Zabrání věci nebo jiné majetkové výchovy

Z Iurium Wiki

Zabrání věci

Pojem

Institut zabrání věci je druhem ochranného opatření. Spočívá v tom, že vlastnictví věci, která byla specifikována v soudním rozhodnutí, připadá státu.[1] Vztahuje se tak především na věci, které jsou nástrojem trestné činnosti, které představují výnos z trestné činnost, na náhradní hodnotu těchto věcí a na spisy, jejichž rozšiřování by naplňovalo znaky některého trestného činu, a zařízení k jejich zhotovení.[2]

Související pojmy

Věc

V trestním zákoníku je věc vymezena v § 134, který říká, že „Věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla. Ustanovení o věcech se vztahují i na živá zvířata a zpracované oddělené části lidského těla, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného.“

Z ustanovení tak vyplývá, že věcí se rozumí jednak ovladatelné hmotné předměty, jednak ovladatelné přírodní síly, které slouží k potřebě lidí a mohou být předmětem vlastnictví nebo jiných právních vztahů. Co se týče zvířat, jde o rozšíření definice pojmu, a to tak, že i když zvíře není věcí, zde se definice vztahuje i na živá zvířata.[3]

Musí dojít tedy ke kumulativnímu splnění 2 podmínek, a to, je ovladatelnost věci ze strany člověka (zásadní, objektivní a obecná) a užitečnost pro lidi (podle objektivního posouzení). Platí také, že dočasná ztráta ovladatelnosti nevede k tomu, že by věc přestala být věcí v právním smyslu.[4]

Věc náležející pachateli

Pojem „věc náležející pachateli“ je upraven v § 135 TZ. Ustanovení zní „Věc náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel takové věci znám.“

Z ustanovení plyne, že se nejedná pouze o vlastníka věci, ale i osobu, která s ní jako vlastník nakládá za podmínky, že skutečný vlastník není znám. Další podmínkou je, že věc náležející pachateli musí být v době vyhlášení rozhodnutí.[5]

Jsou 2 možnosti, kdy lze dospět k závěru, že daná věc náleží pachateli:

a)    Pokud je znám vlastník věci, který k věci vykonává vlastnické právo, a tou osobou je v době soudního rozhodnutí pachatel

Pokud vlastník věci nebo oprávněný držitel není znám (touto osobou není pachatel), i když pachatel s věcí fakticky nakládá, jako by mu náležela.[6]

Nástroj trestné činnosti

Je upraven v § 135 a) TZ, který říká, že „Nástrojem trestné činnosti se rozumí věc, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, včetně plodů a užitků.“

Za věc, která byla užita ke spáchání trestného činu se považuje věc taková, kterou pachatel přímo (fyzicky) využil při spáchání trestného činu. A to ať již úspěšně, tak neúspěšně. Dále platí, že se musí jednat o věc, která je významná pro naplnění zákonných znaků trestného činu. Z toho plyne, že nelze pod tuto kategorii zařadit věc, kterou měl pachatel při spáchání trestného činu pouze u sebe.

Nerozlišuje se, zda se jedná o věc, která je přizpůsobená či přímo zhotovená k páchání trestné činnosti, nebo zda se jedná o věc, která se používá k běžné potřebě.

Co se týče věci určené ke spáchání trestného činu - pokud se jedná o věc, kterou měl pachatel v úmyslu použít ke spáchání trestného činu, ale k použití z důvodu např. že čin zůstal ve stádiu pokusu nedošlo, jedná se o věc určenou ke spáchání trestného činu.[7]

Výnos z trestné činnosti

Výnos z trestné činnosti je upraven v § 135 b) trestního zákona. Ze znění daného paragrafu vyplývá, že existují 2 kategorie výnosu z trestné činnosti, a to bezprostřední výnos a zprostředkovaný výnos. Takovým výnosem je věc. Odst. 1 výše zmíněného ustanovení říká, že „Výnosem z trestné činnosti se rozumí jakákoli ekonomická výhoda pocházející z trestného činu.“

Bezprostřední výnos z trestné činnosti

Co se týče bezprostředního výnosu z trestné činnosti, tak „Bezprostředním výnosem z trestné činnosti se rozumí věc, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, včetně plodů a užitků.“ Věcí, která byla získána trestným činem, se rozumí jednak věc, která byla trestným činem vyrobena a také věc, která získaná jako přímý výnos trestného činu. Některá věc může být také ale získána nedbalostním trestným činem.

