Zahájení trestního stíhání

Zahájení trestního stíhání

Zahájení trestního stíhání je významný institut trestního práva procesního. Toto zahájení stíhání je součástí přípravného řízení a v případě standardního a rozšířeného přípravného řízení jej rozděluje na část před zahájením trestního stíhání a část vyšetřování. Úpravu zahájení trestního stíhání nalezneme v hlavě desáté zákona č. 141/1961 o trestním řízením soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TŘ“), která nese název „zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení“. Zahájení ve své podstatě umožňuje stíhat určitou osobu pro skutek naplňující znaky trestného činu, přičemž míra pravděpodobnosti musí být vyšší. Jeho úprava se nachází v § 160 TŘ, který obsahuje 7 odstavců jež budou rozebrány níže. Trestní stíhání zahajuje policejní orgán, výjimečně státní zástupce dle § 174 odst. 2 psím a) TŘ a to na základě podnětů, trestních oznámení, či vlastních poznatků . Státní zástupce i policejní orgán mají povinnost přijímat oznámení o skutečnostech, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Tyto orgány mají povinnost poučit oznamovatele o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje. Oznamovatel má právo žádat, aby byl vyrozuměn o učiněných opatřeních, pokud o to do jednoho měsíce od oznámení požádá, a zároveň o tom musí být náležitě poučen. Podnět, na základě kterého se zahajují úkony trestního řízení má název pramen, z něhož se státní zástupce, nebo policejní orgán dozvídá o podezření z trestného činu a může pocházet od fyzických, právnických osob a orgánů. Státní orgány mají povinnost oznámit kterýkoli trestný čin, o kterém se dozví. Tato povinnost je odlišná od oznamovací povinnosti v § 368 zákona č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), ve kterém je stanovena oznamovací povinnost jen u určitých trestných činů. Zahájení trestního stíhání prošlo největší změnou při novele, provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., která nahradila neformální úkon sdělení obvinění právě za usnesení o zahájení trestního stíhání. Sdělení obvinění (dříve vznesení obvinění) bylo neformálním aktem, který neumožňoval přezkum na základě řádného opravného prostředku. Úprava zahájení trestního stíhání se vyjma § 60 zákona č. 218/2003 Sb. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých předpisů (dále jen „ZSM“) uplatní jako celek i na řízení proti mladistvým. K zahájení trestního stíhání mladistvých, dochází při obvinění mladistvého z určitého skutku, který má znaky provinění. § 60 ZSM ukládá policejnímu orgánu povinnost bez zbytečného odkladu informovat zákonného zástupce či opatrovníka, příslušný sociálně-právní orgán ochrany dětí a Probační a mediační službu. Tuto povinnost kontroluje státní zástupce s tím, že v případě zjištění absence či vady tohoto úkonu, nařídí jeho provedení dodatečně.

Účel zahájení trestního stíhání

Dle Jelínka je účelem trestního stíhání neprodlené zahájení trestního stíhání a zároveň zbránění tomuto stíhání v případech, kdy k tomu nejsou zákonné důvody. Institut má být tedy jak zárukou proti bezdůvodnému stíhání tak i nezbytnou součástí účinného boje s kriminalitou, lze ho vnímat jako konkrétní vyjádření zásady stíhání ze zákonných důvodů.

Způsoby zahájení trestního stíhání

Rozhodnutí o zahájení trestního stíhání se vydává ve formě usnesení, které musí mít náležitosti dle § 134 TŘ, tedy označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde. Dále den a místo rozhodnutí, výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo užito, odůvodnění (pokud zákon nestanoví jinak) a poučení o opravném prostředku. Taktéž musí být označena osoba obviněná dle § 120 odst. 2 TŘ. Trestní stíhání se zahajuje právě vyhotovením tohoto usnesení, proti němuž je přípustná stížnost, bez odkladného účinku.

V případě řízení proti uprchlému, je trestní stíhání zahájeno doručením usnesení obhájci obviněného (§ 303 TŘ). V případě, že jej nemá, musí mu být obhájce ustanoven dle § 38 ve spojení s § 36 odst. 1 písm. c), přičemž určení lhůty k ustanovení obhájce, zde není možné z povahy věci . Zároveň není vyloučeno aby v takovém případě zvolila obhájce oprávněná osoba blízká obviněnému, ani ta však nemá být vázána lhůtou.

Za situace, kdy se koná zkrácené přípravné řízení, je trestní stíhání zahájeno současně s doručením návrhu na potrestání soudu (§ 314b odst. 1). Státní zástupce může taktéž s obviněním sjednat dohodu o vině a trestu ve zkráceném řízení, v tomto případě bude trestní stíhání zahájeno taktéž současně s doručením této dohody soudu (§ 179 b odst. 5).

