Omezování základních práv
Povaha základního práva předurčuje možnost omezení daného práva. Základní právo může mít povahu pravidla (absolutní práva) či principu (relativní práva). Zjednodušeně lze říct, že pravidlo buď platí, nebo neplatí, zatímco princip lze naplňovat v určité míře.
Absolutní práva (neomezitelná práva) fungují jako pravidla, tedy nepřipouštějí možnost vyvažování, resp. existenci legitimního omezení.
Relativní práva (omezitelná práva) mají naopak podobu principů, které lze naplňovat v určité míře, a to v míře závisející na kolizi s jiným základním právem či jinou ústavně chráněnou hodnotou.
Omezování relativních práv
Relativní práva lze v určité míře omezit, v případě že se dostanou do kolize s jiným základním právem nebo jinou ústavně chráněnou hodnotou. Klíčovou otázkou je tedy hledání a stanovení hranice, kdy bude omezení a zásah do příslušného práva ještě přípustný (ústavně souladný) a kdy již nikoliv (protiústavní).
Relativní práva je nutno z povahy věci omezit vždy tam, kdy kolidují s jiným základním právem či veřejným statkem. Uplatněním jednoho práva dochází k omezení jiného práva, přičemž je nutno tato vzájemně omezovaná práva poměřovat a vhodně vyvážit.
Při omezení práva dochází k zásahu do tohoto práva. Je-li právo omezeno v rámci přípustných ústavních mezí, jde o ústavně souladný zásah. Naopak je-li právo omezeno již nad ústavně přípustnou mez, představuje daný zásah porušení tohoto práva.
Pravidla pro omezování základních (relativních) práv
K omezení základních práv může fakticky dojít tím, že se dostanou dvě či více základních práv nebo svobod do vzájemné kolize. V případě střetu práv je nutno dát některému z nich přednost a tím zároveň v nezbytné míře omezit právo kolidující. Posuzování tohoto střetu práv náleží především soudům.
Omezení základních práv je zpravidla předvídáno v příslušném lidskoprávním katalogu. Daný katalog může ve některých případech obsahovat určitá pravidla, dle nichž může být posuzováno, zda při omezení nebylo příslušné právo porušeno (zda nebyly při omezení konkrétního práva překročeny přípustné limity), ale ne vždy jsou tyto pravidla u konkrétního základního práva výslovně zmíněna.
Obecná pravidla pro omezení základních práv v Listině základních práv a svobod
Listina obsahuje několik obecných pravidel, která je nutno při omezování základních práv dodržet:
- zákonný základ omezení (čl. 4 odst. 2 Listiny)
- Omezení základního práva musí mít svůj původ v zákonu, nikoliv v podzákonném právním předpise.
2. rovnost při omezování (čl. 4 odst. 3 Listiny)
- Při omezování je nutno zachovávat princip rovnosti.
3. šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva (čl. 4 odst. 4 věta první Listiny)
- Při omezování je nutno vymezit (zkoumat) podstatu a smysl základního práva
4. zákaz zneužití omezení (čl. 4 odst. 4 věta druhá)
- Omezení základních práv nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
Dále Listina konkretizuje, že omezení musí být:
- být stanoveno zákonem
- sledovat legitimní cíl (např. veřejná bezpečnost, veřejný pořádek, ochrana jiných práv, mravnost atd.)
- být v demokratické společnosti nezbytné
Pokud tedy dojde k omezení základních práv na základě kolize s jinými základními právy či ústavně chráněnými statky, bude se tato kolize posuzovat principem proporcionality.
Posouzení omezení základního práva ESLP
Evropský soud pro lidská práva posuzuje splnění tří výše uvedených kroků v rámci tzv. pětistupňového testu.
