Commodatum: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Commodatum neboli půjčka (výpůjčka) je smlouva, kterou jedna osoba (commodator, komodant) odevzdá osobě druhé (komodatářovi) věc do detence k be…“) |
m (Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Commodatum neboli půjčka (výpůjčka) je smlouva, kterou jedna osoba (commodator, komodant) odevzdá osobě druhé (komodatářovi) věc do detence k bezplatnému užívání (jedná se tedy o vztah lukrativní) po určitou dobu (doba je stanovena výslovně, nebo vyplývá z povahy vypůjčené věci). Řadí se mezi obligationes re contracte (reálné kontrakty). Tyto typy kontraktů vznikají na základě | + | Commodatum neboli půjčka (výpůjčka) je smlouva, kterou jedna osoba (commodator, komodant) odevzdá osobě druhé (komodatářovi) [[Věc v římském právu|věc]] do detence k bezplatnému užívání (jedná se tedy o vztah lukrativní - neúplatný) po určitou dobu (doba je stanovena výslovně, nebo vyplývá z povahy vypůjčené věci). Řadí se mezi [[Kontrakty v římském právu- reálné|obligationes re contracte]] (reálné kontrakty). Tyto typy kontraktů vznikají na základě souhlasu (consensus) a současného fyzického předání předmětu smlouvy. Jedná se o dvoustrannou obligaci nerovnou. Předmětem jsou zpravidla pouze věci, kterou jsou nezuživatelné, individuálně určené a hmotné. Vztahuje se jak na věci movité, tak i nemovité.<ref>HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4., opr. vyd. Praha: J. Otto, 1910. s.675</ref> Zuživatelné věci mohou být předmětem pouze výjimečně, a i tak musí být vráceny neporušené, mezi výjimečné případy se řadí například výpůjčka za účelem okázalosti nebo vychloubání (př. před srazem se střední školou si půjčím drahé auto, abych vypadal bohatší).<ref>SKŘEJPEK, Michal. ''Římské soukromé právo: systém a instituce''. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). <nowiki>ISBN 978-80-7380-566-1</nowiki>. s. 177</ref> |
| − | Komodant nemá právo věc užívat, jestliže věc přesto užívá dopouští se furta a komodatář ho může žalovat žalobu actio furta. Jelikož komodantovi náleží pouze detence k věci (nikoli držba či dokonce vlastnické právo) tak se | + | |
| − | = | + | Komodant nemá právo věc užívat nedohodnutým způsobem, jestliže věc přesto užívá dopouští se furta a komodatář ho může žalovat žalobu actio furta. Jelikož komodantovi náleží pouze detence k věci (nikoli [[Držba v římském právu|držba]] či dokonce [[Vlastnictví v římském právu|vlastnické právo]]) tak se komodatář nemůže stát vlastník dané věci.<ref>BONFANTE, Pietro. ''Instituce římského práva''. 9. vydání. Brno: ČS.A.S. Právník, 1932. Knihovna českého akademického spolku "Právník" v Brně. s. 510</ref> |
| − | Komodatář | + | = Subjekty = |
| − | Komodatář je prvořadě povinen věc vrátit, a to ve stejném stavu v jakém ji přijal do detence. Po uplynutí doby vrací věc i s plody, které k ní přísluší. V případě, kdy věc zanikla či byla poškozena, pak podléhá žalobě, té podléhá v případě, kdy se tak stalo úmyslně i z nedbalosti (culpa). Taktéž byl odpovědný, pokud mu byla věc ukradena. Věc | + | Komodant |
| − | + | ||
| − | + | Komodant je zavázán ponechat komodatářovi po stanovený čas věc v detenci. Je však oprávněn odvolat své povolení k užívání věci. Může mu vzejít povinnost, aby komodatářovi nahradil škodu či vynaložené náklady, které byly vynaloženy na zachování či zlepšení věci. Komodant je odpovědný za úmyslně způsobenou škodu, kterou zapříčinil předmět výpůjčky.<ref>HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4., opr. vyd. Praha: J. Otto, 1910. s.676</ref> | |
| + | |||
| + | Komodatář | ||
| + | |||
| + | Komodatář je prvořadě povinen věc vrátit, a to ve stejném stavu v jakém ji přijal do detence. Po uplynutí doby vrací věc i s plody, které k ní přísluší. V případě, kdy věc zanikla či byla poškozena, pak podléhá žalobě, té podléhá v případě, kdy se tak stalo úmyslně i z [[Culpa|nedbalosti]] (culpa). Taktéž byl odpovědný, pokud mu byla věc ukradena tj. měl odpovědnost i za causus minor (tzv. custodii) - z důvodu, že z vlastního vztahu měl větší prospěch, proto také nesl výše rizika. V případě užívání nedovoleným způsoobem (krádež), či prodlení dlužníka se odpovědnost zvyšovala i za vis maior. Věc může užívat pouze přesně stanovených způsobem.<ref>VÁŽNÝ, Jan. Římské právo obligační I.. Bratislava, 1924. s 68-69</ref> V případě, kdy komodant nechce uhradit náklady vynaložené na věc (uchování a náklady na zlepšení věci) pak má retenční právo (zadržovací právo), které spočívá v tom, že si věc dále nechá u sebe (zadrží ji), dokud neobdrží náhradu nákladů. | ||
= Ochrana = | = Ochrana = | ||
