Prameny práva: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Založena nová stránka s textem „== Prameny práva == #Materiální prameny - Označení původu práva , důvod právní regulace, účel právních norem. *Společenské poměry *Hospo…“)
 
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 1: Řádek 1:
== Prameny práva ==
+
Z hlediska právní teorie může prameny práva rozdělit na prameny práva formální a prameny práva materiální. '''Formálním pramenem práva''' se rozumí to, co je právem. To, co nám vymezuje práva a povinnosti. To, co obsahuje právní normy. '''Materiální pramen práva''' naopak označuje jevy, které jsou důvodem, proč je právo takové, jaké je. Je to tedy označení původu práva, důvod právní regulace a účel, který má tato regulace plnit.
#Materiální prameny - Označení původu práva , důvod právní regulace, účel právních norem.
 
  
*Společenské poměry
+
=== Materiální prameny práva ===
*Hospodářské poměry
+
Jak již bylo uvedeno výše, všechno, co ovlivňuje a vymezuje, proč je právo takové, jaké je, je materiálním pramenem práva. Mezi tyto důvody spadají např. společenské poměry, hospodářské a ekonomické poměry, přírodní katastrofy, historické okolnosti. Můžeme zde zařadit ovšem i pojmy jako Boží vůle, duch národa či třídní zájmy, což jsou pojmy, které jsou relevantní pro určitou část naší historie. Náboženskými důvody se historicky dá zdůvodnit existence mnohé legislativy. Ostatně i dnes se můžeme setkat s vlivy náboženství na legislativu, např. u legislativy týkající se interupcí, adopcí homosexuálními páry, registrovaných partnerství.
*Přírodní katastrofy
 
*Historické okolnosti
 
*Boží vůle
 
*Duch národa
 
*Třídní zájmy
 
  
#Formální prameny - Právní normy, v nichž je zapsané platné právo.
+
=== Formální prameny práva ===
 
+
Formálním pramenem práva jsou samotné právní normy. V nich nalezneme zapsané právo. Právě proto většinou otázkou, zda je nějaký předpis či soudní rozhodnutí pramenem práva, tazatel má na mysli to, zda je formálním pramenem práva. Zda toto konkrétní rozhodnutí nebo předpis má normativní charakter. V takovém případě hovoříme o pramenu práva v užším slova smyslu. Obecně můžeme vymezit čtyři základní prameny práva, přičemž je potřebné si uvědomit, že ne ve všech právních řádech jsou tyto jednotlivé druhy práva uznané jako prameny práva ve formálním slova smyslu.  
*Normativní právní akt ( právní předpis)
+
*Normativní právní akt (právní předpis)
 
*Normativní smlouva
 
*Normativní smlouva
 
*Precedens
 
*Precedens
 
*Právní obyčej
 
*Právní obyčej
  
=== Normativní právní akt ===
+
==== Normativní právní akt ====
 
Rozhodnutí, usnesení či opatření subjektu nadaného legislativní mocí.
 
Rozhodnutí, usnesení či opatření subjektu nadaného legislativní mocí.
 
Jde o výsledek právotvorné (legislativní) činnosti, který je spojen s podstatnou mírou obecnosti a s možností užití státního donucení.
 
Jde o výsledek právotvorné (legislativní) činnosti, který je spojen s podstatnou mírou obecnosti a s možností užití státního donucení.
 
Individuální právní akt – aplikace na konkrétní případ – rozsudek, trestní příkaz.
 
Individuální právní akt – aplikace na konkrétní případ – rozsudek, trestní příkaz.
==== Zákonné ====     
+
===== Zákonné =====     
 
*Ústava
 
*Ústava
 
*Ústavní zákony
 
*Ústavní zákony
 
*Zákony
 
*Zákony
 
*Zákonné opatření senátu
 
*Zákonné opatření senátu
==== Podzákonné ====
+
===== Podzákonné =====
 
*Nařízení vlády
 
*Nařízení vlády
 
*Vyhlášky ministerstev
 
*Vyhlášky ministerstev
Řádek 34: Řádek 28:
 
*Nařízení obce
 
*Nařízení obce
  
=== Normativní smlouva ===
+
==== Normativní smlouva ====
 
Normativního charakteru nabývá smlouva tehdy, jsou-li její ustanovení obecná a pokud reguluje celou skupinu právních vztahů.
 
Normativního charakteru nabývá smlouva tehdy, jsou-li její ustanovení obecná a pokud reguluje celou skupinu právních vztahů.
 
Patří mezi základní prameny mezinárodního práva.
 
Patří mezi základní prameny mezinárodního práva.
Řádek 40: Řádek 34:
 
Normativní smlouva se v ČR objevuje i v pojetí kolektivní smlouvy v pracovním právu.
 
Normativní smlouva se v ČR objevuje i v pojetí kolektivní smlouvy v pracovním právu.
  
