Závazek

ZÁVAZEK (jinak závazkový vztah, obligace) je forma právního vztahu.

Obecně

Jedná se o formu právního vztahu, ve kterém jsou si strany zavázány k plnění, tedy konání (dare, facere), nebo nekonání (omittere, pati). V OZ 1964 byl závazek vztahem a povinností. Nový občanský zákoník ovšem rozlišuje závazek (obligace) a dluh (povinnost). Dlužník je pak ten, který plní povinnost. Závazky s opakovaným nebo trvajícím plněním (nájem, pacht, pracovní poměr, společnost) potom mají založenou zvláštní úpravu. Každá ze stran má obvykle postavení věřitele i dlužníka, např. při dodávce zboží je dlužníkem prodávající, věřitelem kupující, ale při zaplacení kupní ceny je dlužníkem kupující a věřitelem prodávající.

Závazkové právo je objektivní právo, které zahrunuje část soukromého práva (např.: principy společné soukromému právu), ale i veřejné právo (např. vztahy regulované veřejnoprávními smlouvami – např. smlouvy o dotacích). Pramenem závazkového práva je část čvrtá občanského zákoníku (§ 1721-3014). Zvláštní úpravy potom můžeme najít i v jiné části občanského zákoníku například úprava společného nájmu bytu manželi § 745, smlouva o nápomoci § 46 nebo o zcizení dědictví § 1714. Úpravu závazků však najdeme i v jiných právních předpisech, nejenom v občanském zákoníku. Nachází se v zákoníku práce, zákonu o spotřebitelském úvěru, zákoně o platebním styku a dalších. Pramenem nejsou pouze předpisy zákonné, ale i podzákonné nařízení vlády nebo právo EU (př. směrnice o právech spotřebitele 2011/83 EU).

Závazek je závazkový vztah, jinak řečeno obligace. Je to forma právního poměru, kdy jsou strany zavázány k plnění. Plnění je možné čtyřmi způsoby zmíněnými výše (dare, facere, omittere a pati).

Základní vlastnosti

Mezi základní vlastnosti závazku patří:

• právní vztah – v případě nesplnění zde existují donucovací prostředky státu ke splnění – tím se liší např. od společenské úsluhy nebo naturálních obligací,
• majetkový charakter (plnění lze ocenit penězi – pozor, liší se od ceny předmětu plnění, např. dluh ve výši 5000 Kč nemá stejnou hodnotu), liší se od osobního charakteru a nemajetkového zájmu,
• relativní práva – výjimkami § 1761 OZ (zákaz zatížení nebo zcizení věci zřízené jako věcné právo), § 2128 OZ (výhrada vlastnického práva, práva zpětné koupě, zákaz zcizení nebo zatížení, výhrada předkupního práva nebo lepšího kupce, koupě na zkoušku zřízené jako věcné právo),
• rozdíl mezi plněním (lidské chování) a předmětem plnění (věc),
• demonstrativnost (strany si mohou uzavřít i zákonem neupravené typy smluv),
• dynamický charakter.

Obsah závazku

Do obsahu závazku řadíme pohledávku, utvářecí práva a práva a povinnosti související s pohledávkou.

• Pohledávka

Pohledávka je právem na plnění, zatímco dluh je povinností plnit. Hlavní plnění se projevuje v rámci smluvního typu. Je v něm vymezeno to, oč jde v daném závazku, co je hlavním plněním nebo pohledávkou. Vedlejší plnění je pomocné, ochranné a má podpůrný charakter, ochraňuje a zajišťuje splnění hlavního dluhu. Pohledávka je právo věřitele na plnění od dlužníka. Pohledávka je nehmotná movitá věc (§ 496 a 498 OZ)

