Výslech

Pojem výslechu

Výslechem se rozumí procesní úkon, jehož cílem je získat co nejpřesnější a nejúplnější poznatky o zjišťované skutečnosti důležité pro trestní řízení. Výslechem se získává informace, která slouží jako důkaz v dalším řízení. Výslech je v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen trestní řád) upraven na několika místech a v návaznosti na to lze rozlišovat mezi předchozím výslechem, výslechem obviněného, výslechem svědka (v rámci této obecnější úpravy lze nalézt speciální úpravu výslechu dítěte, výslechu svědka, jenž se domáhá svého utájení) a výslech znalce. Protože problematika výslechu je velmi rozsáhlá, daná práce bude zaměřena na výslech svědka.

Obecně k osobě svědka

Svědkem se rozumí fyzická osoba odlišná od obviněného, která byla vyzvána (předvolána) orgánem činným v trestním řízení, aby jako svědek vypovídala o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, jež sama vnímala svými smysly (tedy viděla, slyšela atd.), anebo která se sama či z podnětu některé ze stran dostavila za tímto účelem k orgánu činnému v trestním řízení. Je nutné poznamenat, že tatáž osoba nemůže ve stejném trestním řízení vystupovat jako svědek a současně jako obviněný, resp. obžalovaný.

Svědecká způsobilost

Zákon neobsahuje výčet podmínek svědecké způsobilosti, což znamená, že svědkem může být kdokoliv, tedy i osoba trestně neodpovědná, například, dítě. Z hlediska způsobilosti podávat svědectví tak budou zcela irelevantní skutečnosti jako jsou věk svědka, jeho státní příslušnost a další. Jediným požadavkem na osobu svědka je jeho způsobilost vnímat okolnosti, jichž se bude svědecká výpověď týkat. Tento požadavek patrně nebude naplněn, například, v případě nevidomé osoby, bude-li  vypovídat o okolnostech události, kterou musela vidět.

Vznikne-li na straně orgánu činného v trestním řízení pochybnost o tom, zda svědek je schopen zřetelně vnímat jev, o kterém má podat svědectví, a řádně vypovídat o tom, co vnímal, tuto způsobilost posoudí orgán činný v trestním řízení sám, a to zpravidla přibráním znalce (psychiatra, popř. psychologa).

Základní povinnosti a oprávnění svědka

Základní povinností svědka v trestním řízení je povinnost vypovídat o skutečnostech, týkajících se předmětu trestního řízení, které vnímal svými smysly. Výjimkou z této povinnosti jsou případy, kdy svědek může výpověď odmítnout, o tom však bude pojednáno v dalších částech této práce. Mezi další povinnosti svědka patří také povinnost podrobit se rekognici a konfrontaci, vyšetření duševního stavu, prohlídce těla, odběru krve a dalším úkonům podle trestního řádu.

Na druhou stranu však svědek má široký okruh oprávnění, mezi která, například, patří již zmíněné právo odmítnout výpověď, dále právo na přítomnost u výslechu svědkem zvoleného advokáta, právo vypovídat ve svém mateřském jazyce a s tím související právo na zajištění přítomnosti u výslechu tlumočníka, právo ohroženého svědka na podání informací o nebezpečném obviněném, resp. odsouzeném a další práva.

Právo odepřít výpověď

V některých případech osoba, jež má ve věci vypovídat jako svědek, může výpověď odepřít, o čemž má být před výslechem poučena orgánem činným v trestním řízení.

Právo odepřít výpověď je zakotveno v ustanovení § 100 TŘ, které vymezuje dva případy, kdy je možné toto právo uplatnit. První je obsažen v § 100 odst. 1 TŘ, podle kterého “právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh”. Důvodem vzniku a trvání práva odepřít výpověď je v tomto případě příbuzenský vztah mezi svědkem a obviněným. Svědek může odmítnout výpověď jako celek, aniž by bylo nutné zkoumat, o jakých skutečnostech hodlá vypovídat a zda jeho výpověď může vést k narušení příbuzenských vztahů mezi svědkem a obviněným.

Druhý případ je obsažen v § 100 odst. 2 TŘ. Dle tohoto ustanovení “svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní”. Narozdíl od předchozího případu, důvodem pro odepření výpovědi zde bude potencionální nebezpečí trestního stíhání, které by svědek svou výpovědí mohl přivodit sobě nebo osobě, s níž je v příbuzenském vztahu. Zmiňované ustanovení dopadá nejen na situace, kdy hrozí zahájení trestního stíhání, ale též na případy, kdy by výpověď svědka mohla negativně ovlivnit jeho postavení, resp. postavení jemu příbuzných osob v rámci již probíhajícího trestního stíhání. Za hrozbu trestním stíháním je třeba považovat též možnost vedení zkráceného přípravného řízení dle § 179a an. a zahájení trestního stíhání ve smyslu § 314b odst. 1 podáním návrhu státního zástupce na potrestání.

