Vznik manželství

Z Iurium Wiki

Definice manželství

V současné právní úpravě se definice manželství neuvádí. Z ust. § 655 OZ vyplývá pouze to, co je pro vlastní podstatu manželství typické.[1] Manželství může být definováno jako svazek (neboli společenství) muže a ženy (tj. dvou osob různého pohlaví), který může vzniknout pouze ze zákona (a to konkrétně podle pravidel obsažených v občanském zákoníku) stanovenými způsoby a který je proponovaný jako svazek trvalý. Zákon dále stanoví, kdo a za jakých podmínek může manželství uzavřít. Pro vznik manželství se užívá termínu sňatek, přičemž občanský zákoník stanoví dvě různé formy vzniku manželství, kterými jsou sňatek občanský a sňatek církevní.

Vlastní způsob uzavření manželství se nazývá sňatečný proces. Manželství vzniká tak, že si snoubenci dají před příslušným oddávajícím navzájem najevo svoje svobodné obsahově shodné sňatečné projevy vůle.[2] Od vzniku manželství je třeba odlišit jeho následnou registraci v matriční knize manželství.

Sňatečný proces – podmínky k uzavření manželství

Manželství může uzavřít každý, nebrání-li mu v tom zákonná překážka. Osoba uzavírající manželství by měla být zletilá a svéprávná (§ 672 odst. 1 OZ). Další podmínky, které musí být splněny říkají, že musí jít o:

  • osobu starší 16 let věku, které soud uzavření manželství povolil (§ 672 odst. 2 OZ), nejde-li o osobu již zletilou;
  • osobu, která není omezena ve svéprávnosti v oblasti sňatečního jednání (§ 673 OZ);
  • osobu, jejíž dříve uzavřené manželství, registrované partnerství či jiný obdobný svazek uzavřený v zahraničí již netrvá (§ 674 OZ);
  • snoubenci nesmějí být osoby, které spolu jsou ve vzájemném příbuzenském vztahu předek-potomek (přímá linie), a to ani sourozeneckém (§ 675 OZ);
  • také nesmí jít o osoby, které pojí vztah založený buď poručenstvím, pěstounstvím či svěřenectvím (§ 676 OZ).[3]

Věk snoubenců a svéprávnost

Manželství může uzavřít každý, kdo je zletilý (§ 30 OZ) a svéprávný (§ 15 a § 30 OZ). Dále nesmí snoubenci svědčit některá ze zákonných překážek k uzavření manželství (viz předchozí odstavec). Manželství tedy může být též uzavřeno osobou starší 16 let, ovšem pouze s přivolením soudu. Závažnými příčinami, z nichž lze povolit uzavření manželství nezletilci staršímu 16 let, jsou příčiny významné z hlediska společnosti, nikoli jen soukromé zájmy a důvody snoubenců (rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. září 1951, sp. zn. 6 Ok 160/51). K podání návrhu na povolení uzavřít manželství je oprávněn jen nezletilý, který hodlá manželství uzavřít (§ 194 odst. 1 OSŘ). Účastníkem řízení o povolení manželství je ten, kdo hodlá uzavřít manželství a jeho zákonní zástupci (§ 194 odst. 2 OSŘ).[3]

Sňatečná vůle

Sňatečný projev vůle je to, na čem celé uzavření manželství, zkrátka celý proces stojí a padá. Manželství je totiž uzavřeno v okamžiku vyjádření souhlasného projevu sňatečné vůle snoubence druhého v pořadí, pokud splnil všechny zákonné požadavky k uzavření manželství a pokud k jeho prohlášení došlo v přítomnosti oddávajícího a svědků. Vyžaduje se svobodný a úplný souhlasný projev vůle (liber ac plenus consensus). Vzhledem k tomu že v některých církvích a náboženských společnostech nevzniká manželství projevem vůle obvyklým u občanského sňatku, je třeba připustit vznik manželství i jiným dostatečným prohlášením sňatečné vůle.[4] Sňatečné prohlášení je tedy třeba odlišovat od souhlasného projevu vůle. Sňatečné prohlášení spočívá v tom, že oba snoubenci před osobou oddávající a před přítomnými svědky během sňatečného obřadu pronesou např. slovo ANO. V případě, že by jeden ze snoubenců odpověděl záporně, tak se oddávající zeptá na stejnou otázku ještě jednou a dočká-li se stejně negativní odpovědi, svatební obřad ukončí.[5] Souhlasný projev vůle je možné chápat jako jakýsi rituál, jehož splnění se považuje oddávajícím za souhlas s uzavřením manželství. Toto se týká především sňatku církevního, který se řídí pravidly dané církve či náboženského společenství. Zákon klade důraz na svobodný a plný souhlasný projev vůle (tj. projev řádné, skutečné či opravdové vůle) snoubenců před orgánem určeným k provedení sňatečného obřadu.[1] Pokud by se nejednalo o takovýto projev vůle, tak by se jednalo o tzv. manželství zdánlivé (§ 677 OZ). Jedinou podmínkou pro vznik manželství je při samotném sňatečném obřadu právě jen to, že sňatečné prohlášení/projev vůle snoubence ke vstupu do manželství bude naprosto nepochybné.

