Commodatum: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Commodatum neboli půjčka (výpůjčka) je smlouva, kterou jedna osoba (commodator, komodant) odevzdá osobě druhé (komodatářovi) věc do detence k be…“) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Commodatum neboli půjčka (výpůjčka) je smlouva, kterou jedna osoba (commodator, komodant) odevzdá osobě druhé (komodatářovi) věc do detence k bezplatnému užívání (jedná se tedy o vztah lukrativní) po určitou dobu (doba je stanovena výslovně, nebo vyplývá z povahy vypůjčené věci). Řadí se mezi obligationes re contracte (reálné kontrakty). Tyto typy kontraktů vznikají na základě souhlasů (consensus) a současného fyzického předání předmětu smlouvy. Jedná se o dvoustrannou obligaci nerovnou. Předmětem jsou zpravidla pouze věci, kterou jsou nezuživatelné, individuálně určené a hmotné. Vztahuje se jak na věci movité, tak i nemovité. | + | Commodatum neboli půjčka (výpůjčka) je smlouva, kterou jedna osoba (commodator, komodant) odevzdá osobě druhé (komodatářovi) [[Věc v římském právu|věc]] do detence k bezplatnému užívání (jedná se tedy o vztah lukrativní) po určitou dobu (doba je stanovena výslovně, nebo vyplývá z povahy vypůjčené věci). Řadí se mezi [[Kontrakty v římském právu- reálné|obligationes re contracte]] (reálné kontrakty). Tyto typy kontraktů vznikají na základě souhlasů (consensus) a současného fyzického předání předmětu smlouvy. Jedná se o dvoustrannou obligaci nerovnou. Předmětem jsou zpravidla pouze věci, kterou jsou nezuživatelné, individuálně určené a hmotné. Vztahuje se jak na věci movité, tak i nemovité.<ref>HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4., opr. vyd. Praha: J. Otto, 1910. s.675</ref> Zuživatelné věci mohou být předmětem pouze výjimečně, a i tak musí být vráceny neporušené, mezi výjimečné případy se řadí například výpůjčka za účelem okázalosti nebo vychloubání.<ref>SKŘEJPEK, Michal. ''Římské soukromé právo: systém a instituce''. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). <nowiki>ISBN 978-80-7380-566-1</nowiki>. s. 177</ref> |
| − | Komodant nemá právo věc užívat, jestliže věc přesto užívá dopouští se furta a komodatář ho může žalovat žalobu actio furta. Jelikož komodantovi náleží pouze detence k věci (nikoli držba či dokonce vlastnické právo) tak se komodantem nemůže stát vlastník dané věci. | + | |
| + | Komodant nemá právo věc užívat, jestliže věc přesto užívá dopouští se furta a komodatář ho může žalovat žalobu actio furta. Jelikož komodantovi náleží pouze detence k věci (nikoli [[Držba v římském právu|držba]] či dokonce [[Vlastnictví v římském právu|vlastnické právo]]) tak se komodantem nemůže stát vlastník dané věci.<ref>BONFANTE, Pietro. ''Instituce římského práva''. 9. vydání. Brno: ČS.A.S. Právník, 1932. Knihovna českého akademického spolku "Právník" v Brně. s. 510</ref> | ||
= Obsah = | = Obsah = | ||
| − | Komodatář | + | Komodatář |
| − | Komodatář je prvořadě povinen věc vrátit, a to ve stejném stavu v jakém ji přijal do detence. Po uplynutí doby vrací věc i s plody, které k ní přísluší. V případě, kdy věc zanikla či byla poškozena, pak podléhá žalobě, té podléhá v případě, kdy se tak stalo úmyslně i z nedbalosti (culpa). Taktéž byl odpovědný, pokud mu byla věc ukradena. Věc nesmí užívat, pouze pokud si to výslovně sjednali může ji užívat pouze přesně stanovených způsobem. | + | |
| − | Komodant | + | Komodatář je prvořadě povinen věc vrátit, a to ve stejném stavu v jakém ji přijal do detence. Po uplynutí doby vrací věc i s plody, které k ní přísluší. V případě, kdy věc zanikla či byla poškozena, pak podléhá žalobě, té podléhá v případě, kdy se tak stalo úmyslně i z [[Culpa|nedbalosti]] (culpa). Taktéž byl odpovědný, pokud mu byla věc ukradena. Věc nesmí užívat, pouze pokud si to výslovně sjednali může ji užívat pouze přesně stanovených způsobem.<ref>VÁŽNÝ, Jan. Římské právo obligační I.. Bratislava, 1924. s 68-69</ref> |
| − | Komodant je zavázán ponechat komodatářovi po stanovený čas věc v detenci. Je však oprávněn odvolat své povolení k užívání věci. Může mu vzejít povinnost, aby komodatářovi nahradil škodu či vynaložené náklady, které byly vynaloženy na zachování či zlepšení věci. Komodant je odpovědný za úmyslně způsobenou škodu, kterou zapříčinil předmět výpůjčky. | + | |
| + | Komodant | ||
| + | |||
