Ochranná výchova

Pojem

Ochranná výchova je jedním z druhů ochranných opatření. Ukládá se pouze mladistvým a v jistých případech dětem mladším 15 let. Z důvodu povahy ochranné výchovy se k této možnosti sankce přistupuje ve věcech závažnější povahy.

Ochranná výchova slouží k zajištění řádných výchovných postupů mladistvých. Jedná se o jediné ochranné opatření, které se ukládá výhradně na základě zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kde je také upraveno v § 22. Přistupuje se k ní v případě, že dosavadní výchova mladistvého nebyla dostatečná, a z toho důvodu je zde vyšší riziko, že by se mladistvý mohl znovu uchýlit k protiprávnímu jednání.

Úkolem ochranné výchovy je totiž vést mladistvého směrem zdravého vývoje, odstraňovat příčiny nevhodného chování a předcházet dalším negativním typům chování.

Ochranná opatření obecně jsou samostatnou kategorií trestněprávních sankcí. Jsou zakotvena v trestním zákoníku a upravena také v § 21 odst. 1 ZSM, který sám odkazuje na úpravu v trestním zákoně. Ze všech druhů ochranných opatření je pouze ochranná výchova upravena jen v ZSM, samotný § 98 odst. 2 trestního zákona na něj odkazuje.

Ochranná výchova v systému ochranných opatření

Mezi ochranná opatření patří:

• ochranné léčení (§ 21 ZSM ve spojení s § 99 TZ)

• zabezpečovací detence (§21 ZSM ve spojení s § 100 TZ)

• zabrání věci (§ 21 TSM ve spojení s § 101 TZ)

• zabrání části majetku (§ 21 ve spojení s § 102a TZ)

• ochranná výchova (§ 22 ZSM)

Právní zakotvení

Ochranná výchova je zakotvena v § 98 odst. 1 trestního zákona, kdy odst. 2 odkazuje přímo na zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže, kde je upravena v § 22. Tento typ ochranného opatření je jediný druh, který je výslovně upraven v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. V případě právní úpravy jiných ochranných opatření odkazuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže na trestní zákoník. Dalšími předpisy souvisejícími přímo s ochrannou výchovou jsou zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, dále školský zákon č. 561/2004 Sb., který poukazuje na zařízení pro výkon ochranné výchovy. Dohled nad dítětem, kterému byla uložena ochranná výchova, je zmíněn v zákoně č. 359/1999 Sb. – Zákon o sociálně-právní ochraně dětí.

Účel ochranné výchovy

Ochranná výchova by měla plnit úlohu zajištění vhodného zázemí, které by mladistvému poskytlo nápravu nedostatečné výchovy, eliminovalo nedostatky dosavadní výchovy a vedlo by ke zlepšení jeho chování.

Samotný zákon o soudnictví ve věcech mládeže uvádí v § 1, že obecně je třeba užít opatření pro mladistvé a děti mladší 15 let, „které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů.“

Uložení ochranné výchovy

Ochrannou výchovu je možno uložit mladistvému v trestním řízení a dítěti mladšímu 15 let. Podle ustanovení § 22 ZSM je ochrannou výchovu možno uložit, pokud:

a) O výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž žije,

b) Dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo

c) Prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy, a nepostačuje uložení výchovných opatření

Podle § 22 odst. 3 ZSM Není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat, nařídí soud pro mládež do doby jejího zahájení dohled probačního úředníka. Tak se stane např. ze zdravotních důvodů. Výkon dohledu probačního úředníka nařídí předseda senátu podle soudu pro mládež příslušnému středisku Probační a mediační služby, v jehož obvodu mladistvý bydlí nebo se zdržuje (§ 80 odst. 1 ZSM). Probační úředník by měl v rámci prevence odradit mladistvého od páchání trestné činnosti a pomoci mu získat sociální zázemí.

K uložení ochranné výchovy může soud pro mládež i upustit, a to pominou-li před jejím započetím důvody, pro něž byla uložena. Jednalo by se o např. o situaci, kdy by se zázemí mladistvého zlepšilo natolik, že by mu byla poskytnuta náležitá výchova, což by mohlo např. být převzetím mladistvého k výchově 3. osobou, která by dokázala dostatečně zajistit jeho výchovu a zmírnit negativní chování mladistvého.

Uložení mladistvému

Podmínkou pro uložení ochranné výchovy v řízení trestní věci mladistvého je jeho odsouzení, tj. uznání vinným za provinění, i když to § 22 ZSM explicitně nevyjadřuje. Jinak postačuje splnění jedné z alternativ § 22 ZSM, aby soud mohl v trestním řízení vedeném ve věci mladistvého uložit ochrannou výchovu.

Podmínky objevující se v písm. a) – c) musí vyplynout podle § 55-56 ZSM z úplného zjištění poměrů mladistvého. S ohledem na osobu mladistvého bývá zpravidla potřebné přivolání znalce z oborů jako je psychologie, psychiatrie se zaměřením na mladistvé. Posuzují se osobní a povahové vlastnosti mladistvého, jeho vztah ke vzdělání, k ostatním členům společnosti, jaký průběh měla výchova mladistvého a kde se naskytly nedostatky, či zda o výchovu nebylo postaráno vůbec. Závěrečnou zprávu o mladistvém připraví probační úředník nebo OSPOD.

