Liniové stavby

Úvodem k liniovým stavbám

Liniové stavby jsou systematicky zařazeny v obecné části zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), čtvrté hlavě, třetím díle, § 509. Samotný pojem „liniové stavby“ je v oblasti soukromého práva (nikoliv však veřejného) nový, který nahradil dříve užívaný pojem „inženýrské sítě“. Nejedná se však pouze o změnu v terminologii, ale též v samotném obsahu pojmu –⁠ pojem liniové stavby je širším a zastřešujícím pojmem pro inženýrské sítě a ostatní stavby navázané na pojmové znaky v ustanovení § 509 OZ.

„Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí."

Obecně k pojmu "stavba"

Ačkoliv OZ pojem „stavba“ používá, nevymezuje přesnou definici ani bližší pojmové znaky. Ustálená judikatura však stavbu v občanskoprávním pojetí chápe jako „věc v právním smyslu, tedy jako výsledek stavební činnosti, jenž je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů“. Pro určení právního režimu stavby je pak nezbytné posouzení, zda je umístění stavby na pozemku dočasné a může dojít k přemístění bez narušení její podstaty (pak je stavba samostatnou věcí v právní smyslu), nebo jsou stavba a pozemek neoddělitelně spojeny a jejich oddělení bez znehodnocení není možné (pak je stavba součástí pozemku, na němž je vystavěna).

V prvním případě je stavba samostatnou věcí a může být předmětem obligačních i věcných právních vztahů nezávisle na pozemku, na němž dočasně stojí; totéž platí i pro pozemek, na němž se stavba nachází. Důsledkem oddělených a samostatných právních režimů je typicky samostatný výkon vlastnického práva ke stavbě nezávisle na pozemku a naopak (obě věci mohou mít odlišné vlastníky). Nemůže-li být stavba od pozemku oddělena bez znehodnocení, aplikuje se ustanovení § 505 o součásti věci. Součást věci nemůže být samostatným předmětem věcných práv a její právní režim závisí na osudu celé složené věci (např. při převodu vlastnického práva přechází na téhož nabyvatele právo k součásti věci i celé věci). Je však možné, aby součást věci byla samostatným předmětem obligačních práv (např. předmětem nájmu).

Liniová stavbu je však nutné chápat jako speciální případ stavby. Ačkoliv nebude ve většině případů možné liniovou stavbu přemístit bez narušení podstaty nebo znehodnocení a s pozemkem bude fakticky spojena technicky, bude její právní režim nezávislý na právním osudu pozemku.

Prolomení zásady superficies solo cedit

Na institut liniových staveb nedopadá původně římskoprávní zásada superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě) zakotvená v § 506 odst. 1 OZ, proto jsou liniové stavby samostatnými věcmi v právním smyslu, přestože jsou s pozemkem pevně spojeny nebo k němu upevněny. Liniová stavba proto nesdílí právní osud pozemku, na němž je umístěna.

Vnímání pozemku a liniové stavby jako dvou samostatných věcí v právním smyslu má své opodstatnění v praktických důsledcích. Oddělený právní režim vyplývá z rozdílnosti účelu pozemků a stavby. Liniové stavby mají především technický nebo hospodářský význam a slouží k uspokojení zájmu širokého okruhu individuálně neurčených osob, které nemusí mít přímé vazby na pozemky, jimiž stavby prochází. Pokud by liniové stavby byly považovány za součást pozemku, rozpadalo by se vlastnické právo k nim na velké množství právních množin s různými subjekty obligačních závazků a věcných práv. Z právního hlediska by bylo složité až neudržitelné s liniovou stavbou nakládat (např. ji prodat), neboť by k prodeji každé její jednotlivé části dané pozemkovými hranicemi bylo třeba samostatného právního jednání vlastníka pozemku, jímž by daný segment procházel. Znemožňovalo by to též samotnou faktickou funkčnost a údržbu stavby.

Povaha liniových staveb

Liniové stavby mohou být movité, lze-li je bez narušení jejich podstaty přemisťovat. Většina jich je však nemovitá, což je dáno jejich podstatou. Kanalizace, vodovody a inženýrské sítě jsou věcmi nemovitými vždy.

Definiční znaky

Liniové stavby jsou takové výsledky stavební činnosti (předměty nebo vedení), které mají samostatný význam v právním styku a současně ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků. Z toho vyplývá, že typickým znakem těchto staveb je výrazný rozměrový přesah délky nad šířkou a výškou.

Liniové stavby nemusí zasahovat pouze povrch pozemků, kterými prochází, ale mohou vést i pod povrchem nebo nad povrchem. Vlastníkem zhotovené stavby se stává zpravidla objednatel.

Součásti liniových staveb

Druhá věta ustanovení § 509 uvádí vyvratitelnou domněnku, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí. Spojení nemusí být fyzické, především jde o funkční a účelové propojení.

Příkladem součásti liniové stavby je například jímka ve vztahu ke kanalizační síti.

Evidence liniových staveb

Nehmotné liniové stavby nepodléhají zápisu do katastru nemovitostí. Pro některé typy liniových staveb však ustanovení veřejného práva zakládají evidenční povinnost do zvláštních seznamů (vodovody a kanalizace do Ústřední evidence vybraných údajů o vodovodech a kanalizacích).

Příklady liniových staveb

Kromě vodovodů a kanalizací mezi liniové stavby patří také ostatní inženýrské sítě (ropovody, plynovody, parovody, elektrická vedení aj.), a dále dálnice, silnice, metro, ochranné hráze, plavební derivační kanály, přístavy a jiné.

Platí, že pro samotné posouzení klasifikace věci jako liniové stavby, případně charakteru movitosti nebo nemovitosti, je nezbytné posuzovat konkrétní případ.

Právo stavby k liniovým stavbám

K liniovým stavbám nelze zřídit právo stavby podle §1240 a následující OZ. Pokud by to bylo možné, liniová stavba by se měla stát součástí práva stavby a přestala by být samostatnou věcí, což by ale odporovalo zákonu, a proto je vyloučeno zřizovat právo stavby k těmto stavbám.