Omyl v trestním právu

Obecně k omylu v trestním právu

Omylem se obecně rozumí rozpor, neshoda mezi vnímáním osoby a skutečností. Může jít o situaci, kdy osoba nemá vůbec vědomí o nějaké skutečnosti, takovou podobu omylu označujeme jako kvantitativní; nebo má o skutečnosti představu mylnou, nesprávnou a jde o kvalitativní podobu omylu.

Dělení omylu

V trestním právu nalezneme dvojí dělení omylu. Prvním dělení je podle toho, zda se neshoda, rozpor mezi vnímáním a skutečností se týká právních či skutkových okolností a druhé dělení se poté týká nevědomosti skutečnosti či naopak mylného domnívání o existenci skutečnosti.

Podle toho, zda se neshoda týká skutkových či právních okolností

Právní omyl

Právní omyl spočívá v tom, že pachatel má neshodu mezi věděním a skutečností týkající se právních ustanovení (např. otázky, zda je či není čin trestný apod.).

Skutkový omyl

Skutkový omyl znamená, že se neshoda pachatele týká okolností skutkových (např. zda je žena mladší než patnáct let, zda jde o věc cizí, zda je osoba naživu atd.).

Podle toho, v jakém směru se člověk mýlí

Negativní omyl

Omyl negativní představuje situaci, kdy pachatel nezná okolnosti podmiňující trestní odpovědnost.

Pozitivní omyl

Pachatel se v případě pozitivního omylu mylně domnívá, že určitá okolnost podmiňující trestní odpovědnost existuje, ačkoliv ve skutečnosti neexistuje.

Důsledky omylu

Podle toho, o jakou formu omylu jde, resp. o jakou kombinaci různých druhů omylu, rozlišujeme různé trestněprávní důsledky. Za určitých okolností způsobí omyl beztrestnost pachatele. Na druhou stranu v řadě případů je omyl pro trestní odpovědnost pachatele bezvýznamný a může být relevantní pouze při rozhodování o trestu.

Skutkový omyl negativní

V případě skutkového omylu negativního nelze hovořit u osoby o úmyslu či vědomé nedbalosti, neboť při jednání má pachatel za to, že není přítomna, neexistuje okolnost patřící ke znakům trestného činu, tedy nezná okolnost podmiňující jeho trestní odpovědnost. Typicky se uvádí případ, kdy pachatel střílí do křoví v domnění, že je tam srna, ve skutečnosti se však v křoví nachází člověk.

Nicméně s ohledem na fakt, že kulpózní (neboli nedbalostní) trestný čin může pachatel spáchat i z nevědomé nedbalosti, bude rozhodné, zda pachatel vzhledem ke všem okolnostem a svým poměrům nevěděl o některé skutečnosti a ani o ní vědět neměl či nemohl. Tedy za situace, kdy osoba spáchá kupózní trestný čin, může být trestně odpovědná, pokud bude prokázána nevědomá nedbalost. V případě, že nebude možné s přihlédnutím k relevantním skutečnostem dojít k závěru, že osoba o okolnosti věděl měla či mohla, bude osoba beztrestná.

Naopak pokud půjde o úmyslné trestné činy, pak skutkový omyl negativní bude pro osobu znamenat beztrestnost.

Skutkový omyl pozitivní

Skutkový omyl pozitivní představuje situace, kdy se osoba domnívá, že svým jednáním naplnila všechny znaky podmiňující trestní odpovědnost, je trestně odpovědná, ale ve skutečnosti některý znak chybí. Pachatel se ku příkladu domnívá, že souloží s dívkou mladší než patnáct let, ve skutečnosti je však dívce osmnáct let. Jde tedy o jednání, kdy naopak je přítomen úmysl spáchat trestný čin, nicméně ke spáchání trestného činu nemůže dojít vzhledem k omylu. Takovéto jednání je trestné jako pokus.

Při skutkovém omylu pozitivním v okolnostech, které naplňují mírnější skutkovou podstatu, bude pachatel potrestán za takovýto mírnější trestný čin, pokud nejde o trestný čin spáchaný z nedbalosti. Ku příkladu situace, kdy pachatel odcizí náramek, o kterém se domnívá, že jde o imitaci v hodnotě 10.000,- Kč, nicméně jde o originál za mnohonásobně vyšší cenu. V tomto případě bude pachatel odpovědný za mírnější trestný čin, tedy za krádež věci v hodnotě 10.000,- Kč.

