Prohlášení viny

Institut prohlášení viny byl zaveden do českého právního systému zákonem č. 333/2020 Sb., když došlo v přidání ustanovení § 206a, § 206b, § 206c, § 206d TŘ, co se týká procesního postupu. Dále byl tento institut vtělen také to TZ jako úpravy hmotného práva pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, když nově v § 58 odst. 2 TZ najdeme prohlášení viny jako jednu z možností forem spolupráce pachatele trestného činu během trestního řízení. Zákonná úprava právě touto změnou nově počítá s tím, že institut prohlášení viny může být důvodem, aby došlo rozhodnutím soudu ke snížení trestu, ačkoli samotnou úvahu, zda prohlášení viny v konkrétním případě je okolností pro využití nižší trestní sazby, ponechává soudu.

Problematické u prohlášení viny může být, když v ustanovení § 206c odst. 1 TŘ je uvedeno, že obžalovaný prohlášením viny ze spáchaného skutku musí také souhlasit s právní kvalifikací daného skutku, aby soud mohl uznat toto prohlášení viny.

Prohlášení viny bylo možné za předchozí právní úpravy zaměňovat s institutem doznání obviněného, kterým došlo k prohlášení o spáchání skutku, ze kterého je obviněn a označení určitých skutečností za nesporné. Znatelný rozdíl mezi těmito instituty je tedy v tom, že nyní u prohlášení viny musí obžalovaný souhlasit s právní kvalifikací skutku, když v případech, kdy není zastoupen a ani nemá potřebné vzdělání, souhlasí s takovou kvalifikací, kterou státní zástupce uvede v obžalobě a v budoucnu se proti rozsudku nemůže bránit v otázce prohlášení viny. Neboť toto prohlášení po jeho uvedení, pokud bude přijato soudem, již nelze odvolat, jak uvádí § 206c odst. 7 TŘ. S tím souvisí i to, že pro prohlášení viny soud nebude provádět dokazování v tom rozsahu, který pokrývá prohlášení obžalovaného. Je ovšem potřeba upozornit, že pokud by došlo k prohlášení viny a s tím odsouhlasení právní kvalifikace skutku bez přítomnosti zástupce, obžalovaným bez hlubší znalosti práva, může se na ono prohlášení nahlížet jako na způsobilý souhlas nekvalifikovaného.

U tohoto institutu zákon přímo upravuje časový úsek trestního řízení, kdy je možné prohlášení viny učinit. Tímto okamžikem je počátek hlavního líčení, kdy k později učiněnému prohlášení viny soud již nebude přihlížet, neboť by ho nemohl přijmout. Toto časové ohraničení mělo vliv na řízení, která již probíhala v době nabytí účinnosti novelizace TŘ, neboť trestní řízení (procesní úkony) se řídí zákonem účinným v době jejich provádění. K tomu se vyjádřil Vrchní soud v Praze v rozhodnutí 3 To 53/2020, v tomto řízení rozhodoval o odvolání státního zástupce a obžalovaného, který využil zavedení institutu prohlášení viny s možnost snížení trestní sazby. Hlavní líčení před soudem prvního stupně probíhalo v době před účinností novelizace TŘ a odvolací řízení již v účinnosti zákona č. 333/2020 Sb., když obžalovaný v odvolacím řízení prohlásil svoji vinu s možností uložení příznivějšího trestu. Vrchní soud vyhověl odvolání obžalovaného a dovodil, že nelze bránit obžalovanému ve využití institutu prohlášení viny v odvolacím řízení za podmínky, kdy toho nemohl využít na počátku hlavního líčení, které probíhalo za účinnosti zákona před zavedením prohlášení viny a rozhodl o uložení mírnějšího trestu než, který uložil soud prvního stupně. Ke stejnému názoru došel i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 8 Tdo 258/2021, ve kterém se zabýval dovoláním státního zástupce proti výše uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a předmětné dovolání zamítl.