Judikatura: Porovnání verzí
Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru) |
m (Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
== Postavení judikatury mezi prameny práva == | == Postavení judikatury mezi prameny práva == | ||
| − | Z pohledu právní teorie je zajímavé postavení judikatury v českém [[Právní řád|právním řádu]]. Původní názor vycházel z rozdílu mezi angloamerickou [[Právní kultury|právní kulturou]] a kontinentální [[Právní kultury|právní kulturou]]. V první z nich jsou soudní rozhodnutí ([[Soudní precedens|precedenty]]) významným formálním [[Prameny práva|pramenem práva]]. V té druhé, jejíž součástí je i ČR, jsou [[Prameny práva|pramenem práva]] především [[Normativní právní akt|normativní právní akty]] (zákony a jiné [[Právní předpis|právní předpisy]]), na jejichž základě pak soudce rozhoduje.<ref>VEČEŘA, Miloš a kol. ''Nové trendy v soudcovské tvorbě práva.'' Brno: Masarykova univerzita, 2015. str. 13 | + | Z pohledu právní teorie je zajímavé postavení judikatury v českém [[Právní řád|právním řádu]]. Původní názor vycházel z rozdílu mezi angloamerickou [[Právní kultury|právní kulturou]] a kontinentální [[Právní kultury|právní kulturou]]. V první z nich jsou soudní rozhodnutí ([[Soudní precedens|precedenty]]) významným formálním [[Prameny práva|pramenem práva]]. V té druhé, jejíž součástí je i ČR, jsou [[Prameny práva|pramenem práva]] především [[Normativní právní akt|normativní právní akty]] (zákony a jiné [[Právní předpis|právní předpisy]]), na jejichž základě pak soudce rozhoduje.<ref>VEČEŘA, Miloš a kol. ''Nové trendy v soudcovské tvorbě práva.'' Brno: Masarykova univerzita, 2015. str. 13.</ref> |
| − | V poslední době se | + | V poslední době se na evropském kontinentu vedou četné diskuze, jaká je míra závaznosti judikatury v kontinentální právní kultuře, a nakolik jsou tedy soudy povinny respektovat kromě normativních právních aktů i předchozí rozhodnutí soudů.<ref>Uvedené otázce se věnuje např. monografie: VEČEŘA, Miloš a kol. ''Nové trendy v soudcovské tvorbě práva''. Brno: Masarykova univerzita, 2015. 343 str.</ref> |
| − | + | Zvláštní postavení má v českém právním systému Ústavní soud, který je někdy nazýván negativním zákonodárcem. To znamená, že může, dostane-li k tomu podnět, zrušit právní předpis nebo jeho část. Taková rozhodnutí Ústavního soudu jsou pak závazná pro všechny orgány a osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy)<ref>Čl. 89 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů.</ref> a mají tedy charakter normativního právního aktu. Měnit nebo vydávat nové normativní právní akty ale Ústavní soud nemůže. | |
| − | K probíranému problému se už ve svých rozhodnutích vyjádřily i vrcholné soudy, tedy [[Ústavní soud]], [[Nejvyšší správní soud]] a [[Nejvyšší soud]]. Ze závěrů všech tří vyplývá, že právní názory vyjádřené v jejich předchozích rozhodnutích by měly nižší soudy respektovat.<ref>VEČEŘA | + | Kromě rozhodnutí uvedených rozhodnutí Ústavního soudu mají význam i rozhodnutí soudů ostatních. V § 13 občanského zákoníku najdeme formulovanou tzv. zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování (někdy také nazývanou [[zásada legitimního očekávání]]). |
| − | ''' | + | '''§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník''': Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.<ref>Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.</ref> |
| + | K probíranému problému se už ve svých rozhodnutích vyjádřily i vrcholné soudy, tedy [[Ústavní soud]]<ref>Nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04.</ref>, [[Nejvyšší správní soud]]<ref>Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 28. 10. 2008, sp. zn. 6 As 7/2005.</ref> a [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšší soud]]<ref>Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007.</ref>. Ze závěrů všech tří vyplývá, že právní názory vyjádřené v jejich předchozích rozhodnutích by měly nižší soudy respektovat.<ref>VEČEŘA a kol. ''Nové trendy...'', str. 45 - 48.</ref> Nejsou jimi ale vázány absolutně. Nižší soudy mohou rozhodnout jinak, pokud přesvědčivými důvody vysvětlí, proč tak učinily. Proto v souvislosti s judikaturou mluvíme o argumentační závaznosti.<ref>HARVÁNEK a kol. ''Právní teorie'', str. 219.</ref> | ||
