Akciová společnost
Charakteristika společnosti
Akciová společnost je právnickou osobou soukromého práva. Má způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (právní osobnost), není však způsobilá sama právně jednat, jedná vždy v zastoupení (nemá tedy svéprávnost).[1] [2]Za akciovou společnost jedná její zástupce, kterým je nejčastěji její statutární orgán. Vedle statutárního orgánu mohou za akciovou společnost jednat i jiné osoby (např. zaměstnanci, prokurista).[3]
Její kořeny je možné hledat již v klasickém římském právu, vychází se přitom z římskoprávní societas iuris civilis. Jistý vývojový předstupeň moderních akciových společností přichází až ve středověku v okolí ekonomicky vyspělých italských měst. Modernější podobu pak nacházíme v období 17. století (britská East India Company), soudobé akciové společnosti se však podobaly málo. Byly zakládány zpravidla privilegiem panovníka či státu a měly řadu různých výhod, podobně jako dnes některé veřejnoprávní mezinárodní organizace. Byly prodlouženou rukou svých vládců, někdy však agresivně prosazovaly svou obchodní politiku bez ohledu na panovníka.[4]
Akciová společnost reprezentuje typicky kapitálový typ obchodní společnosti. Jedná se o formu korporace, která je vhodná pro podnikání velkého rozsahu, které vyžaduje vysoké a dlouhodobě návratné investice, které pro běžné podnikatele (fyzické osoby) jsou mnohdy neúnosné či spojené s velkým rizikem.[5]
Zákon o obchodních korporacích definuje akciovou společnost jako společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií.[6] [7] Je majetkově samostatná, její jmění je odděleno od jmění jejích zakladatelů a akcionářů. Vlastníkem věcí, které má akciová společnost ve svém majetku, je akciová společnost sama, nikoliv akcionáři. A dluhy, které akciová společnost má, jsou jejími dluhy, a nikoliv dluhy jejích akcionářů. Ti přitom za dluhy společnosti za jejího trvání ani neručí (pokud si neujednají smluvně jinak).[8]
Př. Pokud A jako prodávající uzavře se společností B, a.s., jako kupujícím kupní smlouvu a B, a.s., nezaplatí kupní cenu, A se nemůže obrátit na akcionáře B, a.s., a požadovat na nich uhrazení kupní ceny. Musí se obracet na společnost B, a.s. a žádat úhradu kupní ceny po ní.
- ↑ § 15 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
- ↑ § 20 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
- ↑ ČERNÁ, Stanislava, Ivana ŠTENGLOVÁ a Irena PELIKÁNOVÁ. Právo obchodních korporací. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-735-5.
- ↑ DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Vědecké monografie (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-961-8.
- ↑ POKORNÁ, Jarmila, Eva VEČERKOVÁ a Milan PEKÁREK. Obchodní korporace a nekalá soutěž. Praha: Wolters Kluwer, 2015. Meritum (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-873-4.
- ↑ § 243 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)
- ↑ ČERNÁ, Stanislava, Ivana ŠTENGLOVÁ a Irena PELIKÁNOVÁ. Právo obchodních korporací. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-735-5.
- ↑ ČERNÁ, Stanislava, Ivana ŠTENGLOVÁ a Irena PELIKÁNOVÁ. Právo obchodních korporací. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-735-5.
