Aplikace práva: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
m
(Značka: editace z VisualEditoru)
m (Odkaz)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
Aplikace práva je kvalifikovaná forma realizace práva uskutečňovaná orgány veřejné moci, při níž dochází k subsumpci konkrétní skutkové podstaty pod příslušnou abstraktní právní podstatu. Výsledkem procesu aplikace práva jsou [[Individuální právní akt|individuální právní akty]].
+
Pojem aplikace práva lze vysvětlit v širším a v uším slova smyslu. V širším slova smyslu se jedná o požívání práva kýmkoliv na jednotlivé společenské vztahy či vydávání interních normativních instrukcí. V užším slova smyslu mluvíme o autoritativní aplikaci práva. Zde se jedná o kvalifikovanou formu realizace práva uskutečňovaná orgány veřejné moci, při níž dochází k subsumpci konkrétní skutkové podstaty pod příslušnou abstraktní právní podstatu. Výsledkem procesu jsou [[Individuální právní akt|individuální právní akty]].
 +
==Zásady aplikace práva==
 +
*Státní orgán je povinen si ověřit, zda je kompetentní případ řešit
 +
*Většinou se postupuje se dle de lege lata - podle PN v dané době platných a účinných (výjimka pouze v trestním řízení)
 +
*Kolizní pravidla (''derogační'')
 +
**''Lex superior derogat inferiori -'' PN vyšší právní síly má přednost před PN nižší právní síly
 +
**''Lex posterior derogat priori'' - Později účinná PN má přednost před dřívěji účinnou PN
 +
**''Lex specialit derogat generali'' - Zvláštní PN má přednost před obecnou PN
 +
*''Iura novit curia'' - Není potřeba dokazovat existenci PN, doslova soud právo zná
 +
*Analogie - Použití skutkově podobné PN při existenci mezery v právu de lege lata
 +
*Zásada volného hodnocení důkazů - orgány hodnotí důkazy podle své úvahy, přičemž každý důkaz posuzují jednotlivě a ve vzájemné souvislosti s ostatními
  
== Zásady aplikace práva ==
+
*Zásada objektivní (materiální) pravdy - Vina musí být prokázána jednoznačně a nepochybně. Pouze v trestním řízení. Souvislost se zásadami -
* Zásada volného hodnocení důkazů
+
**''In dubio pro reo -'' V pochybnostech ve prospěch obžalovaného
* Presumpce správnosti - i akt vadný je účinný, funguje jako bezvadný
+
**''Presumpce neviny'' - Na obžalovaného se hledí jako na nevinného, dokud není pravomocně uznám vinným
* Iura novit curia (soud zná právo)
 
* Analogie - používá se při existenci mezer v právu de lege lata.
 
* Lex superior derogat inferiori
 
* Lex posterior derogat priori
 
* Lex specialit derogat generali
 
  
* '''Zásada objektivní (materiální) pravdy'''- nelze použít nezákonné důkazy, vina musí být prokázána jednoznačně a nepochybně (⇒ zásada ''in dubio pro reo'', souvislost s presumpcí neviny)
+
*
* '''Zásada legality'''- příslušné orgány činné v trestním řízení jsou povinny stíhat každou trestnou činnost, o níž se dozvědí. Důkazní břemeno nese stát
+
*Zásada formální pravdy - Výsledek procesu závisí na dodržení formálních náležitostí, postačuje určitá pravděpodobnost, že prokázané je pravdou. Pouze v občanskoprávním řízení.
 +
*Zásada projednací - Soud přihlíží jen k důkazům navrženým stranami. Pouze v občanskoprávním řízení. s
 +
*
 +
==Proces aplikace práva==
 +
Proces je složitý a spojuje poznávací, logické, vyhodnocující a rozhodovací faktory myšlení. Konkrétní podoba procesu se odvíjí od odvětví, či dokonce právního předpisu, který tuto aplikaci upravuje. Jako jedny z největších odlišností lze uvést např. použité právní zásady. Ovšem každé řízení se odehrává ve třech fázích.:
 +
# Zjištění skutkového stavu věci
 +
# Nalezení příslušné PN a její interpretace
 +
# Vydání IPA
  
*  
+
===Zjištění skutkového stavu věci===
* prvky '''zásady formální pravdy'''- výsledek procesu závisí na dodržení formálních náležitostí, postačuje určitá pravděpodobnost, že prokázané je pravdou
+
Orgány veřejné moci mají v této fázi povinnost zjistit objektivní pravdu a k tomu musí rekonstruovat danou událost za použití důkazních prostředků. Lze se setkat s dvěma právními pojetími pravdy - materiální a formální.
* neplatí zde presumpce neviny ani zásada in dubio pro reo
+
* '''Materiální pravda''' - Prokazování skutečného stavu věci.
* narozdíl od trestního procesu jsou možné:
+
* '''Formální pravda''' - Zjištění provedené bez dokazování. Nemusí odrážet pravdivý průběh události, stačí jen, zda není nijak popřena. Jedná se o:
** ''rozsudek pro uznání''- žalovaný přiznal vinu v plném rozsahu (⇒ většinou není třeba provádět důkazní řízení)
+
** '''Právní domněnka''' - Založena na předpokladu právní skutečnosti, o níž není jisto, zda nastala, v zájmu právní jistoty. Dělí se na:
** ''rozsudek pro zmeškání''- žalovaný bez řádné omluvy zmeškal první státní ⇒ je vyhověno žalobě
+
***'''Domněnku vyvratitelnou''' - V PN se uvozují souslovím „''má se za to, že''“.
* důkazní břemeno nese žalobce
+
***'''Domněnku nevyvratitelnou''' - V PN uvozují slovy „''platí, že''“.
* žalobce je pánem sporu („''dominus litis''“)- disponuje žalobou i v průběhu řízení
+
**'''Právní fikce''' - Založena na fingování právní skutečnost, která zcela určitě nenastala. V PN se uvozují slovy „''považuje se za''“ či „''hledí se na''“. Např. fikce doručení.
* '''zásada projednací'''- soud přihlíží jen k důkazům, navrženým stranami (nemusí ale provést všechny)
 