Právo odepřít výpověď dále svědčí poslancům a senátorům ohledně skutečností, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, přičemž tato povinnosti trvá i poté, co poslanec nebo senátor přestane vykonávat svou funkci.

Odepřít výpověď může také soudce Ústavního soudu, pokud se výpověď bude týkat skutečností, které se soudce dozvěděl v souvislosti s výkonem  funkce a přetrvává i poté, co soudce přestal svou funkci vykonávat.

Zákaz výslechu svědka

Zákon upravuje dva případy, kdy výslech svědka nelze provést. První případ je upraven v § 99 odst. 1 TŘ. Podle tohoto ustanovení svědek nesmí být vyslýchán o okolnostech, které se týkají utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen zachovávat v tajnosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn. Druhý případ nalezneme v § 99 odst. 2 TŘ, podle něhož “svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn”.    

K pojmu utajované informace

Zákonnou definici utajované informace nalezneme ve výkladových ustanoveních zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Podle § 2 písm. a) tohoto zákona se utajovanou informací rozumí “informace v jakékoli podobě zaznamenaná na jakémkoliv nosiči a označena v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné a která je uvedena v seznamu utajovaných informací”. Utajované informace podle tohoto zákona se dělí na čtyři skupiny podle stupně závažnosti újmy, kterou by mohlo způsobit jejich vyzrazení, a to na informace přísně tajné, tajné, důvěrné a vyhrazené (viz § 4). Tato klasifikace má význam pro zákaz výslechu svědka v tom smyslu, že onen zákaz nedopadá na všechny kategorie utajovaných informací, ale jen na informace, které patří do kategorie Přísně tajné nebo tajné. Překážkou pro výslech svědka proto nebude, pokud ve své výpovědi uvádí skutečnosti, které se týkají informací zařazených v seznamu utajovaných informací do kategorie Důvěrných nebo Vyhrazených informací.  

Státem uložena povinnost mlčenlivosti

Pojem státem uložené - nebo uznané - povinnosti mlčenlivosti vymezuje celá řada právních předpisů z různých oblastí. Může se jednat, například, o povinnost advokáta  ve smyslu § 21 zákona č. 85/1996 Sb., povinnost lékaře nebo jiného zdravotníka podle § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., povinnost fyzických nebo právnických osob zajišťujících veřejnou komunikační síť nebo poskytujících služby elektronických komunikací a jejich zaměstnanců podle § 97 odst. 8 zákona č. 127/2005 Sb. atd.

Průběh výslechu svědka

Přítomnost svědka vyslýchající zajišťuje v prvé řadě předvoláním. Nedostaví-li se  svědek k výslechu, ač byl k němu řádně předvolán, může být předveden. Před výslechem orgán činný v trestním řízení zjistí totožnost svědka. Dále se dotáže svědka na jeho poměr k projednávané věci, ke stranám trestního řízení  a v případě potřeby též na jiné okolnosti, které by mohly být nutné pro závěr o věrohodnosti svědka.

Před zahájením výslechu vyslýchající je povinen poučit svědka o jeho právech (zejména, o právu odmítnout výpověď, právu na právní pomoc, právu vypovídat ve svém mateřském jazyce atd.). Svědek musí být dále poučen o významu svědecké výpovědi, povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčet, jakož i o právních následcích nepravdivé výpovědi.

Samotný výslech svědka se skládá ze dvou částí - monologické a dialogické. V první řadě svědkovi musí být dána možnost souvisle vylíčit veškeré skutečnosti, které jsou mu známy o předmětu trestního řízení. Svědek musí uvést všechno, co o věci ví, a zároveň to, odkud se o předmětných okolnostech dozvěděl. V rámci druhé části svědkovi mohou být pokládány otázky k odstranění případných nejasností nebo nesrovnalostí. Zákonodárce však stanoví, že svědkovi nesmí být kladeny otázky, které obsahují nepravdivé nebo klamavé okolnosti, resp. okolnosti, které mají být zjištěny teprve z jeho výpovědi.

Průběh výslechu se zaznamenává v protokolu. Po skončení výslechu svědkovi musí být umožněno, aby se s protokolem o své výpovědi seznámil a vyjádřil se k jeho obsahu. Pokud požaduje opravy protokolu nebo jeho doplnění v souladu se svou výpovědí, je vyslýchající povinen tomuto požadavku vyhovět.

Výslech svědka, který je dítětem

Zákon stanoví některé zvláštnosti postupu při výslechu dítěte s tím, že podpůrně se použijí obecná ustanovení trestního řádu upravující výslech svědka. Zvláštní postup je odůvodněn požadavkem maximální šetrností ve vztahu k osobě dítěte.

