Transmisse

Přechod dědického práva je dvojfázový a proto rozlišujeme mezi titulem a modem. V literatuře se někdy hovoří o vzniku a nabytí dědického práva. Otázka vzniku dědického práva (tj. titulu) úzce souvisí s institutem dědického nápadu. Dědické právo vzniká, pokud máme k dispozici platný dědický titul, zůstavil zemřel a zanechal po sobě pozůstalost. K nabytí dědického práva (tj. modu), ve smyslu získání dědictví do plné dispozice dědice, dochází až okamžikem soudního rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví v rámci pozůstalostního řízení.

Mezi těmito okamžiky však může nastat situace, že dědic zemře předtím, než dojde k vydání soudního potvrzení. Právě tyto případy řeší institut transmisse. Do práv původního zůstavitelova dědice (tzv. transmitenta) vstupuje dědic zemřelého dědice (tzv. transmissar), popř. dědicové. K transmissi však dochází pouze tehdy, pokud zůstavitel nestanovil dědici náhradníka nebo pokud zemřelý dědic dědictví odmítl. Ustanovení § 1488 OZ pamatuje právě na případ transmisse a stanoví, že transmissarovo právo odmítnout dědictví nezanikne dříve, než tomuto transmissarovi uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po transmitentovi. Jedná se o lhůtu hmotněprávní.

Př. Zůstavitel A umřel 1. října a svým testamentem povolal k dědění dědice B. Dědic B (transmitent) byl 10. října vyrozuměn soudem o tom, že může odmítnout dědictví, zemřel však náhle 20. října, aniž dědictví odmítl. Jelikož dědic B neměl stanoveného náhradníka, přechází dědické právo (transmisse) na dědice B (transmitent), kterým je dědic C (transmissar). Nebýt ustanovení § 1488 OZ byl by poslední den lhůty pro odmítnutí dědictví po zůstaviteli A 10. listopad, zmíněné ustanovení však tuto lhůtu posouvá. Nejpozději může dědic C tedy odmítnout dědictví po zůstaviteli A až poslední den lhůty, kdy může odmítnout dědictví po transmitentovi B.