*
 
  
* Důraz na objektivní pravdu
+
====Dokazování   ====
* Neplatí zásada in dubio pro reo
+
Dokazování je zákonem stanovený proces získávání poznatků o daných událostech v minulosti. Tento proces vede k poznání skutečností rozhodných pro ukončení procesu aplikace práva soudem. Probíhá pomocí důkazů (''kauzální nexus mezi dvěma skutečnostmi'') prováděných důkazními prostředky (''objektivně vnímané následky dokazované skutečnosti''). V praxi se tyto dva pojmy často zamění, avšak na průběh aplikace práva to nemá žádné negativní účinky. Platí zde '''zásada volného hodnocení důkazů.''' Opakem této zásady je zásada formálního hodnocení důkazů (''legální důkazní teorie'') dle které je předem určena hierarchie důkazů.
* Orgán řízení provádí z úřední povinnosti
 
* Převážně písemný charakter
 
* Rozdíly, mezi jednotlivými typy řízení
 
  
== Proces aplikace práva ==
 
Proces je složitý a spojuje poznávací, logické, vyhodnocující a rozhodovací faktory myšlení. Je nutno zodpovědět dva druhy otázek, skutkové a právní.
 
 
=== Zjištění skutkového stavu ===
 
Orgány veřejné moci mají v této fázi povinnost zjistit objektivní pravdu. K tomu slouží dokazování, není- li skutečnost nahlížena bezprostředně.
 
 
==== Dokazování   ====
 
Dokazování probíhá pomocí důkazních prostředků. Platí zde '''zásada volného hodnocení důkazů.''' Opakem této zásady je zásada formálního hodnocení důkazů dle které je předem určena hierarchie důkazů.
 
 
Dokazování usnadňují právní domněnky a fikce
 
* '''Právní domněnka''' je založena na obecných předpokladech pocházejících z životních zkušeností (např. Dělí se na dva druhy.
 
** '''Vyvratitelné''' (např. a '''nevyvratitelné''' (např.
 
 
* '''Právní fikce''' vychází z uměle vytvořeného skutkového předpokladu (např. fikce doručení)
 
 
Nejčastěji používané důkazní prostředky jsou např.:
 
Nejčastěji používané důkazní prostředky jsou např.:
* '''Výpovědi účastníků a svědků'''  
+
*'''Výslechy účastníků a svědků''' (svědek má obecnou svědeckou povinnost tzn. je povinen se na předvolání soudu dostavit a po poučení se k věci pravdivě vyjádřit, odepřít může pouze v případě, že by tím způsobil újmu sobě či [[Osoba blízká|osobě blízké]])
* '''Listinné důkazy'''. Veřejné (platí zde '''presumpce správnosti''') a soukromé (např. dopisy)
+
*'''Listinné důkazy -''' Důkazem je psaný obsah, nikoliv nosič tohoto obsahu. Veřejné (platí zde '''presumpce správnosti''', např. lékařské zprávy) a soukromé (např. dopisy).
* '''Znalecký posudek''' v odborných aspektech případu
+
*'''Znalecký posudek''' v odborných aspektech případu (znalec musí být zapsán v seznamu znalců)
* '''Předměty doličné, ohledání místa činu, rekonstrukce trestného činu''' apod.
+
*'''Ohledání''' (věcí, místa, osoby) - Vytváření vlastních poznatků na základě přímého pozorování.
Není třeba dokazovat existenci pramenů práva publikovaných ve Sbírce zákonů, Úředním věstníku EU a Sbírce mezinárodních smluv (iura novit curia).
+
*'''Předměty doličné, rekonstrukce trestného činu''' apod.
 
+
Důkazy lze dělit dle několika kritérií.:
* <u>Pouze mezi veřejné listiny se ale počítají- a tedy je třeba dokazovat:</u>
+
* Vztah k dokazované skutečnosti
** <u>Lokální právní předpisy (např. vyhlášky obcí)</u>
+
** '''Přímé''' - Bezprostřední vztah, jednoznačně něco potvrzují či vyvrací
** <u>Paraprávní normy- vnitřní předpisy (statuty, stanovy apod.)</u>
+
** '''Nepřímé''' - Zprostředkovaný vztah, je potřeba návaznost dalších takovýchto důkazů, aby byly pro případ relevantní
** <u>Právní předpisy jiných států</u>
+
* Vztah k předmětu obvinění
 
