Přestupky a trestné činy v autorském právu

Z Iurium Wiki

Přestupky

Problematika správních deliktů byla do autorského zákona začleněna v podobě ustanovení hlavy VI.  euronovelou č. 216/2006 Sb. Jedná se o speciální vyčlenění skutkových podstat přestupků, které svým obsahem vystupují z rámcové úpravy správně trestných deliktů dle zákona č. 40/2009 Sb.[1] Přestupkové řízení tak v rámci autorského práva opouští oblast § 32 z.č.200/1990 Sb., o přestupcích.

K sjednocení právní terminologie došlo v ustanovení § 112 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který uvádí: „Na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (pozn. autorů: 1. 7. 2017) hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější."[2]

V obecné rovině lze tedy presumovat, že činy, které nedosahují závažnosti dle § 270 trestního zákona a nenaplňují tak jím předdefinovanou skutkovou podstatu, mohou spadat pod působnost autorského zákona, hlavy VI.[3]

Hlava VI. autorského zákona, jak již bylo výše uvedeno, vyčlenila okruh přestupků a přestupkového řízení do § 105a-d. V rámci jednotlivých písmen tak můžeme komentovaná ustanovení rozčlenit v závislosti na tom, kterého subjektu se právní úprava týká – fyzických osob, právnických osob, kolektivních a nezávislých správců. Právnické osoby tak s odkazem na § 20 přestupkového zákona naplňují skutkovou podstatu při takovém jednání fyzických osob, jež se přičítá tomuto uměle vytvořenému subjektu.

Přestupky fyzických osob

U fyzických osob z hlediska zavinění postačí nedbalost, pokud není dáno jinak.[4] Takovýto požadavek nám rozšiřuje rozsah odpovědnosti za přestupek oproti trestněprávnímu činu. Jako pachatel se též označuje fyzická osoba v pozici organizátora, návodce či pomocníka, stanoví-li tak zákon – v případě autorskoprávní ochrany tyto osoby hlava VI. neupravuje, proto se na ně ustanovení o přestupcích neužije.[5] Osobou fyzickou, která může naplňovat znaky skutkové podstaty výše uvedeného, se rozumí osoba, která v době spáchání činu dovršila věku patnácti let, stejně tak i osoba, která nese odpovědnost za přestupek jakožto osoba příčetná, či osoba, která se do stavu nepříčetnosti uvedla vlastní vinou, třebaže z nedbalosti, užitím návykové látky. V případě neschopnosti rozeznat následky svého chování pro duševní poruchu hovoříme o nepříčetnosti, která způsobuje zánik odpovědnosti fyzických osob.

Skutková podstata

Základní skutková podstata prvního odstavce komentovaného ustanovení obsahuje výčet tří typů přestupku fyzických osob v rovině autorského práva – jednak neoprávněné užití, neoprávněný zásah do autorského práva dle § 43 odst. 1 nebo 2 anebo § 44 odst. 1, jednak nesplnění oznamovací povinnosti dle § 24 odst. 6.[6]

Nutno připomenout, že neoprávněným zásahem ve smyslu § 43 AuZ rozumíme takové jednání, při kterém dochází k přímému obcházení či k maření technických prostředků ochrany práv dle tohoto zákona.[7] V dané situaci bude irelevantní, zda k obcházení dochází při výkonu podnikání, ku hospodářskému prospěchu atd. Nerozhodné rovněž bude, zda daná osoba díky výše uvedenému jednání takto získaná díla následně neoprávněně užila či nikoliv.[8]

Přestupku neoprávněného zásahu do autorského práva fyzickou osobou se rovněž dopouští osoba, která v souladu s § 44 odst. 1 aktivním jednáním odstraňuje či mění elektronickou informaci o správě práv k dílu, tj. manipulace s informací samotnou, či její pozměnění z původního stavu. Rovněž osoba, která nakládá s dílem, ze kterého byla informace o správě práv nedovoleně odstraněna či změněna, a to způsobem:

1) rozšiřování kopií díla

2) opačné dovážení či přijímání kopií k následnému rozšiřování

3) vysílání či sdělení díla veřejnosti[9]

Za uvedenou skutkovou podstatu přestupku dle odst. 1 písm. b) lze uložit fyzickým osobám pokutu do výše 100 000Kč. V případě neoprávněného užití dle písm. a) se pokuta navyšuje do výše 150 000Kč.[10]

Přestupky právnických osob

Jak již bylo zmíněno, právnická osoba se stává dle přestupkového zákona pachatelem ve chvíli, kdy dojde k naplnění skutkové podstaty jednáním ze strany takové fyzické osoby, jejíž odpovědnost je přičítána právnické osobě.

