Jmenování

Z Iurium Wiki

Jmenování je jedinou alternativou k pracovní smlouvě, jak založit pracovní poměr. Oproti pracovní smlouvě je jmenování jednostranný právní úkon, při kterém však jmenovaný (zaměstnanec) musí souhlasit s uvedením do funkce. Institut jmenování vznikl na základě potřeby rychle reagovat na klíčové personální změny. V zákoníku práce je taxativně uveden výčet zaměstnanců, kteří musejí být jmenování[1]. Jedná se o vedoucí pozice, zejména v případě, kdy je zaměstnavatelem stát či jeho přidružený subjekt (státní podnik, státní fond, ad.)

Forma

Zákoník práce ani jiný právní předpis nestanovuje formu ani obsah jmenování. Z pravidla by měla být stanovena alespoň pracovní pozice a místo výkonu a datum nástupu do práce. Často bývá se jmenovanými uzavřena "manažerská smlouva", kde jsou upraveny mzdové a další pracovněprávní podmínky výkonu práce. Tato smlouva je inominátní[2] a nezakládá pracovní poměr.

Obsah

Podrobně na Pracovní smlouva#Obsah.

Pracovní poměr může být založen na dobu určitou či neurčitou, platí obdobná pravidla jako u pracovní smlouvy.

Odvolání a vzdání se pozice

Zaměstnanec má právo kdykoliv se vzdát svého pracovního místa, stejně tak, jako ho může zaměstnavatel kdykoliv odvolat z jakéhokoliv důvodu, či bez jeho udání[3]. Oproti založení poměru musí být odvolání/vzdání se písemné a musí být druhé straně doručeno. Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa pracovní poměr nekončí (Končí pouze v případě založení poměru jmenováním na určitou dobu.) ale vzniká povinnost zaměstnavateli navrhnout pro zaměstnance změnu pracovního zařazení. Institut odvolání a vzdání se pozice je možné sjednat i v soukromém sektoru a to u vedoucích zaměstnanců.

Skončení

Podrobně na Skončení pracovního poměru.

Skončit pracovní poměr založený jmenování je možné skončit stejnými způsoby jako ten, který byl založen pracovní smlouvou.

Služební poměr

Podrobně na Služební poměr.

Vedle pracovního poměru, existuje také služební poměr, o který se jedná v případě, že zaměstnavatelem je stát a nejde o vedoucí pracovní pozice uvedené v § 33/3 ZP. V služebním poměru vystupují státní zaměstnanci a příslušníci bezpečnostních sborů a vojáci z povolání. Hlavní rozdíly od pracovním poměru jsou[4]:

  • jedná se o veřejnoprávní vztah, kde stát je v nadřazené pozici (nejen faktické nadřazenosti jak zaměstnavatel ale i právní),
  • služební poměr vzniká na základě výběrového řízení a následného přijetí do služebního poměru (jednostranného úkonu),[5]
  • odlišné úpravy, která se řídí především zákonem č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákonem č. 234/2014 Sb. o státní službě a zákonem č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání.
  • vyšší nároky na zaměstnance
  • kárná odpovědnost zaměstnance

Za závislou v práci ve služebním poměru přísluší plat.

Zdroje

  • BĚLINA, Miroslav; PICHTR, Jan a kolektiv. Pracovní právo. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017. 477 s. ISBN 978-80-7400-667-8. Kapitola Jmenování, s. 179–181.
  • GALVAS, Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita: Muni Press, 2015. 825 s. ISBN 978-80-210-8021-8. Kapitola Jmenování, s. 281–284.
  • HORECKÝ, Jan a MACHÁLEK, Petr. Právní poměry při výkonu závislé práce ve veřejné správě. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2017. 123 s. ISBN: 978-80-210-8811-5.
  • HŮRKA, Petr a kolektiv. Pracovní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. 575 s. ISBN 978-80-7380-540-1. Kapitola Vznik pracovního poměru jmenováním, s. 143–146.
  • HŮRKA, Petr a kolektiv. Pracovní právo v bodech s příklady. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019. 2016 s. ISBN 978-80-7598-356-5. Kapitola Jmenování, s. 14–15.

Reference

  1. § 33, odst. 3 Zákoníku práce
  2. § 4 Občanského zákoníku
  3. § 73, odst. 1 Zákoníku práce
  4. Horecký, Machálek (2017, s. 24)
  5. https://www.mvcr.cz/sluzba/clanek/sluzebni-pomer.aspx
Autoři článku: T