Právní normy s neklasickou strukturou

Z Iurium Wiki

Neklasické právní normy neboli normy s neklasickou právní strukturou se nedají členit na hypotézu, dispozici a sankci. Pokud norma obsahuje jen některé z prvků (například jen dispozici a sankci), stále se jedná o normu s klasickou strukturou.

Blanketové a odkazující normy

Oba typy norem, blanketová i odkazující, odkazují na jiné právní normy. Podle Harvánka patří mezi normy s klasickou strukturou a řadí je do kategorie norem rozdělovaných dle použité legislativní techniky.[1] Podle Gerlocha[2] i podle Macháče a Škopa[3] se pak řadí mezi zvláštní normy s neklasickou strukturou. Blanketové normy obsahují neurčitý odkaz; zmocňují jiný orgán k vydání právní normy. Norma vyšší právní síly tak umožní vznik nižší právní síly – například blanketová norma na zákonné úrovni dá vzniknout odvozenému podzákonnému předpisu.[4] Odkazující normy odkazují na konkrétní normu, paragraf nebo právní předpis.

příklady blanketových norem

§ 21 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát právně jedná.[5]

§ 23 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů: Ministerstvo financí upraví vyhláškou tvorbu a způsob užívání fondu kulturních a sociálních potřeb.[6]

příklady odkazujících norem

§ 23 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů: Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. b), § 4 až 5a, § 9, § 10 odst. 1 a 3, § 14a a 17, pokud jde o prodej výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví, provádějí krajské hygienické stanice.[7]

§ 115 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrtí způsobem podle § 113, platí, že s provedením pitvy nebo s takovým použitím svého těla souhlasí.[8]

Kompetenční a definiční normy

Kompetenční a definiční normy řadí pod normy s neklasickou strukturou Gerloch[9], zatímco Harvánek[10], Macháč a Škop[11] je zařadili pod normy klasické. Definiční normy stanovují právní definice různých společenských situací a pojmů. Kompetenční normy určují rozsah pravomocí a působnosti orgánů moci veřejné.[12]

příklady kompetenčních norem

§ 7 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů: Zřizuje se Národní bezpečnostní úřad jako ústřední správní úřad pro oblast ochrany utajovaných skutečností.[13]

§ 8 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů: Úřad je oprávněn využívat informace z evidencí Ministerstva vnitra a z evidence Policie České republiky, získávat potřebné informace u orgánů státu a organizací v rozsahu nezbytném pro plnění úkonů podle odstavce 1, vyžadovat opis z evidence Rejstříku trestů pro potřeby bezpečnostní prověrky, sdružovat údaje z evidencí, vést bezpečnostní spis k navrhované osobě a spis o bezpečnostní prověrce organizace.[14]

příklady definičních norem

§ 121 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníkům věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem trvale užívány. Příslušenstvím pohledávky jsou úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.[15]

§ 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.[16]

Kolizní a cílové (finální, teleologické) normy

Kolizní normy odstraňují kolizi mezi dvěma a více normami. Ve vnitrostátnímu právu jde nejčastěji o kolize mezi normami soukromého práva (například občanskoprávní či pracovní vztahy), v mezinárodním právu pak o kolizi například mezi dvěma národními právními řády. Teleologické normy neobsahují vlastní práva a povinnosti či jejich regulaci, ale pouze cíl, kterého je třeba dosáhnout, jedná se tedy o stanovení konečného cíle, a proto bývají někdy nazývány jako normy cílové.[17]

příklady kolizních norem

§ 14 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů: Právní poměry vzniklé z jednostranných právních úkonů se řídí právním řádem státu, v němž má dlužník bydliště (sídlo).[18]

§ 17 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů: Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti.[19]

příklady teleologických norem

§ 196 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů: Činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace.[20]

oddíl III čl. 69 zákona č. 7/1995 Sb., Evropská dohoda zakládající přidružení mezi ČR a ES: Smluvní strany uznávají, že důležitou podmínkou pro ekonomické zapojení ČR do Společenství je sbližování stávajících a budoucích právních předpisů ČR s právními předpisy Společenství. ČR vyvine úsilí k zajištění postupné slučitelnosti jejich právních předpisů s právními předpisy Společenství.[21]

  1. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 166-168.
  2. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 60-61.
  3. ↑ Macháč, P. a Škop, M. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 95-97.
  4. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 61.
  5. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 166.
  6. ↑ Macháč, P. a Škop, M. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 97.
  7. ↑ Macháč, P. a Škop, M. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 97.
  8. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 167.
  9. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 63-65.
  10. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 168-169.
  11. ↑ Macháč, P. a Škop, M. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 94-95.
  12. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 63.
  13. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 64.
  14. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 65.
  15. ↑ Macháč, P. a Škop, M. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 97.
  16. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 169.
  17. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 172-173.
  18. ↑ Macháč, P. a Škop, M. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 97.
  19. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 172.
  20. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 173.
  21. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 74.
Autoři článku: Aternb (Anna Ternbachová)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Právní_normy_s_neklasickou_strukturou&oldid=217467“