Rozpočtové právo
Rozpočet je důležitým článkem rozpočtové soustavy. Jedná se o dokument, který je schvalován zákonodárným orgánem státu a současně stanovuje předpokládané příjmy a výdaje daného státu na následující rok. Státní rozpočet je plán finančního hospodaření státu, který má zajišťovat ekonomické, politické a sociální funkce státu. Můžeme tedy říci, že se jedná o ekonomický nástroj, který slouží k rozdělování národního důchodu.[1]
Státní rozpočet se schvaluje každý rok, a to formou zákona, kdy tento zákon prochází běžným legislativním procesem. Úkolem státního rozpočtu je vytvořit finanční plán k tomu, aby byly peněžní prostředky státu v následujícím roce přerozdělovány na určité úkoly státu. Státní rozpočet je peněžním fondem, který shromažďuje rozpočtové příjmy státu k tomu, aby mohly být tyto příjmy dále použity ke krytí výdajů státu a jeho funkcí. Pro tento druh rozpočtu je charakteristická jeho nenávratnost, nedobrovolnost a neekvivalence, kdy jsou nenávratně využívány příjmy a výdaje pro potřeby státu.[2]
Funkce rozpočtu
Fiskální funkce – je to původní funkce, která zajišťuje, aby do státního rozpočtu směřovalo dostatečné množství finančních prostředků (především daňové výnosy), které následně budou sloužit k zabezpečení a plnění úkolů státu.
Alokační funkce – tato funkce spočívá v rozdělování peněžních prostředků, a to podle potřeb hospodářského rozvoje státu, s cílem efektivního plnění funkcí státu.
Redistribuční funkce – funkce, která ovlivňuje důchodovou situaci obyvatelstva tím, že rozděluje národní důchod podle potřeb ve společnosti, je to snaha o zmírnění nerovností ve společnosti.
Stabilizační – tato funkce představuje snahu o stabilní vývoj ekonomiky státu.
1.1 Rozpočtové právo
Rozpočtové právo je právem veřejným a řadíme ho do subodvětví fiskální části finančního práva. Je pro něj tedy typická jeho nadřazenost s ohledem na ostatní subjekty práva. S rozpočtovým právem souvisí vývoj hospodaření na předmětném území a také vývoj rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů státu.
Můžeme říct, že soustavu veřejných rozpočtů, jejich obsah, fondovní hospodaření, rozpočtový proces a s tím související vztahy, které vznikají při rozdělování a používání peněžních prostředků, upravuje rozpočtové právo na základě příslušných právních norem.[3] Rozpočtové právo ve své podstatě tvoří celý sektor veřejných financí, kdy dochází k regulaci těchto financí a s nimi spojených institucí a subjektů. Mrkývka[4] ve své publikaci do rozpočtového práva řadí:
- pravidla veřejného finančního hospodářství, na kterých je závislý systém veřejných peněžních fondů a subjektů sektoru veřejných financí,
- pravidla regulace rozpočtových vtahů, které jsou realizovány od alokace peněz ve veřejných peněžních fondech k jejich přerozdělování a k následnému použití ve formě veřejných výdajů,
- pravidla plánování a tvorby veřejných rozpočtů ve formě normativních právních aktů,
- pravidla existence a fungování systémů kontroly v této oblasti (finanční kontrola),
- pravidla fungování dluhové služby, spravování veřejného dluhu a sanace veřejných financí.
Určité změny v oblasti rozpočtového práva se uskutečnily v momentě, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. ČR musela začít reagovat na to, že je třeba regulovat a kontrolovat i hospodaření s finančními prostředky, které byly získány z evropských fondů nebo z jiných mezinárodních nebo nadnárodních institucí.
1.1 Rozpočtová soustava
Rozpočtovou soustavou se rozumí systém rozpočtových orgánů a institucí, které mají na starost vytváření a rozdělování veřejných finančních prostředků. Součástí rozpočtové soustavy je i kontrola plnění veřejných rozpočtů, kdy je zkoumáno, zda se peněžní prostředky dostaly tam, kam se dostat měly. Rozpočtovou soustavu tvoří státní rozpočet spolu s rozpočty krajů, obcí, státních fondů a rozpočet Evropské unie. Rozpočtovou soustavu také tvoří orgány, které zajišťují a účastní se celého rozpočtového procesu, a i orgány kontrolní.[5]
Společné rysy veřejných rozpočtů:
- společná právní úprava v základních otázkách,
- společná vnitřní struktura, která je určena rozpočtovou skladbou,
- shodné základní zásady ohledně pravidel hospodaření,
- právní ochrana přen neoprávněným použitím nebo zdržením rozpočtových prostředků,
- povinnost strpět kontrolní dozor.
Právní normy upravující rozpočtové hospodaření:
- zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů,
- zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů,
- zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územních samosprávných celků a některým státním fondům,
- zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů,
- každoročně přijímaný zákon o státním rozpočtu na příslušný rok.
1.1 Rozpočtový proces
Rozpočtový proces obsahuje postupy činností a prací, podle kterých se má řídit celoroční činnost související s rozpočtovým hospodařením. Jde tedy o postupy, jak rozpočet vzniká, realizuje se a bilancuje v závěrečném účtu. Tento proces Mrkývka[6] rozděluje na tři etapy rozpočtového roku.
1. etapu tvoří – proces sestavování, schvalování, publikace, rozepisování rozpočtu (kapitol), rozpočtové provizorium,
2. etapu tvoří – proces hospodaření podle rozpočtu, kontrolní proces, změny rozpočtu,
3. etapu tvoří – proces sestavování závěrečného účtu, schvalování závěrečného účtu.
Celý rozpočtový proces má nastavena jasně daná pravidla, a to z důvodu, aby mohl vyhovovat účelu, pro který byl vytvořen. Je také nutné, aby se těmito pravidly řídily i subjekty, které hospodaří s rozpočtovými prostředky, tato pravidla jsou označována jako rozpočtové zásady.[7]
Zásady rozpočtového procesu:[8]
- zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu,
- zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu,
- zásada účelovosti,
- zásada úplnosti a jednotnosti,
- zásada dlouhodobé vyrovnanosti,
- zásada publicity.
Těmito zásadami se řídí rozpočtový proces ve všech svých fázích.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
- ↑ BAKEŠ, M. Finanční právo. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 83.
- ↑ MARKOVÁ, H.; BOHÁČ R. Rozpočtové právo. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 3.
- ↑ MARKOVÁ, H.; BOHÁČ R. Rozpočtové právo. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 41-42.
- ↑ MRKÝVKA, P. Propedeutika finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 113-114.
- ↑ Tamtéž, s. 296-297.
- ↑ MRKÝVKA, P. Propedeutika finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 118.
- ↑ BAKEŠ, M. Finanční právo. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 129.
- ↑ MRKÝVKA, P. Finanční právo a finanční správa. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 372.