Stejně tak i osoba podnikající, jejichž se týká ustanovení § 22 přestupkového zákona. K naplnění skutkové podstaty přestupku u pachatele, tedy podnikající fyzické osoby, je zapotřebí ona realizace při výkonu podnikání či v souvislosti s podnikáním, v rámci něž daná osoba porušila právní povinnosti podnikajícím osobám uložené.[11]

Skutková podstata

Přestupků se může dle § 105b autorského zákona dopustit právnická osoba či osoba podnikající. Odstavec první zmíněného ustanovení definuje výčet skutkových podstat přestupků v rovině autorskoprávní. Vyjímaje neopomenutelných typových znaků neoprávněného užití či zásahu do práva autorského je nutno vyzdvihnout písm. c)-f), která se odlišují svým pojetím odlišují od přestupků fyzických osob, tedy – nesplnění oznamovací povinnosti obchodníka v rámci prodeje originálního díla dle § 24 odst. 6 (c), výkon kolektivní správy bez potřebného oprávnění (d), neoznámení ministerstvu skutečnost dle § 101f odst. 2 (e) a neevidování výkonu nezávislého správce práv dle § 104b odst. 2.[12]

Za daná protiprávní jednání vykazující znaky přestupků dle daného ustanovení lze právnické osobě či osobě podnikající uložit pokutu v rozmezí 50 000Kč – 500 000Kč v závislosti na skutkové podstatě. Nejvyšší peněžitý trest lze uložit za přestupek dle písm. d) – tedy výkon kolektivní správy bez uděleného oprávnění dle § 96a. Naopak nejnižší částkou bude sankcionováno neoznámení ministerstvu o skutečnosti určení prostředníka dle § 101f odst. 2.

Přestupky kolektivních správců

V rámci mezinárodního práva autorského ani evropského práva unijního není problematika správního trestání deliktů kolektivních správců podrobně rozebírána. Důsledkem implementace směrnice o kolektivní správě však došlo k rozšíření obsahové stránky autorského zákona v tuzemsku.[13]

§ 105ba odst. 1 vymezuje výčet patnácti skutkových podstat přestupků v rámci činnosti kolektivní správy. Jmenovitě nejvyšší pokutě – částce 500 000Kč – podléhá přestupek dle § 105 ba odst. 1 písm. a), f) nebo n) – tedy; nesplnění povinnosti vůči nositelům práv dle § 97a, nesplnění některé z povinností při správě příjmů nebo příjmů z investování příjmů z výkonu práv dle § 99 až § 99e, nesplnění povinnosti určené rozhodnutím o opatření k nápravě dle § 102 odst. 2 písm. b) ve stanovené lhůtě.[14]

Přestupky nezávislých správců

Odlišení koncepce nezávislého správce práv od kolektivních správců přinesla do vnitrostátního práva Směrnice o KS (2014/26/EU). V současné době ministerstvo kultury eviduje v seznamu pět nezávislých správců práv.[15] Koncepce jejich působení je založena na nemajetkové účasti či absolutní nezávislosti na nositelích práv – svoji činnost vykonávají podnikatelsky, svou podstatou se jedná o ziskovou organizaci.[16]

Institut přestupků nezávislých správců práv je v autorském zákoně zakotven v § 104b, z jehož odst. 4 a 5 také plyne výčet přestupků obsažený v § 105bb odst. 1 písm. a), a tedy nesplnění oznamovací povinnosti kolektivnímu správci, jenž vykonává kolektivní správu týchž práv ve vztahu k totožného předmětu ochrany. Dále pak o oznamovací povinnosti vůči ministerstvu.