Náležitosti sňatečného obřadu[6]

Požadavky kladené na sňatečný obřad jsou dva, přičemž se jedná o to, že sňatečný obřad musí být veřejný a slavnostní. Oba instituty slouží k vyjádření vážnosti, kterou manželství požívá ve společnosti. Veřejnost sňatku je možné vidět v tom, že manželství nelze uzavřít jinak než osobně. Výjimkou z tohoto pravidla je sňatek v zastoupení podle § 669 OZ (více o něm později). Dodržení slavnostnosti je úkolem oddávajícího. Ten totiž dbá na dodržení základních pravidel slušného chování v průběhu sňatečného obřadu.[7] Slavnostní forma obřadu je doplněna též svatebními obyčeji (např. výměna snubních prstenů, první manželský polibek).[5] Požadavkem slavnostnosti uzavření manželství zdůrazňuje zákon vážnost rozhodnutí snoubenců o vstupu do manželství (§ 656 odst. 2 OZ).[2]

Svědkové

Výběr svědků je zcela na snoubencích. Svědek plní v rámci sňatečného obřadu především funkci důkazní. Svědci budou totiž považováni za důkazní prostředek podle ust. § 125 a násl. OSŘ v případě řízení o zneplatnění či o neexistenci manželství. Obligatorní přítomnost svědků stanoví také čl. 1 odst. 1 NÚManž: „nebude právně uzavřen žádný sňatek bez … svědků předepsaných zákonem.“ O tom, kdo může být svědkem zákon mlčí, argumentem per analogiam lze však dovodit, že by svědek měl být stejně jako svatebčan zletilý a plně svéprávný (např. § 39 ZMat, § 20 odst. 1 písm. e) ZMat).[2] Na svědky se také vztahuje § 39 odst. 2 OZ. Matrikový zákon v ust. § 39 dále upravuje povinnou přítomnost tlumočníka v případě, že jeden ze snoubenců je neslyšící nebo němý.

Forma sňatku

Manželství může být uzavřeno pouze způsoby uvedenými v zákoně. Tímto zákonem je občanský zákoník, který upravuje v ust. § 657 v odst. 1 sňatek občanský, a v odst. 2 sňatek církevní. Jinou formou sňatek (manželství) uzavříti nelze.

Občanský sňatek

Občanský (civilní) sňatek lze charakterizovat tím, že snoubenci projevují svou sňatečnou vůli osobně před orgánem veřejné moci v přítomnosti matrikáře. Orgán veřejné moci, před kterým je možné uzavřít občanský sňatek, je upraven ve vazbě na zvláštní předpis (§ 658 odst. 1 OZ a § 11a odst. 1 ZMat).[2] Zásadní rozdíl oproti církevnímu sňatku je dán právě oddávajícím úřadem. Matriční úřad je orgánem veřejné moci vystupující v případě uzavírání manželství jako státní orgán v přenesené působnosti. Vedle matričního úřadu může být ve specifických případech uzavřeno manželství i před někým jiným (§ 667 a § 668 OZ). Oddávající je ten, kdo jedná jménem orgánu veřejné moci. Podle ust. § 11a ZMat má výslovné zmocnění k tomu vystupovat za matriční úřad, jakožto za orgán veřejné moci.[5]

Při civilním sňatku je vyžadována přítomnost úředníka matričního úřadu, tzv. matrikáře (§ 11a odst. 2 ZMat). Tento úředník při civilním sňatku vykonává nezastupitelnou úlohu spojenou se zavedenou obřadností. Kromě toho to bývá i osoba významná z hlediska zjištění totožnosti snoubenců, neboť právě matrikář projednává se snoubenci budoucí sňatek a provádí tzv. předsňatkové (předoddavkové) řízení podle § 664 OZ. O tom, kde se civilní sňatek uzavírá, mluví § 663 odst. 1 OZ. Místo určuje ten úřad, před kterým skutečně bude sňatečný obřad proveden. Vůle snoubenců (zvláštní přání) má být pro úřad relevantním zřetelem.[4] Ust. § 12 ZMat připouští i takovou možnost, kdy matriční úřad povolí snoubencům uzavření manželství na kterémkoli vhodném místě ve správním obvodu nebo mimo dobu stanovenou radou obce, a to na základě jejich žádosti.[5]