| − | Actio commodati directa – komodant se jí může domáhat vrácení neporušení vypůjčené věci včetně plodů. | + | Actio commodati directa – komodant se jí může domáhat vrácení neporušení vypůjčené věci včetně plodů, případně náhradu škody. |
| + | |||
Actio commodati contraria – touto žalobou se může komodatář domáhat uhrazení nákladů na zlepšení věci nebo uhrazení škod, která mu byla způsobena vypůjčenou věcí. | Actio commodati contraria – touto žalobou se může komodatář domáhat uhrazení nákladů na zlepšení věci nebo uhrazení škod, která mu byla způsobena vypůjčenou věcí. | ||
| − | Actio furti – může jí být žalován komodatář, jestliže spáchá furtum usus. | + | |
| + | Actio furti – může jí být žalován komodatář, jestliže spáchá furtum usus.<ref>SKŘEJPEK, Michal. ''Římské soukromé právo: systém a instituce''. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). <nowiki>ISBN 978-80-7380-566-1</nowiki>. s. 178</ref> | ||
| + | |||
| + | Actio commodati directa a actio commodati contraria náležejí mezi actiones bonae fidei. | ||
| + | <references /> | ||
Aktuální verze z 11. 5. 2018, 18:05
Commodatum neboli půjčka (výpůjčka) je smlouva, kterou jedna osoba (commodator, komodant) odevzdá osobě druhé (komodatářovi) věc do detence k bezplatnému užívání (jedná se tedy o vztah lukrativní - neúplatný) po určitou dobu (doba je stanovena výslovně, nebo vyplývá z povahy vypůjčené věci). Řadí se mezi obligationes re contracte (reálné kontrakty). Tyto typy kontraktů vznikají na základě souhlasu (consensus) a současného fyzického předání předmětu smlouvy. Jedná se o dvoustrannou obligaci nerovnou. Předmětem jsou zpravidla pouze věci, kterou jsou nezuživatelné, individuálně určené a hmotné. Vztahuje se jak na věci movité, tak i nemovité.[1] Zuživatelné věci mohou být předmětem pouze výjimečně, a i tak musí být vráceny neporušené, mezi výjimečné případy se řadí například výpůjčka za účelem okázalosti nebo vychloubání (př. před srazem se střední školou si půjčím drahé auto, abych vypadal bohatší).[2]
Komodant nemá právo věc užívat nedohodnutým způsobem, jestliže věc přesto užívá dopouští se furta a komodatář ho může žalovat žalobu actio furta. Jelikož komodantovi náleží pouze detence k věci (nikoli držba či dokonce vlastnické právo) tak se komodatář nemůže stát vlastník dané věci.[3]
Subjekty
Komodant
Komodant je zavázán ponechat komodatářovi po stanovený čas věc v detenci. Je však oprávněn odvolat své povolení k užívání věci. Může mu vzejít povinnost, aby komodatářovi nahradil škodu či vynaložené náklady, které byly vynaloženy na zachování či zlepšení věci. Komodant je odpovědný za úmyslně způsobenou škodu, kterou zapříčinil předmět výpůjčky.[4]
Komodatář
Komodatář je prvořadě povinen věc vrátit, a to ve stejném stavu v jakém ji přijal do detence. Po uplynutí doby vrací věc i s plody, které k ní přísluší. V případě, kdy věc zanikla či byla poškozena, pak podléhá žalobě, té podléhá v případě, kdy se tak stalo úmyslně i z nedbalosti (culpa). Taktéž byl odpovědný, pokud mu byla věc ukradena tj. měl odpovědnost i za causus minor (tzv. custodii) - z důvodu, že z vlastního vztahu měl větší prospěch, proto také nesl výše rizika. V případě užívání nedovoleným způsoobem (krádež), či prodlení dlužníka se odpovědnost zvyšovala i za vis maior. Věc může užívat pouze přesně stanovených způsobem.[5] V případě, kdy komodant nechce uhradit náklady vynaložené na věc (uchování a náklady na zlepšení věci) pak má retenční právo (zadržovací právo), které spočívá v tom, že si věc dále nechá u sebe (zadrží ji), dokud neobdrží náhradu nákladů.
Ochrana
Actio commodati directa – komodant se jí může domáhat vrácení neporušení vypůjčené věci včetně plodů, případně náhradu škody.
Actio commodati contraria – touto žalobou se může komodatář domáhat uhrazení nákladů na zlepšení věci nebo uhrazení škod, která mu byla způsobena vypůjčenou věcí.
Actio furti – může jí být žalován komodatář, jestliže spáchá furtum usus.[6]
Actio commodati directa a actio commodati contraria náležejí mezi actiones bonae fidei.
- ↑ HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4., opr. vyd. Praha: J. Otto, 1910. s.675
- ↑ SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo: systém a instituce. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-566-1. s. 177
- ↑ BONFANTE, Pietro. Instituce římského práva. 9. vydání. Brno: ČS.A.S. Právník, 1932. Knihovna českého akademického spolku "Právník" v Brně. s. 510
- ↑ HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 4., opr. vyd. Praha: J. Otto, 1910. s.676
- ↑ VÁŽNÝ, Jan. Římské právo obligační I.. Bratislava, 1924. s 68-69
- ↑ SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo: systém a instituce. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-566-1. s. 178
