Akcese v římském právu

Z Iurium Wiki

= nabytí vlastnického práva přírůstkem[1]

Způsob nabytí vlastnického práva při němž dochází spojením dvou věcí k zániku samostatné podstaty jedné z nich. Připojením se jedna věc stává trvalou součástí věci druhé. Rozhodujícím faktorem při určení vlastnictví je v tomto případě změna hospodářské funkce jednotlivých věcí. Vlastník, jehož věc svým připojením ztratí svou hospodářskou funkci, o své vlastnictví přichází a vlastnictví nabývá ten, jehož věc neztratila původní hospodářskou funkci.[2]

Pro úplné pochopení akcese musíme rozlišovat, zdali došlo ke spojení dvou movitých věcí, či byla jedna z věcí spojených nemovitou. Při první situaci platilo pravidlo hospodářské funkce věci (viz výše), zatímco u druhé jmenované varianty platila zásada superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě).

  1. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice, str.180, ISBN 80-717-9031-1.
  2. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice, str.180, ISBN 80-717-9031-1.
Autoři článku: Wolf