Pitva

Pitva lidského těla je odborný diagnostický medicínský výkon prováděný po smrti člověka. Cílem pitev je určení příčiny úmrtí daného jedince nebo bližší poznání jednotlivých částí těla. Pitva má širokospektrální využití, využívá se při výuce specialistů, vědecké práci nebo objasňování násilných trestných činů. Jedná se o jeden ze způsobů nakládání s tělem zemřelého.

Právní režim pitev upravuje řada právních předpisů, zejména zákon o zdravotních službách, č. 372/2011 Sb., trestní řád, č. 141/1961 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Sb., a transplantační zákon, č. 285/2002 Sb. (dále všechny právní předpisy ve zkrácené verzi jako zákon o zdravotních službách, trestní řád, občanský zákoník, transplantační zákon).

Úprava v občanském zákoníku

Základní východiska pro úpravu pitev obsahuje § 113 občanského zákoníku. Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem a provést pitvu nebo použít jeho tělo po smrti bez jeho souhlasu lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon. Platí nevyvratitelná domněnka, že pokud nebyl vysloven souhlas, daný jedinec s pitvou nesouhlasí. V takovém případě nelze do těla po smrti pitvou zasáhnout. Výjimkou jsou případy, kdy veřejný zájem zásahu do těla zemřelého překračuje zájem na dispozici jedince v nakládání se svým tělem. Takové případy jsou vždy upraveny jinými zákony, kterými se v tomto případě rozumí například trestní řád nebo zákon o zdravotních službách. Autonomie rozhodování o provedení pitvy z pohledu zemřelého jedince je tak omezena dobrými mravy a veřejným pořádkem.

Historický exkurz

Ve starém občanském zákoníku z roku 1964 byla zakotvena nevyvratitelná právní domněnka, že pokud zemřelý nevyjádřil za života nesouhlas s pitvou, platí, že s pitvou souhlasí. Pro tyto účely existoval rejstřík, do kterého jedinci zapisovali svůj nesouhlas s pitvou.

Nový občanský zákoník z roku 2012 v oblasti úpravy pitev koncepčně nenavazoval na starý občanský zákoník, a naopak zavedl nevyvratitelnou právní domněnku, že pokud jedinec za života nevyjádřil svůj souhlas s pitvou, platí, že s ní nesouhlasí. Za tímto účelem existoval rejstřík, do kterého lidé svůj souhlas zapisovali. Pozdější novelizací však ustanovení občanského zákoníku zřizující tento rejstřík byla zrušena.

Právní úprava dle zákona o zdravotních službách

V České republice jsou pitvy prováděny pouze v souladu se zákonem č. 372/2011, o zdravotních službách, který je rozděluje do čtyř typů.

Patologicko-anatomická pitva - § 88 odst. 2

Prvním případem, kdy je tento typ pitvy nezbytný, je úmrtí ženy v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem, umělým přerušením těhotenství nebo v šestinedělí. Tyto situace představují specifické a citlivé okolnosti, které vyžadují důkladné vyšetření zemřelé ženy s cílem identifikovat případné komplikace a poskytnout informace pro prevenci budoucích potenciálně nebezpečných situací.

Dalším důležitým případem jsou plody z uměle přerušených těhotenství z důvodů genetických indikací nebo indikací vrozených vývojových vad. Patologicko-anatomická pitva těchto plodů umožňuje posoudit příčiny jejich úmrtí a přispívá k pochopení genetických a vývojových faktorů ovlivňujících jejich zdraví.

Děti, které jsou mrtvě narozené nebo zemřou do 18 let věku, jsou další skupinou, pro kterou je patologicko-anatomická pitva povinná. Tato vyšetření pomáhají identifikovat příčiny úmrtí a přispívají k lepšímu pochopení nemocí, které mohou postihnout děti.

Při úmrtí pacientů v souvislosti s operací, nechirurgickým intervenčním výkonem, komplikací navazující na operaci nebo nechirurgický intervenční výkon, či při úvodu do anestézie, se patologicko-anatomická pitva vyžaduje taktéž. Tato pitva pomáhá odhalit případné chirurgické nebo intervenční komplikace a přispívá k bezpečnosti a vylepšení zdravotnických postupů.

Pokud byl zemřelému proveden odběr orgánu pro účely transplantace, tkání nebo buněk určených pro použití u člověka, nebo byla odebrána část těla pro výzkum nebo výukové účely, je také nutné provést patologicko-anatomickou pitvu. V těchto případech je důležité zajistit správné zhodnocení odebraného materiálu a získat relevantní informace pro příslušné účely.

