Omezování základních práv

Z Iurium Wiki

Povaha základního práva předurčuje možnost omezení daného práva. Základní právo může mít povahu pravidla (absolutní práva) či principu (relativní práva). Zjednodušeně lze říct, že pravidlo buď platí, nebo neplatí, zatímco princip lze naplňovat v určité míře.

Absolutní práva (neomezitelná práva) fungují jako pravidla, tedy nepřipouštějí možnost vyvažování, resp. existenci legitimního omezení.

Relativní práva (omezitelná práva) mají naopak podobu principů, které lze naplňovat v určité míře, a to v míře závisející na kolizi s jiným základním právem či jinou ústavně chráněnou hodnotou.[1]

Omezování relativních práv

Relativní práva lze v určité míře omezit, v případě že se dostanou do kolize s jiným základním právem nebo jinou ústavně chráněnou hodnotou. Klíčovou otázkou je tedy hledání a stanovení hranice, kdy bude omezení a zásah do příslušného práva ještě přípustný (ústavně souladný) a kdy již nikoliv (protiústavní).

Relativní práva je nutno z povahy věci omezit vždy tam, kdy kolidují s jiným základním právem či veřejným statkem. Uplatněním jednoho práva dochází k omezení jiného práva, přičemž je nutno tato vzájemně omezovaná práva poměřovat a vhodně vyvážit.

Při omezení práva dochází k zásahu do tohoto práva. Je-li právo omezeno v rámci přípustných ústavních mezí, jde o ústavně souladný zásah. Naopak je-li právo omezeno již nad ústavně přípustnou mez, představuje daný zásah porušení tohoto práva.

Pravidla pro omezování základních práv

K omezení základního práva může fakticky dojít tím, že se dostanou dvě či více základních práv nebo svobod do vzájemné kolize. V případě střetu práv je nutno dát některému z nich přednost a tím zároveň v nezbytné míře omezit právo kolidující. Posuzování tohoto střetu práv náleží především soudům.

Omezení základních práv je zpravidla předvídáno v příslušném lidskoprávním katalogu. Daný katalog může ve některých případech obsahovat určitá pravidla, dle nichž může být posuzováno, zda při omezení nebylo příslušné právo porušeno (zda nebyly při omezení konkrétního práva překročeny přípustné limity), ale ne vždy jsou tyto pravidla u konkrétního základního práva výslovně zmíněna.

Obecná pravidla pro omezení základních práv v Listině základních práv a svobod

Listina obsahuje několik obecných pravidel, která je nutno při omezování základních práv dodržet:

1. zákonný základ omezení (čl. 4 odst. 2 Listiny)

- Omezení základního práva musí mít svůj původ v zákonu, nikoliv v podzákonném právním předpise.

2. rovnost při omezování (čl. 4 odst. 3 Listiny)

- Při omezování je nutno zachovávat princip rovnosti.

3. šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva (čl. 4 odst. 4 věta první Listiny)

- Při omezování je nutno vymezit (zkoumat) podstatu a smysl základního práva

4. zákaz zneužití omezení (čl. 4 odst. 4 věta druhá)

- Omezení základních práv nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Dále Listina konkretizuje, že omezení musí být:

  1. být stanoveno zákonem
  2. sledovat legitimní cíl (např. veřejná bezpečnost, veřejný pořádek, ochrana jiných práv, mravnost atd.)
  3. být v demokratické společnosti nezbytné

Pokud tedy dojde k omezení základních práv na základě kolize s jinými základními právy či ústavně chráněnými statky, bude se tato kolize posuzovat principem proporcionality.

Přezkum omezování základních práv Evropským soudem pro lidská práva

Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP) posuzuje splnění tří výše uvedených kroků v rámci tzv. pětistupňového testu.

Odlišná je situace pokud se jedná o pozitivní závazky, kdy porušení základního práva spočívá v tom, že stát nesplnil nějakou svou povinnost, která je pojímána jako povinnost lidskoprávní. Zde se neaplikuje pětistupňový test, nýbrž se zjišťuje, zda případ spadá pod rozsah některého z článků Úmluvy, zda z něj lze dovodit určitý pozitivní závazek a zda byl tento závazek příslušným státem naplněn.

Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem

Z pohledu vnitrostátního, platí, že ústavní stížnost lze podat proti zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv. V souvislosti s konkrétním zásahem je nutné se ptát, zda:

  • šlo o zásah orgánu veřejné moci
  • šlo o zásah do sféry chráněné základním právem
  • došlo zásahem k porušení práva

Řízení o kontrole právních předpisů před Ústavním soudem

Při řízení o kontrole právních předpisů se uplatňuje objektivně-právní funkce základních práv, přičemž Listina či konkrétní lidskoprávní mezinárodní smlouva (jakožto součást ústavního pořádku) slouží jako objektivně právní kritérium pro posouzení ústavnosti napadeného právního předpisu.

