Soud v trestním řízení

Úkoly trestních soudů

Soud je vedle státního zástupce a policejního orgánu orgánu jedním z orgánů činných v trestním řízení. Hlavním úkolem soudu v trestním řízením je rozhodnout o vině a trestu. Rozhodovat může pouze soud, který je nezávislý, zákonem zřízený a věcně a místně příslušný. Soud svou rozhodovací pravomoc realizuje prostřednictvím nezávislých a nestranných soudců, kteří jsou k posuzování konkrétních věcí určováni dle předem stanovených pravidel.

Soustava trestních soudů

Soustavu soudů v trestních věcech tvoří:

• Okresní soudy (okresními soudy se rozumí též obvodní soudy v Praze a městský soud v Brně)

• Krajské soudy (krajským soudem se rozumí také městský soud v Praze)
• Vrchní soudy
• Nejvyšší soud

Pravomoc a působnost trestních soudů

S činností soudů souvisí vymezení jejich pravomocí. Pravomocí soudů se rozumí právní prostředky, jimiž soudy disponují. Je to souhrn oprávnění jim přiznaným k tomu, aby byly schopny vést soudní řízení dle zákona, vydat závazné rozhodnutí o vině a trestu v dané trestní věci a toto rozhodnutí následně vykonat, je-li to třeba. Působností se rozumí okruh právních vztahů, v nichž soudy mohou tyto prostředky užívat. Jde o územně, funkčně a osobně vymezený rozsah záležitostí.

Příslušnost trestních soudů

Pravidla pro určování příslušnosti soudu stanovují, který konkrétní soud věc projedná a rozhodne. Je-li dána příslušnost více soudů zároveň, řízení koná ten soud, u kterého státní zástupce podal obžalobu, návrh na potrestání nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TŘ“) rozlišuje příslušnost věcnou, místní a funkční.

Věcná příslušnost

Věcná příslušnost určuje stupeň soudu, který je povinen danou věc rozhodnout. Hierarchicky nejnižším soudem rozhodujícím v trestních věcech je okresní soud. TŘ v § 16 stanovuje, že v trestních věcech je řízení v prvním stupni vedeno před okresním soudem, pokud tento zákon nestanoví jinak. Toto ustanovení se uplatní i v řízení proti mladistvým a právnickým osobám. Výjimky z tohoto pravidla pak stanovuje § 17 TŘ, který obsahuje výčet trestných činů, o kterých v prvním stupni rozhoduje krajský soud. Jedná se o takové trestné činy, za jejichž spáchání stanoví trestní zákoník trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo takové, za které lze uložit výjimečný trest. Dále stanovuje výčet trestných činů, o kterých rozhoduje krajský soud. Tento výčet cílí jak na jednotlivé trestné činy, tak na způsob spáchání činu. Jedná se například o trestné činy zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, trestné činy spáchané prostřednictvím investičních nástrojů či trestné činy související s terorismem.

Funkční příslušnost

Funkční příslušnost je druhem věcné příslušnosti a určuje stupeň soudu v závislosti na procesním stádiu. Krajské soudy jako soudy druhého stupně rozhodují především o odvoláních podaných proti rozsudkům okresních soudů a stížnostech proti jejich usnesením. Vrchní soudy jako soudy druhého stupně plní tutéž funkci vůči rozhodnutím krajských soudů, které rozhodovaly v prvním stupni. Nejvyšší soud rozhoduje ve třetím stupni o dovoláních a stížnostech pro porušení zákona.

Místní příslušnost

Trestní řád

Pravidla pro určení místní příslušnosti stanovují, který konkrétní soud z věcně příslušných okresních nebo krajských soudů věc projedná a rozhodne v prvním stupni. Základní pravidlo z § 18 TŘ zní, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Toto kritérium má přednost před kritérii ostatními. Místem spáchání trestného činu se rozumí to místo, na kterém pachatel uskutečnil protiprávní jednání, kterým naplnil znaky skutkové podstaty některého trestného činu. Místem spáchání trestného činu, pro jehož spáchání bylo naplněno více alternativních znaků jedné skutkové podstaty, je každé místo, kde došlo ze strany pachatele k naplnění kteréhokoliv z těchto znaků. Místní příslušnost více soudů je dána, pokud místo, kde pachatel uskutečnil protiprávní jednání a místo, kde nastal následek či účinek tohoto jednání, nejsou totožné. Věc pak projedná ten soud, u kterého státní zástupce podá obžalobu.

U distančních deliktů je za místo spáchání považováno jak místo, kde došlo k vykonání trestné činnosti, tak místo, kde nastal následek. Řízení pak koná ten soud, u něhož podal státní zástupce obžalobu.

Místem spáchání omisivního deliktu je místo, kde mělo dojít k jednání i místo, kde se pachatel zdržoval v době, kdy byl povinen konat.

Pro pokračující, trvající a hromadné trestné činy platí pravidlo, že místem spáchání trestného činu jsou všechna místa, v nichž došlo k naplnění skutkové podstaty.

Pokud se nepodaří zjistit, kde byl trestný čin spáchán nebo byl-li trestný čin spáchán v cizině, místní příslušnost soudu se určí dle toho, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Tato hlediska jsou navzájem rovnocenná a není mezi nimi vztah speciality či subsidiarity. Za místo, kde obviněný bydlí, se považuje místo, kde má faktické bydliště. Místem pracoviště je konkrétní místo výkonu práce obviněného, nikoliv sídlo jeho zaměstnavatele. Místem, kde se obviněný zdržuje, je zejména místo, kde obviněný fakticky přechodně pobývá, aniž by se jednalo o místo, kde obviněný bydlí. Pokud se obviněný střídavě zdržuje na více místech, je místně příslušný ten soud, který státní zástupce zvolil pro podání obžaloby.

