Uživatel:Baruch

Prodej zboží v obchodě

Kupní smlouva je jedním z nejčastěji uzavíraných smluvních typů. Kupní smlouvu upravuje zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), a to jednak obecnými ustanoveními, která se vztahují na všechny typy kupních smluv a dále i zvláštními ustanoveními. Mezi zvláštní ustanovení můžeme zařadit prodej zboží v obchodě. Avšak i na tyto „spotřebitelské smlouvy“ se uplatní režim obecných ustanoveních v první hlavě občanského zákoníku o všeobecných ustanoveních o závazcích (§ 1721- § 2054 OZ). Ustanovení o prodeji zboží v obchodě je zčásti implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží.

Ustanovení o prodeji zboží v obchodě se řadí mezi tzv. lex specialis, a použijí se přednostně před obecným pravidly smlouvy kupní. Dané ustanovení použijeme jen v případě, kdy na straně prodávajícího vystupuje podnikatel a na straně druhé spotřebitel – osoba, která podnikatelem není. Ve smyslu § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Ustanovení o prodeji zboží v obchodě se však uplatní i v jiných případech. Pokud kupní smlouvu bude uzavírat na straně kupujícího osoba, která je podnikatelem také, ale při uzavření smlouvy nebude z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti, daná úprava prodeje zboží v obchodě se užije i zde. I v tomto případě se na spotřebitele uplatní ustanovení z čtvrté části OZ (§ 1810 an. OZ). Úprava se použije i v případech, kdy je dodáváno spotřební zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.

Věc

Směrnice Evropského parlamentu a Rady definuje spotřebním zbožím všechny hmotné movité předměty s výjimkou:

1. zboží, které se prodává na základě výkonu rozhodnutí nebo jiných soudních opatření,
2. vody a plynu, nejsou-li stáčeny v omezeném objemu nebo v určitém množství,
3. elektrické energie.

Zákonodárce v občanském zákoníku nepřevzal takto úzce vymezen pojem “zboží”, do ustanovení zavedl širší pojem “věc”. Ustanovení o prodeji zboží v obchodě se použije i při prodeji nemovitostí. Zde je nutné odkázat na četnou judikaturu, která tento závěr podtrhuje (pozn. 26 Cdo 3075/2016, 33 Odo 1314/2005).

Obchod

K prodeji dochází v rámci podnikatelské činnosti prodávajícího (podnikatele). Úprava nedopadá jen na provozovnu, ve kterých podnikatel nabízí a prodává věci kupujícímu. Je irelevantní, na jakém místě k uzavření kupní smlouvy či dodání a převzetí zboží dochází, právní úprava se použije rovněž na smlouvy uzavírané mimo provozovnu podnikatele (např. stánek, byt kupujícího). V některých situacích (např. předváděcí akce) je dokonce kupujícímu poskytována vyšší ochrana, která spočívá zejména ve zvýšené informační povinnosti podnikatele a možnosti kupujícího odstoupit od smlouvy v zákonem stanovených lhůtách bez jakýchkoli sankcí (§ 1810 až 1866 OZ).

Strany závazku

Kupující

Zvláštní ustanovení jsou určena k ochraně slabší strany – spotřebitele. Na straně kupujícího bude vždy vystupovat buď spotřebitel (§ 419 OZ), nebo podnikatel, ale při uzavření smlouvy nebude z okolností zřejmé, že se koupě týká jeho podnikatelské činnosti. Jako kupující mohou vystupovat i právnické osoby, které nejsou podnikateli. Dle doslovného znění § 419 OZ se ochrana nevztahuje pouze na uzavřenou smlouvu, ale také na jednání před uzavřením smlouvy. Spotřebitel je chráněn dle ustanovení o prodeji zboží v obchodě od samotného počátku kontraktace.

Prodávající

V rámci ustanovení o koupě zboží v obchodě vždy na straně prodávající stojí podnikatel. Občanské zákoník nám v § 420 OZ udává definici podnikatele. Dle daného ustanovení se za podnikatele „považuje osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku“. Odstavec 2 uvedeného ustanovení nám stanovuji právní fikci, když se „pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 OZ za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele“ (v rámci zastoupení). Osoba podnikatele musí vystupovat při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti, jinak se neuplatní speciální úprava § 2158 an. OZ.

