Americký právní realismus: Porovnání verzí
Z Iurium Wiki
(→Charakteristika směru) (Značka: editace z VisualEditoru) |
(→Charakteristika směru) (Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Americký právní realismus je právně-filosofickým hnutím panujícím v americké právní vědě převážně ve '''30. a 40. letech 20. století'''. Jedná se o typ '''právního pozitivismu''' zaměřený na zkoumání práva jako reálně existujícího společenského jevu. Odmítají metafyzické spekulace a kritizují tzv. formalismus, který se dle nich v právní vědě rozmáhá. Američtí právní realisté '''zdůrazňují roli soudců''', kteří jsou těmi, kdo svými rozhodnutími určují, jak bude právo vypadat. Představitelé těchto myšlenek vycházeli z filosofie '''pragmatismu'''. | + | Americký právní realismus je právně-filosofickým a právně-sociologickým hnutím panujícím v americké právní vědě převážně ve '''30. a 40. letech 20. století'''. Jedná se o typ '''právního pozitivismu''' zaměřený na zkoumání práva jako reálně existujícího společenského jevu.<ref>WEINBERGER, Ota. ''Norma a instituce: úvod do teorie práva.'' Reprint. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017. s. 73.</ref> Odmítají metafyzické spekulace a kritizují tzv. formalismus, který se dle nich v právní vědě rozmáhá. Američtí právní realisté '''zdůrazňují roli soudců''', kteří jsou těmi, kdo svými rozhodnutími určují, jak bude právo vypadat. Představitelé těchto myšlenek vycházeli z filosofie '''pragmatismu'''.<ref>BIX, Brian. ''A Dictionary of Legal Theory''. 1. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2004. s. 3-5. </ref> |
== Charakteristika směru == | == Charakteristika směru == | ||
* Americký právní realismus navazuje na tradici [[Anglosaský právní pozitivismus 19. století|anglosaského pozitivismu]] (Bentham, Austin), který obohacuje silnějším zaměřením na působení mimoprávních vlivů na podobu práva. | * Americký právní realismus navazuje na tradici [[Anglosaský právní pozitivismus 19. století|anglosaského pozitivismu]] (Bentham, Austin), který obohacuje silnějším zaměřením na působení mimoprávních vlivů na podobu práva. | ||
| − | * | + | * Zaměřuje se na to, co právo je, nikoliv na to, jaké by mělo být. Jedná se o vlastnost, která je typická pro právně-pozitivistická učení. Američtí právní realisté se nezabývali otázkou, jak by měli soudci rozhodovat. Zajímalo je, '''jak reálně rozhodují''', případně jaké mimoprávní vlivy na jejich rozhodování působí.<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení: kritika moralismu''. 1. vyd. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2011. s. 319.</ref> |
| − | * '''Právní normy jako předpověď''' toho, jak soud rozhodne: | + | * '''Právní normy jsou chápany jako předpověď''' toho, jak soud rozhodne: „''…legal duty so called is nothing but a prediction that if a man does or omits certain things he will be made to suffer in this or that way by judgment of the court; and so of a legal right.''“<ref>HOLMES, Oliver W. ''The Path of the Law''. Boston Law School Magazine, roč. 1, č. 4, 1897, s. 5. Dostupné zde: <nowiki>https://warwick.ac.uk/fac/soc/sociology/staff/sfuller/social_theory_law_2015-16/oliver_wendell_holmes_oliver_holmes_the_path_of_law.pdf</nowiki> |
| − | * ''' | + | Volně přeloženo: ,,...takzvaná právní povinnost není ničím jiným než předpovědí, zda člověk, který se dopustí určitého jednání nebo nejednání, bude nucen strpět újmu určenou soudním rozhodnutím; podobně je tomu s oprávněním." |