+
** '''Usvědčující'''
=== Nalezení právní normy a její interpretace ===
+
** '''Ospravedlňující'''
Orgány veřejné moci kontrolují, zda se použitá právní norma nevymyká z časové, místní či osobní působnosti (zda jsou platné a účinné). Díle použité právní normy musí korespondovat s oficiálním zněním textu normy a s oficiálním výkladem tohoto textu. Pokud žádná norma není nalezena, lze v některých případech použít tzv. '''analogii'''. Postup je následující:
+
* Pramene
# Zjištění situace, která právem není řešena a někdo se v ní domáhá spravedlnosti
+
** '''Původní (primární)''' - např. osoba něco viděla, originál listinného důkazu
# Úvaha, zda existuje podobná úprava
+
** '''Odvozené''' - zprostředkováno za pomocí jiné osoby, např. osoba něco slyšela, kopie listinného důkazu
# Úvaha, zda je daná mezera v právu relevantní (zda se nejedná o věc, již zákonodárce vůbec upravit nechtěl)
+
* Použitelnost
# Úvaha, zda není analogie zakázána (např. v trestním řízení podle zásad „není zločinu/trestu bez zákona“)
+
** '''Absolutně neúčinné''' - získané protiprávním způsobem (např. pod nátlakem, sugestivní a kapciózní otázky)
 
+
** '''Relativně neúčinné''' - překážka bránící použitelnosti (např. výslech mladistvého)
<u>Po nalezení právní normy, podle které bude případ posuzován, musí být tato právní norma [[Interpretace práva|interpretována]] tím, kdo právo aplikuje. Někdy zákon ponechává prostor pro uvážení okolností jednotlivých případů (diskreční pravomoc). Soudce je vázán zákony a může je vykládat. Správní orgány jsou ovšem vázány vnitřními předpisy a jsou povinny přihlížet k rozhodnutí vyšších soudů.</u>
+
** '''Účinné (zákonné) -''' získány v souladu s právními předpisy
 
 
=== Vydání rozhodnutí ===
 
   Vydání buď meritorního (rozhodnutí ve věci samé) nebo formálního (procesní rozhodnutí) [[Individuální právní akt|aktu aplikace práva]], který obsahuje:
 
* '''Výrok''' (enunciát) -  jak bylo rozhodnuto, meritorní formulován dle petitu navrhovatele
 
* '''Odůvodnění'''
 
* '''Poučení''' o opravných prostředcích
 
Meritorní rozhodnutí se dále dělí na:
 
* '''Konstitutivní''' – rozhodnutím se právní vztah zakládá, mění nebo ruší (např. rozhodnutí o rozvodu manželství). Účinky takového rozhodnutí nastávají ''ex nunc'', neboli od nyní, takže nepůsobí do minulosti.
 
* '''Deklaratorní''' – rozhodnutím se autoritativně konstatuje, že zde už nějaký právní vztah je, či není (např. určení otcovství). Účinky nastávají ''ex tunc'', neboli od tehdy. Jsou založeny na základě tzv. ''určovací žaloby''.
 
V České republice existuje několik druhů rozhodnutí. Základním dělením je, zda je vydal soud (moc soudní), nebo správní orgán (moc výkonná). Rozhodnutí obecných soudů ve věci samé se nazývá rozsudek, zatímco u Ústavního soudu nález. Procesní otázky řešeny usnesením. Ve zkráceném řízení se vyskytují zvláštními druhy rozhodnutí, v civilním soudnictví je jím platební rozkaz a v trestním trestní příkaz. Při vynucování rozhodnutí se lze setkat s exekučním příkazem a v určitých soukromoprávních otázkách může soudní rozhodnutí nahradit rozhodčí nález.
 
 
 
Správní rozhodnutí ve věci samé nemá speciální název, ledaže tak stanoví zvláštní zákon (např. v daňovém řízení se vydává platební výměr). Procesní otázky jsou také řešeny usnesením a také je zde zvláštní rozhodnutí ukládající se ve zkráceném řízení zvaný příkaz.
 
==== Případy, ve kterých nejde o IPA ====
 
* Rozhodnutími naopak nejsou různá vyjádření, osvědčení nebo opatření obecné povahy.
 
* Nerozhoduje orgán veřejné moci (např. uzavírání smluv, sepsání závěti atd.)
 
* Tvorba práva a abstraktní kontrola ústavnosti orgány veřejné moci
 
* Řídící činnost orgánů veřejné moci (v rámci subordinace)
 
* Přezkum zákonnosti rozhodnutí (v užším slova smyslu), kde je přezkoumávána právní, nikoliv faktická otázka
 
* řidičský průkaz, občanský průkaz, index, vysvědčení…
 
 
 
* aktem není osvědčení - veřejná listina  - obsahově k deklaratorním právním aktům mají blízko "osvědčení" (písemný dokument vydaný státním orgánem, který osvědčuje, že určitá událost nastala nebo trvá) - liší se od rozhodnutí tím, že nemá stanovené stejné obsahové a formální náležitosti - většinou osvědčuje skutečnost, o které není spor (výpis z rejstříku trestů, lustrační osvědčení)
 
 
 
==== Neplatnost a nicotnost IPA ====
 
Platí '''presumpce správnosti'''. Pokud je právní akt '''nicotný''' („paakt“), tak ovšem právně neexistuje, nenabude účinnosti, právní moci, ani platnosti. Typické příklady:
 