Úvod do problematiky trestněprávní ochrany autorského práva a práva související s právem autorským

Předmět ochrany

Předmětem ochrany rozumíme v trestněprávním pojetí ochranu zájmu na tvůrčí duševní činnosti[17]výrobců zvukového či obrazového záznamu, práva televizního či rozhlasového vysílatele a práva pořizovatele databáze. Ustanovení § 270 trestní zákoníku obsahuje právní normu blanketové podoby, jež odkazuje na příslušné právní předpisy o právu autorském (viz např. 2 Tzn 46/96). Dané skutečnosti nasvědčuje i argument pojmu „neoprávněného zásahu do zákonem chráněných práv“. Z výše uvedeného je proto nezbytné dovozovat výklad takových institutů, kterých se trestní zákoník nedovolává – např. autorské dílo, audiovizuální záznam atd. – právě z předpisů trestním právem odkazující.[18]

Základ pro materii autorského práva je čl. 34 LZPS: „Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.“[19]Tento odkaz na zákonnou ochranu ustanovuje povinnosti státu jednak ji zakotvit v zákoně, jednak ji poskytovat. Zákonného zakotvení je možno se domáhat jak na úrovni ústavní[20], tak i podústavním právem, zákony.

Právo na ochranu výsledků tvůrčí duševní činnosti není vázáno státním občanstvím; je zaručeno občanu České republiky stejně jako cizinci.  

Otázkou v minulosti bylo, zda ochrana autorských děl a děl obdobných podléhají čistě a nerozličně ochraně vnitrostátního práva či v pojetí mezinárodního měřítka pod pravidlem vzájemnosti. Z mnoha dalších důvodů, příkladem může býti důvod ekonomický, spojený s profitem autorů, či kulturní, který by byl ohrožen v návaznosti na předešlý, ekonomický (např. neprofitováním autora ze své tvorby v zahraničí by vznikl následek v podobě neposkytování děl, a tedy zúžení kvality a rozsahu knižně-kulturní množiny), započalo docházet k postupnému vývoji mezinárodněprávní ochrany takových autorských děl a děl s nimi spojených.

Taktéž specifickou oblastí autorského práva zaujímá úprava majetkoprávních poměrů. Zatímco ochrana tvorby v podobě garance práva k tvůrčí duševní činnosti zná jednoznačnou úpravu s cíleným zájmem zachování právní jistoty, ochrana majetku si žádá aktualizace, spojené s pravidelnou regulací států v oblastech jako např. užíváním pozemků, zdanění apod. – do úpravy majetkových práv co do ochrany, rozsahu a vymezení je tedy opakovaně zasahováno.[21]

Negativní vymezení pojmu autorského díla

Pro vymezení pojmu autorského díla se nutno vycházet z § 2 odst. 1 AutZ, který říká: „Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“).“ [22] V opačném případě, tedy v situaci, která pojednává o definic toho, co dílem není, se ocitneme v § 2 odst. 6. Tedy, že „Dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a předmět sám o sobě."[23] Tento demonstrativní výčet vymezuje nehmotné předměty, které nelze podřadit nejen pod výše uvedený odst. 1., a to z důvodu nenaplnění vymezených znaků. Zvláštními případy tak budou např. křížovky či jiný druh hádanek, který pro svůj obsah nenaplní pojmové znaky autorského díla – na druhou stranu v příkladné tajence se může objevit dílo, které tyto znaky naplňovat bude. Z tohoto je zřejmé, že je nutno každý případ posuzovat individuální ve vztahu k dané autorskoprávní normě.

§ 3 AutZ uvádí negativní, taxativní výčet takových výjimek, které nebudou požívat autorskoprávní ochrany ve veřejném zájmu. Takto vymezené případy tedy nebudou podléhat svolení autora, jelikož ze své povahy zapříčinily existenci veřejného zájmu na jejich veřejné dostupnosti a šíření. Jedná se v zásadě o:

a)   úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,

b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§ 7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.[24]

Neoprávněný zásah nikoliv nepatrný do zákonem chráněných práv

V souvislosti s definicí autorského díla a vymezení jeho pojmových znaků je nutno též definovat neoprávněný zásah do zákonem chráněných práv, kterým rozumíme přivlastnění si autorství k dílu bez předešlého souhlasu autora či se souhlasem, ale zároveň k provedení takových změn v díle, ke kterým autor souhlas nedal.[25] Problematika neoprávněného zásahu do zákonem chráněných práv obsahuje poměrně širokou škálu případů – jak zásah do osobnostních práv, tak do práv autorů majetkového charakteru – především v podobě rozmnoženin či napodobenin autorských děl.