| + | '''Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 252/04''': „''...Ke znakům právního státu totiž neoddělitelně patří princip právní jistoty a z něj plynoucí princip ochrany oprávněné důvěry v právo, který jako stěžejní znak a předpoklad právního státu v sobě implikuje'' (zahrnuje – pozn. autor) ''především efektivní ochranu práv všech právních subjektů ve stejných případech shodným způsobem a předvídatelnost postupu státu a jeho orgánů. Z postulátu oprávněné důvěry v daný právní řád a totožný postup orgánů veřejné moci ve skutkově a právně identických kauzách, kdy subjekty práv oprávněně očekávají, že v této důvěře nebudou zklamány, nevyplývá sice kategorická'' (absolutní – pozn. autor) ''neměnnost výkladu či aplikace práva, nýbrž ten požadavek, aby tato změna byla s ohledem na konkrétní okolnosti… předvídatelná, nebo případně nepředvídatelná změna výkladu v době jejího uskutečnění byla transparentně odůvodněna..."'''''<ref>Nález Ústavního soudu ze dne 25.1.2015, sp. zn. III. ÚS 252/04. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=21562&pos=1&cnt=1&typ=result</ref>''' | ||
== Zveřejňování judikatury vyšších soudů == | == Zveřejňování judikatury vyšších soudů == | ||
| − | Z popsaného významu judikatury vyšších soudů vyplývá požadavek na zveřejňování jejich rozhodnutí. Pokud totiž soudům přisuzujeme určitou roli v procesu tvorby [[Právní norma|právních norem]], musí mít adresáti těchto norem možnost seznámit se s jejich podobou. V České republice umožňují všechny tři vrcholné soudy přístup do databází svých rozhodnutí prostřednictvím internetových stránek.<ref>HARVÁNEK | + | Z popsaného významu judikatury vyšších soudů vyplývá požadavek na zveřejňování jejich rozhodnutí. Pokud totiž soudům přisuzujeme určitou roli v procesu tvorby [[Právní norma|právních norem]], musí mít adresáti těchto norem možnost seznámit se s jejich podobou. V České republice umožňují všechny tři vrcholné soudy přístup do databází svých rozhodnutí prostřednictvím internetových stránek.<ref>HARVÁNEK a kol. ''Právní teorie'', str. 228.</ref> |
- [[Ústavní soud]] uveřejňuje svá rozhodnutí v databázi NALUS (Nálezy a usnesení Ústavního soudu). | - [[Ústavní soud]] uveřejňuje svá rozhodnutí v databázi NALUS (Nálezy a usnesení Ústavního soudu). | ||
| Řádek 25: | Řádek 27: | ||
== Literatura k tématu == | == Literatura k tématu == | ||
| − | * BOBEK, Michal a kol. ''Judikatura a právní argumentace''. 2. přepracované a aktual. vyd. Praha: Auditorium, 2013. 496 str | + | * BOBEK, Michal a kol. ''Judikatura a právní argumentace''. 2. přepracované a aktual. vyd. Praha: Auditorium, 2013. 496 str. |
| − | * HARVÁNEK, Jaromír | + | * HARVÁNEK, Jaromír a kol. ''Právní teorie''. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. 439 str. |
| − | * VEČEŘA, Miloš | + | * VEČEŘA, Miloš a kol. ''Nové trendy v soudcovské tvorbě práva''. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. 343 str. |
<references /> | <references /> | ||
Aktuální verze z 20. 6. 2022, 15:58
Slovem judikatura (z lat. iudicare – soudit, posuzovat) rozumíme rozhodovací činnost soudů. Pod pojmem judikát se pak skrývá jednotlivé soudní rozhodnutí, právní teorií označované jako individuální právní akt.
Postavení judikatury mezi prameny práva
Z pohledu právní teorie je zajímavé postavení judikatury v českém právním řádu. Původní názor vycházel z rozdílu mezi angloamerickou právní kulturou a kontinentální právní kulturou. V první z nich jsou soudní rozhodnutí (precedenty) významným formálním pramenem práva. V té druhé, jejíž součástí je i ČR, jsou pramenem práva především normativní právní akty (zákony a jiné právní předpisy), na jejichž základě pak soudce rozhoduje.[1]
V poslední době se na evropském kontinentu vedou četné diskuze, jaká je míra závaznosti judikatury v kontinentální právní kultuře, a nakolik jsou tedy soudy povinny respektovat kromě normativních právních aktů i předchozí rozhodnutí soudů.[2]
Zvláštní postavení má v českém právním systému Ústavní soud, který je někdy nazýván negativním zákonodárcem. To znamená, že může, dostane-li k tomu podnět, zrušit právní předpis nebo jeho část. Taková rozhodnutí Ústavního soudu jsou pak závazná pro všechny orgány a osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy)[3] a mají tedy charakter normativního právního aktu. Měnit nebo vydávat nové normativní právní akty ale Ústavní soud nemůže.
