Právní moc
Právní moc je pojem především práva procesního. Je to vlastnost soudního nebo správního rozhodnutí spočívající v jeho konečnosti, závaznosti a nezměnitelnosti. Tyto vlastnosti jsou spojeny a vyjádřeny právě jedním institutem, který je současně důkazem autoritativnosti řešení[1] daného konfliktu. Pojem právní moci lze nalézt v řízení před civilními, trestními i správními soudy, stejně jako v řízení před správními orgány.
Formální a materiální právní moc
Vlastnosti rozhodnutí, které jsou spojeny s právní mocí mají vztah buď k probíhajícímu řízení, nebo přímo k jeho předmětu (řešenému právnímu vztahu). Vlastnosti, které mají vztah k řízení se označují jako formální právní moc. Tato znamená, že předmětné rozhodnutí je rozhodnutím konečným a tedy jej nelze napadnout řádným opravným prostředkem (např.odvoláním). Konečnost může být vzhledem ke konkrétnímu typu řízení vyjádřena dvojím způsobem.[2]
První z nich jsou rozhodnutí, která jsou konečná v tom smyslu, že se jimi řízení končí (meritorní rozsudek).
Druhými jsou ta rozhodnutí, která jsou konečná v tom smyslu, že v probíhajícím řízení nemohou být o stejné věci vydána rozhodnutí jiná (např. částečný či mezitímní rozsudek v civilním procesu).
Vlastnosti, které se týkají předmětu řízení se označují jako materiální právní moc. Tuto lze dále rozdělit na závaznost a nezměnitelnost. Závaznost rozhodnutí se projevuje jak ohledně předmětu řízení, tak ohledně dotčených osob. Nezměnitelnost se pak projevuje v tom, že o dané věci již nelze znovu v novém řízení jednat a rozhodnout, u konkrétního rozhodnutí tak nastává překážka věci rozsouzené – res iudicata.
Podmínky právní moci
Přestože je v teorii právní moc rozdělována formální a materiální, tvoří ve skutečnost jeden celek, jehož vlastnosti nastávají současně. Aby rozhodnutí (soudu, správního orgánu) nabylo právní moci, musí splňovat následující podmínky:[3]
- řádné oznámení všem účastníkům a dotčeným osobám
- je-li proti rozhodnutí přípustný řádný opravný prostředek, marné uplynutí lhůty k podání tohoto prostředku
Příklad: Žalobci je doručen rozsudek, proti kterému lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení. Odvolání není podáno. Rozsudek nabude právní moci 16. den od doručení.
Vykonatelnost
Právní moc a vykonatelnost pojí velmi blízký vztah, přesto se jedná o odlišné pojmy. Jedná se o další vlastnost rozhodnutí, která se zpravidla objevuje současně s právní mocí. Avšak nemusí tomu tak být vždy. Je znakem autoritativnosti soudního či správního rozhodnutí, stejně jako je tomu u právní moci.
Vykonatelnost rozhodnutí znamená, že rozhodnutí je přímo vynutitelné prostřednictvím státní moci (exekuce).
Okamžik k němuž se stává rozhodnutí vykonatelným může být stanoven různě. Například u rozhodnutí, jejichž předmětem je určité finanční plnění, nastává vykonatelnost marným uplynutím lhůty k dobrovolnému splnění. [4]
Příklad: Žalovanému byl doručen rozsudek, který mu ukládá zaplatit žalobci finanční částku, a to do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku. Odvolání podáno nebylo. Právní moc nastala 16. den od doručení. Vykonatelnost nastala 3. dnem ode dne právní moci rozhodnutí.
Může však nastat situace, kdy vykonatelnost nastane dříve než právní moc. Tato předběžná vykonatelnost znamená, že dobrovolná lhůta ke splnění povinnosti není vázána na právní moc, ale na doručení rozhodnutí. Naproti tomuto existuje u možnost odkladu vykonatelnosti. Odklad vykonatelnosti je speciálním nástrojem využívaným zejména v případě mimořádných opravných prostředků (dovolání) v civilním řízení. V tomto případě může soud rozhodnout o odkladu a vyloučit tím možnost vymáhání uložené povinnosti.
Zdroje
- Hendrych, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vyd. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 4. 2020]. 2009, 1481 s. ISBN 978-80-7400-059-1
- Winterová, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde, 2011, 711s. ISBN 978-80-7201-824-0
- Skulová, Soňa a kol. Správní právo procesní. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 386 s. ISBN 978-80-7380-381-0