Skutkový omyl v okolnostech vylučující protiprávnost

Skutkový omyl v okolnostech vylučující protiprávnost může být pozitivní nebo negativní.

V případě pozitivního omylu v okolnostech vylučující protiprávnost však následky budou shodné, jako by se jednalo o skutkový omyl negativní. Pro příklad lze uvést situaci, kdy kolemjdoucí vidí, jak muž ohrožuje ženu střelnou zbraní zakročí v domnění, že jí muž ohrožuje na životě. Netuší však, že se jedná o zkoušku filmového natáčení, a tedy žena není ohrožena na životě. Takovéto jednání se označuje jako tzv. putativní obrana a osoba je trestně odpovědná v případě, že bude prokázáno zavinění ve formě nevědomé nedbalosti.

Naopak negativní omyl v okolnostech vylučující protiprávnost má stejné důsledky jako pozitivní omyl o skutečnosti tvořící znaky skutkové podstaty trestného činu. Například u trestného činu neoprávněné užívání cizí věci se osoba domnívá, že neoprávněně užívá vozidlo svého nadřízeného, nicméně neví, že mezitím dostal k jízdě vozidlem povolení. Takovéto jednání posoudíme jako pokus trestného činu.

Zvláštní případy skutkového omylu

Omyl v předmětu útoku

Například pachatel má v úmyslu usmrtit osobu A, nicméně usmrtí osobu B v domnění, že se jedná o osobu A. Pachatel se tedy mýlil v předmětu, v obětí či vlastnosti předmětu útoku. Takovýto omyl nemá právní relevanci za předpokladu, že jde o dva rovnocenné objekty (např. zájem na ochraně života a zdraví) a pachatel bude trestně odpovědný za úmyslný trestný čin.

Aberace

V tomto případě jde o omyl v kauzálním průběhu, kdy pachatelův útok míří proti osobě A, avšak postihne osobu B. Příklad kdy pachatel vystřelí na osobu A, kulka zasáhne osobu B, která na následky zranění umírá. V tomto případě jde o kulpózní dokonaný trestný čin proti osobě B (usmrcení z nedbalosti) a pokus dolózního (úmyslného) trestného činu proti osobě A (pokus vraždy).

Dolus generalis, generální úmysl

Jde o zvláštní případ omylu v kauzálním průběhu a spočívá v tom, že útok osoby míří vůči A, postihne A, nicméně podstatně jiným způsobem, než si pachatel představoval. Pachatel má v úmyslu usmrtit osobu pobodáním a poté ji „pro jistotu“ střelit do hlavy. Pobodáním však poškozeného neusmrtí, ten následkem šoku pouze upadne do bezvědomí. Poškozený pak umírá až v důsledku střelby. Takovéto činy posoudíme jako jeden dokonaný trestný čin vraždy za situace, kdy pachatel počítal v hrubých rysech s vývojem příčinné souvislosti tak, jak nastala, tedy v našem případě plán počítal s likvidací poškozeného.

Jinou situaci by představoval případ, kdy by pachatel jednal s úmyslem osobu usmrtit a následně se zbavit těla, ale smrt by byla způsobena až v rámci odklízení těla, nikoliv v rámci likvidační činnosti, posoudí se takovéto jednání jako pokus vraždy ve vícečinném souběhu s kulpózním usmrcením. Např. pachatel pobodá poškozeného, který upadá do bezvědomí. Pachatel se domnívá, že je poškozený mrtvý, a proto poškozeného zakope hluboko pod zem. Následně se však poškozený probouzí z bezvědomí, nicméně záhy umírá na udušení.

Právní omyl negativní

Právní omyl negativní vzniká, když osoba při páchání trestného činu neví, že páchá trestnou činnost. Omyl tedy spočítá v neznalosti nebo nesprávném výkladu norem.