 
 
Rozhodnutí je výsledkem aplikace práva. Východiskem tohoto procesu je zjištění skutkové podstaty, tedy toho, co se má posoudit, o čem se má rozhodnout. Následně se hledá tzv. zákonná skutková podstata, tedy právní předpis a normy, na základě kterých bude případ posuzován. Dochází tak k subsumpci, podřazení existující skutkové podstaty pod skutkovou podstatu abstraktní (zákonnou). Po nalezení právní normy, podle které bude případ posuzován, musí být tato právní norma interpretována (vyložena) tím, kdo právo aplikuje. Někdy zákon ponechává prostor pro uvážení okolností jednotlivých případů (diskreční pravomoc). Cílem celého procesu aplikace práva je vydání rozhodnutí jako individuálního právního aktu (aktu aplikace práva), tedy individualizace právních poměrů.
 
 
 
Poté, co jsou vyčerpány řádné opravné prostředky, nabývá rozhodnutí právní moci – od té chvíle je rozhodnutí účinné, závazné a až na výjimky nezměnitelné. Poté se rozhodnutí také většinou stává vykonatelným. Pokud by orgán neměl k vydání určitého rozhodnutí vůbec pravomoc, nebo pokud by trpělo tak závažnými vadami, že by nemohlo být vykonatelné, šlo by o rozhodnutí ''nicotné'', tzv. paakt.
 
* Akt je vydaný orgánem, který k němu neměl pravomoc (nebo vůbec nebyl orgánem veřejné moci)
 
* Akt je zjevně neústavní nebo nelegální
 
 
 
===== Účinnost =====
 
= schopnost vyvolat zamýšlené následky
 
* Vadné akty lze napadnout řádnými odvolacími prostředky. Pokud projde odvolací lhůta, odvolání je nepřípustné, nebo je odvolacím orgánem zamítnuto, akt nabývá právní moci
 
* Odvolací lhůta běží od okamžiku doručení aktu a má prekluzivní (propadný) charakter
 
* Dva účinky užití opravného prostředku:
 
• Devolutivní- přesun rozhodnutí na vyšší instanci (výjimkou autoremedura, kdy o odvolání znovu rozhoduje stejný orgán) • Suspensivní- odklad závaznosti aktu práva
 
  
a. způsobilost a důvod k respektování
+
* Svědecká výpověď
 +
** '''Pravdivá'''
 +
** '''Vědomě nepravdivá'''
 +
** '''Nevědomě nepravdivá'''
 +
Není třeba dokazovat přírodní události (běh času, živelná pohroma) a platnost PN (''iura novit curia'').
 +
===Nalezení [[Právní norma|právní normy]] a její [[Interpretace práva|interpretace]]===
 +
V této fázi musí orgány nejen postupovat správně po formální stránce při nalézání PN, ale také tuto PN správně interpretovat. Při hledání PN je potřeba držet se těchto bodů:
 +
* Ověření autentičnosti textu PN
 +
* Ověření účinnosti PN v rozhodné době
 +
* Ověření, zda PN není v rozporu s jinou PN
 +
Mohou nastat situace, kdy právní norma nestanoví jen jeden konkrétní následek. Takovéto situace jsou velmi obvyklé, a proto má orgán aplikující právo možnost využití tzv.  '''diskreční pravomoci''' neboli '''uvážení,''' tzn. že jsou oprávněni určitou věc samostatně posoudit a rozhodnout o ní, nikoliv však neomezeně. V textech právních předpisů bývá tato pravomoc označena např. slovem „může“.
  
   b. může nastat ve třech časových okamžicích
+
Pokud žádná PN není nalezena, lze v některých případech použít tzv. '''analogii'''. V tomto případě je pak postup následující:
 +
#Zjištění, že situace, ve které se někdo domáhá spravedlnosti, není právně řešena
 +
#Úvaha, zda existuje podobná právní úprava
 +
#Úvaha, zda je daná mezera v právu relevantní (zda se nejedná o věc, již zákonodárce vůbec upravit nechtěl)
 +
#Úvaha, zda není analogie zakázána (např. v trestním řízení dle zásad ''nullum crimen sine lege'' a ''nulla poena sine lege'')
 +
===Vydání rozhodnutí===
 +
Celý proces aplikace práva je ukončen vydáním [[Individuální právní akt|individuálního právního aktu]]. Vydán může být buď meritorní (rozhodnutí ve věci samé) nebo formální (procesní rozhodnutí) IPA.
  
