Pojem a formy diskriminace

Pojem dikriminace

Pojem diskriminace má původ v latinském slově discriminare, což je výraz pro odlišování, rozlišování a rozdělování. V českém právu je pojem diskriminace užíván v negativním významu, chápe se tedy přímo jako rozlišování, které je vadné morálně a zároveň je také protiprávní, a to na úrovni práva ústavního, evropského či mezinárodního. Jelikož nestejné zacházení může být v určitých případech legitimní, hovoříme-li o nerovném zacházení, myslíme tím nestejné zacházení, které současně porušuje princip rovnosti, tedy zacházení diskriminační. Základní dělení forem diskriminace je rozdělení na diskriminaci přímou a nepřímou.

Diskriminace přímá

Antidiskriminační zákon (ADZ) vymezuje přímou diskriminaci v §2 odst. 3 jako ,, jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry, či světového názoru.''

Přímá diskriminace v judikatuře ESLP

V rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) můžeme nalézt řadu rozhodnutí, které se svým obsahem vztahují k zákazu diskriminace podle čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva). Avšak ne všechna rozhodnutí pracují se stejně zformulovaným testem přímé demokracie. V zásadě lze ale dovodit, že musí jít o: 1) odlišné zacházení, 2) ve srovnatelné situaci, 3) ze zakázaného důvodu, 4) pro které chybí objektivní a rozumné odůvodnění.

Test přímé diskriminace vymezený Ústavním soudem ČR

posuzujeme zda:

1. jde o srovnatelného jedince, či skupiny?
2. je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů?
3. je odlišné zacházení stěžovateli k tíži?
4. je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tzn. a) sleduje legitimní cíl a zároveň b) je přiměřené?

Prvky přímé diskriminace

- určují to, jaké jednání můžeme označit za přímou diskriminaci

1. odlišné zacházení
2. ve srovnatelné situaci
3. ze zakázaného důvodu
4. k tíži jednotlivce
5. nelze ospravedlnit legitimním cílem ani přiměřeností odlišného zacházení ve vztahu k tomuto cíli

Diskriminace nepřímá

Koncept má původ v rozhodnutí Nejvyššího soudu USA Griggs v. Duke Power Co. z roku 1971. Před tímto rozhodnutím byla jedinou uznanou formou nerovného zacházení, výše zmíněná, diskriminace přímá. V evropském právu byl postup nepřímé diskriminace využit v až roce 1986 v rozsudku Evropského soudního dvora.

ADZ stanovuje v §3 odst. 1, že ,,nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v §2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním''.

Prvky nepřímé diskriminace

- určují to, jaké jednání můžeme označit za nepřímou diskriminaci

1. zacházení,
2. založené na neutrálním kritériu, ustanovení nebo praxi,
3. které vede ke znevýhodnění osoby,
4. z některého zakázaného důvodu,
5. zacházení nelze odůvodnit legitimním cílem nebo prostředky k dosažení daného cíle jsou nepřiměřené.

Pro Českou republiku je v ohledu nepřímé diskriminace významné rozhodnutí ESLP, rozsudek velkého senátu D.H. proti České republice (2007). V tomto případě byla za nepřímo diskriminační shledána praxe umisťování romských dětí do zvláštních škol.

Odkazy

BARTOŇ, Michal, Jan KRATOCHVÍL, Martin KOPA, Maxim TOMOSZEK, Jiří JIRÁSEK a Ondřej SVAČEK. Základní práva. Praha: Leges, 2016. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-128-1.