| + | Komodant je zavázán ponechat komodatářovi po stanovený čas věc v detenci. Je však oprávněn odvolat své povolení k užívání věci. Může mu vzejít povinnost, aby komodatářovi nahradil škodu či vynaložené náklady, které byly vynaloženy na zachování či zlepšení věci. Komodant je odpovědný za úmyslně způsobenou škodu, kterou zapříčinil předmět výpůjčky.<ref>HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4., opr. vyd. Praha: J. Otto, 1910. s.676</ref> | ||
= Ochrana = | = Ochrana = | ||
Actio commodati directa – komodant se jí může domáhat vrácení neporušení vypůjčené věci včetně plodů. | Actio commodati directa – komodant se jí může domáhat vrácení neporušení vypůjčené věci včetně plodů. | ||
| + | |||
Actio commodati contraria – touto žalobou se může komodatář domáhat uhrazení nákladů na zlepšení věci nebo uhrazení škod, která mu byla způsobena vypůjčenou věcí. | Actio commodati contraria – touto žalobou se může komodatář domáhat uhrazení nákladů na zlepšení věci nebo uhrazení škod, která mu byla způsobena vypůjčenou věcí. | ||
| − | Actio furti – může jí být žalován komodatář, jestliže spáchá furtum usus. | + | |
| + | Actio furti – může jí být žalován komodatář, jestliže spáchá furtum usus.<ref>SKŘEJPEK, Michal. ''Římské soukromé právo: systém a instituce''. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). <nowiki>ISBN 978-80-7380-566-1</nowiki>. s. 178</ref> | ||
Verze z 18. 4. 2018, 11:04
Commodatum neboli půjčka (výpůjčka) je smlouva, kterou jedna osoba (commodator, komodant) odevzdá osobě druhé (komodatářovi) věc do detence k bezplatnému užívání (jedná se tedy o vztah lukrativní) po určitou dobu (doba je stanovena výslovně, nebo vyplývá z povahy vypůjčené věci). Řadí se mezi obligationes re contracte (reálné kontrakty). Tyto typy kontraktů vznikají na základě souhlasů (consensus) a současného fyzického předání předmětu smlouvy. Jedná se o dvoustrannou obligaci nerovnou. Předmětem jsou zpravidla pouze věci, kterou jsou nezuživatelné, individuálně určené a hmotné. Vztahuje se jak na věci movité, tak i nemovité.[1] Zuživatelné věci mohou být předmětem pouze výjimečně, a i tak musí být vráceny neporušené, mezi výjimečné případy se řadí například výpůjčka za účelem okázalosti nebo vychloubání.[2]
Komodant nemá právo věc užívat, jestliže věc přesto užívá dopouští se furta a komodatář ho může žalovat žalobu actio furta. Jelikož komodantovi náleží pouze detence k věci (nikoli držba či dokonce vlastnické právo) tak se komodantem nemůže stát vlastník dané věci.[3]
Obsah
Komodatář
Komodatář je prvořadě povinen věc vrátit, a to ve stejném stavu v jakém ji přijal do detence. Po uplynutí doby vrací věc i s plody, které k ní přísluší. V případě, kdy věc zanikla či byla poškozena, pak podléhá žalobě, té podléhá v případě, kdy se tak stalo úmyslně i z nedbalosti (culpa). Taktéž byl odpovědný, pokud mu byla věc ukradena. Věc nesmí užívat, pouze pokud si to výslovně sjednali může ji užívat pouze přesně stanovených způsobem.[4]
Komodant
Komodant je zavázán ponechat komodatářovi po stanovený čas věc v detenci. Je však oprávněn odvolat své povolení k užívání věci. Může mu vzejít povinnost, aby komodatářovi nahradil škodu či vynaložené náklady, které byly vynaloženy na zachování či zlepšení věci. Komodant je odpovědný za úmyslně způsobenou škodu, kterou zapříčinil předmět výpůjčky.[5]
Ochrana
Actio commodati directa – komodant se jí může domáhat vrácení neporušení vypůjčené věci včetně plodů.
Actio commodati contraria – touto žalobou se může komodatář domáhat uhrazení nákladů na zlepšení věci nebo uhrazení škod, která mu byla způsobena vypůjčenou věcí.
Actio furti – může jí být žalován komodatář, jestliže spáchá furtum usus.[6]
- ↑ HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4., opr. vyd. Praha: J. Otto, 1910. s.675
- ↑ SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo: systém a instituce. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-566-1. s. 177
- ↑ BONFANTE, Pietro. Instituce římského práva. 9. vydání. Brno: ČS.A.S. Právník, 1932. Knihovna českého akademického spolku "Právník" v Brně. s. 510
- ↑ VÁŽNÝ, Jan. Římské právo obligační I.. Bratislava, 1924. s 68-69
- ↑ HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4., opr. vyd. Praha: J. Otto, 1910. s.676
- ↑ SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo: systém a instituce. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-566-1. s. 178