Trestní zákoník upravuje právní omyl negativní v § 19 odst. 1 takto: „Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.“ Pachatel by se poté omylu mohl vyvarovat seznámením s příslušnou právní úpravou (zákonem, vnitřním předpisem, úředním rozhodnutím atd.).

V souvislosti s tím, zda se pachatel mohl či nemohl omylu vyvarovat, rozlišujeme negativní právní omyl omluvitelný a neomluvitelný.

Právní omyl omluvitelný

Tohoto omylu se pachatel nemohl vyvarovat, je vyloučeno jeho zavinění, tedy i trestní odpovědnost. Je však potřeba v každém případě podrobně zkoumat, zda se osoba skutečně nemohla právního omylu vyvarovat. Ku příkladu situace, kdy pachatel spáchá trestný čin krátce poté, co nastoupil do zaměstnání, kdy se nestačil seznámit s interními předpisy.

Právní omyl neomluvitelný

Pachatel bude trestně odpovědný za příslušný trestný čin, neboť jeho neznalost, nevědomost nelze omluvit. U tohoto omylu se vychází ze zásady neznalost zákona neomlouvá. Příklad podnikatel se neseznámí s právní úpravou a při své činnost se dopustí trestného činu zkrácení daně.

V těchto případech však zákon umožňuje zmírnit trest přiznáním polehčující okolnosti. Takovýto omyl je také okolnost, která umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby.

Právní omyl pozitivní

V rámci pozitivního právního omylu má osoba za to, že se svým jednáním dopustila trestného činu, nicméně takovéto jednání právní řád nezná nebo nebere jako trestné. Odpověď, zda je osoba trestně odpovědná či nikoliv nám dává již jedna ze základních zásad trestního práva, tedy nullum crimen sine lege. Z výše uvedeného tedy plyne, že osoba takto nemůže spáchat trestný čin a být odpovědná i kdyby sama chtěla, neboť tu není žádná skutková podstata trestného činu. Takový omyl označujeme jako tzv. putativní delikt. Ku příkladu se osoba domnívá, že v případě, že půjde na veřejnost bez šátku, spáchá trestný čin, nicméně takovýto trestný čin český právní řád nezná, a tedy nebude za takovéto jednání trestně odpovědná.

Zdroje

1. Pro účely tohoto článku jsem vycházela i z přednášek vedených v rámci předmětu Trestní právo 1 na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
2. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
3. Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku.
4. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2016, s. 180-190.
5. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 244-251.
6. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 7. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 36.
7. NOVOTNÝ, František. Trestní právo hmotné. 4. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2017, s. 136-141.
8. RICHTER, Martin. Právní omyl v trestním zákoníku - co lze pod něj podřadit a jak přistupovat k posuzování jeho vyvarovatelnosti? Trestněprávní revue. 2018, roč. 17, č. 6, s. 131-137.
9. DRAŠTÍK, Antonín, Robert FREMR, Tomáš DURDÍK, Miroslav RŮŽIČKA a Alexander SOTOLÁŘ. Trestní zákoník. I. díl (§ 1 až 232). Komentář. 1. vydání. Praha: Wolter Kluwer, 2015, s. 27-28 (§ 18-19 TZ).
10. STOČESOVÁ, Simona. Omyl v českém a zahraničním trestním právu. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 52-64.
11. DRAŠTÍK, Antonín, Robert FREMR, Tomáš DURDÍK, Miroslav RŮŽIČKA a Alexander SOTOLÁŘ. Trestní zákoník. I. díl (§ 1 až 232). Komentář. 1. vydání. Praha: Wolter Kluwer, 2015, s. 27 (§ 18-19 TZ).
12. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 244.
13. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 244-245.
14. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 245.
15. DRAŠTÍK, Antonín, Robert FREMR, Tomáš DURDÍK, Miroslav RŮŽIČKA a Alexander SOTOLÁŘ. Trestní zákoník. I. díl (§ 1 až 232). Komentář. 1. vydání. Praha: Wolter Kluwer, 2015, s. 27 (§ 18-19 TZ).
16. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 246.
17. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 247.
18. STOČESOVÁ, Simona. Omyl v českém a zahraničním trestním právu. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 64.
19. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 247-248.
20. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 248.
21. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 249.