V případě zahájení trestního stíhání proti právnické osobě, lze postupovat dvěma způsoby. A to buď vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1, nebo doručením návrhu na potrestání soudu v případě zkráceného řízení (§ 314b odst. 1). Zároveň je v případě stíhání právnické osoby stanovená zvláštní informační povinnost ohledně jejího obvinění (§ 30 zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů).

Hmotněprávní účinky

Zahájení trestního stíhání má také za účinek přerušení promlčecí lhůty u trestného činu, pro který bylo stíhání zahájeno. Toto je výslovně zmíněno v § 34 odst. 4 písm. a) TZ. V daném písmenu je výčet procesních úkonů, které mají za následek přerušení promlčecí doby u trestného činu, jedná se o výčet taxativní . Účinky přerušení promlčecí doby nastanou i v případě, kdy je usnesení o zahájení trestního stíhání zatíženo vadami, pro než bylo nahrazeno sdělením obvinění pro tentýž skutek.

Další účinek můžeme nalézt v souvislosti s extradicí, kdy zpravidla není možné vydávat k trestnímu stíhání z dožádaného státu, za předpokladu že trestní stíhání na jeho území již dosáhlo určitého procesního stupně. Tím může být právě zahájení trestního stíhání. Ignorováním tohoto příkazu by se mohlo jednat o porušení zásady ne bis in idem.

Procesněprávní účinky

Podezřelý se stává obviněným momentem doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání. Toto usnesení je obviněnému doručeno do vlastních rukou. V dané situaci není možné užít fikce doručení. V případě, že se nepodaří doručit do vlastních rukou, je možné doručit opis při výslechu a to před zahájením prvního výslechu. Za situace, kdy nejsou dány podmínky pro řízení proti uprchlému a zároveň se nedaří doručit opis usnesení obviněnému, tak vůči němu nenastávají účinky zahájení trestního stíhání. Usnesení o zahájení trestního stíhání taktéž zakládá trestně procesní vztah tj. vztah mezi osobou proti níž se trestní řízení vede a orgány činnými v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“). Obsahem vztahu je ve zkratce povinnost (a zároveň právo) OČTŘ provádět proti obviněnému trestní řízení včetně povinnosti užít proti němu dle potřeby opatření, která trestní řád připouští. Zároveň je to povinnost obviněného (popř. obžalovaného) podrobit se těmto opatřením. Současně má obviněný právo být stíhán pouze tím způsobem, který trestní řád ukládá. Obviněný má rovněž právo k uplatnění všech zákonných prostředků a způsobů obhajoby.

Zahájení trestního stíhání je procesní podmínkou nezbytnou k tomu, aby mohlo být užito procesních prostředků vůči obviněnému. Pouze až obviněného je možné vzít do vazby (§ 68 TŘ), zadržet (§ 75 TŘ), jako jediného předvést bez předchozího předvolání (§ 90 odst. 2 TŘ). Obviněnému lze nařídit pozorování ve zdravotnickém ústavu popř. ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Proti tomuto je přípustná stížnost s odkladným účinkem (§ 116 TŘ).

Po doručení o usnesení se obviněný dozvídá, že jej OČTŘ považují za důvodně podezřelého ze spáchání trestného činu, včetně skutku a jeho kvalifikace. Doručením vzniká obviněnému právo zvolit si obhájce dle § 33 odst. 1 TŘ.

§ 12 odst. 11 TŘ sděluje, že v případě kdy osoba pokračuje v jednání pro které je stíhána i po sdělení obvinění z trestného činu, přesněji však zahájení trestního stíhání , posuzuje se dané jednání jako nový skutek. Toto ustanovení bylo zařazeno do TŘ novelou v roce 1993 a má velké hmotněprávní důsledky, přestože se jedná o procesní ustanovení. Toto ustanovení se týká pouze pokračování v trestné činnosti, nikoli v případě trestných činů trvajících či hromadných.

K § 160 trestního řádu

V případě, že okolnosti zjištěné prověřováním dle § 158 TŘ nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a že jej spáchala určitá osoba, má policejní orgán povinnost neprodleně rozhodnout o zahájení trestního stíhání. Kromě policejního orgánu zahajuje trestní řízení také státní zástupce a to za předpokladu, že koná vyšetřování .

Orgány činné v trestním řízení mají povinnost doručit opis obviněnému. Opomenutí této povinnosti může vést k vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Jednalo by se totiž o závažnou procesní vadu, kterou by nebylo možné napravit v řízení před soudem.