Dítětem se podle ustanovení § 126 TZ  rozumí osoba mladší osmnácti let.

První odchylka od obecné úpravy výslechu svědka se týká poučení, nicméně míří na případy výslechu svědka mladšího 15 let. Podle ustanovení § 101 odst. 1 věty třetí TŘ poučení takového svědka o jeho právech musí být přizpůsobeno jeho věku.

Další pravidlo pro výslech dítěte nalezneme v § 102 odst. 1 TŘ, podle něhož “je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivnit její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat”. Předepsaný postup se tedy neuplatní v každém případě, ale jen tehdy, týká-li se výpověď dítěte takových okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivnit duševní a mravní vývoj dítěte. To, zda půjde o takové okolnosti, posoudí orgán činný v trestním řízení, který hodlá provést výslech osoby mladší než 18 let. Ve složitějších případech se jeho rozhodnutí v tomto směru neobejde bez předběžné konzultace s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, pedagogem, dětským psychologem, dětským psychiatrem nebo jiným odborníkem zabývajícím se výchovou dětí a mládeže. Účelem daného ustanovení je zabránit způsobení druhotné újmy této osobě.

Zákon dále stanoví, že výslechu osoby mladší 18 let musí být přítomen orgán sociálně právní ochrany dětí, resp. osoba, která má zkušenost s výchovou dítěte (např. pedagog, dětský psycholog nebo psychiatr). Bez splnění této podmínky výpověď svědka nebude možné použít v dalším řízení. Hlavním úkolem přibrané osoby je chránit oprávněné zájmy dítěte a dohlížet na správné vedení výslechu.

Výslechu svědka mladšího 18 let mohou být dále přítomni rodiče, nicméně platí, že jejich přítomnost nemůže nahradit přítomnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí, resp. osoby, která má zkušenost s výchovou dítěte.

Osobě mladší 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.

Smyslem ustanovení § 102 TŘ je, aby po obsahové stránce nebylo třeba výslech osoby mladší osmnácti let (ať již v přípravném řízení nebo v hlavním líčení) opakovat. Proto je třeba dbát toho, aby při výslechu této osoby zejména v přípravném řízení byly dodrženy požadavky na kontradiktornost dokazování, jak vyplývají z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Svědečné

Plnění povinnosti svědka v trestním řízení je zásadně bezúplatné. Pokud však svědkovi v souvislosti s plněním jeho povinnosti vzniknou výdaje, bude mít nárok na jejich náhradu. Jedná se zejména o cestovní náklady, vynaložené na dopravení se na místo konání výslechu, případně též o stravné, nocležné a v neposlední řadě o ušlý výdělek v prokázané výši.

Svědek má nárok na jízdné, pokud nemá bydliště či zaměstnání v místě konání výslechu, anebo se dočasně zdržuje jinde. Stravné se poskytuje jako paušální náhrada za dobu výslechu a nocležné se hradí v prokázané výši s ohledem na vzdálenost svědka od místa výslechu. Pro stanovení výše ušlého zisku se použijí příslušná ustanovení zákoníku práce.

Nárok na svědečné musí svědek uplatnit, o čemž musí být příslušným orgánem činným v trestním řízení řádně a včas poučen. Uplatnit svůj nárok svědek může ve lhůtě do tří dnů po výslechu svědka nebo do tří dnů po tom, co mu bylo sděleno, že výslech se konat nebude, přičemž. Výši svědečného určí orgán, který svědka k výslechu předvolal, a v řízení před soudem - předseda senátu.

Ochrana ohroženého svědka

Pokud svědkovi nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědecké výpovědi hrozí újma na zdraví nebo na základních právech, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti svědka v souladu s § 55 odst. 2 TŘ. Ochrana ve smyslu zmíněného ustanovení má subsidiární povahu a uplatní se jen tehdy, nelze-li ochranu svědka zajistit jiným způsobem. V tomto případě se do protokolu o výslechu svědka nezapisuje jméno a příjmení svědka, popř. též údaje o jeho bydlišti, doručovací adrese, údaje o jeho rodinných, osobních a majetkových poměrech. Tyto údaje jsou vedeny odděleně od trestního spisu a seznámit se s nimi mohou jen orgány činné v trestním řízení.

Pokud je dána významná intenzita ohrožení svědka, orgán činný v trestním řízení bude postupovat bezodkladně. Jaká konkrétní opatření budou v zájmu ochrany svědka zvoleny, záleží na úvaze orgánu činného v trestním řízení, vždy se však bude vycházet z okolností konkrétního případu, míry ohrožení svědka atd.