| − | * '''Právo''' zkoumané jako '''součást širšího společenského kontextu''' – právo nepůsobí ve společnosti izolovaně, ale funguje a vyvíjí se v rámci společnosti. Proto je třeba při zkoumání práva brát na zřetel i jeho společenský kontext. V tomto bodě se americký právní realismus blíží sociologické jurisprudenci. Zakladatel její americké větve Roscoe Pound bývá někdy řazen i k představitelům amerického právního realismu. | + | </ref> |
| − | * Právní instituty jako '''účely pro dosahování mimoprávních cílů''' | + | * Američtí právní realisté '''kritizují právní sylogismus.''' Právním sylogismem se rozumí představa, že soudce rozhoduje mechanicky zhruba podle schématu: zjištění skutkového stavu –> nalezení příslušné právní normy –> podřazení skutkového stavu pod tuto normu –> rozhodnutí případu. Američtí právní realisté takové formalistické pojetí práva kritizovali a naopak zdůrazňovali, že rozhodování probíhá daleko složitěji a působí na něj třeba i morální, náboženské či politické přesvědčení soudce.<ref>SOBEK. ''Právní myšlení…,'' s. 319. </ref> |
| − | * '''Intuice''' | + | * '''Právo''' zkoumané jako '''součást širšího společenského kontextu''' – právo nepůsobí ve společnosti izolovaně, ale funguje a vyvíjí se v rámci společnosti. Proto je třeba při zkoumání práva brát na zřetel i jeho společenský kontext. V tomto bodě se americký právní realismus blíží sociologické jurisprudenci. Zakladatel její americké větve Roscoe Pound bývá někdy řazen i k představitelům amerického právního realismu.<ref>BIX. ''A Dictionary of Legal Theory'', s. 3-5. </ref> |
| − | * Paralelně s americkým právním realismem se v meziválečném období rozvíjelo i hnutí [[Skandinávský právní realismus|skandinávského právního realismu]] (Axel Hägerström, Karl Olivecrona, Alf Ross) | + | * Právní instituty slouží jako '''účely pro dosahování mimoprávních cílů.''' Zde se projevuje vliv [[Pragmatismus|pragmatismu]] (John Dewey, William James), podle kterého je správné, případně pravdivé, to, co se osvědčí v praxi. Tento názor vede k důrazu na aplikaci právních norem s ohledem na '''praktické důsledky jejich uplatnění''' ve společnosti.<ref>SOBEK. ''Právní myšlení…,'' s. 321. </ref> |
| + | * '''Intuice''' je řazena mezi významné zdroje poznání při rozhodování případů. Podle některých zástupců amerického právního realismu probíhá aplikace práva tak, že soudce se nejprve seznámí se skutkovým stavem a relevantními právními normami a následně u něj dojde k jakémusi intuitivnímu osvícení, které mu vyřeší otázku, jak daný případ rozhodne. Soudce amerického odvolacího soudu Joseph Hutcheson Jr. nazýval uvedenou intuici anglickým slovem ''hunch'' (odtud ''hunch theory'').<ref>Tamtéž, s. 323. </ref> | ||
| + | * Paralelně s americkým právním realismem se v meziválečném období rozvíjelo i hnutí [[Skandinávský právní realismus|skandinávského právního realismu]] (Axel Hägerström, Karl Olivecrona, Alf Ross) představované právními filosofy působícími převážně na univerzitě ve švédské Uppsale.<ref>PŘIBÁŇ, Jiří. ''Sociologie práva: systémově teoretický přístup k modernímu právu''. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. s. 20. </ref> Na myšlenky amerického právního realismu navázalo ve druhé polovině 20. století i hnutí [[Critical Legal Studies]], zaměřující se na levicově orientovanou kritiku práva jako nástroje k udržování moci.<ref>BIX. ''A Dictionary of Legal Theory,'' s. 46. </ref> | ||
== Hlavní představitelé == | == Hlavní představitelé == | ||