Církevní sňatek

V případě církevního sňatku může být sňatečný projev vůle snoubenců učiněn jen před orgánem církve nebo náboženské společnosti registrované ve smyslu zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů. Církevní sňatek tedy charakterizuje osobní projevení sňatečné vůle před orgánem církve nebo náboženské společnosti.[8] Celebrující církev nebo náboženská společnost musí být především registrována podle cit. zákona. Druhou podmínkou pak je, že tato registrovaná církev podle § 7 odst. 1 písm. c) cit. zákona obdržela zvláštní právo "konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky podle zvláštního právního předpisu". Pokud by došlo k uzavření manželství před jinou než oprávněnou církví, bylo by takové manželství považováno za zdánlivé.[5]

Během předoddavkového řízení vydá matriční úřad v obvodu, v němž má být uzavřen církevní sňatek, snoubencům osvědčení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství. Toto osvědčení musí snoubenci předložit oddávajícímu dříve, než přistoupí ke sňatečnému obřadu. Osvědčení nesmí být starší než 6 měsíců. Státní dozor nad dodržováním zákonných podmínek pro uzavření manželství řeší právě institut osvědčení vydaného příslušným matričním úřadem, bez něhož manželství uzavřít nelze, jakož i zachováním povinnosti ve lhůtě tří pracovních dnů prokázat příslušnému matričnímu úřadu uzavření církevního sňatku.[4]

Sňatečného obřadu se neúčastní osoba matrikáře. Osobou oddávající je pak osoba, která jedná za orgán oprávněné církve (např. v případě katolické církve je úprava osoby oddávající upravena v c. 1108 § 2 CIC. Při volbě sňatečného místa je třeba vyhovět vnitřním předpisům církve, resp. náboženské společnosti.[4]

Shrnutí
Občanský sňatek Církevní sňatek
Úprava § 657 odst. 1 OZ § 657 odst. 2 OZ
Předoddavkové řízení Provádí matrikář Provádí matrikář + církev
KDO oddává Orgán veřejné moci Orgán církve nebo náboženské společnosti (pouze registrované v seznamu Ministerstva kultury)
Přítomnost matrikáře ANO NE
JAK Zákonný postup Postup dané církve
KDE Dohoda s orgánem veřejné moci Podle pravidel církve
CO POTOM Zápis do matriky provádí matrikář sám Církev oznámí uzavření sňatku matrice ve lhůtě tří pracovních dnů

Zvláštní situace

Uzavření manželství zástupcem

Ust. § 659 OZ upravuje tradiční možnost uzavřít manželství zmocněncem, a to s omezením na jediného snoubence s přivolením vyššího úřadu, a naopak bez omezení, pokud jde o stejnost pohlaví zmocněnce a zmocnitele.[4] Pro uzavření manželství na základě plné moci zmocněncem musí existovat důležité důvody (např. dlouhodobý pobyt jednoho ze snoubenců v zahraničí, ve věznici či v léčebně). Povolení může udělit (tj. nemusí) krajský úřad, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno. Na povolení uzavřít manželství zástupcem tedy není právní nárok.[2] Rovněž jde pouze o zastoupení jednoho ze snoubenců, druhý musí být vždy obřadu fyzicky přítomen. Zastoupení jednoho ze snoubenců se prokazuje speciální plnou mocí, která vyžaduje písemnou formu s úředně ověřeným podpisem.[5]

Uzavření manželství v přímém ohrožení života

Uzavření manželství v přímém ohrožení života (in extremis temporibus, resp. in articulo mortis) je možné v situaci, kdy je vážné nebezpečí, že kdyby manželství mělo být uzavřeno běžným způsobem, tak by se snoubenec obřadu nedožil.[2] Zákonodárce zde nabízí právní ústupky od právní úpravy, které dopadají na uzavření manželství podle běžné právní úpravy. Tyto právní ústupky se týkají jak pravidel o místní příslušnosti celebrujícího orgánu, tak pravidel o žádosti a dokladech, které se jinak požadují. Nadto je ve zcela výjimečné situaci některým osobám civilním i vojenským svěřena zcela výjimečná pravomoc k oddání snoubenců (více viz. zákon o námořní plavbě č. 61/2000 Sb. a prováděcí vyhláška č. 25/2001 Sb. a vyhláška č. 149/2001 Sb.).[4] Ust. § 667 OZ se tedy týká situace, kdy je život snoubence (či obou snoubenců) přímo v ohrožení. Je-li tato podmínka splněna, tak může sňatečný obřad provést každý orgán dle ust. § 658 OZ, popř. jiný úřad stanovený ZMat, a to na kterémkoli místě (platí i pro církevní sňatek).[5] Další úlevou je nepřítomnost matrikáře i u občanského sňatku. U církevního sňatku nemusí být osvědčení, tj. jeho nedoložení již neznamená zdánlivost manželství. Ani v jedné formě uzavření manželství se nekoná předoddavkové řízení. Sňatečný obřad je dále možné provést i mimo území České republiky, a to velitelem např. námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky.[5] Zákon však bezpodmínečně trvá na tom, aby byl snoubenec (který je v přímém ohrožení života) ve stavu, kdy je schopen projevit sňatečnou vůli. Zákon také trvá na přítomnosti dvou svědků.[5]