Podpůrné kritérium určení místní příslušnosti soudu obsahuje poslední věta § 18 TŘ, která stanovuje, že pokud není možné uplatnit žádné z předchozích hledisek, místně příslušný k projednání a rozhodnutí je ten soud, v jehož obvodu vyšel trestný čin najevo. Takovýmto soudem je soud, v jehož obvodu se některý z orgánů činných v trestním řízení poprvé dozvěděl o spáchání trestného činu. Vyjitím najevo není myšlen okamžik zahájení trestního stíhání.

Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže

Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSM“) obsahuje zvláštní úpravu místní příslušnosti. V ustanovení § 37 ZSM je zakotveno pravidlo, že řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí a nemá-li stálé bydliště, soud v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Nelze-li takové místo určit nebo je-li v zahraničí, řízení se povede před soudem pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno. Jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo.

Výjimkou z pravidel o místní příslušnosti je situace, kdy, je-li to nezbytné pro prospěch mladistvého, lze věc postoupit jinému soudu, u něhož je řízení s ohledem na zájmy mladistvého nejúčelnější.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů taktéž obsahuje vlastní zvláštní úpravu místní příslušnosti. Prvotním určovacím kritériem je místo spáchání činu. Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v zahraničí, užije se kritérium sídla právnické osoby. Alternativně lze příslušnost určit dle obvodu soudu, v němž má právnická osoba podnik nebo organizační složku, pokud se jedná o právnickou osobu se sídlem v cizině. Zbytkové kritérium stanovuje místní příslušnost soudu dle místa, kde čin vyšel najevo.

Delegace

Od stanovených pravidel pro určení místní příslušnosti soudu se lze ve výjimečných případech odchýlit pomocí institutu odnětí a přikázání věci. Takto lze učinit z důvodu rychlosti, hospodárnosti, vhodnosti řízení k projednání v řízení společném či vyloučení všech soudců místně příslušného soudu z projednávání věci. O delegaci rozhodne nejblíže společně nadřízený soud.

Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení

K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Soud, u něhož státní zástupce podal návrh, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.

Obsazení trestních soudů

Složení senátů

V trestním řízení rozhoduje soud zásadně v senátu, nejde-li o prvostupňové rozhodnutí soudu v přípravném řízení - tam rozhoduje soudce. Okresní soudy rozhodují zásadně v senátech, které se skládají z předsedy senátu (tím může být pouze soudce) a dvou přísedících. Výjimkou je řízení před samousoudcem, jakožto samostatný typ trestního řízení, který je upraven v § 314a a násl. TŘ. Krajské soudy rozhodují taktéž v senátech. Jedná-li se o prvostupňové řízení, složení senátu je následující: předseda (může jím být pouze soudce) a dva přísedící. Ve všech ostatních případech je senát složen z předsedy senátu a dvou soudců. Vrchní soudy rozhodují v senátech, které se skládají z předsedy senátu a dvou soudců. Nejvyšší soud také rozhoduje v senátu složeném z předsedy senátu a dvou soudců. Pokud se takovýto senát chce odchýlit od dříve vysloveného právního názoru Nejvyššího soudu, může věc postoupit velkému senátu trestního kolegia, který se skládá z předsedy senátu a osmi soudců.

Vyloučení soudce z úkonů trestního řízení

Možnost vyloučení soudce z úkonů trestního řízení je jednou ze záruk nestrannosti trestního řízení, která je součástí práva na spravedlivý proces. Vyloučen může být soudce i přísedící. Soudce či přísedící vystupující v trestním řízení nesmí být ve věci přímo či nepřímo zainteresován. Pro vyloučení postačí i pouhá pochybnost o nepodjatosti.

Tato pochybnost se může zakládat na poměru soudce nebo přísedícího:

a) k věci - případy, kdy soudce byl svědkem trestného činu či dokonce poškozeným,

b) k jinému orgánu, který je v řízení činný - například příbuzenský poměr k policistovi,

c) k některé osobě, jíž se úkon trestního řízení přímo dotýká - k pachateli, poškozenému, jejich obhájcům, ke státnímu zástupci nebo zmocněnci atd.

Dalším důvodem pro vyloučení je fakt, že soudce či přísedící v předchozích stádiích řízení v téže věci vykonával určitou funkci. Touto funkcí může být funkce obhájce, státního zástupce, policejního orgánu atd. Soudce, který se účastnil rozhodování v prvním stupni, je vyloučen z rozhodování ve stupni druhém. To neplatí v případe rozhodování o obnově řízení, v řízení obnoveném a v případě nového rozhodování o věci, které bylo nařízeno odvolacím soudem nebo Nejvyšším soudem. Rozhodnutí o vyloučení je možno učinit na návrh i bez návrhu. Rozhodováno je usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. Stížnost nemá odkladný účinek.

Společné řízení

Věci, které spolu souvisejí, mají být projednány ve společném řízení. Smyslem spojení věcí do jednoho řízení je zejména hospodárnost a efektivita řízení. Rozlišujeme souvislost objektivní a subjektivní. Objektivní souvislostí se rozumí situace, kdy trestné činy několika osob mají vzájemný vnitřní vztah. Subjektivní souvislostí se rozumí vícečinný souběh. Věcně příslušný ke společnému řízení je krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů. Místně příslušný je ten soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

Seznam použitých zdrojů

• DRAŠTÍK, Antonín, FENYK, Jaroslav a kol. Trestní řád. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kliwer ČR, a.s., 2017, 1412 s.
• JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní. 4 vydání. Praha: Leges, 2016, 848 s.
• FENYK, Jaroslav, CÍSAŘOVÁ, Dagmar, GŘIVNA, Tomáš a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019,928 s.
• ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, 4720 s.
• ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, 992 s.