Co se týče věci, která byla získána jako odměna za trestný čin, tak za tu se považuje věc, kterou pachatel obdržel jako protiplnění za spáchání trestného činu (např. platba pachateli za objednanou vraždu.)

Zprostředkovaný výnos z trestné činnosti

Odst. 3 § 135 b) TZ hovoří o tom, že

„Zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti se rozumí věc, včetně plodů a užitků,

a) která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti,

b) ve kterou byla věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti, byť jen zčásti, přeměněna, nebo

c) k jejímuž zhodnocení došlo, byť jen zčásti, prostřednictvím věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti.“

Účel ochranného opatření zabrání věci

Smyslem tohoto ochranného opatření je odebrání věci fyzické nebo právnické osobě, a to věci takové, která by mohla být použita při páchání trestných činů, nebo věci takové, která představuje výnos z trestné činnosti; a tím pachateli zabránit v páchání další trestné činnosti.

Uložení ochranného opatření zabrání věci – subsidiarita a alternativy

Toto ochranné opatření se ukládá fakultativně (s výjimkou případů uvedených v § 101 odst. 3 TZ) Obligatorně lze toto opatření uložit pouze v případě uvedeném v § 101 odst. 3 TZ, který říká, že „Drží-li pachatel nebo jiná osoba v rozporu s jiným právním předpisem věc uvedenou v odstavci 1 nebo 2, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření.“ Jako příklad těchto věcí je možno uvést nelegálně držené zbraně či zvlášť chráněný druh živočicha. [8]

Při ukládání tohoto opatření je důležitá i subsidiarita – zabrání věci je subsidiární k institutu propadnutí věci. Přistupuje se k němu tehdy, pokud k uložení propadnutí věci nedošlo. Přímo z ustanovení § 101 odst. 1 TZ plyne, že pokud nebyl uložen trest propadnutí věci uvedené v §70 odst. 2 písm. a) TZ může soud uložit zabrání věci.[9]

Často je tak zabrání věci aplikováno na pachatele činu jinak trestného, kterého nelze za takový čin postihnout a také jiným osobám (odlišných od pachatele trestného činu), dále je možné toto opatření uložit i pachateli, který byl za daný trestný čin odsouzen.

V § 101 odst. 4 TZ je také uvedená alternativní možnost k zabrání věci. Soud může toto ustanovení uplatnit v případě, že je možné i uložení zabrání věci podle odstavců 1 a 2. a lze tuto alternativu uložit osobám, kterým by mohlo být uloženo zabrání věci. Tato možnost postačí v případě, že např. odstranění určitého zařízení věci je dostačující k naplnění daného účelu, kterým je redukce nebezpečí spojeného s danou věcí. Proto má tento alternativní postup přednost před samotným zabráním věci. Plyne tak z § 96 odst. 1, který říká, že újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu.“

K uskutečnění této alternativní možnosti soud stanoví lhůtu, která musí být přiměřená. Délka lhůty se odvíjí od náročnosti konkrétně uloženého úkonu a od možností osoby, které byla tato povinnost přidělena. Tato stanovená lhůta již nemůže být prodloužena. Pokud nedojde k realizaci opatřením uloženým pro eliminaci nebezpečí věci, soud tak nařídí její zabrání.[10]

Uložení ochranného opatření zabrání věci

Uložení ochranného opatření zabrání věci může být zabrána věc, která je nástrojem trestné činnosti, jestliže nelze uložit trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) TZ. Fakultativně může soud rozhodnout, že se tato věc zabírá, v případech:[11]

