Pracovní smlouva

Z Iurium Wiki

Tahle stránka je v procesu vytváření v rámci předmětu MVV287K Encyklopedická práce. Děkuji, že stránku needitujete.

Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, který zakládá pracovní poměr. Samotný pracovní poměr vzniká až dnem nástupu do práce, uvedeným v pracovní smlouvě. Další možností založení pracovního poměru je jmenování.

Před vznikem

Vztahy, které předcházejí vzniku, se nazývají předsmluvní vztahy. Dle § 31 ZP je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance s právy a povinnostmi, a s pracovními a mzdovými podmínkami, které vyplývají z pracovního poměru. Zaměstnanec se před vznikem pracovního poměru muže na příkaz zaměstnavatele podrobit zdravotní prohlídce na jeho náklady. U předem stanovených případů je vstupní lékařská prohlídka povinná.[1]

Forma

Dle § 34 odst. 2 ZP musí být pracovní smlouva uzavřena písemně. Smlouva uzavřená bez stanovené formy je relativně neplatná, dokud strany vadu neprodleně neopraví. V případě, že již zaměstnanec začal pracovat, nelze se neplatnosti dovolávat a zpochybnit existenci pracovního poměru. Avšak nedodržení této povinnosti může zaměstnavateli přivodit sankci od inspektorátu práce. Projev vůle účastníků nemusí být na téže listině a pracovní smlouvu lze také uzavřít i na dálku.

Obsah

Pracovní smlouva musí obsahovat dle § 34 odst. 1 ZP druh vykonávané práce, místo či místa výkonu a den nástupu do práce. Dále lze do smlouvy sjednat libovolné náležitosti, které však nesmí být v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem či právy týkajících se postavení osob[2]. Pokud by byly obsahem náležitosti, které by zhoršovaly právem zaručené podmínky slabší straně (zaměstnanci), nepřihlíží se k nim. O ostatních náležitostech spojených s prací, které nejsou uvedeny v pracovní smlouvě, je zaměstnavatel povinen zaměstnance informovat nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru[3]. Jedná se o:

Zmíněná povinnost informování se nevztahuje na pracovní poměry uzavřené na kratší dobu jak jeden měsíc.

Mzda

Do pracovní smlouvy si lze sjednat i mzdové podmínky, avšak lze je stanovit i vnitřním předpisem či mzdovým výměrem[4]. Musí být vyměřena již před započetím samotného výkonu práce[5], stejně jako ujednání mzdové zařazení.

Ujednání o době trvání pracovního poměru

Pracovní smlouva může obsahovat ujednání o délce trvání pracovního poměru (pokud není či je uvedeno chybně, platí, že se jedná o poměr na dobu neurčitou[6]. Skončení pracovního poměru lze sjednat nejen konkrétním dnem ale i jistou situací (např. po dobu trvání kampaně). Nejdéle však lze sjednat pracovní poměr na dobu 3 let[7]. Pracovní smlouvu lze dodatečně prodloužit a to nejvýše dvakrát (celkem lze pracovní poměr uzavřít nejdéle 3x na 3 roky, tedy na 9 let). Lhůta pro prodlužovaní se vynuluje uplynutím 3 let od ukončení pracovního poměru. Výše zmíněné podmínky se neuplatňují na pracovní poměr pro agenturu práce a prací u jiného zaměstnavatele.

Zkušební doba

Součástí pracovní smlouvy může být sjednána i zkušební doba, která je významná především díky možnosti okamžitého rozvázání pracovního poměru. Lze nejdéle sjednat na 3 měsíce (6 měsíců u vedoucích zaměstnanců)[8] a zároveň ne na delší dobu, než je polovina trvání pracovního poměru[9]. Nejzazší datem sjednání musí být den nástupu do práce[10], a nesmí být již dodatečně prodlužována[11].

Konkurenční doložka

Konkurenční doložka je dalším možným ujednáním pracovní smlouvy. Jedná se o dohodu, ve které se zaměstnanec zavazuje, že po určenou dobu po skončení pracovního poměru nebude provádět u jiného zaměstnavatele výdělečnou činnost, ve které by vykonával práci stejnou nebo která by měla vůči původnímu zaměstnavateli soutěžní povahu. Konkurenční doložku je možné sjednat nejdéle na dobu 1 roku od skončení pracovního poměru a oproti zkušební době si ji lze dohodnout i v průběhu. Součástí je i povinnost zaměstnavatele každý měsíc poskytovat zaměstnanci stiženému konkurenční doložkou peněžité vyrovnání za ztíženou možnost hledání práce nové, a to přiměřenou částku, nejméně však polovinu průměrného měsíčního výdělku[12]. Dále je možné sjednat i smluvní pokutu, kterou v případě porušení musí zaměstnanec zaplatit.

Odstoupení

Odstoupit od pracovní smlouvy lze jedině, pokud zaměstnanec nenastoupil do práce a zároveň zaměstnanci nebrání překážka v práci, o které se zaměstnavatel do týdne nedozvěděl[13]. Vyžaduje se písemná forma[14].

Změna

Podrobně na Změna pracovního poměru.

Změnou pracovní smlouvy lze, jak jednostranně tak oboustranně, pracovní poměr dodatečně upravovat.

Skončení

Podrobně na Skončení pracovního poměru.

Skončit pracovní poměr lze pouze vymezenými zpsůoby a z důvodů uvedených v zákoně.

Zdroje

  • GALVAS, Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita: Muni Press, 2015. 825 s. ISBN 978-80-210-8021-8. Kapitola Pracovní smlouva, s. 284–305.
  • HŮRKA, Petr a kolektiv. Pracovní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. 575 s. ISBN 978-80-7380-540-1. Kapitola Pracovní smlouvaX, s. 137–142.
  • HŮRKA, Petr a kolektiv. Pracovní právo v bodech s příklady. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019. 2016 s. ISBN 978-80-7598-356-5. Kapitola Pracovní smlouva, s. 18–27.

Reference

  1. § 32 Zákoníku práce
  2. § 1, odst. 2 Občanského zákoníku
  3. § 37, odst. 1 Zákoníku práce
  4. § 113, odst. 1 Zákoníku práce
  5. § 113, odst. 3 Zákoníku práce
  6. § 39, odst. 1 Zákoníku práce
  7. § 39, odst. 2 Zákoníku práce
  8. § 35, odst. 1 Zákoníku práce
  9. § 35, odst. 5 Zákoníku práce
  10. § 35, odst. 3 Zákoníku práce
  11. § 35, odst. 4 Zákoníku práce
  12. § 310, odst. 1 Zákoníku práce
  13. § 34, odst. 3 Zákoníku práce
  14. § 34, odst. 4 Zákoníku práce
Autoři článku: T