Uzavření manželství v cizině

Občanský sňatek lze celebrovat v cizině rovněž před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky.[4] Nejde však o uzavření manželství před orgánem cizího státu. Byl-li sňatek v cizozemsku ve formě, jež tam v době sňatku platila uzavřen, tak i podle tuzemského práva byl uzavřen platně (rozhodnutí NS ze dne 9. února 1927, sp. zn Rv I 1535/26).[3] A to z toho důvodu, že způsobilost uzavřít manželství a podmínky jeho platnosti se řídí právním řádem státu, jehož je tato osoba občanem, forma uzavření manželství se však řídí právním řádem státu platným v místě, kde se manželství uzavírá (ust. 48 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém).[3] U ust. § 48 odst. 4 cit. zákona též vyplývá, že státní občan České republiky nemůže uzavřít manželství na zastupitelském úřadu cizího státu v České republice.[2] Po státním občanovi České republiky může být před uzavřením manželství vyžadováno vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství, které vydává matriční úřad podle místa jeho trvalého pobytu na území České republiky. Vysvědčení má platnost 6 měsíců, během kterých by mělo dojít k uzavření manželství.[2] Formální náležitosti tohoto vysvědčení jsou stanoveny v ust. § 36 ZMat a § 45 ZMat.  Sňatek je posléze zapsán do zvláštní matriky v Brně.[5] Tento zápis má evidenční význam.

Shrnutí
Manželství uzavřené zástupcem v přímém ohrožení života v cizině
Úprava § 659 OZ § 667 OZ § 668 OZ
Kdy Závažný důvod,

Předložení písemné plné moci k zastoupení s úředně ověřeným podpisem

Přímé a zřejmé ohrožení života jednoho nebo i obou snoubenců Dobrovolnost
Úlevy Nekoná se předoddavkové řízení.

Nečiní se jiná prohlášení.

Nepřítomnost matrikáře u občanského sňatku.

Nemusí dokládat osvědčení při církevním sňatku.

Zvláštní požadavky Speciální plná moc k zastoupení Vysvědčení o právní způsobilosti (zpravidla)
Před kým se uzavírá Obecná úprava pro občanský či církevní sňatek § 41 MatZ Konzulární úřad nebo diplomatická mise České republiky
Další Zápis do zvláštní matriky (koná-li se v cizině) Zápis do zvláštní matriky
  1. 1,0 1,1 ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II (§ 655-975, rodinné právo). Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR). Místo vydání: Praha, Datum vydání: 2014, 752 stran. ISBN: 978-80-7478-457-6.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 HRUŠÁKOVÁ, Milana, Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ a Lenka WESTPHALOVÁ. Rodinné právo. V Praze: C. H. Beck, 2015. Academia iuris. 328 stran. ISBN 978-80-7400-552-7.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 POLIŠENSKÁ, Petra, Radka FEBEROVÁ a Zdeněk STUCHLÍK. Rodinné právo - manželství: výklad k manželství a výběr z důležitých soudních rozhodnutí, zejména Nejvyššího soudu v oblasti rodinného práva podle hlavy I. občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Musíš znát. 257 stran. ISBN 978-80-7552-902-2.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 stran. ISBN 978-80-7208-922-2.
  5. 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 5,5 5,6 5,7 5,8 5,9 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014. Teoretik. 336 stran. ISBN 978-80-7502-046-8.
  6. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 124/1968 Sb. ze dne 5. srpna 1968 o Úmluvě o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství.
  7. HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. Edice učebnic PrF. 398 stran. ISBN 80-7239-192-5.
  8. Seznam církví, kterým bylo uděleno zvláštní právo oddávat je uveden na stránkách Ministerstva kultury.
Autoři článku: Denisa1536 (Denisa Uhrová)