Soud může o zabrání věci rozhodnout v případech:

a) Kdy věc náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit

Zde patří hlavně pachatelé, kteří upustili dobrovolně od přípravy k trestnému činu nebo pokusu nebo dokonání trestného činu (resp. učinili o tom oznámení), či pokud pachatele nelze stíhat z důvodu duševní poruchy, která nastala po spáchání trestného činu a dané trestní stíhání bylo přerušeno a zatím v něm nelze pokračovat, patří sem i případy, kdy pachatele není možno postavit před soud z důvodu závažné nemoci, nebo kdy k trestnímu stíhání nebyl dán zákonem požadovaný souhlas.[12]

Pod tento příklad nelze podřadit spáchání trestného činu osobou trestně neodpovědnou pro nedostatek věku nebo příčetnosti.

Nelze také pro rei iudicatae.[13]

b) Věc náležející pachateli, od jehož potrestání soud upustil

Zde se jedná o případy podle § 46, § 47 a § 48 TZ. [14]

c) Pokud věc ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu

V tomto případě není podmínka, aby věc náležela pachateli. Věc může náležet i osobě, která nemusí mít ani k pachateli vztah a nemusí o spáchání daného trestného činu ani vědět.[15] Rozhodující je zde vztah věci k trestnému činu. Zde můžeme podřadit i případy zabrání věci fyzické osobě, kterou nelze stíhat pro nedostatek věku nebo pro nepříčetnost.[16]

Pod samotný pojem „bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti“ je možno zařadit zbraně, omamné látky, výbušniny, střelivo, padělané bankovky. Tj. věci, které jsou samy o sobě nebezpečné tak, že nebezpečnost vychází přímo z daných vlastností těchto věcí. Takové vlastnosti mohou mít i věci, které jsou určeny pro běžné použití, pokud je někdo přetvořil ve věci, které uzpůsobil pro páchání trestné činnosti, aby tak páchání usnadňovaly.

Věci, které mohou sloužit je spáchání zločinu jsou věci takové povahy, které bezprostředně neohrožují osoby, popřípadě společnost, ale za jistých podmínek mohou sloužit k páchání zločinu.[17]

Může tím být jak věc užitá ke spáchání zločinu, tak věc určená ke spáchání zločinu. Jako případ je možno uvést fotoaparát, který na první pohled není ničím závadný, ale pokud by byl použit k výrobě dětské pornografie, bude se jednat o věc spadající do této kategorie. Je třeba říct, že nelze o věc, která by mohla sloučit ke spáchání „jen“ přečinu. Některé věci můžeme do obou výše zmíněných kategorií. [18]

Zde se podřazuje jak bezprostřední výnos, tak i zprostředkovaný výnos. U zprostředkovaného výnosu se uplatní podmínka znějící: „pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná, a pokud taková věc.“

Ochranné opatření zabrání věci jako výnos z trestné činnosti je možno udělit za podmínky naplnění aspoň jednoho ze šesti alternativně stanovených předpokladů. Soud může fakultativně rozhodnout v následujících případech:

a) náleží pachateli, který byl odsouzen za trestný čin, ze kterého věc pochází,

b) náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit,

c) náleží pachateli, od jehož potrestání soud upustil,

d) náleží nepříčetné osobě, která spáchala čin jinak trestný,

e) náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla, nebo

f) je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo obdobném zařízení (dále jen "svěřenský fond") anebo v podílovém fondu.

Pokud jde o pachatele odsouzeného za trestný čin, ze kterého věc pochází, není třeba splnění podmínky, že nebyl uložen trest propadnutí věci.[19]

Může zde být podřazen i případ, zabrání věci, která se nacházela na území ČR a která náležela pachateli, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, protože byl odsouzen v jiném státě již dříve za stejný čin, ze kterého tato věc pocházela. Co se týče písm. b), jedná se o případy, kdy např. dojde k zániku trestnosti činu nebo je naplněn důvod nepřípustnosti stíhání podle § 11 TrŘ.