Častěji se také setkáme s problematikou porušování tzv. práv souvisejících s právem autorským. Řadíme sem čtyři skupiny práv, a tedy: práva výkonných umělců k jejich uměleckým výkonům, práva výrobců zvukových záznamů k jejich záznamům, práva výrobců zvukově obrazových záznamů k jejich prvotním záznamům a práva televizních či rozhlasových vysílatelů k jejich vysílání. Konkrétními příklady neoprávněného zásahu tak může být např. vyřazení díla z provozu, neoprávněné šíření formou tzv. pirátských nahrávek či tvorba tzv. padělků.[26]

Ochrana výše uvedených práv se tak uplatňuje vedle sebe a za určitých okolností může pachatel jedním skutkem porušovat práva náležející všem skupinám nositelům, např. pokud neoprávněně pořizuje a rozesílá videokazety obsahující kopie nahrávek filmů a divadelních her získané z televizního vysílání.[27]

Bude-li řeč o neoprávněném zásah dle § 270 trestního zákona, je nutno blíže vymezit pojem „nikoliv nepatrný“. Jeho podstata, a především přesná definice tak odliší situaci, kdy pro spáchaný skutek nebude třeba trestněprávní nápravy, ale s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe bude čin klasifikován jako přestupek s postačující mírou postihu dle § 105 AutZ.

Míra nepatrnosti bude posuzována s ohledem na konkrétnost daného případu. Zejména pro závažnost činu, způsob provedení, okolnosti, které k činu vedly, následky, jež budou odlišné dle míru zásahu do osobnostních či majetkových autorů či osob dle práv s právy autorskými související. Důležitou roli sehraje především osoba pachatele, jeho nedbalosti či úmysl, trestnost v minulosti atd.[28]

Příkladem takového neoprávněného zásahu nikoliv nepatrné výše může být jednání pachatele, který na internetu v rámci své webové stránky uveřejní odkaz na nepovolený přístup k rozmnoženinám díla (tzv. embedded link) a tímto činem tak umožní široké veřejnosti přístup bez předešlého souhlasu nositelů autorských práv. Zároveň lze hovořit o neoprávněném zásahu nikoliv nepatrného do zákonem chráněných práv osoby odlišné od osoby vlastníka rozmnoženiny, čímž došlo k porušení práv k jednotlivým dílům a porušení práv na sdělování díla veřejnosti dle § 18 odst. 1, 2  z.č. 121/2000 Sb.[29]

Dalšími příklady neoprávněného zásahu nikoliv nepatrného do zákonem chráněných práv může být užití části autorského díla bez povolení autora v díle jiném, ovšem jen pokud taková část díla sama o sobě nesplňuje podmínky ochrany dle § 2 odst. 1,2 z.č. 121/2000 Sb. – důležité podotknout, že posouzení díla co by dílem autorským dle výše uvedeného paragrafu je předmětem právní povahy, nikoliv znalecké.[30]

Subjektivní stránka

Aby došlo ke spáchání trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 odst.1 tr. zákona, je vyžadováno úmyslné zavinění pachatele. Jak již bylo zmíněno v rámci kapitoly předmětu ochrany, trestní zákoník nám vymezuje podstatu této trestněprávní normy jako podstatu blanketní, jenž odkazuje na obsah autorského zákona. V takovýchto případech pojednání o právním omylu bude postupováno dle § 19 tr. zákona, tedy o zavinění nebudeme hovořit tehdy, pakliže daná osoba nevěděla při spáchání trestného činu, že je její čin trestný, nemohla-li se jej vyvarovat.

Úmysl pachatele spočívá v pokrytí celé objektivní stránky trestného činu, a to včetně normativních znaků. Přitom postačí alespoň základní představa pachatele o této skutečnosti, postačí, že si byl vědom o nakládání s dílem autorským, výkonem výkonného umělce, zvukovým či obrazovým záznamem nebo rozhlasovým či televizním pořadem anebo s databázi, které jsou chráněny autorským právem[31]– není tak povinen seznámení se s přesným právním výkladem dané problematiky. Pokud se však pachatel mýlí v normativním znaku, bude jednání posuzováno jako omyl skutkový ve smyslu § 18 tr. zákoníku.