Ve třetím odstavci je ukládána povinnost policejnímu orgánu provést potřebné neodkladné a neopakovatelné úkony a zahájit trestní stíhání. Povinnost neprodleně předat věc příslušenému orgánu do tří dnů se vztahuje na situace, kdy má policejní orgán věc předat příslušenému útvaru Policie ČR nebo Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“), kdy má příslušný útvar předat věc jinému útvaru Policie, ale i na případy kdy má věc předat příslušnému státnímu zástupci.

Povahu neopakovatelného a neodkladného úkonu je zapotřebí posoudit vždy vzhledem k okolnostem daného případu. Je zapotřebí sledovat vývoj soudní praxe ve vztahu k těmto úkonům. Soud je orgánem, který je v konečné fázi při svém rozhodování oprávněn posoudit, zda byl daný úkon neodkladný či neopakovatelný.

V případě zjištění dalšího skutku nesoucího znaky trestného činu, v jehož případě nebylo zahájeno trestní stíhání, a který nebyl uveden v původním usnesení, má policejní orgán povinnost zahájit nové trestní stíhání s usnesením pro tento další skutek. Stejnou povinnost má i státní zástupce, který obligatorně koná vyšetřování o trestných činech příslušníků GIBS, Bezpečnostní informační služby (dále jen „BIS“) a dalších dle § 174 odst. 2 písm. c) trestního řádu. Povinnost zahájit usnesením nové trestní stíhání má taktéž policejní orgán v případě, že se daného trestného činu dopustí i další osoba. A to buď jako spolupachatel či účastník, nebo v případě zvláštních ustanovení TZ jako například §214 a §216.

Odstavec pátý ukládá OČTŘ povinnost upozornit obviněného a učinit o tom záznam do protokolu v případě, kdy vyjde najevo, že skutek pro který bylo zahájeno trestní stíhání je jiným trestným činem než bylo v posouzení v usnesení o zahájení trestního stíhání. OČTŘ má tuto povinnost nehledě na to, zda bude daná kvalifikace skutku přísnější či mírnější než ta původní. To stejné platí i v případě jednočinného souběhu trestných činů, kdy některá kvalifikace přibude či odpadne.

Za jiný trestný čin ve smyslu odstavce šestého se bude považovat i trestný čin podle jiného odstavce stejného ustanovení. O jiný trestný čin se bude jednat i v případě, kdy daný trestný čin spáchá pachatel ve prospěch organizované zločinecké skupiny v kvalifikaci § 107 TZ a to i přesto, že se bude jednat o totožné ustanovení a totožný odstavec daného ustanovení.

Jak již bylo výše zmíněno, novela č. 265/2001 Sb. přinesla kromě změny formy zahájení trestního stíhání v usnesení a zároveň přinesla možnost stížnosti. Tato stížnost ovšem nemá odkladný účinek. V případě totiž, že by měla odkladný účinek mohlo by to vést ke zmaření zajišťovacích úkonů (např. vazby) nebo celého trestního stíhání.

Trestní stíhání mladistvého

Jak již bylo popsáno výše, u mladistvých se vyjma § 60 ZSM (jenž udává povinnost informovat další subjekty) použije celá právní úprava obsažená v trestním řádu, věnující se zahájení trestního stíhání. V případě že vyšetřování koná státní zástupce, má povinnost informovat on sám. Taktéž pokud státní zástupce podává návrh na potrestání mladistvého, má povinnost bez zbytečného odkladu informovat zástupce mladistvého, orgán sociálně-právní ochrany a Probační a mediační službu.

Trestní stíhání se zahajuje na základě usnesení dle § 160 TŘ, kdy v případě dle § 158 TŘ skutečnosti nasvědčují tomu, že bylo spácháno provinění s tím že je a že jej spáchala určitá osoba.

Stíhání se souhlasem poškozeného

V § 163 TŘ je vymezen taxativní výčet trestných činů, pro které lze stíhat pouze se souhlasem poškozeného. Jedná se například o trestné činy ublížení na zdravý v § 146 zákona č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), nebo například porušování domovní svobody dle § 178 TZ. Zároveň je zapotřebí, aby poškozený splňoval kritéria dle § 100 odst. 2 TŘ, která by mu jako svědkovi umožňovala odepřít výpověď. Dále je potřeba zmínit nutný souhlas poškozené osoby, na které byl spáchán trestný čin znásilnění dle § 185 odst. 1,2 TZ a to v případě, že jej spáchala osoba, která byla jejím manželem, partnerem či druhem. V případě, že se někdo při trestném činu opilství § 360 TZ dopustí činu, který naplňuje znaky činu v taxativním seznamu v § 163 odst. 1 TŘ vůči osobě, splňující kritéria § 100 odst. 2 TŘ, je taktéž zapotřebí souhlas poškozeného ke stíhání. Zahájit trestní stíhání a v již zahájeném trestní stíhání pokračovat lze tedy ve výše uvedených případech pouze se souhlasem poškozeného. Takovýto poškozený má zároveň právo již vyslovený souhlas, kdykoliv výslovně vzít zpět až do té doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě (§ 163 odst. 2 TŘ).