Co se týče uložení nepříčetné osobě, která spáchala čin jinak trestný, může toto opatření být uloženo pachateli činu jinak trestného, který byl nepříčetný v době činu. Nepoužije se však na případy, kdy si stav nepříčetnosti zavinil pachatel sám.

Písm. e) míří na situace, kdy pachatel takovou věc převedl na jinou osobu nebo která ji jinak nabyla, tzn. směna, darování, prodej, kdy není rozhodné, zda se převedení uskutečnilo za úplatu či bezúplatně. Pojem jinak nabyla můžeme interpretovat jako nález či např. koupě od překupníka, nabytí věci děděním. Dané ustanovení dopadá i na případy, kdy osoba nevěděla, že věc, která má být zabrána, představuje výnos z trestné činnosti. Často se pak objevují situace, že pachatel převedl výnos z trestné činnosti na nějakého rodinného příslušníka. Můžeme zde zařadit i případ, kdy osoba, která je odlišná od pachatele převedla věc, která pochází z trestného činu nebo byla opatřena za výnosy z trestné činnosti na jinou osobu. Účelem toho je, aby nikdo neměl žádný majetkový prospěch z trestného činu a aby došlo k odčerpání hodnot, které mají původ v jisté organizované trestné činnosti.[20]

Pokud jde o součást majetku ve svěřenském fondu nebo obdobném zařízení anebo v podílovém fondu, zabrání věci slouží jako nástroj jak odčerpat zisk, který pachatel zakomponoval, ukryl do majetku nějakého subjektu. Svěřenecký fond nemusí být zřízen pachatelem. Věc se zabírá svěřeneckému správci, který není vlastníkem takového majetku.[21]

Držení věci v rozporu s jiným právním předpisem

V odst. 3 § 101 TZ soud uloží ochranné opatření zabrání věci obligatorně. („…uloží mu soud vždy toto ochranné opatření.“). Nerozlišuje se, zda se jedná o věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo zda se jedná o výnos z trestné činnosti (výnos bezprostřední i prostředkovaný). Není rozhodné ani to, zda věc náleží pachateli či í jiné osobě. Může se jednat o drogy, padělané peníze, zvláštní druh živočicha, … [21]

Náhradní povinnost uložená místo zabrání věci

Soud může při ukládání ochranného opatření uložit i alternativní možnosti, které vyplývají z § 101 odst. 4 trestního zákoníku. Pokud není dodržena lhůta, ve které má být věc upravena, přistoupí se k rozhodnutí o zabrání věci.

Co se týče konkrétních příkladů, tak

a) Pozměnění věci tak, aby ji nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu

  • např. úprava střelné zbraně tak, aby se se zbraní již nedalo střílet

b) Odstranění určitého zařízení

  • např. odstranění jistého nástražného zařízení nebo stroje ve výrobních prostorách

c) Odstranění označení věci nebo provedení její změny

  • např. nahraného zvuku, videa z mobilního telefonu

d) Omezení dispozice s věcí

  • např. zákaz prodeje dané věci [22]

§ 102 TZ uvádí, že „Jestliže ten, komu by mohla být zabrána věc podle § 101 odst. 1 nebo 2, ji před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří, anebo jestliže zmaří trest propadnutí věci jednáním porušujícím zákaz podle § 70 odst. 5, popřípadě zmaří zabrání věci jednáním porušujícím zákaz podle § 104 odst. 2, může mu soud uložit zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci, jejíž zabrání mohl soud uložit, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku“

Toto opatření může být tedy uloženo osobě, již mohla být zabrána věc podle § 101 odst. 1 nebo 2 TZ tehdy, když:

a) Kdo zmaří zabrání věci (věc zničí, poškodí, jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje nebo jinak její zabrání zmaří)

b) Zmaří trest propadnutí věci porušením zákazu podle § 70 odst. 5

c) Zmaří zabrání věci jednáním porušujícím zákaz podle § 104 odst. 2

Jedná se tak o zvláštní formu zabrání věci. Přistupuje se k ní v případech, kdy pachatel zmaří zabrání věci ještě před uložením opatření zabrání věci, a to tím, že věc např. zničí, spotřebuje. Může jít ale i o jednání v době od rozhodnutí o zabrání věci do právní moci takového rozhodnuté, které záleží v porušení zákazu zcizit, zničit či poškodit takovou věc.