Pohledávkou není věcné právo, např. právo na uspokojení ze zastavené věci ani jí není právo na ochranu věcného práva (typicky právo na vydání věci, zdržení se zásahů do vlastnického práva). S pohledávkou lze nakládat podobně jako s jinou věcí, např. převádět, zastavovat. Dokonce i v případě, že jde o pohledávku podmíněnou (nejistou) nebo neexistující (budoucí) § 1885 OZ. Pohledávka není nárok. Nárok = právo věřitele požadovat plnění od dlužníka. Ne každá pohledávka se stane nárokem. Nárok může v některých případech zaniknout, ale zůstane pohledávka. Každý nárok je pohledávkou. Pohledávky , které se staly nárokem, se stávají pohledávky vymahatelnými. Pohledávky , které lze proti vůli dlužníka vykonat, tedy jsou splněny předpoklady pro výkon rozhodnutí nebo exekuci, jsou pohledávky vykonatelné (např. § 598 OZ). Pohledávka je nedobytná (§ 1885 odst. 1), jestliže pohledávka sice trvá, ale nelze očekávat, že by kdy byla splněna (typicky dlužník nemá majetek ke splnění).

• Dluh

Dluh představuje povinnost plnit. Odpovědnost je vlastnost spojená s dluhem. Je zde hrozba vynucení v případě, že dluh splněn nebude. Před účinností občanského zákoníku se prosazovalo pojetí odpovědnosti jako sekundární právní povinnosti vznikající porušení povinnosti primární, např. odpovědnost za prodlení, odpovědnost za vady a odpovědnost za škodu. Právní úprava zná však i dluhy bez odpovědnosti (naturální obligace).

• Naturální obligace

Jsou právo dlužní a právo ruční Závazek (právo, odpovědnost) není naturální obligace (právo). U naturálního závazku chybí prosaditelnost (nedokonalý závazek). Nevymahatelnost ≠ nemožnost vymoci primární plnění (povinnost zdržet se něčeho, povinnosti, které může splnit pouze dlužník). Vymáhá se náhrada škody, ukládají se pokuty. Příklady naturálních obligací:

1. promlčené dluhy (§ 609 a § 653) – vymahatelné byly, ale vymahatelnost zanikla (zůstalo právo, nikoliv nárok)
2. pohledávky ze sázky, hry a losu (§ 2874 s výjimkou podle § 2883)
3. pohledávky ze zápůjčky či úvěru poskytnuté vědomě na nevymahatelnou sázku, hru nebo los (§ 2878)
4. úroky podle § 1805
5. plnění podle § 2998

Někdy může jít o morální závazky. To ale nejsou právní závazky.

• Utvářecí práva (kompetence)

Utvářecí práva jsou práva jednostranně založit, změnit, nebo zrušit závazek (např. odstoupení od smlouvy, právo změnit smlouvu, vypovědět vztah atp.) a jedná se o práva, která jsou poskytnutá jedné ze stran.

• Práva a povinnosti související s pohledávkou

1. Stanovení splatnosti
2. Právo plnit dříve
3. Práva z vad
4. Prominutí dluhu
5. Právo na příslušenství

Vznik závazku

Závazek vzniká z právního jednání (např. smlouva), protiprávního jednání (delikty v užším významu), právní události (náhrada škody na základě kvalifikované události), protiprávního stavu nebo jiné právní skutečnosti (konstitutivní rozhodnutí, zákon a další). Podrobněji další články (zejm. o vzniku smlouvy).

Vznik závazku je zakotven v ustanovení §1723 OZ: (1) Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. (2) Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

Kauza závazku

Kauza závazku je odpovědí na otázku, proč se subjekt zavazuje, resp. jaký je hospodářský důvod. Důvod, proč někdo do daného závazku vstupuje, se ale liší od právního důvodu, který řeší otázku, proč má někdo povinnost plnit. Závazky mají vždy kauzu – člověk jedná, protože něco chce. Tato kauza musí být věřitelem prokázána (výjimkou jsou cenné papíry), viz § 1791 OZ. Obecně je kauza pro plnění druhé strany, u bezúplatných jednání bude kauzou pocit štědrosti.