       i. dnem, který je v individuálním aktu stanoven
+
==== IPA ====
 +
Prostřednictvím IPA se projevuje vůle autoritativního subjektu, kterou se zakládají, mění či ruší právní vztahy, případně se jejich existence ověřuje. Na rozdíl od [[Normativní právní akt|normativního právního aktu]] mají čistě individuální povahu, tzn. adresáti musí být určeni tak, aby bylo zřejmé, vůči komu má IPA vyvolávat následky. Avšak stejně jako u NPA mají zákonem předepsané formální náležitosti jimiž jsou:
 +
*'''Záhlaví''' – administrativní část, označení rozhodujícího orgánu, spisová značka, datum, adresy stran apod.
 +
*'''Výrok''' (''enunciát'') – jak bylo rozhodnuto ve věci samé, meritorní je formulován dle petitu navrhovatele
 +
*'''Odůvodnění''' – dle jakých PN bylo rozhodnuto, popis skutkového stavu, vyjádření účastníků řízení, rekapitulaci dokazování apod.
 +
*'''Poučení''' o možnosti podat [[opravný prostředek]]
  
       ii. dnem právní moci tohoto rozhodnutí (za předpokladu zachování odkladného účinku)
+
==== Druhy IPA ====
 +
Nejvýznamnější dělení je dle účinku, které IPA vyvolávají. Známe dva druhy:
 +
*'''Konstitutivní''' – rozhodnutím se právní vztah zakládá, mění nebo ruší (např. rozhodnutí o rozvodu manželství). Účinky takového rozhodnutí působí do budoucna (''pro futuro'') s působností ''ex nunc'' neboli od nyní.
 +
*'''Deklaratorní''' – rozhodnutím se autoritativně konstatuje, že zde už nějaký právní vztah je, či není (např. určení otcovství). Účinky působí do minulosti (''pro praeterio'') s působností ''ex tunc'', neboli od tehdy. Jsou založeny na základě tzv. ''určovací žaloby''.
 +
V České republice existují i další dělení IPA, např. podle orgánu, který rozhodnutí vydal. Rozhodnutí obecných soudů se tedy nazývá rozsudek, zatímco třeba rozhodnutí Ústavního soudu je nález. Procesní otázky jsou rozhodovány usnesením. Ve zkráceném řízení se vyskytují zvláštními druhy rozhodnutí jako např. platební rozkaz v občanskoprávním řízení příkaz v trestním a správním řízení. Při dodatečném vynucování rozhodnutí se lze setkat s exekučním příkazem a v určitých soukromoprávních otázkách může soudní rozhodnutí nahradit rozhodčí nález.
 +
====Vady IPA====
 +
Aby IPA existoval, musí být splněny zákonem stanovené požadavky. Obecně však platí '''presumpce správnosti,''' tzn. že dokud se neprokáže opak, pohlíží se na právní akt jako na bezvadný. Při nedodržení zákonných požadavků se můžeme setkat s:
 +
* '''Vadným IPA''' - ten nesplňuje formální požadavky či je po věcné stránce nesprávný.
 +
* '''Nicotným IPA''' (''paaktem či také nulitním PA'') - ten od samého začátku nevyvolává právní následky, jelikož je právně neplatný (např. akt je vydaný orgánem, který k vydání neměl pravomoc či je zjevně neústavní nebo nelegální).
  
       iii. dnem oznámení subjektům, kterým je určen
+
==== Uvedení IPA do života ====
* schopnost vyvolat zamýšlené následky
 
* presumpce správnosti (i vadný akt je účinný)
 
* existují i nicotné právní akty (neúčinné)
 
** akt vydá orgán, který není orgánem veřejné moci nebo nemá příslušnou pravomoc
 
** akt je zjevně neústavní nebo nelegální
 
** právně tedy neexistuje
 
* presumpce správnosti veřejnoprávních aktů
 
** vadné akty lze napadnout opravnými prostředky
 
** pokud je akt potvrzen nabude právní moci
 
  
===== Právní moc =====
+
=====Účinnost=====
pravomocný akt práva je '''závazný''' (materiální stránka právní moci) a '''nezměnitelný''' (formální stránka právní moci)
+
Účinnost znamená schopnost vyvolat zamýšlené následky. Může nastat ve třech časových okamžicích:
* '''Překážka litispendence'''- nelze zahájit řízení k věci, k níž již řízení probíhá
+
* Dnem, který je v individuálním aktu stanoven
* Překážka '''''Rei iudicatae''''' (překážka věci pravomocně rozhodnuté)= O pravomocně rozhodnuté věci (''res iudicata'') nelze znovu jednat (''ne bis idem''). Výjimky:
+
* Dnem oznámení subjektům, kterým je určen
** zjištění základních vad z hlediska skutkového stavu (např. nové skutečnosti)
+
* Dnem právní moci tohoto rozhodnutí
** zjištění závažných právních vad
 
* Proti pravomocným aktům lze podat mimořádný opravný prostředek, je- li splněna jedna z výjimek. Mimořádné opravné prostředky jsou:
 
** '''Apelace''' opravný orgán přezkoumává jak skutkovou tak právní stránku věci a rozhodnutí může potvrdit, změnit nebo zrušit
 
** '''Kasace'''- opravný orgán přezkoumává jen právní stránku, věc může vrátit nižší instanci k dalšímu řízení a novému rozhodnutí
 