| − | '''Oliver Wendell Holmes''' (1841 – 1945) byl soudce Nejvyššího soudu USA a právní vědec. Zabýval se mimo jiné závazkovým právem. Jeho přínos pro právní filosofii spočívá v originálním realistickém přístupu k právní vědě. V knize The Common Law z roku 1880 kritizoval formalistickou představu, že soudce pouze mechanicky aplikuje právo. Důležité jsou podle něj i subjektivní faktory, jako je hodnotové založení soudce nebo jeho sociální původ. V eseji The Path of the Law z roku 1897 představil právo jako soubor předpovědí toho, jak soudce rozhodne. Myšlenky uvedené v těchto textech patří mezi stěžejní teze amerického právního realismu. | + | '''Oliver Wendell Holmes''' (1841 – 1945) byl soudce Nejvyššího soudu USA a právní vědec. Zabýval se mimo jiné závazkovým právem. Jeho přínos pro právní filosofii spočívá v originálním realistickém přístupu k právní vědě. V knize The Common Law z roku 1880 kritizoval formalistickou představu, že soudce pouze mechanicky aplikuje právo. Důležité jsou podle něj i subjektivní faktory, jako je hodnotové založení soudce nebo jeho sociální původ. V eseji ''The Path of the Law'' z roku 1897 představil právo jako soubor předpovědí toho, jak soudce rozhodne. Myšlenky uvedené v těchto textech patří mezi stěžejní teze amerického právního realismu.<ref>Tamtéž, s. 91-92.</ref> |
| − | [[Roscoe Pound]] (1870 - 1964) působil jako děkan právnické fakulty na Harvardově univerzitě a je znám jako hlavní představitel sociologické jurisprudence. Kladl důraz na sociologické, zejména empirické metody zkoumání práva. S hnutím amerického právního realismu sympatizoval, nicméně pro údajnou metodologickou nepřesnost a nejednotnost tohoto směru k němu měl určité výhrady. | + | [[Roscoe Pound]] (1870 - 1964) působil jako děkan právnické fakulty na Harvardově univerzitě a je znám jako hlavní představitel sociologické jurisprudence. Kladl důraz na sociologické, zejména empirické metody zkoumání práva. S hnutím amerického právního realismu sympatizoval, nicméně pro údajnou metodologickou nepřesnost a nejednotnost tohoto směru k němu měl určité výhrady.<ref>SOBEK. ''Právní myšlení…,'' s. 321. </ref> |
| − | Odpověď na jeho kritiku mu poskytl '''Karl N. Llewelyn''' (1893 - 1962), který v článku ''Some Realism about Realism – Responding to Dean Pound'' zformuloval jednotící myšlenky amerického právního realismu. Stejně jako Pound byl představitelem sociologického přístupu k právu. Rozlišoval dva druhy pravidel; paper rules a real rules. V jejich odlišování nebyl tak přísný jako Pound, jenž hovořil o law in books v protikladu k law in action. Llewelyn připouštěl, že paper rules, tedy právní normy, někdy skutečně mohou odpovídat real rules, tedy tomu, jak soudy rozhodují. Mimo to byl ovlivněn i filosofií pragmatismu, což se odrazilo v jeho funkcionálnímu přístupu k právu. Podle Llewelyna by měli soudci vnímat i společenské a hospodářské potřeby občanů a | + | Odpověď na jeho kritiku mu poskytl '''Karl N. Llewelyn''' (1893 - 1962), který v článku ''Some Realism about Realism – Responding to Dean Pound'' zformuloval jednotící myšlenky amerického právního realismu. Stejně jako Pound byl představitelem sociologického přístupu k právu. Rozlišoval dva druhy pravidel; paper rules a real rules. V jejich odlišování nebyl tak přísný jako Pound, jenž hovořil o law in books v protikladu k law in action. Llewelyn připouštěl, že paper rules, tedy právní normy, někdy skutečně mohou odpovídat real rules, tedy tomu, jak soudy rozhodují. Mimo to byl ovlivněn i filosofií pragmatismu, což se odrazilo v jeho funkcionálnímu přístupu k právu. Podle Llewelyna by měli soudci vnímat i společenské a hospodářské potřeby občanů a reagovat na ně při svém rozhodování. Mezi jeho další publikace patří článek ''A Realistic Jurisprudence – the Next Step'' nebo kniha ''The Common Law Tradition''.<ref>BIX. ''A Dictionary of Legal Philosophy'', s. 129-130.</ref> |
