Zastoupení

Zastoupení je vztah dvou osob (zástupce a zastoupeného), v důsledku kterého má zástupce právní možnost jednat na účet zastoupeného. Na účet zastoupeného znamená, že právní a hospodářské účinky jednání zástupce dopadají do sféry zastoupeného. Od zastoupení je třeba odlišit tzv. posla, který právně nejedná a jenom sděluje vůli jiného.

Pokud otec pošle svého 15letého syna hospodským s džbánem pro pivo se slovy "Řekni Pepovi, ať ti tady natočí litr piva a dej mu tady těch 50 korun s tím, že děkuju" jedná se o posla, primárně totiž jedná otec, ačkoliv používá jako prostředníka svého syna.

Zastoupení můžeme rozdělit na přímé a nepřímé. V případě přímého zastoupení jedná zástupce jménem a na účet zastoupeného. Pokud občanský zákoník mluví o zastoupení, pak se tím myslí zastoupení přímé, pokud není výslovně stanoveno jinak. U nepřímého zastoupení jedná zástupce na účet zastoupeného, ale svým jménem. Právní následky nastávají u zástupce, ale ten má povinnost převést užitek jednání na zastoupeného.

Typy zastoupení můžeme členit dle právního důvodu, na kterém je založeno:

• smluvní zastoupení (dobrovolné) - vzniká na základě dohody o zastoupení (jejím základem je často příkazní smlouva, ale nejedná se o totéž)
• zákonné zastoupení (nedobrovolné) - většinou vzniká ze zákona, ale v několika případech i rozhodnutím orgánu veřejné moci - např. poručenství, pěstounství, předadopční péče, svěření dítěte do péče jiné osoby, opatrovnictví.

Pokud je více zástupců, tak je třeba rozlišovat individuální zastoupení, kdy mohou zástupci vystupovat samostatně (občanský zákoník v § 439 zakotvuje domněnku individuálního zastoupení), a kolektivní zastoupení, kdy je třeba společné jednání zástupců.

Principy zastupování

• princip zjevnosti - každému musí být zřejmé, s kým právně jedná (§ 436 odst. 1 OZ). Má-li být druhou smluvní stranou někdo jiný, než s kým právně osoba jedná, je třeba, aby jí byla tato skutečnosti při uzavření smlouvy zřejmá. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná svým jménem.
• zákaz kolize zájmů - zájmy zástupce a zastoupeného nesmí být v rozporu (§ 437). Tento princip je zde jako ochrana zájmů zastoupeného. Je zde vyvratitelná domněnka existence rozporu zájmů, pokud zástupce jedná za obě strany - buď je druhou stranou sám zástupce, nebo osoba, kterou zástupce rovněž zastupuje ve stejné záležitosti. U smluvního zastoupení kolize nemá vliv, pokud o ní zastoupený věděl nebo musel vědět (a přesto zástupce neodvolal). U zákonného zastoupení a opatrovnictví soud jmenuje kolizního opatrovníka (§ 460). Následkem kolize je relativní neplatnost, pokud třetí osoba věděla nebo musela o kolizi vědět.
• princip osobního jednání zástupce (§ 438) - zástupce je zpravidla vybírán pro osobní vlastnosti a schopnosti. V některých případech může zástupce použít substituta - tady zmocní další osobu (tzv. podzastoupení). To je možné, pokud a) je to ujednáno, b) vyžaduje-li to nutná potřeba (např. hrozí nebezpečí z prodlení, jednání vyžaduje zvláštní znalosti), stanoví-li to zvláštní předpis (činí tak např. zákon o advokacii). Právní následky jednání substituta nastávají přímo u zmocnitele. Zástupce odpovídá za řádný výběr substituta (culpa in eligendo). Substitut už nemůže pověřit dalšího substitute (zákon o advokacii to ale umožňuje)
• ochrana před překročením zástupčího oprávnění (§ 440) - překračuje-li zástupce své zástupčí oprávnění, není z takového právního jednání zastoupený zavázán, na druhou stranu je ale chráněna dobrá víra třetích osob a zástupce je zavázán sám, alternativně odpovídá za náhradu škody. Je zde ale také možnost dodatečného schválení (ratihabice) - zastoupený musí právní jednání schválit bez zbytečného odkladu. Na druhou stranu u smluvního zastoupení má nečinnost zastoupeného automaticky význam schválení (§ 446)