** '''Revize'''- opravný orgán přezkoumává právní stránku, ovšem na rozdíl od kasace je rozsah přezkoumání širší, než navrhuje strana, podávající opravný prostředek. Může být rozhodnuto o zrušení rozhodnutí a vrácení k nižší instanci nebo rovnou vydáno nové rozhodnutí
 
a. dnem, kdy se rozhodnutí stává závazným a nezměnitelným
 
  
   b. za předpokladu, že ho nelze napadnout řádným opravným prostředkem
+
=====Právní moc=====
* jestliže akt nabude právní moc, je nezměnitelný a závazný
+
Pravomocný akt práva uzavírá proces aplikace práva a je '''závazný''' (materiální stránka právní moci), '''nezměnitelný''' a '''nezrušitelný''' (formální stránka právní moci). Nelze již napadnout [[Řádné opravné prostředky|řádnými opravnými prostředky]], pouze [[Mimořádné opravné prostředky|mimořádnými opravnými prostředky]].
* nastává, pokud nelze využít řádný opravný prostředek
+
=====Vykonatelnost=====
* opravný prostředek má dva účinky:
+
Vykonatelnost právního aktu znamená možnost vynucení realizace právních následků. Nastává po nabytí právní moci a uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění povinnosti. Při nesplnění těchto povinností je možno je vynutit státní mocí, např. výkon rozhodnutí, exekuce.
** devolutivní - přesun rozhodnutí na vyšší právní instanci
 
** suspenzivní - odklad jeho závaznosti
 
*# apelace
 
*#* opravný orgán zkoumá skutkovou i právní stránku a může rozhodnutí změnit, potvrdit nebo zrušit
 
*# kasace
 
*#* zkoumá pouze právní stránku
 
*#* pokud zjistí vadu, vrátí věc k orgánu nižší instance k novému rozhodnutí
 
*# revize
 
*#* zkoumá pouze právní stránku, ale rozsah přezkoumání je širší
 
*#* může zrušit, vrátit nebo vydat zcela nové rozhodnutí
 
** '''res iudicatae'''
 
*** věc pravomocně rozhodnutá
 
*** lze o ni jednat pouze:
 
**** jsou-li zjištěny základní vady z hlediska skutkového stavu
 
**** nebo jsou-li zjištěny závažné právní vady → mimořádné opravné prostředky
 
** '''litispendence'''
 
*** překážka zahájeného procesu
 
*** započaté řízení není možné započít u jiného soudu
 
  
===== Vykonatelnost =====
+
== Zdroje ==
= možnost vynucení povinnosti exekuce
+
GERLOCH, Aleš. ''Teorie práva''. 4. upravené vydání. Plzeň, Aleš Čeněk, 2007, s. 344. <nowiki>ISBN 978-80-7380-023-9</nowiki>.
* Nastává po nabytí právní moci a uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění povinnosti, výjimkou je předběžná vykonatelnost
 
a. za předpokladu nesplnění povinností je možno tyto povinnosti vynutit státní mocí
 
  
   b. individuální právní akt je vykonatelný
+
HARVÁNEK, Jaromír. ''Teorie práva''. Plzeň, Aleš Čeněk, 2008, s. 502. <nowiki>ISBN 978-80-7380-104-5</nowiki>.
  
       i. dnem své právní moci (pokud není stanovena lhůta pro splnění povinností)
+
HUNGR, Pavel a kol. Teorie práva. Praha, Linde, 2007, s. 335. <nowiki>ISBN 978-80-7201-637-2</nowiki>.
  
       ii. byl-li podán řádný opravný prostředek, který nemá odkladný účinek
+
KNAPP, Viktor. ''Teorie práva''. Praha, C. H. Beck, 1995, s. 248. <nowiki>ISBN 80-7179-028-1</nowiki>.
  
       iii. dnem, kdy po nabytí rovněž uplynula i lhůta stanovená ke splnění povinností
+
ŠKOP, Martin. ''Základy právní nauky.'' Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 196. <nowiki>ISBN 978-80-7357-709-4</nowiki>.
* donucení ke splnění povinnosti uložené v aktu
 

Aktuální verze z 9. 5. 2020, 14:01

Pojem aplikace práva lze vysvětlit v širším a v uším slova smyslu. V širším slova smyslu se jedná o požívání práva kýmkoliv na jednotlivé společenské vztahy či vydávání interních normativních instrukcí. V užším slova smyslu mluvíme o autoritativní aplikaci práva. Zde se jedná o kvalifikovanou formu realizace práva uskutečňovaná orgány veřejné moci, při níž dochází k subsumpci konkrétní skutkové podstaty pod příslušnou abstraktní právní podstatu. Výsledkem procesu jsou individuální právní akty.

Zásady aplikace práva

  • Státní orgán je povinen si ověřit, zda je kompetentní případ řešit
  • Většinou se postupuje se dle de lege lata - podle PN v dané době platných a účinných (výjimka pouze v trestním řízení)
  • Kolizní pravidla (derogační)
    • Lex superior derogat inferiori - PN vyšší právní síly má přednost před PN nižší právní síly
    • Lex posterior derogat priori - Později účinná PN má přednost před dřívěji účinnou PN
    • Lex specialit derogat generali - Zvláštní PN má přednost před obecnou PN
  • Iura novit curia - Není potřeba dokazovat existenci PN, doslova soud právo zná
  • Analogie - Použití skutkově podobné PN při existenci mezery v právu de lege lata
  • Zásada volného hodnocení důkazů - orgány hodnotí důkazy podle své úvahy, přičemž každý důkaz posuzují jednotlivě a ve vzájemné souvislosti s ostatními
  • Zásada objektivní (materiální) pravdy - Vina musí být prokázána jednoznačně a nepochybně. Pouze v trestním řízení. Souvislost se zásadami -
    • In dubio pro reo - V pochybnostech ve prospěch obžalovaného
    • Presumpce neviny - Na obžalovaného se hledí jako na nevinného, dokud není pravomocně uznám vinným
  • Zásada formální pravdy - Výsledek procesu závisí na dodržení formálních náležitostí, postačuje určitá pravděpodobnost, že prokázané je pravdou. Pouze v občanskoprávním řízení.
  • Zásada projednací - Soud přihlíží jen k důkazům navrženým stranami. Pouze v občanskoprávním řízení. s