Neobvyklé plnění

Často podnikatelé zahrnují do kupních smluv i plnění, které druhé strana neočekává a ani o ně nemá zájem. Ustanovení § 2158 odst. 2 OZ dává povinnost taková ujednání zvláště ujednat. Samozřejmě ustanovení nebrání podnikateli poskytovat plnění kupujícímu zdarma – tzv. bonusová plnění. Pokud však nejsou součástí smlouvy, nemůže je kupující vynucovat po prodávajícím, je to pouhá dobrá vůle prodávající je poskytnout. Stejně tak nemůže prodávající vynucovat po kupujícím další platbu za bonusová plnění, ledaže dal kupující k těmto platbám výslovný souhlas, jak stanoví § 1817 OZ: „Podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas“.

Zda jde o plnění obvyklé či neobvyklé se musí posuzovat případ od případu. Za obvyklá lze považovat i například mletí masa ve specializované prodejně, kdy prodávající nemůže chtít po kupujícím další platby za takové plnění z jeho strany. Právě obvyklost plnění se vyznačuje tím, že je již zahrnuto v celkové ceně za plnění. Naproti tomu neobvyklé plnění (například dárkové zabalení) může být zpoplatněno, ale je nutné, aby si strany takové zpoplatnění zvláště sjednaly.

Převzetí věci kupujícím

Ustanovení § 2159 OZ vymezuje, kdy kupující převezme věc a co se stane, pokud k převzetí nedojde. Dodání znamená fyzické přemístění hmotné věci na místo, kde kupující může věc převzít. Kupující se ve smyslu § 2079 odst. 1 OZ prodávajícímu zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dané obecné ustanovení platí bez výjimek i v úpravě o koupi zboží v obchodě. K převzetí dochází nejčastěji přímo při prodeji, kdy kupující zaplatí kupní cenu a věc si převezme, prodávající mu ji odevzdá. Druhou možností je dodání věci na místo určeném kupujícím. Jen kupující má výlučné právo stanovit místo dodání věci, tímto projevem je poté vázán jak kupující, tak i prodávající. Prodávající projev vůle kupujícího ohledně místa dodání musí akceptovat, ledaže s ohledem na předmět koupě se jedná o zcela nepřiměřenou lokaci. Kupující se musí na místo jím určené dostavit včas a převzít věc. Převzetí věci je faktickým úkonem. Pokud tuto povinnost nesplní, mohou prodávajícímu vzniknout další náklady, které může žádat po kupujícím. Při dodání zboží je nutné uvést další důsledky s tím spojené, především poškození či zničení věci a nebezpečí nahodilé zkázy související s okamžikem nabytí vlastnického práva kupujícím. Kupující nabývá vlastnické právo ve smyslu § 2160 OZ převzetím věci. Zákonodárce tedy značně zvýhodnil postavení kupujícího tím, že pokud bude při dopravě věc zničena či i jen poškozena, bude oprávněný vůči škůdce prodávající, nikoli kupující. Kupující bude mít stále nárok na dodání bezvadné věci.

Může nastat situace, kdy kupující neposkytne potřenou součinnost a věc nepřevezme. Prodávající věc uskladní a za to mu ve smyslu § 2159 odst. 2 OZ náleží úplata. Úplatu si mohou strany sjednat sami, pokud tak neučiní, je povinen kupující zaplatit úplatu obvyklou. Kupující se tímto svým jednáním dostává do prodlení jako věřitel. Zde je nutné poukázat i na problematiku přechodu nebezpečí škody na věci. Pokud kupující nepřevezme věc, ačkoli mu s ní prodávající umožnil nakládat, přechází na něj ve smyslu § 2121 OZ nebezpečí škody na věci. Odlišné je to v případě věcí, které nejsou dostatečně oddělené. Dle § 2124 OZ přechází nebezpečí škody na věci určené podle druhu až poté, co bude věc dostatečně oddělena a odlišena od jiných věcí téhož druhu.