Příkladem nenaplnění skutkové podstaty zmíněného trestného činu bude jednání pachatele, který poskytoval odměnu pouze některému z kolektivních správců, když předpokládat, že právě dotyčnému úhrada odměny náleží. Povinnost vůči ostatním kolektivním správcům nebyla splněna.[32]

Pachatel

Pachatelem trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s autorským právem a práv k databázi se rozumí zásadně jak osoba fyzická, tak právnická (srov. § 7 TOPO). Tedy osoba, která neoprávněně zasáhne do výkonu těchto práv v rozsahu nikoliv nepatrném.[33]

Trestem odnětí svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci anebo jiné majetkové hodnoty bude potrestána osoba naplňující výše uvedené znaky základní skutkové podstaty dle § 270 odst. 1 tr. zákona.

Kvalifikované skutkové podstaty

Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán dle § 270 odst. 2 tr. zákona[34], jestliže:

a)     vykazuje-li čin uvedený v odstavci jedna znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání

b)     získá-li takovým činem pro sebe nebo jiného značný prospěch nebo způsobí-li jinému značnou škodu, nebo

Pojem značný prospěch dle definovat dle § 138 odst. 1,2 jako zisk pachatele v hodnotě nejméně 500 000Kč, a tj. takovým činem se nabývání buďto pro sebe, nebo pro ostatní. Jeho synonymem ve vztahu k poškozeným osobám bude pojem značná škoda. Vyšší hranicí se rozumí prospěch značného rozsahu dle písm. c).

Pakliže není možno zjistit výši škod, vychází se z vynaložených nákladů na obstarání stejné věci, nebo uvedení věci do předešlého stavu[35]

c)      dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu

Z hlediska spáchání ve značném rozsahu bude rozhodující považovat jednak obsah porušení zákonem chráněných práv, rozsah závažnosti a intenzity, rozsah trhu, v rámci kterého byla díla neoprávněně poskytována, zda šlo o dlouhotrvající či časově krátkodobý zásah do práv. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že ke spáchání trestného činu ve značném rozsahu dle uvedeného ustanovení došlo v případě uložení 850 audiovizuálních děl na hostitelské servery.[36] Dále např. umístění na hostingový server ve více než 3000 případech soubor obsahující chráněná audiovizuální díla, a to rozmnoženiny celkem 373 titulů, za které pachatel obdržel od provozovatelů serverů částku 239 425 Kč.[37] Z výše uvedené judikatury vyvstává otázka vymezení hranice trestného činu ve značném rozsahu. Důležité je vycházet z okolností daného případu – k počtu zasažených subjektů, množství zákonem chráněných děl, práv výkonných umělců apod. Taktéž se nabízí názor, zda užívání odst. 2 písm. c) zmíněného ustanovení neslouží jako zbytková klauzule pro ty typy činů, které nelze podřadit pod písm. a) či b). Taková myšlenka vyvstává v otázku kolísavosti legitimního očekávání.[38]

Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

a)     získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo

Prospěchem velkého rozsahu se rozumí dle § 138 odst. 1, 2 trestního zákona částka nejméně 10 000 000 Kč.

b)     dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu.[39]

V porovnání s ustanovením § 370 odst. 2 písm. c) je v daném případě zapotřebí několikanásobně většího rozsahu, avšak ani zde není udána konkrétní hranice, resp. co rozumět pod pojmem „ve velkém rozsahu“.

Vyloučení jednočinného souběhu

Jednočinný souběh trestného činu porušení autorského práv, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 je přípustný s trestným činem dle § 251, trestným činem porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou dle § 261, porušením práv k ochranné známce a jiným označením dle § 268 apod. Naproti tomu vyloučen je jednočinný souběh, a to z důvodu poměru speciality, trestného činu dle § 270 s trestným činem padělání a napodobení díla výtvarného umění dle § 271 (viz níže).