| − | '''Benjamin N. Cardozo''' (1870 - 1938) působil jako soudce Nejvyššího soudu USA. Ve své nejznámější knize ''The Nature of Judicial Process'' upozorňuje na zdánlivě zřejmou skutečnost, že i soudce je člověk a působí na něj řada podvědomých sil (předsudků, zvyků, emocí), které pak mají vliv na jeho rozhodování, což ale dle něj právní věda často přehlížela. | + | '''Benjamin N. Cardozo''' (1870 - 1938) působil jako soudce Nejvyššího soudu USA. Ve své nejznámější knize ''The Nature of Judicial Process'' upozorňuje na zdánlivě zřejmou skutečnost, že i soudce je člověk a působí na něj řada podvědomých sil (předsudků, zvyků, emocí), které pak mají vliv na jeho rozhodování, což ale dle něj právní věda často přehlížela.<ref>CARDOZO, Benjamin N. ''The nature of the judicial process''. New Haven: Yale University Press, 1991. </ref> |
| − | '''Jerome Frank''' (1889 – 1957) působil jako soudce odvolacího soudu v USA. Ve své právní filosofii se inspiroval psychologií a kladl důraz na význam osobnosti soudce pro jeho rozhodovací činnost, o čemž pojednal v knize ''Law and the Modern Mind''. | + | '''Jerome Frank''' (1889 – 1957) působil jako soudce odvolacího soudu v USA. Ve své právní filosofii se inspiroval psychologií a kladl důraz na význam osobnosti soudce pro jeho rozhodovací činnost, o čemž pojednal v knize ''Law and the Modern Mind''.<ref>BIX. ''A Dictionary of Legal Philospophy'', s. 70-71. </ref> |
| − | '''Joseph C. Hutcheson Jr.''' (1879 – 1973) podobně jako jeho předchůdci zdůrazňoval roli soudcovy osobnosti | + | '''Joseph C. Hutcheson Jr.''' (1879 – 1973) podobně jako jeho předchůdci zdůrazňoval roli soudcovy osobnosti v procesu řešení případu. Známá je jeho ''hunch theory'' popisující intuitivní rozhodování soudce. Pojmem ''hunch'' zde rozumí jakési intuitivní přeskočení jiskry od otázky k odpovědi (rozhodnutí). K rozhodnutí dle něj soudce nedospívá díky dedukci od obecných právních pravidel ke konkrétnímu případu, ale právě díky oné intuici, která mu na základě toho, co o případu ví, napoví, jak rozhodnout.<ref>SOBEK,Právní myšlení…, s. 323. Blíže: HUTCHESON Jr., Joseph C. Judgment Intuitive The Function of the Hunch in Judicial Decision''. Cornell Law Review, 1929, roč. 14, č. 3. s. 274-287. Dostupné zde:'' ''<nowiki>https://scholarship.law.cornell.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1282&context=clr</nowiki>'' </ref> |
| + | <references /> | ||
Aktuální verze z 23. 11. 2018, 09:15
Americký právní realismus je právně-filosofickým a právně-sociologickým hnutím panujícím v americké právní vědě převážně ve 30. a 40. letech 20. století. Jedná se o typ právního pozitivismu zaměřený na zkoumání práva jako reálně existujícího společenského jevu.[1] Odmítají metafyzické spekulace a kritizují tzv. formalismus, který se dle nich v právní vědě rozmáhá. Američtí právní realisté zdůrazňují roli soudců, kteří jsou těmi, kdo svými rozhodnutími určují, jak bude právo vypadat. Představitelé těchto myšlenek vycházeli z filosofie pragmatismu.[2]
Charakteristika směru
- Americký právní realismus navazuje na tradici anglosaského pozitivismu (Bentham, Austin), který obohacuje silnějším zaměřením na působení mimoprávních vlivů na podobu práva.