Proces aplikace práva

Proces je složitý a spojuje poznávací, logické, vyhodnocující a rozhodovací faktory myšlení. Konkrétní podoba procesu se odvíjí od odvětví, či dokonce právního předpisu, který tuto aplikaci upravuje. Jako jedny z největších odlišností lze uvést např. použité právní zásady. Ovšem každé řízení se odehrává ve třech fázích.:

  1. Zjištění skutkového stavu věci
  2. Nalezení příslušné PN a její interpretace
  3. Vydání IPA

Zjištění skutkového stavu věci

Orgány veřejné moci mají v této fázi povinnost zjistit objektivní pravdu a k tomu musí rekonstruovat danou událost za použití důkazních prostředků. Lze se setkat s dvěma právními pojetími pravdy - materiální a formální.

  • Materiální pravda - Prokazování skutečného stavu věci.
  • Formální pravda - Zjištění provedené bez dokazování. Nemusí odrážet pravdivý průběh události, stačí jen, zda není nijak popřena. Jedná se o:
    • Právní domněnka - Založena na předpokladu právní skutečnosti, o níž není jisto, zda nastala, v zájmu právní jistoty. Dělí se na:
      • Domněnku vyvratitelnou - V PN se uvozují souslovím „má se za to, že“.
      • Domněnku nevyvratitelnou - V PN uvozují slovy „platí, že“.
    • Právní fikce - Založena na fingování právní skutečnost, která zcela určitě nenastala. V PN se uvozují slovy „považuje se za“ či „hledí se na“. Např. fikce doručení.

Dokazování  

Dokazování je zákonem stanovený proces získávání poznatků o daných událostech v minulosti. Tento proces vede k poznání skutečností rozhodných pro ukončení procesu aplikace práva soudem. Probíhá pomocí důkazů (kauzální nexus mezi dvěma skutečnostmi) prováděných důkazními prostředky (objektivně vnímané následky dokazované skutečnosti). V praxi se tyto dva pojmy často zamění, avšak na průběh aplikace práva to nemá žádné negativní účinky. Platí zde zásada volného hodnocení důkazů. Opakem této zásady je zásada formálního hodnocení důkazů (legální důkazní teorie) dle které je předem určena hierarchie důkazů.

Nejčastěji používané důkazní prostředky jsou např.:

  • Výslechy účastníků a svědků (svědek má obecnou svědeckou povinnost tzn. je povinen se na předvolání soudu dostavit a po poučení se k věci pravdivě vyjádřit, odepřít může pouze v případě, že by tím způsobil újmu sobě či osobě blízké)
  • Listinné důkazy - Důkazem je psaný obsah, nikoliv nosič tohoto obsahu. Veřejné (platí zde presumpce správnosti, např. lékařské zprávy) a soukromé (např. dopisy).
  • Znalecký posudek v odborných aspektech případu (znalec musí být zapsán v seznamu znalců)
  • Ohledání (věcí, místa, osoby) - Vytváření vlastních poznatků na základě přímého pozorování.
  • Předměty doličné, rekonstrukce trestného činu apod.

Důkazy lze dělit dle několika kritérií.:

  • Vztah k dokazované skutečnosti
    • Přímé - Bezprostřední vztah, jednoznačně něco potvrzují či vyvrací
    • Nepřímé - Zprostředkovaný vztah, je potřeba návaznost dalších takovýchto důkazů, aby byly pro případ relevantní
  • Vztah k předmětu obvinění
    • Usvědčující
    • Ospravedlňující
  • Pramene
    • Původní (primární) - např. osoba něco viděla, originál listinného důkazu
    • Odvozené - zprostředkováno za pomocí jiné osoby, např. osoba něco slyšela, kopie listinného důkazu
  • Použitelnost
    • Absolutně neúčinné - získané protiprávním způsobem (např. pod nátlakem, sugestivní a kapciózní otázky)
    • Relativně neúčinné - překážka bránící použitelnosti (např. výslech mladistvého)
    • Účinné (zákonné) - získány v souladu s právními předpisy
  • Svědecká výpověď
    • Pravdivá
    • Vědomě nepravdivá
    • Nevědomě nepravdivá

Není třeba dokazovat přírodní události (běh času, živelná pohroma) a platnost PN (iura novit curia).

Nalezení právní normy a její interpretace

V této fázi musí orgány nejen postupovat správně po formální stránce při nalézání PN, ale také tuto PN správně interpretovat. Při hledání PN je potřeba držet se těchto bodů:

  • Ověření autentičnosti textu PN
  • Ověření účinnosti PN v rozhodné době
  • Ověření, zda PN není v rozporu s jinou PN

Mohou nastat situace, kdy právní norma nestanoví jen jeden konkrétní následek. Takovéto situace jsou velmi obvyklé, a proto má orgán aplikující právo možnost využití tzv. diskreční pravomoci neboli uvážení, tzn. že jsou oprávněni určitou věc samostatně posoudit a rozhodnout o ní, nikoliv však neomezeně. V textech právních předpisů bývá tato pravomoc označena např. slovem „může“.