Kromě rozhodnutí uvedených rozhodnutí Ústavního soudu mají význam i rozhodnutí soudů ostatních. V § 13 občanského zákoníku najdeme formulovanou tzv. zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování (někdy také nazývanou zásada legitimního očekávání).
§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.[4]
K probíranému problému se už ve svých rozhodnutích vyjádřily i vrcholné soudy, tedy Ústavní soud[5], Nejvyšší správní soud[6] a Nejvyšší soud[7]. Ze závěrů všech tří vyplývá, že právní názory vyjádřené v jejich předchozích rozhodnutích by měly nižší soudy respektovat.[8] Nejsou jimi ale vázány absolutně. Nižší soudy mohou rozhodnout jinak, pokud přesvědčivými důvody vysvětlí, proč tak učinily. Proto v souvislosti s judikaturou mluvíme o argumentační závaznosti.[9]
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 252/04: „...Ke znakům právního státu totiž neoddělitelně patří princip právní jistoty a z něj plynoucí princip ochrany oprávněné důvěry v právo, který jako stěžejní znak a předpoklad právního státu v sobě implikuje (zahrnuje – pozn. autor) především efektivní ochranu práv všech právních subjektů ve stejných případech shodným způsobem a předvídatelnost postupu státu a jeho orgánů. Z postulátu oprávněné důvěry v daný právní řád a totožný postup orgánů veřejné moci ve skutkově a právně identických kauzách, kdy subjekty práv oprávněně očekávají, že v této důvěře nebudou zklamány, nevyplývá sice kategorická (absolutní – pozn. autor) neměnnost výkladu či aplikace práva, nýbrž ten požadavek, aby tato změna byla s ohledem na konkrétní okolnosti… předvídatelná, nebo případně nepředvídatelná změna výkladu v době jejího uskutečnění byla transparentně odůvodněna..."[10]
Zveřejňování judikatury vyšších soudů
Z popsaného významu judikatury vyšších soudů vyplývá požadavek na zveřejňování jejich rozhodnutí. Pokud totiž soudům přisuzujeme určitou roli v procesu tvorby právních norem, musí mít adresáti těchto norem možnost seznámit se s jejich podobou. V České republice umožňují všechny tři vrcholné soudy přístup do databází svých rozhodnutí prostřednictvím internetových stránek.[11]
- Ústavní soud uveřejňuje svá rozhodnutí v databázi NALUS (Nálezy a usnesení Ústavního soudu).
http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx
- Nejvyšší správní soud zveřejňuje svá rozhodnutí ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (kromě rozhodnutí NSS se zde nacházejí i některá rozhodnutí správních senátů krajských soudů).
http://nssoud.cz/main0Col.aspx?cls=JudikaturaSimpleSearch&pageSource=0
- Nejvyšší soud vydává Sbírku rozhodnutí a stanovisek, jejímž cílem je sjednocovat rozhodovací činnost soudů. Ta vychází v tištěné podobě. Kromě toho umožňuje Nejvyšší soud na svých stránkách vyhledávat v databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, kde se nacházejí i některá rozhodnutí vrchních, krajských a okresních soudů, uveřejněná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek.
http://www.nsoud.cz/judikaturans_new/ns_web.nsf/WebSpreadSearch
Literatura k tématu
- BOBEK, Michal a kol. Judikatura a právní argumentace. 2. přepracované a aktual. vyd. Praha: Auditorium, 2013. 496 str.
- HARVÁNEK, Jaromír a kol. Právní teorie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. 439 str.
- VEČEŘA, Miloš a kol. Nové trendy v soudcovské tvorbě práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. 343 str.
- ↑ VEČEŘA, Miloš a kol. Nové trendy v soudcovské tvorbě práva. Brno: Masarykova univerzita, 2015. str. 13.
- ↑ Uvedené otázce se věnuje např. monografie: VEČEŘA, Miloš a kol. Nové trendy v soudcovské tvorbě práva. Brno: Masarykova univerzita, 2015. 343 str.
- ↑ Čl. 89 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů.
- ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
- ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04.
- ↑ Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 28. 10. 2008, sp. zn. 6 As 7/2005.
- ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007.
- ↑ VEČEŘA a kol. Nové trendy..., str. 45 - 48.
- ↑ HARVÁNEK a kol. Právní teorie, str. 219.
- ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 25.1.2015, sp. zn. III. ÚS 252/04. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=21562&pos=1&cnt=1&typ=result
- ↑ HARVÁNEK a kol. Právní teorie, str. 228.
Autoři článku: V.krajicek (Vojtěch Krajíček), MM (Marie Mitáčková)