- Zaměřuje se na to, co právo je, nikoliv na to, jaké by mělo být. Jedná se o vlastnost, která je typická pro právně-pozitivistická učení. Američtí právní realisté se nezabývali otázkou, jak by měli soudci rozhodovat. Zajímalo je, jak reálně rozhodují, případně jaké mimoprávní vlivy na jejich rozhodování působí.[3]
- Právní normy jsou chápany jako předpověď toho, jak soud rozhodne: „…legal duty so called is nothing but a prediction that if a man does or omits certain things he will be made to suffer in this or that way by judgment of the court; and so of a legal right.“[4]
- Američtí právní realisté kritizují právní sylogismus. Právním sylogismem se rozumí představa, že soudce rozhoduje mechanicky zhruba podle schématu: zjištění skutkového stavu –> nalezení příslušné právní normy –> podřazení skutkového stavu pod tuto normu –> rozhodnutí případu. Američtí právní realisté takové formalistické pojetí práva kritizovali a naopak zdůrazňovali, že rozhodování probíhá daleko složitěji a působí na něj třeba i morální, náboženské či politické přesvědčení soudce.[5]
- Právo zkoumané jako součást širšího společenského kontextu – právo nepůsobí ve společnosti izolovaně, ale funguje a vyvíjí se v rámci společnosti. Proto je třeba při zkoumání práva brát na zřetel i jeho společenský kontext. V tomto bodě se americký právní realismus blíží sociologické jurisprudenci. Zakladatel její americké větve Roscoe Pound bývá někdy řazen i k představitelům amerického právního realismu.[6]
- Právní instituty slouží jako účely pro dosahování mimoprávních cílů. Zde se projevuje vliv pragmatismu (John Dewey, William James), podle kterého je správné, případně pravdivé, to, co se osvědčí v praxi. Tento názor vede k důrazu na aplikaci právních norem s ohledem na praktické důsledky jejich uplatnění ve společnosti.[7]
- Intuice je řazena mezi významné zdroje poznání při rozhodování případů. Podle některých zástupců amerického právního realismu probíhá aplikace práva tak, že soudce se nejprve seznámí se skutkovým stavem a relevantními právními normami a následně u něj dojde k jakémusi intuitivnímu osvícení, které mu vyřeší otázku, jak daný případ rozhodne. Soudce amerického odvolacího soudu Joseph Hutcheson Jr. nazýval uvedenou intuici anglickým slovem hunch (odtud hunch theory).[8]
- Paralelně s americkým právním realismem se v meziválečném období rozvíjelo i hnutí skandinávského právního realismu (Axel Hägerström, Karl Olivecrona, Alf Ross) představované právními filosofy působícími převážně na univerzitě ve švédské Uppsale.[9] Na myšlenky amerického právního realismu navázalo ve druhé polovině 20. století i hnutí Critical Legal Studies, zaměřující se na levicově orientovanou kritiku práva jako nástroje k udržování moci.[10]
Hlavní představitelé
Oliver Wendell Holmes (1841 – 1945) byl soudce Nejvyššího soudu USA a právní vědec. Zabýval se mimo jiné závazkovým právem. Jeho přínos pro právní filosofii spočívá v originálním realistickém přístupu k právní vědě. V knize The Common Law z roku 1880 kritizoval formalistickou představu, že soudce pouze mechanicky aplikuje právo. Důležité jsou podle něj i subjektivní faktory, jako je hodnotové založení soudce nebo jeho sociální původ. V eseji The Path of the Law z roku 1897 představil právo jako soubor předpovědí toho, jak soudce rozhodne. Myšlenky uvedené v těchto textech patří mezi stěžejní teze amerického právního realismu.[11]
Roscoe Pound (1870 - 1964) působil jako děkan právnické fakulty na Harvardově univerzitě a je znám jako hlavní představitel sociologické jurisprudence. Kladl důraz na sociologické, zejména empirické metody zkoumání práva. S hnutím amerického právního realismu sympatizoval, nicméně pro údajnou metodologickou nepřesnost a nejednotnost tohoto směru k němu měl určité výhrady.[12]