Zmaření trestu propadnutí přichází v úvahu v době od rozhodnutí o uložení propadnutí věci do právní moci tohoto rozhodnutí.

Pokud dojde ke zmaření zabrání či propadnutí věci v momentě, kdy se rozhodnutí o zabrání či propadnutí věci stane pravomocným, je možné toto jednání klasifikovat podle § 337 odst. 3 písm. a) TZ.

Institut zabrání náhradní hodnoty je možno využit u fyzických osob, právnických osob a i u mladistvých.

Soud za splnění daných podmínek uložit zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci může soud stanovit na základě znaleckého posudku nebo odborného vyjádření.

Zabrání věci mladistvému

Institut zabrání věci je možno využit i při ukládání ochranného opatření mladistvému. (§ 21 ZSM). I právnické osobě podle § 26 TOPO. [16]

Zabrání spisů a zařízení

Soud obligatorně rozhodne o zabrání spisů (datové, zvukové a obrazové záznamy, vyobrazení a jiná znázornění, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného), které mají obsah, kdy jejich úmyslné šíření by při znalosti tohoto obsahu naplňovalo znaky některého z trestných činů, například by se mohlo jednat o šíření toxikomanie či podněcování k nenávisti vůči skupině osob.

Spolu se spisy se zabere i zařízení, které bylo použité nebo určený ke zhotovení takových spisů. Může se jednat o negativ, tiskárnu, počítačový program, …

Je možné zabrat spisy, které se nacházejí v držení osob, které spolupůsobí při jejich šíření, přípravě k rozšiřování.

Místo zabrání spisů existuje možnost uložit náhradní plnění podle § 101 odst. 4, 5. TZ.

Zabrané spisy náležejí státu podle § 104 trestního zákoníku.

  1. ↑ JELÍNEK, Jiří. In JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 484.
  2. ↑ VANDUCHOVÁ, Marie. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 471.
  3. ↑ DRAŠTÍK, Antonín. In DRAŠTÍK, FREML a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 826.
  4. ↑ FRYŠTÁK, Marek. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1213.
  5. ↑ DRAŠTÍK, Antonín. In DRAŠTÍK, FREML a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 829.
  6. ↑ FRYŠTÁK, Marek. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1213.
  7. ↑ FRYŠTÁK, Marek. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1215.
  8. ↑ JELÍNEK, Jiří. In JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 486.
  9. ↑ VANDUCHOVÁ, Marie. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 471.
  10. ↑ KALVODOVÁ, Věra. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1072.
  11. ↑ VANDUCHOVÁ, Marie. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 472.
  12. ↑ VANDUCHOVÁ, Marie. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 472.
  13. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 1991 7 Tz 25/91.
  14. ↑ VANDUCHOVÁ, Marie. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 473
  15. ↑ KALVODOVÁ, Věra. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1067.
  16. ↑ 16,0 16,1 VANDUCHOVÁ, Marie. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR., 2022, s. 476.
  17. ↑ VANDUCHOVÁ, Marie. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 472.
  18. ↑ KALVODOVÁ, Věra. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1068.
  19. ↑ KALVODOVÁ, Věra. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1069.
  20. ↑ VANDUCHOVÁ, Marie. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 473.
  21. ↑ 21,0 21,1 VANDUCHOVÁ, Věra. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 473.
  22. ↑ KALVODOVÁ, Věra. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1073.
Autoři článku: NatalieV (Natálie Vašťáková)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Zabrání_věci_nebo_jiné_majetkové_výchovy&oldid=614124“