Tento výše uvedený paragraf (tj. §163 TŘ) představuje výjimku ze zásady oficiality a legality a to ve prospěch poškozeného. Šámal toto popisuje jako průlom zásady legality a oficiality řešící konflikt veřejného zájmu na stíhání trestných činů proti zájmu poškozeného, který má k pachateli blízký vztah. Do roku 1990 se bez ohledu na názor poškozeného stíhali všechny trestné činy z úřední povinnosti. Ustanovení bylo upraveno novelou provedenou zákonem č. 115/2006 Sb., kdy se registrovanému partnerství dostálo stejné právní ochrany jako manželství. Institutem zákonodárce zohledňuje fakt, že trestním stíháním může být dotčeno více osob než samotná podezřelá osoba (zahájením trestního stíhání již obviněná). Část literatury se také zabývá otázkou, jak postupovat v případě, že pachatel při jednočinném souběhu spáchá dva trestné činy, přičemž jeden bude v taxativním seznamu § 163 TŘ a druhý nikoli. Jako příklad si uvedeme situaci, kdy někdo v jednočinném souběhu spáchá ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 TZ) a druhým bude ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 TZ). V takovém případě literatura zastává názor, že je zapotřebí z úřední povinnosti stíhat trestný čin, který není uveden v § 163 TŘ a následně v odůvodnění zaznamenat důvod, proč druhý skutek není posouzený jako trestný čin ohledně něhož by se jinak trestní řízení vedlo taktéž. V § 163a odst.1 nalezneme výjimky z § 163, toto ustanovení říká, že souhlasu se stíháním není potřeba, pokud: a) byla takovým činem způsobena smrt, b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena, c) poškozeným je osoba mladší 15 let, nebo za d) z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Ustanovení bylo doplněno novelou z roku 2001.

Ad a). Toto ustanovení směřuje hlavně na trestné činy ublížení na zdraví dle § 146 odst. 4 TZ, může ovšem směřovat i na trestný čin neposkytnutí pomoci dle § 150 a § 151 TZ, nebo i na případy ohrožení pohlavní nemocí dle § 155 TZ. Pojem smrti je pro tento účel myšlena biologická smrt mozku (cerebrální smrt), tedy stav organismu kdy už je vyloučeno obnovení všech životních funkcí.

Ad b) Poškozený, který není schopen dát souhlas. V tomto případě nestačí pouze to, že poškozený duševní chorobou či poruchou skutečně trpí, ale je zde zapotřebí soudní rozhodnutí, které poškozeného zbavuje nebo omezuje způsobilosti k právním úkonům. Je tedy zapotřebí rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti dle § 55-57 zákona č. 89/2012 SB. Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Tento důvod vyloučení souhlasu nelze uplatnit u registrovaných partnerů. Ustanovení bylo uvedeno do souladu s terminologií OZ novelou v roce 2017.

Ad c) poškozeným je osoba mladší 15 let. Tato eventualita vyloučení není pojmově možná u registrovaného partnerství (viz. § 4 odst. 4 písm. a) zákona č. 115/2006 Sb.). Rozhodný je věk poškozeného, a to v době, kdy se trestní stíhání má vést, popřípadě kdy se již vede. Za situace, kdy poškozený dosáhne 15. roku života v průběhu trestního stíhání, je zapotřebí postupovat dle § 163 odst. 1 trestního řádu, a je nutné se ho dotázat, zda dává souhlas s trestním stíhám, či tento souhlas odepře. Zároveň je zapotřebí dodat, že je zde nutný souhlas zákonného zástupce z toho důvodu, že poškozený dovršením věku 15 let ještě není plně způsobilý k právním úkonům.

Ad d). Souhlasu k některému z trestných činů v taxativním seznamu § 163 TŘ není zapotřebí v případě, kdy je z okolností zřejmé, že nebyl dán, nebo byl vzat zpět z důvodu tísně vyvolané výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Tíseň je zde vnímána jako stav (klidně přechodný) vyvolaný nepříznivými okolnostmi, kdy je poškozený v nesnázích a které vedou k omezení volnosti rozhodování. Výhružkami je myšlen přímý vliv na vůli poškozeného verbální formou, zpravidla obsahují pohrůžku násilí proti životu, zdraví či majetku. Nátlakem je zase myšleno nepřímé působení na vůli poškozeného, a je slabší formu ovlivňování, ale může dosahovat podobných účinků a mířit na podobné cíle jako výhružky. Nátlak může být přímý i nepřímý, taktéž může směřovat přímo proti poškozenému, nebo jeho osobám blízkým.