy.

Úřednická zkouška

Hlavní povinností státního zaměstnance je úspěšné složení úřednické zkoušky. Jde o nezbytný předpoklad pro přijetí do služebního poměru na dobu neurčitou. Služební orgán ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a ústředním správním úřadem nejméně 21 dnů přede dnem konání úřednické zkoušky písemně vyrozumí státního zaměstnance o termínu a místě konání úřednické zkoušky. Tato zkouška se skládá z písemné obecné části a ústní zvláštní části. U písemné části se ověřují znalosti státního zaměstnance v oblasti veřejné správy, práv, povinností a etiky státních zaměstnanců a relevantních právních předpisů České republiky. Zvláštní část se koná před odbornou komisí, která posuzuje, zda státní zaměstnanec disponuje odbornými předpoklady pro výkon služby v oboru spojeném se služebním místem, na které je zařazen.

Jestliže státní zaměstnanec úřednickou zkoušku nevykonal úspěšně, umožní mu služební orgán její opakování na základě jeho písemné žádosti. Úřednickou zkoušku lze opakovat jen jednou. Žádost o opakování úřednické zkoušky musí být doručena služebnímu orgánu do 30 pracovních dnů po doručení zprávy o neúspěšném vykonání úřednické zkoušky, jinak možnost opakovat zkoušku zaniká. Opakovaná úřednická zkouška může být konána nejdříve po uplynutí 1 měsíce po neúspěšném vykonání úřednické zkoušky. Členem zkušební komise při opakované úřednické zkoušce nesmí být ten, kdo byl jejím členem při úřednické zkoušce, kterou státní zaměstnanec nevykonal úspěšně. Je však třeba upozornit, že doba trvání služebního poměru se při opakování úřednické zkoušky neprodlužuje.

Někteří odborníci se domnívají, že by státním zaměstnancům mělo příslušet právo podat námitky proti zkušební komisi v obdobném rozsahu, v jakém náleží úředníkům územních samosprávných celků při konání zkoušky zvláštní odborné způsobilosti. Ti mohou námitky podat do 15 dnů od oznámení neúspěšného výsledku zkoušky přímo zkušební komisi, která jim buď v rámci autoremedury vyhoví, nebo je předá k posouzení Ministerstvu vnitra.

Vzdělávání úředníků

Jak již výše bylo zmíněno, tak státní zaměstnanec je povinen prohlubovat své vzdělání. Prohlubováním se míní

1. vstupní vzdělávání
2. průběžné vzdělávání
3. vzdělávání představených
4. jazykové vzdělávání

Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se považuje za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat. Rozsah prohlubování vzdělání státního zaměstnance určuje služební orgán, přitom vychází z výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance. Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese služební úřad.

Změna služebního poměru

Změna může nastat následujícími způsoby:

1. přeložení
2. zařazení na jiné služební místo
3. odvolání ze služebního místa představeného
4. vyslání k výkonu zahraniční služby
5. zproštění výkonu služby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání
6. zkrácení služební doby apod.



Zánik služebního poměru

Služební poměr může zaniknout několika způsoby. Prvním z nich je zánik poměru ze zákona. Jedná se například o případy, kdy byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Druhým způsobem je ukončení služebního vztahu služebním orgánem. Půjde zejména o situace, kdy státní zaměstnanec přestane splňovat požadavky na výkon služby. Poslední možností je ukončení služby na žádost samotného státního zaměstnance.

Služební hodnocení

Nadřízení musí pravidelně hodnotit své podřízené, a to jednou za rok. Hodnotí se čtyři kategorie: oblast znalostí a dovedností státního zaměstnance, jeho výkon služby (zejména z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti), dodržování služební kázně z jeho strany a výsledky jeho průběžného vzdělávání.

Práva a povinnost státního zaměstnance

Povinnosti státního zaměstnance

Státní zaměstnanec je povinen zachovávat při výkonu služby věrnost České republice, vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho nestrannost, plnit služební úkoly osobně, řádně a včas, prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního orgánu. Dále dodržovat služební kázeň, zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu služby, zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i nezneužívat postavení státního zaměstnance. Také nesmí v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody v hodnotě přesahující částku 300 Kč, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním orgánem. Je také povinen zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve správním úřadu a při úředním jednání, plně využívat služební dobu k výkonu služby, řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který mu byl svěřen, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím atd.

Práva státního zaměstnance

Státní zaměstnanec má zejména právo na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby, na to, aby mu byla ve služebním úřadu k dispozici odborná literatura vztahující se k jím vykonávanému oboru služby, na veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance včetně služebního označení představeného nebo služebního orgánu, na prohlubování vzdělání, na plat a platový postup, odmítnout vyřizovat služební úkoly, které nepatří do oboru služby, v němž vykonává službu, odmítnout splnit služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně představený, podat ve věcech výkonu služby a služebních vztahů stížnost, či domáhat se zákonným způsobem svých práv vyplývajících ze služebního poměru.

Odpovědnost státních zaměstnanců

Státní zaměstnanci jsou odpovědni v následovně:

1. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem
2. Trestněprávní odpovědnost
3. Kárná odpovědnost

Kárná odpovědnost

Státní zaměstnanec je povinen dodržovat služební kázeň. Rozumí řádné plnění povinností státního zaměstnance vyplývajících mu z právních předpisů, které se vztahují ke službě v jím vykonávaném oboru služby, ze služebních předpisů a z příkazů. Porušení pak zakládá odpovědnost státního zaměstnance za dané kárné provinění.

Drobné nedostatky ve službě může představený nebo služební orgán vyřídit tak, že je státnímu zaměstnanci ústně nebo písemně vytkne. Písemná výtka se založí do osobního spisu státního zaměstnance na dobu 1 roku.

Kárná opatření

Za kárné provinění lze uložit státnímu zaměstnanci kárné opatření. Kárným opatřením je písemná důtka, snížení platu až o 15 % na dobu až 3 kalendářních měsíců, odvolání ze služebního místa představeného, nebo propuštění ze služebního poměru. Při určení druhu kárného opatření se přihlédne k závažnosti kárného provinění, zejména ke způsobu jeho spáchání, k významu a rozsahu jeho následků, k okolnostem, za nichž bylo spácháno, k míře zavinění, pohnutkám, dosavadnímu přístupu státního zaměstnance k dodržování služební kázně a k tomu, zda mu již za kárné provinění bylo v minulosti uloženo kárné opatření. Kárné opatření odvolání ze služebního místa představeného nebo propuštění ze služebního poměru lze uložit jen za zvlášť závažné kárné provinění, zejména pokud státní zaměstnanec porušoval služební kázeň dlouhodobě, svým jednáním způsobil zvlášť závažný následek nebo jednal ze zavrženíhodných pohnutek.

Kárná komise

Kárné řízení probíhá u kárných komisí prvního a druhého stupně. Kárné komise prvního stupně se zřizují ve služebním úřadu, jestliže v něm službu vykonává alespoň 25 státních zaměstnanců. Pokud ve služebním úřadě vykonává službu menší počet státních zaměstnanců, je příslušná kárná komise zřízená u nadřízeného služebního úřadu. Kárná komise druhého stupně se zřizuje v Ministerstvu vnitra.

Zánik kárné odpovědnosti

Kárná odpovědnost státního zaměstnance za kárné provinění zaniká, jestliže do 1 roku od jeho spáchání nebylo zahájeno kárné řízení.

Řízení ve věcech státní služby

Jde zejména o řízení ve věcech služebního poměru (vznik, změny, skončení), odměňování, kárné odpovědnosti aj. Svojí povahou se jedná o správní řízení se subsidiárním využitím správního řádu.