Ochranná výchova může být mladistvému uložena samostatně nebo i vedle dalšího trestního opatření:

a) Samostatně

A to pokud soud pro mládež upustil od uložení trestního opatření pode § 12 písm. b) ZS, kdy rozhodnutí o této věci není vázáno na povahu a závažnost provinění, protože jedinou podmínkou je, že k dosažení účelu ZSM není třeba uložení trestního opatření, protože ochranná výchova zajistí lepší nápravu mladistvého než trestní opatření.

b) Vedle trestního opatření

A to v případě, pokud nejsou splněny podmínky pro upuštění od uložení trestního opatření; ochrannou výchovu lze uložit vedle trestního opatření v § 24 odst. 1 ZSM, kde je stanovena výjimka neslučitelnosti s trestním opatřením domácího vězení a trestním opatření vyhoštění.

K uložení ochranné výchovy se přistupuje až subsidiárně, přednost mají výchovná opatření, která nemají takový dopad na mladistvého.

Uložení dítěti mladšímu 15 let

Ochrannou výchovu obligatorně uloží soud i dítěti mladšímu 15 let, tedy pachateli činu jinak trestného, podle § 93 odst. 2 ZSM na základně výsledků předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření: „…může ochrannou výchovu soud pro mládež uložit dítěti, které spáchalo čin, za nějž trestní zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a bylo mladší 15 let, a podle odst. 3 ochranná výchova může být uložena též dítěti, které v době spáchání činu bylo mladší 15 let, odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu jinak trestného a je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné výchovy."

Uložení ochranné výchovy je velkým zásahem do života mladistvého, proto by měla být uložena subsidiárně. Soud by měl zvážit první méně invazivní opatření, které by tolik nezasahovalo do osoby mladistvého.

Přistupuje se k ní proto až v případě, že jiné možnosti by neuspěly.

Trvání ochranné výchovy

Ochranná výchova trvá do doby, dokud to její účel vyžaduje. Nejdéle to však může být do dovršení 18. roku věku, tedy do zletilosti pachatele. Výjimkou může být nařízení ochranné výchovy do jeho 19. roku věku, kdy důvodem může být např. to, že jedinci je pod ochrannou výchovou umožněno dokončit vzdělání, které by kvůli špatným rodinným poměrům dokončit jinak nemohl.

Nelze tak ochrannou výchovu nařídit po dosažení 18. let a i o jejím prodloužení musí být rozhodnuto před 18. rokem.

Pokud ochranná výchova již naplnila svůj účel před dosažením zletilosti, je možno mladistvého z výkonu tohoto opatření propustit.

Výkon ochranné výchovy

Soud vydá ve svém rozsudku přesný název zařízení, kam má být dítě umístěno. Převezení dítěte do tohoto zařízení je realizováno s pomocí OSPOD.

Výkon ochranné výchovy je upraven v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních.

Podle tohoto zákona se ochranná výchova vykonává ve speciálních školských zařízeních. Dítě umístěné do takového zařízení má právo na výchovu a na vzdělání. Dítěti musí být poskytnuta adekvátní výchova tak, aby se dítě mohlo začlenit do společnosti, byly rozvíjeny jeho schopnosti a poskytnut komplexní rozvoj podle jeho schopností, potřeb a věku.

Sám § 1 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. stanoví, že „musí být zajištěno základní právo každého dítěte na výchovu a vzdělávání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, vytvářeny podmínky podporující sebedůvěru dítěte, rozvíjející citovou stránku jeho osobnosti a umožňující aktivní účast dítěte ve společnosti.“

Výchova by měla vést ke zdravému rozvoji a snižovat negativní vlivy dosavadní výchovy, viz. Účel opatření.

Podle zákona č. 109/2002 Sb. § 2 odst. 1 jsou zařízení, ve kterých je možno vykonat ochrannou výchovu tato:

1) Diagnostický ústav

2) Dětský domov

3) Dětský domov se školou

4) Výchovný ústav

Zpravidla bývá mladistvý nejprve umístěn do diagnostického ústavu, kde je provedeno kompletní vyšetření a zvážen stav mladistvého, který je dále umístěn do zařízení jemu vhodnému.

Pro zařízení, která umožňují výkon ochranné výchovy, jsou v § 15 zákona č. 109/2002 Sb. stanoveny speciální podmínky, a to, že „jsou používány speciální stavebně technické prostředky k zabránění útěku těchto dětí. Na základě rozhodnutí ředitele zařízení je dále možné v těchto zařízeních za účelem zajištění bezpečnosti dětí, zaměstnaných osob a svěřeného majetku využívat audiovizuální systémy.“

Co se týče použití audiovizuálních systémů, zákon umožňuje jejich použití pro kontrolu budovy či více budov na ohraničeném pozemku, pro kontrolu vnitřních prostor, kde nemají děti přístup a dále chodeb, místností určených pro zaměstnance.

Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu ochranné výchovy provádí okresní státní zastupitelství, v jehož obvodu se zařízení nacházení. Mezi oprávnění okresního státního zástupce při výkonu dozoru patří hovoření s dětmi bez přítomnosti jiných osob, vstupování do zařízení v jakoukoli dobu aj.

Práva a povinnosti osob umístěných v zařízeních ochranné výchovy

Tyto práva a povinnosti jsou zakotvena v § 20 zákona č. 109/2002 Sb. Odst. 1 a 2 se týkají mladistvých a mladších 15 let s nařízenou ústavní výchovou, ale odst. 3 tato práva a povinnosti přiznává kromě odst. 1 písm. o) a p) i dětem s nařízenou ochrannou výchovou.

Mezi práva patří rozvíjení schopností dítěte mladšího 15 let a mladistvého, právo na vytváření podmínek pro dosažení vzdělání a pro přípravu na povolání v souladu s jeho schopnostmi, nadáním a potřebami, právo na svobodu náboženství a další.

Mezi povinnosti patří dodržování stanoveného pořádku a kázně, plnění pokynů a příkazů zaměstnanců zařízení, dodržování předpisů k ochraně bezpečnosti a další.