Pokud dojde k úmrtí v souvislosti se závažnou nežádoucí příhodou při klinickém hodnocení humánního léčivého přípravku, nebo při klinických zkouškách zdravotnického prostředku, nebo v souvislosti s ověřováním nových poznatků pomocí metod, které dosud nebyly v klinické praxi na živém člověku zavedeny, nebo při podezření na tyto skutečnosti, je dle zákona provést patologicko-anatomickou pitvu nezbytné. Toto vyšetření pomáhá při identifikaci příčin úmrtí a přispívá k posouzení bezpečnosti a účinnosti léčivých přípravků a zdravotnických prostředků.

V neposlední řadě je patologicko-anatomická pitva nezbytná i v případech, kdy není dostatečně objasněna příčina smrti, základní nemoci, dalších nemocí nebo jejich komplikací, nebo klinická diagnóza. Patologicko-anatomická pitva v těchto případech přináší klíčové informace o příčinách úmrtí a umožňuje upřesnit diagnózu a léčebné postupy. Presumovaný nesouhlas s pitvou vyplývající z § 113 odst. 2 občanského zákoníku se v případě patologicko-anatomických a zdravotních pitev již nijak neuplatňuje.

Zdravotní pitva - § 88 odst. 3

Nestanoví-li zákon jinak zdravotní pitva se provede v případech kdy dojde k náhlým a neočekávaným úmrtím, kdy při prohlídce těla zemřelého nedošlo k určení přesné příčiny smrti nebo pokud příčina smrti nebyla dostatečně objasněna. Další situace, u které zákon vyžaduje provedení zdravotní pitvy, je při všech násilných úmrtích, včetně případů sebevraždy. Tato forma pitvy je nezbytná pro získání důkazů o násilných činech a jejich okolnostech, které vedly k úmrtí.

Zákon nezapomíná ani na podezření, že úmrtí může být spojeno se špatným poskytováním zdravotní péče. V tomto případě je taktéž vyžadována zdravotní pitva. Pokud zdravotnický pracovník zúčastněný na poskytování zdravotních služeb, lékař, který provedl prohlídku těla zemřelého, nebo osoba blízká zemřelému, vysloví podezření na souvislost mezi úmrtím a chybou v poskytování zdravotní péče, je zdravotní pitva nezbytná pro další vyšetřování.

Zákon povinnost zdravotní pitvy udává i při podezření, že úmrtí mohlo být způsobeno zneužíváním návykových látek. U osob, které zemřely ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence je provedení zdravotní pitvy taktéž zákonem stanovenou povinností.

Soudní pitva - § 88 odst. 5 a odst. 7

Zákon o zdravotních službách v § 88 odst. 5 udává, že soudní pitva je prováděna poskytovateli v oboru soudního lékařství, avšak situace, kdy je k soudní pitvě přistoupeno, stanovuje trestní řád v § 115 odst. 1. Předpokladem pro provedení soudní pitvy je podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem.

Zákon v § 88 odst. 7 zmiňuje situaci, kdy při probíhající pitvě dle § 88 odst. 2, 3 nebo 6 nastane podezření, že smrt byla způsobena trestným činem nebo jsou okolnosti smrti nejasné. V těchto případech je poskytovatel pitvy povinen pitvu přerušit a neprodleně informovat Polici České republiky. Pokud OČTŘ do dvou hodin od oznámení nenařídí pitvu dle jiného právního předpisu, resp. trestního řádu, může být přerušená pitva dokončena.

Anatomická pitva - § 88 odst. 6

Anatomické pitvy jsou důležitou součástí výuky a výzkumu v oboru medicíny. Provedení těchto pitev je však vázáno na určité podmínky a způsobilost. V souladu se zákonem mohou anatomické pitvy provádět pouze univerzitní vysoké školy, které mají akreditovaný bakalářský nebo magisterský studijní program, jehož absolvováním se získává odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Tato pravomoc je omezena na pracoviště určená specificky pro tento účel.

Před provedením anatomické pitvy musí být splněny podmínky stanovené zákonem týkající se použití těla zemřelého. Jedná se o zajištění souhlasu nebo výslovného projevu vůle zemřelého nebo jeho blízkých předem, a to za účelem vědecké-ho výzkumu nebo výuky. Tím je zajištěna respektování práv a důstojnosti zemřelé osoby.

Univerzitní vysoká škola, která je oprávněna provádět anatomické pitvy, nese odpovědnost za převoz těla zemřelého k anatomické pitvě a následně zpět, samotné provedení pitvy a také uložení těla po pitvě. Tímto způsobem jsou hrazeny také všechny související náklady.

