Prameny ústavního práva ČR
Obsah
Vymezení pramenů ústavního práva
Česká republika a její prameny práva spadají do kontinentálního právního systému, což určuje charakter ústavního práva. Pramenem ústavního práva ČR je každý právní předpis, smlouva nebo nález Ústavního soudu, který obsahuje pravidla chování subjektů ústavního práva v právních vztazích, které jsou předmětem regulace ústavního práva.[1]
Prameny ústavního práva[1]
Nejdůležitějším pramenem ústavního práva je ústavní pořádek České republiky, který se (podle čl. 112 odst. 1 Ústavy[2]) skládá z:
- Ústavy
- Listiny základních práv a svobod
- ústavních zákonů přijatých podle této Ústavy
- ústavních zákonů Národního shromáždění Československé republiky
- ústavních zákonů Federálního shromáždění Československé socialistické republiky
- ústavních zákonů České národní rady upravujících státní hranice České republiky
- ústavních zákonů České národní rady přijatých po 6.6.1992
Dalším pramenem ústavního práva jsou zákony, například volební zákony, zákon o státních symbolech České republiky či zákon o postavení cizinců.
Ústavní pořádek ani zákony nejsou prameny výlučně ústavního práva, ale mohou být i prameny práva jiných právních odvětví.
Podzákonné předpisy se pouze obtížně mohou řadit do pramenů ústavního práva kvůli samotné povaze ústavního práva. Ústavní právo má totiž za cíl omezení nositele státní moci a vytvoření autonomních prostorů pro jednotlivce.
Smlouvy také mohou být pramenem ústavního práva, zejména smlouvy, které se zabývají otázkami, které jsou předmětem ústavního práva a smlouvy podle čl. 10 Ústavy[2] , tedy vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána.
Soudní rozhodnutí v České republice nejsou pramenem práva, ovšem u nálezů Ústavního soudu je situace jiná, protože působí erga omnes (podle čl. 89 odst. 2 Ústavy[2]). Nicméně z povahy věci plyne, že pouze nálezy Ústavního soudu, kterými se ruší neústavní právní předpisy, se stávají prameny ústavního práva.
Pramenem práva nejsou obyčeje, parlamentní zvyklosti, literatura či rozum.
Prameny ústavního práva v souvislosti s jinými normativními systémy[1]
Právní normy ústavního práva úzce souvisí s jinými normativními systémy, kdy se předpokládá použití jiných sankčních systémů. Společenské vztahy jsou totiž ovládány především právními normami, ale právo nedokáže reagovat na všechny společenské vztahy, a tudíž jsou regulovány i normami etickými či sociálními. S tím souvisí i fakt, že se právní normy často dovolávají mravnosti, morálky či slušnosti.
Použitá literatura
- ↑ 1,0 1,1 1,2 FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. vyd. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2011, 370 s. ISBN 978-80-904083-8-8.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20.10.2017].
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
