Akcese v římském právu

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

= nabytí vlastnického práva přírůstkem[1]

Způsob nabytí vlastnického práva při němž dochází spojením dvou věcí k zániku samostatné podstaty jedné z nich. Připojením se jedna věc stává trvalou součástí věci druhé. Rozhodujícím faktorem při určení vlastnictví je v tomto případě změna hospodářské funkce jednotlivých věcí. Vlastník, jehož věc svým připojením ztratí svou hospodářskou funkci, o své vlastnictví přichází a vlastnictví nabývá ten, jehož věc neztratila původní hospodářskou funkci.[2]

Pro úplné pochopení akcese musíme rozlišovat, zdali došlo ke spojení dvou movitých věcí, či byla jedna z věcí spojených nemovitou. Při první situaci platilo pravidlo hospodářské funkce věci (viz výše), zatímco u druhé jmenované varianty platila zásada superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě). Pokud tedy někdo například zasadil strom do cizí půdy, vlastnictví stromu nabýval vlastník půdy. Osoba, jež strom zasadila již nemohla k movité věci uplatnit svoje vlastnické právo, nemohl ji kupříkladu vindikovat i když by později došlo na oddělení takto připojené věci.[3]

Zvláštní případ přírůstku mohl nastat u pozemků, které neměly přesně vymezené hranice. U těchto ploch mohlo dojít k přírůstku působením přírodních sil, kupříkladu nánosem nové zeminy na pozemek, který vytvořil jedinečný přírůstek. Platilo pravidlo, že přírůstek se rozdělí mezi jednotlivé vlastníky všech pozemků, které ovlivnil. Toto neplatilo u pozemků, které byly přesně vymezeny, potom se z nového přírůstku stávala věc ničí (res nullius).[4]

Odkazy

  1. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice, str.180, ISBN 80-717-9031-1.
  2. Tamtéž str. 180
  3. Tamtéž str. 180
  4. Tamtéž str. 180