Princip proporcionality

Z Iurium Wiki

Princip proporcionality je právním principem, který se využívá při střetu dvou či více práv mezi sebou (např. právo na soukromí vs. právo na informace) nebo také při vzájemné kolizí práva a veřejného statku (např. svoboda projevu vs. ochrana mravnosti).[1]

Metoda proporcionality slouží k poměřování práv mezi sebou či práva a veřejného statku, které jsou ve vzájemné kolizí.

Listina ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod princip proporcionality výslovně neupravují, zmínku o principu proporcionality můžeme naleznout v Listině základních práv EU, která ve svém čl. 52 odst. 1 říká, že: "každé omezení v uplatňování práv a svobod uznaných touto Listinou musí být stanoveno zákonem a musí být přitom chráněna jejich podstata. V souladu se zásadou proporcionality lze omezení uplatnit jen tehdy, jsou-li nezbytná a odpovídají-li účelům sledujícím obecný zájem uznaný Unií nebo potřebě chránit práva a svobody druhých".

Kritéria pro nalezení optimálního vztahu kolidujících hodnot

Princip proporcionality je využíván zejména k vyvážení kolidujících práv či veřejných statků za účelem naleznutí optimálního vztahu mezi nimi. Pro nalezení optimálního vztahu kolidujících ústavně chráněných hodnot se užijí tyto kritéria:

  1. vhodnost (způsobilost),
  2. potřebnost,
  3. přiměřenost.

Je zapotřebí posoudit, zda

ad. 1 je daný prostředek způsobilý dosáhnout požadovaného cíle

ad. 2 nelze tohoto cíle dosáhnout jiným (šetrnějším) způsobem

ad. 3 zvolený prostředek splňuje prvek přiměřenosti (proporcionalita v užším smyslu, porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv).

  1. Základní práva / Michal Bartoň a kol., Praha, Leges, 2016, s. 95
Autoři článku: Pavel Prints