=== Precedens ===
+
==== [[Precedent]] ====
 
Rozhodnutí soudu, kterým se poprvé řeší právem dosud neupravený společenský vztah.  
 
Rozhodnutí soudu, kterým se poprvé řeší právem dosud neupravený společenský vztah.  
 
V budoucích případech stejného charakteru vystupuje toto rozhodnutí jako obecně závazné (platí v angloamerickém systému práva).   
 
V budoucích případech stejného charakteru vystupuje toto rozhodnutí jako obecně závazné (platí v angloamerickém systému práva).   
 
V ČR formálně není považován za pramenem práva.
 
V ČR formálně není považován za pramenem práva.
  
=== Právní obyčej ===
+
==== Právní obyčej ====
 
Nejstarší pramen práva.
 
Nejstarší pramen práva.
 
Obyčej musí splňovat tři kritéria k tomu, aby se z něj stal pramen práva:
 
Obyčej musí splňovat tři kritéria k tomu, aby se z něj stal pramen práva:

Verze z 21. 10. 2017, 12:48

Z hlediska právní teorie může prameny práva rozdělit na prameny práva formální a prameny práva materiální. Formálním pramenem práva se rozumí to, co je právem. To, co nám vymezuje práva a povinnosti. To, co obsahuje právní normy. Materiální pramen práva naopak označuje jevy, které jsou důvodem, proč je právo takové, jaké je. Je to tedy označení původu práva, důvod právní regulace a účel, který má tato regulace plnit.

Materiální prameny práva

Jak již bylo uvedeno výše, všechno, co ovlivňuje a vymezuje, proč je právo takové, jaké je, je materiálním pramenem práva. Mezi tyto důvody spadají např. společenské poměry, hospodářské a ekonomické poměry, přírodní katastrofy, historické okolnosti. Můžeme zde zařadit ovšem i pojmy jako Boží vůle, duch národa či třídní zájmy, což jsou pojmy, které jsou relevantní pro určitou část naší historie. Náboženskými důvody se historicky dá zdůvodnit existence mnohé legislativy. Ostatně i dnes se můžeme setkat s vlivy náboženství na legislativu, např. u legislativy týkající se interupcí, adopcí homosexuálními páry, registrovaných partnerství.

Formální prameny práva

Formálním pramenem práva jsou samotné právní normy. V nich nalezneme zapsané právo. Právě proto většinou otázkou, zda je nějaký předpis či soudní rozhodnutí pramenem práva, tazatel má na mysli to, zda je formálním pramenem práva. Zda toto konkrétní rozhodnutí nebo předpis má normativní charakter. V takovém případě hovoříme o pramenu práva v užším slova smyslu. Obecně můžeme vymezit čtyři základní prameny práva, přičemž je potřebné si uvědomit, že ne ve všech právních řádech jsou tyto jednotlivé druhy práva uznané jako prameny práva ve formálním slova smyslu.

  • Normativní právní akt (právní předpis)
  • Normativní smlouva
  • Precedens
  • Právní obyčej

Normativní právní akt

Rozhodnutí, usnesení či opatření subjektu nadaného legislativní mocí. Jde o výsledek právotvorné (legislativní) činnosti, který je spojen s podstatnou mírou obecnosti a s možností užití státního donucení. Individuální právní akt – aplikace na konkrétní případ – rozsudek, trestní příkaz.

Zákonné
  • Ústava
  • Ústavní zákony
  • Zákony
  • Zákonné opatření senátu
Podzákonné
  • Nařízení vlády
  • Vyhlášky ministerstev
  • Vyhlášky kraje
  • Nařízení kraje
  • Vyhlášky obce
  • Nařízení obce

Normativní smlouva

Normativního charakteru nabývá smlouva tehdy, jsou-li její ustanovení obecná a pokud reguluje celou skupinu právních vztahů. Patří mezi základní prameny mezinárodního práva. Pro mezinárodní smlouvy platí aplikační přednost před zákony - podle čl. 10 Ústavy. Normativní smlouva se v ČR objevuje i v pojetí kolektivní smlouvy v pracovním právu.

Precedent

Rozhodnutí soudu, kterým se poprvé řeší právem dosud neupravený společenský vztah. V budoucích případech stejného charakteru vystupuje toto rozhodnutí jako obecně závazné (platí v angloamerickém systému práva). V ČR formálně není považován za pramenem práva.

Právní obyčej

Nejstarší pramen práva. Obyčej musí splňovat tři kritéria k tomu, aby se z něj stal pramen práva:

  • Dlouhodobě a masově zachováván.
  • Dostatečně určitý.
  • Státní orgány uplatňují státní donucení.

Pramenem jak mezinárodního tak vnitrostátního práva

Autoři článku: Shevcenko (Ján Ševčík), Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow)