Statusové dělení základních práv
Statusové dělení je zavedené prof. Jellinkem. Tento způsob členění spočívá v dělení jednotlivých práv a svobod podle jejich statusu. Tyto statusy (stavy) vyjadřuji pozici, ve které se člověk vůči státu nachází.
Se statusovým členěním základních práv souvisí negativní a pozitivní závazky.
Negativní závazky znamenají povinnost státu zdržet se zásahu do osobní sféry člověka (jednotlivce). Tyto práva jsou starší a souvisí s první generaci lidských práv. Negativní závazky spočívají v tom, že stát neprovádí na tomto úseku žádnou regulační činnost, jeho konání spočívá v zdržení se zásahu do základních práv, respektování ZP a nečinnosti v oblasti ZP.
Pozitivní závazky představují nároky jedince na nějaké aktivní konání ze strany státu.
Status negativus
Představuje určitou izolovanou autonomii, do které stát nezasahuje. Tento status spočívá v poskytnutí absolutní svobody od státu a jeho případných zásahu.
Status positivus
Jedná se o jakési pozitivní plnění, které je uskutečňováno ze strany státu. Nejedná se tedy o negativní volnost od státu jako v předchozím statusu, nýbrž o aktivní výkony ze strany státu.
Status activus
Vyjadřuje status aktivního občana. Práva, jež se vážou na tento status jsou politického charakteru a tykají se participace na správě veřejných záležitosti.
- ↑ BARTOŇ, Michal a kol. Základní práva. Praha: Leges, 2016, 608 s.