Pokud žádná PN není nalezena, lze v některých případech použít tzv. analogii. V tomto případě je pak postup následující:

  1. Zjištění, že situace, ve které se někdo domáhá spravedlnosti, není právně řešena
  2. Úvaha, zda existuje podobná právní úprava
  3. Úvaha, zda je daná mezera v právu relevantní (zda se nejedná o věc, již zákonodárce vůbec upravit nechtěl)
  4. Úvaha, zda není analogie zakázána (např. v trestním řízení dle zásad nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege)

Vydání rozhodnutí

Celý proces aplikace práva je ukončen vydáním individuálního právního aktu. Vydán může být buď meritorní (rozhodnutí ve věci samé) nebo formální (procesní rozhodnutí) IPA.

IPA

Prostřednictvím IPA se projevuje vůle autoritativního subjektu, kterou se zakládají, mění či ruší právní vztahy, případně se jejich existence ověřuje. Na rozdíl od normativního právního aktu mají čistě individuální povahu, tzn. adresáti musí být určeni tak, aby bylo zřejmé, vůči komu má IPA vyvolávat následky. Avšak stejně jako u NPA mají zákonem předepsané formální náležitosti jimiž jsou:

  • Záhlaví – administrativní část, označení rozhodujícího orgánu, spisová značka, datum, adresy stran apod.
  • Výrok (enunciát) – jak bylo rozhodnuto ve věci samé, meritorní je formulován dle petitu navrhovatele
  • Odůvodnění – dle jakých PN bylo rozhodnuto, popis skutkového stavu, vyjádření účastníků řízení, rekapitulaci dokazování apod.
  • Poučení o možnosti podat opravný prostředek

Druhy IPA

Nejvýznamnější dělení je dle účinku, které IPA vyvolávají. Známe dva druhy:

  • Konstitutivní – rozhodnutím se právní vztah zakládá, mění nebo ruší (např. rozhodnutí o rozvodu manželství). Účinky takového rozhodnutí působí do budoucna (pro futuro) s působností ex nunc neboli od nyní.
  • Deklaratorní – rozhodnutím se autoritativně konstatuje, že zde už nějaký právní vztah je, či není (např. určení otcovství). Účinky působí do minulosti (pro praeterio) s působností ex tunc, neboli od tehdy. Jsou založeny na základě tzv. určovací žaloby.

V České republice existují i další dělení IPA, např. podle orgánu, který rozhodnutí vydal. Rozhodnutí obecných soudů se tedy nazývá rozsudek, zatímco třeba rozhodnutí Ústavního soudu je nález. Procesní otázky jsou rozhodovány usnesením. Ve zkráceném řízení se vyskytují zvláštními druhy rozhodnutí jako např. platební rozkaz v občanskoprávním řízení příkaz v trestním a správním řízení. Při dodatečném vynucování rozhodnutí se lze setkat s exekučním příkazem a v určitých soukromoprávních otázkách může soudní rozhodnutí nahradit rozhodčí nález.

Vady IPA

Aby IPA existoval, musí být splněny zákonem stanovené požadavky. Obecně však platí presumpce správnosti, tzn. že dokud se neprokáže opak, pohlíží se na právní akt jako na bezvadný. Při nedodržení zákonných požadavků se můžeme setkat s:

  • Vadným IPA - ten nesplňuje formální požadavky či je po věcné stránce nesprávný.
  • Nicotným IPA (paaktem či také nulitním PA) - ten od samého začátku nevyvolává právní následky, jelikož je právně neplatný (např. akt je vydaný orgánem, který k vydání neměl pravomoc či je zjevně neústavní nebo nelegální).

Uvedení IPA do života

Účinnost

Účinnost znamená schopnost vyvolat zamýšlené následky. Může nastat ve třech časových okamžicích:

  • Dnem, který je v individuálním aktu stanoven
  • Dnem oznámení subjektům, kterým je určen
  • Dnem právní moci tohoto rozhodnutí
Právní moc

Pravomocný akt práva uzavírá proces aplikace práva a je závazný (materiální stránka právní moci), nezměnitelný a nezrušitelný (formální stránka právní moci). Nelze již napadnout řádnými opravnými prostředky, pouze mimořádnými opravnými prostředky.

Vykonatelnost

Vykonatelnost právního aktu znamená možnost vynucení realizace právních následků. Nastává po nabytí právní moci a uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění povinnosti. Při nesplnění těchto povinností je možno je vynutit státní mocí, např. výkon rozhodnutí, exekuce.

Zdroje

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upravené vydání. Plzeň, Aleš Čeněk, 2007, s. 344. ISBN 978-80-7380-023-9.

HARVÁNEK, Jaromír. Teorie práva. Plzeň, Aleš Čeněk, 2008, s. 502. ISBN 978-80-7380-104-5.

HUNGR, Pavel a kol. Teorie práva. Praha, Linde, 2007, s. 335. ISBN 978-80-7201-637-2.

KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha, C. H. Beck, 1995, s. 248. ISBN 80-7179-028-1.

ŠKOP, Martin. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 196. ISBN 978-80-7357-709-4.

Autoři článku: Matylda (Kristýna Jandová)