Veřejná služba
dle čl. 2 odst. 3 Ústavy státní moc slouží všem občanům, jde tedy o službu veřejnosti. Samotnou veřejnou službu nemůžou správní orgány vykonávat samostatně, ale prostřednictvím konkrétních osob – úředníků zaměstnaných ve veřejném sektoru. Jedná se o personální základ veřejné správy. Jde nejen o úředníky, ale i soudce, státní zástupce, policisty aj. Užším pojmem je státní služba, kdy státní zaměstnanci vykonávající státní správu ve správních úřadech.[1]
Obsah
Znaky veřejné služby
Veřejná služba se vyznačuje zejména:
- trvalostí, spočívající v odborném zajišťování veřejných úkolů.
- placením zaměstnanců z veřejných prostředků
- odborným profesionálním zajišťováním veřejných úkolů[2]
Právní úprava
Problematika veřejné služby je zakotvena v čl. 2 odst. 3 Ústavy. Další ustanovení týkající se veřejné služby je v čl. 21 odst. 4 Listiny, tj. rovný přístup k veřejným funkcím. Úprava státní služby je zakotvena v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě.
Kategorizace zaměstnanců veřejné služby
Kategorie pracovníků ve veřejné službě podle příslušnosti ke svému zaměstnavateli
- Státní zaměstnanci
- Veřejní zaměstnanci
- Zaměstnanci profesních veřejnoprávních korporací
Kategorizace pracovníků dle určitého typu
- Úředník
- Zřízenec
Kategorizace dle pracovního poměru
- Pracovníci přijatí na zkoušku
- Pracovníci na dobu určitou - výpomoc
- Pracovníci na dobu neurčitou – definitiva
- Pracovníci, čerství absolventi vysokých škol, kteří jsou v časovém limitu povinni poznat problematiku různých pracovišť – praktikant
Práva a povinnosti pracovníků ve veřejné službě
Práva a povinnosti pracovníků ve veřejné službě
Povinnosti
- dodržovat zákony
- vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění
- dodržovat služební kázeň
Práva
- na služební pořadí
- používat oficiální tituly
- požívat zvláštních výhod
- na plat a platový postup
Výběr pracovníků veřejné správy
Před přijetím pracovníka do veřejné služby musí dojít k jeho výběru. Výběru by měl předcházet konkurz. Konkurz je proces zjištění potřeby obsazení volného místa, stanovení náplně práce, vytvoření modelu pracovníka na toto místo, určení z toho vyplývajících požadavků pro přijetí, vyhlášení konkurzu, posouzení formálních podmínek pro zařazení kandidátů do konkurzu, samotný konkurz, určení pořadí kandidátů, oznámení výsledků, závěrečný pohovor s nejúspěšnějšími a konečné přijetí.
Etapy konkurzu
- příprava konkurzu
- realizace konkurzu – vyhlášení konkurzu
- vyhodnocení výsledků konkurzu
- využití výsledků konkurzu
Systém veřejné služby
Systémy veřejné služby vymezeny charakteristickými znaky pro určitý systém.
Systém kariérní
Je založen na zákonné úpravě služebních vztahů. Základními znaky jsou trvalý služební poměr a služební a platový postup. Trvalý služební poměr bývá též označován za definitivu (nevypověditelnost služebního poměru, pokud nebyl spáchán delikt spojující se zánikem služebního poměru, a jsou stále splněny předepsané požadavky). Tento systém byl využíván za první republiky. Dnes stále přetrvává v Německu a ve Francii.
Systém merit neboli smluvní systém
V tomto systému existují katalogy služebních míst a zaměstnanci jsou na tyto posty dosazováni dle kvalifikace a vůbec se neřeší, zda jeho předchozí zaměstnání bylo v soukromém či veřejném sektoru. Zaměstnanec se dostane na vyšší pozici díky svým zásluhám, nikoli na základě principu seniority. Tento systém se uplatňuje především ve Spojených státech amerických.[3]
Odkazy
- ↑ SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Učebnice Právnické fakulty MU. S. 121 – 128. ISBN 978-80-210-7335-7.
- ↑ z přednášky p. profesora Průchy
- ↑ SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Učebnice Právnické fakulty MU. S. 121 – 128. ISBN 978-80-210-7335-7.