Nabytí vlastnického práva

Kupující nabývá k věci vlastnické právo převzetím koupené věci ve smyslu § 2160 odst. 1 OZ. Obecně je převod vlastnického práva upraven v § 1099 an. OZ, dle kterého „vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem“. V případě prodeje zboží v obchodě je stanovena zákonem úprava jiná a speciální v § 2160 OZ, která se použije přednostně. Pokud se jedná o samoobslužný prodej, kupující nabývá vlastnické právo až zaplacení kupní ceny ve smyslu ustanovení § 2160 odst. 2 OZ. Samoobslužný prodej je v různých aspektech odlišný od prodej běžného. Kupující sám zboží vyhledává a prohlíží si je, může však kdykoli v průběhu výběru věc vyměnit, nebo zcela vrátit, aniž by mu z toho vznikaly další právní povinnosti. Pokud by toto speciální pravidlo nebylo, nabýval by kupující vlastnické právo ihned po převzetí věci (jak stanoví § 1099 OZ), což by bylo v samoobslužném prodeji nesmyslné. Ustanovení § 2160 odst. 2 OZ ukládá kupujícímu povinnost nahradit případnou škodu, která by vznikla ještě před zaplacením kupní ceny (např. shodí z regálu vystavené zboží). Jde o obecnou povinnost nahradit škodu dle § 2894 an. OZ. Prodávající může věc kupujícímu odeslat, tyto vztahy se budou řídit obecnou úpravou o zásilkovém prodeji v § 2090 OZ a § 2091 OZ. „Má-li prodávající věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci“ ve smyslu § 2090 odst. 1 OZ. Kupujícímu tímto umožní prodávající uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci. U spotřebitelských smluv se zmiňované pravidlo uplatní jen pokud kupující určil dopravce. Dle odstavce dvě výše citovaného ustanovení je „v opačném případě věc kupujícímu odevzdána, až mu ji dopravce předá“.

Bezvadné plnění

Kupující má právo, aby věc jako předmět kupní smlouvy byla bez právních vad (§ 1920 OZ). Vady mohou spočívat zejména v nedostatečných vlastnostech, ve funkční nebo estetické vadnosti nebo nesouladu s právními předpisy. Prodávající je povinen dodat bezvadné plnění, věc tedy nesmí mít při předání vady, a to bez ohledu na to, zda prodávající o vadě věděl, nebo dokonce mohl a měl vědět, nebo zda tvrdí, že mu o vadě neřekl výrobce nebo že vadu způsobil výrobce. Bezvadná věc je věc v takové jakosti, jakou si strany ve smlouvě ujednaly. Jakýkoli rozpor s touto ujednanou jakostí je vadou. Pokud si vlastnosti neujednaly, musí mít věc vlastnosti obvyklé, tedy takové, jaké očekává průměrný spotřebitel. Pokud má věc vadu, kupující má práva z vadného plnění, a to dle zákonných nebo smluvních podmínek. Právo z vadného plnění však nemůže mít kupující, který vadu sám způsobil anebo před převzetím věci již věděl, že věc má vadu (§ 2170 OZ).

Ustanovení § 2161 odst. 1 OZ podává demonstrativní výčet čeho je prodávající vůči kupujícímu povinen:

1. Vlastnosti, které si strany ujednaly, nebo vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával

Kontraktační proces je z OZ založen na smluvní autonomii. Strany si sami dohodnout, jaké má mít věc vlastnosti, a to jakoukoli formou. Pokud se strany nedohodnou, vyžaduje se, aby věc měla vlastnosti, které prodávající popsal v různých veřejných vyjádřeních (reklamy, články), nebo aby se jednalo o vlastnosti, které kupující od věci rozumně očekával, zejména s ohledem na charakter dané věci.

1. Účel, který prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá
2. Jakost nebo provedení dle smluveného vzorku nebo předlohy

Ne vždy si kupující vybírá věci jen z okruhu nabízených věcí v prodejně. Často si také vybírá podle vzorků či předloh, např. vzorník barev. V daném případě musí věc odpovídat přesně tomu, podle čeho si kupující věc vybíral.

1. Odpovídající množství, míra nebo hmotnost

Zákon o ochraně spotřebitele v § 3 odst. 1 písm. a) uvádí, že prodávající je povinen prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů.

