Právo na informace o životním prostředí

Povinností příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků by měla být snaha přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, šetrné hospodaření s přírodními zdroji, povinností orgánů územního plánování a ochrany přírody a krajiny pak zajistit uchování a reprodukci přírodního bohatství a vytvořit základy pro mnohostranné využívání krajiny. Pro tuto oblast je typické, že zásah do životního prostředí často dopadá na široký okruh subjektů. Na rozdíl od ostatních oblastí zde často není jednoduché jasně určit konkrétní hranice odlišující zásah do práva konkrétního subjektu, a proto je obtížné určit, kdo je oprávněn se proti plánovaným či uskutečněným zásahům do životního prostředí bránit. I to je důvod, proč se v této oblasti uplatňuje princip, podle nějž jsou k uplatňování právních postupů a argumentů ve prospěch ochrany životního prostředí oprávněny specializované subjekty, zejména spolky. Typickým nezákonným postupem úřadů je časté odmítání podání spolků, jehož obsahem jsou i hmotněprávní námitky, s odůvodněním, že spolky jsou oprávněny pouze k hájení procesních práv. Tento názor byl však již judikaturou soudů překonán, kdy NSS od roku 2015 opakovaně judikuje, že spolky mohou namítat jak hmotněprávní, tak procesní stránku věci.