Relativně povinné pitvy

V rámci katalogu povinných pitev existují některé položky, u kterých lze za splnění určitých podmínek rozhodnout o jejich neprovedení. Tyto pitvy se nazývají relativně povinné a dělí se na následující kategorie:

Pitvy povinné relativně z odborných důvodů

V těchto případech je prohlížející lékař vždy  povinen určit provedení pitvy, avšak pověřený lékař na pracovišti, které má pitvu provést, může na základě dodatečného odborného posouzení rozhodnout o jejím neprovedení, pokud je příčina úmrtí již zřejmá a zemřelý pacient za svého života vyslovil prokazatelný nesouhlas s provedením pitvy nebo zákonný zástupce nebo opatrovník zemřelého pacienta anebo osoba pacientovi blízká požádali o neprovedení pitvy. V tomto případě se musí jednat o kumulativní naplnění těchto podmínek. Dodatečné odborné posouzení je prováděno pracovištěm patologie nebo soudního lékařství a může zahrnovat například podrobný rozbor zdravotnické dokumentace.

Pitvy povinné relativně z důvodu nesouhlasu s pitvou

U těchto položek katalogu povinných pitev mají jak prohlížející lékař, tak pověřený lékař na pracovišti, které má pitvu provést, možnost rozhodnout o jejím neprovedení za splnění jedné z podmínek:

1. Zemřelý za svého života prokazatelně vyjádřil nesouhlas s pitvou.
2. Osoby blízké zemřelého požádaly o neprovedení pitvy.

Protože již není možné provádět jiné než povinné patologicko-anatomické či zdravotní pitvy, dopadá nesouhlas s pitvou či žádost oprávněné osoby o neprovedení pitvy výhradně na případy povinných pitev, u kterých je zřejmá příčina smrti a současně to zákon umožňuje.

I když to zákon výslovně nezmiňuje, je možné, aby v případech pitev povinných z důvodu nedostatečně objasněné příčiny smrti, tj. pitvy dle § 88 odst. 2 písm. h) a odst. 3 písm. a) zákona o zdravotních službách, kdy obecně není možné vyslovit nesouhlas s pitvou, byla např. žádost o neprovedení pitvy neformálním impulzem pro to, aby pracoviště provádějící pitvu přistoupilo k dodatečnému odbornému posouzení a v případě zřejmé příčiny úmrtí případně rozhodlo o neprovedení pitvy.

Je důležité si uvědomit, že v ostatních případech položky katalogu povinných pitev spadají do kategorie absolutně povinných pitev, což znamená, že je nutné je provést vždy bez ohledu na případný nesouhlas zemřelého či jeho blízkých. Rozhodování o provedení relativně povinných pitev z odborných důvodů či v případě nesouhlasu s pitvou je důležitým aspektem lékařské etiky a práva zemřelých. Je nezbytné zajistit, aby taková rozhodnutí byla prováděna s maximálním respektem k právům a přání zemřelé osoby a zároveň s dodržením vědeckých a profesních standardů.

Úprava v trestním řádu

Trestní řád upravuje v § 115 otázku soudně lékařských pitev. Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Ačkoli zákon neobsahuje výslovné zmocnění pro nařízení soudní pitvy podle komentáře je k němu oprávněn policejní orgán nebo státní zástupce.

Podle ustanovení § 105 odst. 4 se na pitvě nařízené podle trestního řádu účastní vždy dva soudní znalci. Znalcem pak nemůže být lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela. Účast takového lékaře by mohla vést ke zkreslení výsledku soudní pitvy například z důvodu vlastní ochrany před trestním stíháním.

Úkolem znalců soudních lékařů přibraných k prohlídce a pitvě mrtvoly je zejména popsat příčiny úmrtí poškozeného, jeho poranění, která vedla k jeho smrti, dále poranění nebo onemocnění, která měla, byť jen vedlejší, souvislost s jeho úmrtím, mechanismus vzniku jednotlivých poranění, včetně možných smrtících zbraní či jiných nástrojů apod. Zásadně jim však nepřísluší vyjadřovat se k otázce, zda obžalovaný byl schopen rozpoznat ohrožení života poškozeného.

Úprava podle zákona o transplantacích

Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů v § 13 stanovuje povinnost provést pitvu dle zvláštního předpisu (rozumí se jím zákon o zdravotních službách). Vůči těmto předpisům však vystupuje v pozici lex specialis, protože konkretizuje a upravuje průběh pitev a ukládá lékařům účastnícím se pitvy speciální povinnosti, jako například oznámit zjištění o zdravotní nezpůsobilosti poskytovateli zdravotních služeb, který provedl transplantaci a další.