1. Požadavky právních předpisů

Vedle smluvených vlastností, musí mít věc i vlastnosti v souladu s právními předpisy, např. zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Podstatou výše zmíněného ustanovení je ochrana slabší strany (kupujícího).

„Pokud věc nemá vlastnosti stanovené v § 2161 OZ může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady“ (§ 2169 odst. 1 OZ). Další odstavce daného ustanovení specifikují, co může kupující požadovat a na co má právo. Prodávající odpovídá kujícímu za to, že věc nemá v době prodeje vady. Pokud se však vada objeví v prvních šesti měsících od koupě, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí (§ 2160 odst. 2 OZ). Jedná se o vyvratitelnou domněnku, kterou prodávající může vyvrátit.

Kontrola věci a předvedení funkcí

Kupující má vedle práva na bezvadnost věci, právo, aby věc byla před ním překontrolována nebo aby byly předvedeny její funkce, pokud to připouští povaha koupě (ve smyslu § 2162 OZ). Překontrolováním výrobku se předchází vadám, ať už kvantitativním (vady v hmotnosti) nebo kvalitativním (např. vady v jakosti). Jedná se o preventivní opatření vzniku odpovědnosti, zda škodu. V některých případech nebude možné provést překontrolování např. bez znehodnocení věci (uzavřený software v původním obalu). Pokud si i tak nechá kupující věc předvést a dojde k poškození obalu, nemá poté právo po prodávajícím požadovat jinou věc v neporušeném obalu. Překontrolování věci ale nemá vliv na případné povinnosti prodávajícího z vadného plnění dle § 2161 OZ. Stejně tak má preventivní charakter předvedení funkcí věci. Povinnost předvedení výrobku je stanovena rovněž zákonem o ochraně spotřebitele, který v § 15 odst. 1 stanoví, že pokud to „umožňuje povaha výrobku a forma prodeje, je prodávající povinen na žádost spotřebitele výrobek překontrolovat nebo předvést“. Obě povinnosti však musí umožnit povaha koupě.

Prodej věci s vadou nebránící její užívání

Je třeba uvést, že může existovat vada, která nebrání věc užívat. Danou problematiku upravuje ustanovení § 2164 OZ. Prodávající i kupující mohou mít zájem prodat či koupit věc, která je sice vadná, ale může být užívána k obvyklému určenému účelu. Prodávající ale při takovém prodeji musí splnit zákonem stanovené podmínky:

1. Prodávající má povinnost věc prodat za nižší cenu, kdy cena by měla odpovídat rozdílu mezi vadnou a bezvadnou věcí.
2. Prodávající má informační povinnost ve vztahu k prodávané věci za nižší cenu, co vyplývá jak z občanského zákoníku, tak i ze zákona o ochraně spotřebitele.

Kupující při koupi věci s vadou (pokud jsou splněny zákonné podmínky ze strany prodávajícího) nemůže po prodávajícím požadovat nároky z vadného plnění pro vadu, kvůli které byla snížena ceny věci [§ 2167 písm. a) OZ]. Kupující však má práva z vadného plnění, která se vztahují na všechny jiné vady mimo oznámenou vadu. Dle § 2170 OZ „má-li věc vadu, z níž je prodávající zavázán, a jedná-li se o věc prodávanou za nižší cenu nebo o věc použitou, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu“.

Doba trvanlivosti

„U zuživatelné věci se vyznačí doba nejkratší trvanlivosti, popřípadě, u věci podléhající rychlé zkáze, doba, po kterou lze věc použít“ ve smyslu § 2163 OZ. Občanský zákoník v ustanovení § 500 definuje zuživatelnou věc jako „movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení, je zuživatelná; zuživatelné jsou i ty movité věci, které náleží ke skladu nebo k jinému souboru, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou prodávány jednotlivě. Ostatní věci jsou nezuživatelné.“ Zuživatelné věci jsou nejčastěji potraviny. Jedná se o věci, které lze používat jen omezenou dobu, na tento fakt musí být kupující upozorněn vyznačením doby trvanlivosti. Prodávající má zvýšenou informační povinnost, kterou mu mimo jiné nařizuje i zákon o ochraně spotřebitele v § 9 odst. 1. Uvedené informace musí být srozumitelné a dobře viditelné.