Odpověď na jeho kritiku mu poskytl Karl N. Llewelyn (1893 - 1962), který v článku Some Realism about Realism – Responding to Dean Pound zformuloval jednotící myšlenky amerického právního realismu. Stejně jako Pound byl představitelem sociologického přístupu k právu. Rozlišoval dva druhy pravidel; paper rules a real rules. V jejich odlišování nebyl tak přísný jako Pound, jenž hovořil o law in books v protikladu k law in action. Llewelyn připouštěl, že paper rules, tedy právní normy, někdy skutečně mohou odpovídat real rules, tedy tomu, jak soudy rozhodují. Mimo to byl ovlivněn i filosofií pragmatismu, což se odrazilo v jeho funkcionálnímu přístupu k právu. Podle Llewelyna by měli soudci vnímat i společenské a hospodářské potřeby občanů a reagovat na ně při svém rozhodování. Mezi jeho další publikace patří článek A Realistic Jurisprudence – the Next Step nebo kniha The Common Law Tradition.[13]
Benjamin N. Cardozo (1870 - 1938) působil jako soudce Nejvyššího soudu USA. Ve své nejznámější knize The Nature of Judicial Process upozorňuje na zdánlivě zřejmou skutečnost, že i soudce je člověk a působí na něj řada podvědomých sil (předsudků, zvyků, emocí), které pak mají vliv na jeho rozhodování, což ale dle něj právní věda často přehlížela.[14]
Jerome Frank (1889 – 1957) působil jako soudce odvolacího soudu v USA. Ve své právní filosofii se inspiroval psychologií a kladl důraz na význam osobnosti soudce pro jeho rozhodovací činnost, o čemž pojednal v knize Law and the Modern Mind.[15]
Joseph C. Hutcheson Jr. (1879 – 1973) podobně jako jeho předchůdci zdůrazňoval roli soudcovy osobnosti v procesu řešení případu. Známá je jeho hunch theory popisující intuitivní rozhodování soudce. Pojmem hunch zde rozumí jakési intuitivní přeskočení jiskry od otázky k odpovědi (rozhodnutí). K rozhodnutí dle něj soudce nedospívá díky dedukci od obecných právních pravidel ke konkrétnímu případu, ale právě díky oné intuici, která mu na základě toho, co o případu ví, napoví, jak rozhodnout.[16]
- ↑ WEINBERGER, Ota. Norma a instituce: úvod do teorie práva. Reprint. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017. s. 73.
- ↑ BIX, Brian. A Dictionary of Legal Theory. 1. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2004. s. 3-5.
- ↑ SOBEK, Tomáš. Právní myšlení: kritika moralismu. 1. vyd. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2011. s. 319.
- ↑ HOLMES, Oliver W. The Path of the Law. Boston Law School Magazine, roč. 1, č. 4, 1897, s. 5. Dostupné zde: https://warwick.ac.uk/fac/soc/sociology/staff/sfuller/social_theory_law_2015-16/oliver_wendell_holmes_oliver_holmes_the_path_of_law.pdf Volně přeloženo: ,,...takzvaná právní povinnost není ničím jiným než předpovědí, zda člověk, který se dopustí určitého jednání nebo nejednání, bude nucen strpět újmu určenou soudním rozhodnutím; podobně je tomu s oprávněním."
- ↑ SOBEK. Právní myšlení…, s. 319.
- ↑ BIX. A Dictionary of Legal Theory, s. 3-5.
- ↑ SOBEK. Právní myšlení…, s. 321.
- ↑ Tamtéž, s. 323.
- ↑ PŘIBÁŇ, Jiří. Sociologie práva: systémově teoretický přístup k modernímu právu. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. s. 20.
- ↑ BIX. A Dictionary of Legal Theory, s. 46.
- ↑ Tamtéž, s. 91-92.
- ↑ SOBEK. Právní myšlení…, s. 321.
- ↑ BIX. A Dictionary of Legal Philosophy, s. 129-130.
- ↑ CARDOZO, Benjamin N. The nature of the judicial process. New Haven: Yale University Press, 1991.
- ↑ BIX. A Dictionary of Legal Philospophy, s. 70-71.
- ↑ SOBEK,Právní myšlení…, s. 323. Blíže: HUTCHESON Jr., Joseph C. Judgment Intuitive The Function of the Hunch in Judicial Decision. Cornell Law Review, 1929, roč. 14, č. 3. s. 274-287. Dostupné zde: https://scholarship.law.cornell.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1282&context=clr
Autoři článku: V.krajicek (Vojtěch Krajíček)
