Vydržení v římském právu

Z Iurium Wiki
Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-0star2-0star3-0star4-0star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Vydržení (lat. usucapio) je originární nabytí vlastnického práva, který vychází z představy, že určitou dobu trvající stav je třeba posuzovat jako stav právní, že tedy faktický vztah k věci se po určité době mění ve vlastnické právo.[1] Mezi další orginární nabytí vlastnického práva patří okupace, nález pokladu, akcese, smíšení, specifikace a nabytí plodů.

Faktický stav (držba) se mění vydržením, pokud trvá určitou dobu. U nemovitých věcí 2 roky, u movitých 1 rok. Po uplynutí této doby užívání je osoba považována za vlastníka. Jediné omezení představovaly věci kradené a věci peregrinů. S rozvojem římské společnosti a práva přibývalo časem i podmínek pro vydržení.

5 podmínek vydržení

Podmínky vydržení mají dané pořadí a je potřeba jej dodržovat.

  1. Res habilis - tento latinský obrat znamená, že k vydržení může odjít pouze tehdy, je-li k tomu daná věc způsobilá. To znamená, že věc musí být objektem vlastnického práva. Např. věci kradené, držba získaná násilím, věci náležející státní pokladně nemůžou být objektem vlastnického práva.
  2. titulus - držba určená k vydržení musí mít určitý důvod či kauzu. Důvod musí být spravedlivý a řádný, takový je, pokud byla držba získána způsobem, který vedl zpravidla k nabytí vlastnického práva. K tomu však nedošlo a osoba získala pouze držbu. Důvodem může být držba získaná odkazem od nevlastníka, držba získaná okupací věci, která byla opuštěna od nevlastníka...
  3. fides - Dobrá víra = bona fides. Nabytím držby vedoucí k vydržení nezpůsobila osoba nikomu jinému újmu. Bona fides také zahrnuje přesvědčení, že osoba, od které držitel držbu nabyl, byla k převodu věci oprávněna.
  4. possessio - Držba. Základní a nejdůležitější podmínka vydržení.
  5. tempus - Uplynutí vydržecí doby. Tato doba byla stanovena Zákonem 12 desek a byla dána na 1 rok u movitých a 2 roky u nemovitých věcí.

Tato pravidla se vztahují na vydržení civilního práva, tzv. usucapio. Vedlo k originárnímu vlastnictví --> civilní kviritské vlastnictví. Vydržení se nevztahovalo na provinční pozemky (pro ty později nová forma vydržení - preskripce) ani na pozemky peregrinů (nebyli římskými občany)[2]

Odkazy

  1. Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Brno: Doplněk, 1993. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně,str.175, ISBN 80-210-0766-4.
  2. Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Brno: Doplněk, 1993. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně,str.178, ISBN 80-210-0766-4.