Padělání a napodobení díla výtvarného umění

Předmět ochrany

Ustanovení § 271 trestního zákoníku vyčlenilo problematiku padělání a napodobení díla výtvarného umění co by ochranu tvůrčí činnosti v oblasti výtvarné, jejímiž výstupy je umělecká tvorba děl v oblasti výtvarné. Hlavní odlišností oproti ustanovení § 270 trestního zákona je nutnost přísnějšího postihu u případů, kdy dochází k tvorbě padělků jiných děl, které si pachatel následně může prohlásit za své vlastní a profitovat z nich. V jiném případě zas pachatel užije natolik obdobného stylu a provedení, že dílo může být vydáváno za dílo originální či za odlišné dílo téhož autora.[40]

Důležitou složkou je úmysl pachatele dílo napodobit či padělat ku jinému dílu. Na dokonání trestného činu nebude mít vliv, zda pachatele svým činem vytvořil škodu či zda z daného díla obdržel prospěch.[41]

Předmětem autorského práva je vyjímaje zbylého výčtu v rámci § 2 odst. 1 AuZ právě dílo výtvarné, tedy „dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské“, a další. Základem zůstává, že se musí jednat o takové dílo umělecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na rozsah, účel nebo význam.[42] Odst. 3 daného ustanovení následně definuje ochranu dokončeného díla autorským právem, jakož i jeho jednotlivé vývojové fáze a části.

Vzhledem k obdobné koncepci ochrany díla autorského dle § 270 je nutno dílo výtvarné jakožto normativní znak vykládat ve zúžené podobě pro následnou možnost aplikace ochrany zaručenou § 271.

  1. ↑ TELEC, Ivo. TŮMA, Pavel. § 105c.  In: TELEC, Ivo. TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1186.
  2. ↑ § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.
  3. ↑ DRAŠTÍK, Antonín. FREMR, Robert a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. § 270 Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2121.
  4. ↑ § 15 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.
  5. ↑ § 13 Tamtéž.
  6. ↑ § 105a zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
  7. ↑ § 43 Tamtéž.
  8. ↑ TELEC, Ivo. TŮMA, Pavel. § 43.  In: TELEC, Ivo. TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 544.
  9. ↑ TELEC, Ivo. TŮMA, Pavel. § 44.  In: TELEC, Ivo. TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 552.
  10. ↑ § 105a odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
  11. ↑ HOLCOVÁ, Irena a kol. Autorský zákon a předpisy související (včetně mezinárodních smluv a evropských předpisů. Komentář. § 105b. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 743.
  12. ↑ § 105b zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
  13. ↑ HOLCOVÁ, Irena a kol. Autorský zákon a předpisy související (včetně mezinárodních smluv a evropských předpisů. Komentář. § 105ba. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 745.
  14. ↑ Tamtéž.
  15. ↑ Seznam nezávislých správců práv, citováno dne 13. 10. 2022. Dostupné online na: https://www.mkcr.cz/seznam-nezavislych-spravcu-prav-1640.html.
  16. ↑ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2014/26/EU, čl. 3 písm. b) ze dne 26. února 2014 o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu.
  17. ↑ ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. §270. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2153.
  18. ↑ Tamtéž.
  19. ↑ Čl. 34 odst. 1, ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.
  20. ↑ Čl. 41 odst. 1 ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práva svobod.
  21. ↑ ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. In: WAGNEROVÁ, Eliška. ŠIMÍČEK, Vojtěch a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 690-696.
  22. ↑ § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
  23. ↑ § 2 odst. 6 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
  24. ↑ § 3 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
  25. ↑ ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. § 270. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2751.
  26. ↑ DRAŠTÍK, Antonín. FREMR, Robert a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. § 270 Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2136.
  27. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 200/2003.
  28. ↑ ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. § 270. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2752.
  29. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 8 Tdo 137/2013.
  30. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. TR NS 59/2009-T 1222.
  31. ↑ ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. §270. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2753.
  32. ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 5 Tz 11/2011.
  33. ↑ ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. §270. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2753.
  34. ↑ § 270 odst. 2, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
  35. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 5 Tdo 225/2015-37.
  36. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 740/2015.
  37. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 5 Tdo 117/2020.
  38. ↑ K problematice stanovení výše škody v případě počítačového pirátství, citováno dne: 15. 10. 2022. Dostupné online na: https://www.epravo.cz/top/clanky/k-problematice-stanoveni-vyse-skody-v-pripade-pocitacoveho-piratstvi-114294.html.
  39. ↑ § 270 odst. 3, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  40. ↑ ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. § 271. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2761.
  41. ↑ ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. § 271. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2166-2169.
  42. ↑ § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Autoři článku: Klára (Klára Zachová)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Přestupky_a_trestné_činy_v_autorském_právu&oldid=568216“