Ústavní soud může dojít nejen k závěru, že konkrétní právní předpis či jeho jednotlivé ustanovení je protiústavní, ale dokonce k tomu, že protiústavní je absence určité právní úpravy.

Rozdíl mezi řízením před ESLP a Ústavním soudem

ESLP se zabývá pouze individuálními stížnostmi a v rámci nich (v témže řízení) může též posoudit lidskoprávní konformitu určitého právního předpisu (zpravidla se bude jednat o absenci či nedostatečnost právní úpravy v souvislosti s nesplněním pozitivního závazku státu)

Ústavní soud může o souladu právního předpisu s ústavním pořádkem rozhodovat jak nezávisle na konkrétním sporu (tzv. abstraktní kontrola právních předpisů), tak v souvislosti s ním (tzv. konkrétní kontrola právních předpisů), kdy navrhovatelem může být též sám stěžovatel, který podal ústavní stížnost proti individuálnímu zásahu do svých základních práv.

Požadavek vyššího standartu ochrany

Využití nástrojů pro omezení základních práv daných Listinou nesmí nikdy vést k intenzivnějšímu zásahu do omezovaného práva, než připouští mezinárodní smlouva, Totéž platí i naopak, tudíž aplikací mezinárodní smlouvy nelze zasáhnout do konkrétního práva více, než připouští Listina.

ESLP aplikuje standardy ochrany stanovené Úmluvou, které jsou postupně vykládány v judikatuře ESLP. Ústavní soud musí aplikovat jak standardy českého ústavního pořádku (zejména Listiny), tak standardy zakotvené Úmluvou a vyložené ESLP.

1. U podmínky zákonného základu omezení, Listina hovoří o mezích upravených "zákonem", zatímco Úmluva používá dikce "prescribed by law". ESLP narozdíl od Listiny připouští, že nemusí jít vždy o "zákon" ve formálním slova smyslu (tj. může jít o podzákonný předpis), musí jít však o pramen práva, který je předvídatelný, jasný a přístupný. Požadavek Listiny je v tomto ohledu přísnější - musí se jednat o pramen práva se silou zákona (popř. silou vyšší).

Při zásazích do základních práv je nutno aplikovat přísnější standart ochrany zakotvený Listinou a vyžadovat formální zákonný základ omezení (právní předpis minimálně se sílou zákona). Zákon však musí splňovat též materiální požadavky vyžadované ESLP - jasnost, předvídatelnost a přístupnost.

2. U podmínky existence konkrétního legitimního cíle, Listina a Úmluva používají místy odlišnou formulaci legitimních cílů při omezování základního práva. Použití konkrétního legitimního cíle je tedy možné pouze tehdy, pokud dovodíme existenci stejného legitimního cíle v obou dokumentech. Nelze tedy jednat v souladu s Úmluvou a zároveň porušit Listinu, nebo naopak.

3. U nezbytnosti zásahu, je pak nutné splnit požadavky jak judikatury ESLP tak i judikatury Ústavního soudu. Pokud by judikatura stanovila odlišně přísné podmínky pro omezení osobní svobody, je nutno aplikovat podmínky přísnější, tedy pro subjekt, jehož práva byla omezena přísnější.[2]

Přezkum ústavnosti a omezení základních práva

Pro přezkum ústavnosti lze použít několik testů poměřujících základní práva, přičemž mezi nejvyužívanější lze zařadit již zmiňovaný test proporcionality, pětistupňový test ESLP, test racionality nebo test vyloučení extrémní disproporcionality, kterým se podrobněji věnuje kapitola Testy k poměřování základních práv.

  1. BARTOŇ, Michal, Jan KRATOCHVÍL, Martin KOPA, Maxim TOMOSZEK, Jiří JIRÁSEK a Ondřej SVAČEK. Základní práva. Praha: Leges, 2016. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-128-1. str. 75 - 77
  2. BARTOŇ, Michal, Jan KRATOCHVÍL, Martin KOPA, Maxim TOMOSZEK, Jiří JIRÁSEK a Ondřej SVAČEK. Základní práva. Praha: Leges, 2016. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-128-1. str. 86 - 94
Autoři článku: NatálieJunová (Natálie Junová), Pavel Prints